Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Kölbel, FerdinandTisk

(Kelbel; Kälbel)

Charakteristika: Hornista

Datum narození/zahájení aktivity:Datum narození ani úmrtí není známé (18. století)
Text
Literatura

Kölbel, Ferdinand (psán též Kelbel; Kälbel), hornista, datum a místo narození i úmrtí neznámé (18. století).

Hornista českého původu působící v Rusku. Do Petrohradu odešel patrně v roce 1720 a vstoupil zde do služeb cara Petra I. a později také do petrohradské kapely vévody von Holstein-Gottorf. V Rusku strávil postupně tři delší časové etapy: první pobyt je datován cca 1735−38, kdy byl Kölbel členem dvorního orchestru v Petrohradě (s ročním platem 350 rublů), který byl složen z hudebníků italské kočovné společnosti − mezi ostatními hornisty jsou jmenováni Italové G. Verocai, G. Ianeschi a G. Piatanida. Druhé ruské období (cca 1741−44?) představuje jeho angažmá u vídeňského velvyslance v Rusku, hraběte Kinského, společně s vynikajícím vídeňským hornistou Leopoldem Schmiedlem a ročním platem 300 rublů. Je známo, že během této doby (patrně v roce 1741) si vyprosil dovolenou a podnikl koncertní cestu − mimo jiné uspořádal koncert ve Vídni a odtud odjel s holandským vyslancem na nějaký čas do Konstantinopole (Istanbul), kde si získal rovněž obdiv. Do Ruska se vrátil v roce 1756 na vyzvání carevny Alžběty I. a za osobní intervence ruského velvyslance barona Sieverse. Opět se stal členem italské kočovné společnosti (společně se Schmiedlem − oba s ročním platem 500 rublů, od roku 1762 dostával Kölbel 600 rublů). Dne 3. května 1769 byl penzionován s roční penzí 150 rublů. Pravděpodobně v Rusku nezůstal, jeho další osudy však nejsou známy. Podle Schillinga zemřel v sedmdesátých letech 18. století.

Kölbel je dodnes uznáván jako jeden z prvních modernizátorů nátrubkových nástrojů. Deset let pracoval na zlepšení svého nástroje tak, aby byl nástroj schopen hrát všechny tóny chromatické řady. V roce 1766 předvedl Kölbel nový nástroj společně se svým zetěm Franzem Haenselem (violoncello) při jednom z dvorních koncertů (Jakob von Stählin, Trios in c-moll, f-moll a E Dur) a získal si pochvalu od Kateřiny Veliké i kapelníka Baldassara Galuppiho. Nástroj byl nazýván pro svůj líbezně tlumený zvuk Amorschall-Waldhorn, jeho složitá konstrukce však zabránila masivnějšímu rozšíření. Navíc podle Stählina si Kölbel s Haenselem konstrukci nástroje střežili jako své tajemství. Dodnes není zcela jasné, jak přesně nástroj vypadal. Jednalo se zřejmě o roh se šesti pevně zabudovanými invencemi a šesti klapkami, které zapojovaly jednotlivé invence do hry a měnily tak podle libosti ladění nástroje. Jiné zdroje uvádějí, že byl nástroj opatřen dvěma klapkami, z nichž jedna snižovala o půl tónu, druhá o celý tón. Objevuje se rovněž tvrzení, že nástroj měl i hmatové otvory. Nákres nástroje uveřejnil Stählin ­− je však patrné, že kresbu vytvořil podle paměti a nerozuměl mechanismu a principu, na kterém nástroj funguje.

Kölbel složil společně s Haenselem několik skladeb pro tento nový nástroj, aby ukázal jeho zvukové možnosti. Je také autorem tria pro neobvyklé obsazení − klarinet, lesní roh a kontrabas (Clarinet, Cornu de Schass et Basso). Party lesního rohu a klarinetu jsou notovány v C dur a jsou velmi náročné, rukopis je označen pouze slovem „Wien“.


Literatura

I. Lexika

Gerber, Ernst Ludwig: Historisch-Biographisches Lexicon der Tonkünstler (Leipzig 1790−1792, svazek 1, s. 742−743).

Dlabacz, Johann Gottfried: Versuch eines Verzeichnisses der vorzüglichen Tonkünstler in oder aus Böhmen (in: Riegger, Joseph Anton: Materialien zur alten und neuen Statistik von Böhmen, Prag; Leipzig: 1787−1794, svazek 12, s. 247).

Dlabacz (svazek 2, s. 84−85).

Schilling, Gustav: Encyclopädie der gesamten musikalischen Wissenschaften oder Universal-Lexicon der Tonkunst (Stuttgart 1834−38, svazek 4, s. 177).

Gassner, Ferdinand Simon: Universal-Lexikon der Tonkunst: neue Hand-Ausgabe in einem Bande (Stuttgart 1849, s. 500).

Mendel, Hermann − Reissman, August: Musikalisches Conversations-Lexikon (Berlín 1870−1883, svazek 6, s. 115).

Eitner, Robert: Biographisch-bibliographisches Quellen-Lexikon (Graz 1959, svazek 5, s. 403).

LdM (svazek 1, s. 1378−1379).

II. Ostatní

Stählin, Jakob von: Nachrichten von der Musik in Russlan (in: M. Johann Joseph Haihold´s Beylagen zum Neuveränderten Rußland, Riga − Leipzig 1770, svazek 2, s. 175−178, 186−192).

Sachs, Curt: Handbuch der Musikinstrumentenkunde (Leipzig 19302, s. 265−266).

Mooser, Robert Aloys: Annales de la musique et les musiciens en Russie au XVIIIme siècle (Genf 1948, svazek 1, s. 38, 228, 233).

Marcuse, Sibyl: Musical instruments (New York, 1964, s. 14).

Fitzpatrick, Horace: The Horn and Horn-Playing and the Austro-Bohemian Tradition from 1680 to 1830 (London 1970, s. 81, 107−108, 224).

Dahlqvist, Rein: The Keyed Trumpet and Its Greatest Virtuoso, Anton Weidinger (Nashville: 1975, s. 4).

Amburger, Erik: Musikleben in St. Petersburg um 1800 (in: Kulturbeziehungen in Mittel- und Osteuropa im 18. und 19. Jahrhundert. Festschrift für Heinz Ischreyt zum 65. Geburtstag, Berlin 1982, s. 208).

Stöckl, Ernst: Das Wirken böhmischer und mährischer Musiker in Rußland von 1720 bis 1914 (The International Journal of Musicology 1, 1992, s. 81).

Lawson, Colin James: Single reeds before 1750 (in: The Cambridge companion to the clarinet, Cambridge 1995, s. 14).

Porfiryeva, Anna (ed.) ­Musical St. Petersburg, Eighteenth Century (St. Petersburg 1998, svazek 2, s. 52−55).

Kratochvíl, Jiří: Dějiny a literatura žesťových nástrojů (Praha 2001, s. 124).

Koch, Klaus Peter: Probleme der Migration von Instrumentenbauern und von Instrumentenbau-Kenntnissen (in: Fischer, Erik (ed.): Musikinstrumentenbau im interkulturellen Diskurs, Stuttgart 2006, s. 83).

Hoeprich, Eric: The clarinet (Yale 2008, s. 36).

Tarr, Edward H.:East meets west: the Russian trumpet tradition from the time of Peter the Great to the October Revolution, With a Lexicon of Trumpeters Active in Russia (New York 2004, s. 16−17).

Tereza Berdychová

Datum poslední změny: 24.10.2011