Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Adler, GuidoTisk


Charakteristika: muzikolog

Datum narození/zahájení aktivity:1.11.1855
Datum úmrtí/ukončení aktivity:15.2.1941
Text
DíloLiteratura

Adler, Guido, muzikolog, narozen 1. 11. 1855, Ivančice, zemřel 15. 2. 1941, Vídeň.

 

Dětství prožil v Jihlavě, po smrti otce (1864) se rodina usadila ve Vídni, v roce 1868 začal studovat teorii a kompozici u Antona Brucknera a Otto Dessoffova na vídeňské konzervatoři. Práva vystudoval na univerzitě ve Vídni (JUDr. 1878). Adlerův zájem o hudební historii byl vzbuzen Ambrosovými, Jahnovými, Spittovými a Chrysanderovými spisy. Navštěvoval Hanslickovy přednášky na univerzitě, v roce 1880 získal doktorát z hudební vědy na základě disertační práce Die historischen Grundklassen der christlich-abendländischen Musik bis 1600. V roce 1882 dokončil habilitační práci věnovanou dějinám harmonie Studie zur Geschichte der Harmonie, ve stejném roce se u Eduarda Hanslicka ve Vídni habilitoval. V letech 1886–98 působil jako profesor hudební vědy na německé univerzitě v Praze. Nevěnoval ovšem pozornost českému hudebnímu prostředí, ale prosazoval koncepci německého pojetí „internacionální“ hudební vědy jak tematikou svých přednášek, tak i zaměřením zadávaných a přijímaných disertačních prací. Po třináctiletém působení v Praze (1885–98) odešel na vídeňskou univerzitu (1898–1927) a jeho post v Praze obsadil Adlerův žák Heinrich Rietsch.

 

Roku 1885 založil Guido Adler spolu s Philippem Spittou a Friedrichem Chrysanderem hudebněvědný čtvrtletník Vierteljahrsschrift für Musikwissenschaft, do něhož v následujícím desetiletí (1885–94) přispíval. Adler uvedl čtvrtletník proslulou programovou statí Umfang, Methode und Ziel der Musikwissenschaft, v níž provedl první klasifikaci oboru, rozčleněného do dvou základních skupin hudební vědy, historické a systematické. K oborové problematice se pak Adler vrátil ještě přednáškou Musik und Musikwissenschaft (1898).

 

Adler navázal na vídeňské univerzitě na ambrosovsko-hanslickovské tradice, za jeho působení dosáhla vídeňská univerzitní muzikologie nejvyššího vlivu, a to zejména propracovaným výkladem metodologických základů hudební historiografie. Adler sám dokázal historii organicky začlenit do celku hudební vědy a tematickou jednostrannost své historické orientace vyvažoval zájmem o soudobou hudbu, zejména o Mahlera (s kterým ho pojilo také osobní přátelství). Adler svými přednáškami přilákal široký okruh studentů z celé Evropy, z nichž mnozí později dosáhli slávy jako skladatelé nebo muzikologové.

 

Adler vyšel z vývojové linie hudebního dějepisectví a zkonstituoval hudební vědu především jako vědu hudebně historiografickou. Svou koncepci uceleně zformuloval ve spisech Der Stil in der Musik (1911) a Methode der Musikgeschichte (1919). Jeho pojetím dějin hudby jako dějin hudebního stylu byl ovlivněn i Vladimír Helfert, který zavedl tento pojem do české muzikologie.

 

Adler založil a řídil (1894–1938) hudební edici Denkmäler der Tonkunst in Österreich, pro kterou sám zpracoval několik svazků (m.j. Biberovy houslové sonáty). Z podnětu Adlera byla v roce 1927 založená dnešní Internationale Gesellschaft für Musikwissenschaft v Basileji (do smrti čestný předseda).


Dílo

Dílo literární (výběr)

Studie zur Geschichte der Harmonie (habilitační spis, Wien 1881).

Umfang, Methode und Ziel der Musikwissenschaft (Vierteljahrschrift für Musikwissenschaft, 1, 1885, s. 5–20).

Richard Wagner: Vorlesungen gehalten an der Universität zu Wien (Leipzig 1904).

Josef Haydn (Wien 1909).

Der Stil in der Musik (Leipzig 1911).

Gustav Mahler (Leipzig 1916).

Methode der Musikgeschichte (Leipzig 1919).

Handbuch der Musikgeschichte (kolektivní dílo, Frankfurt 1924).

Literatura

I. Lexika

PHSN.

ČSHS.

MGG1.

Grove1.

Grove2 .

MGG2.

 

II. Ostatní

Studien zur Musikgeschichte: Festschrift für Guido Adler (Wien 1930).

Adler, Guido: Wollen und Wirken: aus dem Leben eines Musikhistorikers (autobiografie, Wien 1935).

Carner, Mosco: A Pioneer of Musicology: Guido Adler. Of Men and Music (London 1944).

Heinz, Rudolf: Guido Adlers Musikhistorik als historisches Dokument (Die Ausbreitung die Historismus über die Musik, ed. Walther Wiora. Regensburg 1969, s. 209–19).

Reilly, Edward R.: Gustav Mahler und Guido Adler: zur Geschichte einer Freundschaft (Wien 1978).

Rosenthal, Carl: Reminiscences of Guido Adler (1855–1941) (Musica Judaica, 8, 1985–6, s. 13–22).

Antonicek, Theophil: Musikwissenschaft in Wien zur Zeit Guido Adlers (Studien zur Musikwissenschaft 37, 1986, s. 165–193).

Gedenkschrift Guido Adler (Musicologica austriaca, 6, 1986).

Kalisch, Volker: Entwurf einer Wissenschaft von der Musik: Guido Adler (Baden-Baden 1988).

Lébl, Vladimír, Poledňák, Ivan (ed.): Hudební věda. (Praha 1988).

Arnold Schönberg Correspondence: a Collection of Translated and Annotated Letters Exchanged with Guido Adler, Pablo Casals, Emanuel Feuermann and Olin Downes (Egbert M. Ennulat (ed.), New York 1991).

 

Petr Macek

Datum poslední změny: 2.5.2014