Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Batka, RichardTisk


Charakteristika: Hudební historik, kritik, libretista, překladatel, organizátor

Datum narození/zahájení aktivity:14.12.1868
Datum úmrtí/ukončení aktivity:24.4.1922
Text
DíloLiteratura

Batka, Richard, hudební historik, kritik, libretista, překladatel, organizátor, narozen 14. 12. 1868, Praha, zemřel 24. 4. 1922, Vídeň.

 

Pocházel z rozvětvené jihočeské hudební rodiny, byl synovcem Johanna Nepomuka Batky, otec působil jako obchodník a císařský rada. Po maturitě na pražském gymnáziu studoval v letech 1889–93 germanistiku u Augusta Sauera a hudební vědu u Guido Adlera na německé univerzitě v Praze. V akademickém roce 1894–95 promoval disertační prací Über die altnordischen Stoffe in der deutschen Literatur bis Herder (Dr. phil., v roce 1900 pak Univ.-Doz.).

V letech 1896–98 vydával v Praze s Hermannem Teiblerem časopis Neue musikalische Rundschau, jako referent spolupracoval do roku 1908 i s deníkem Prager Tagblatt. V roce 1897 začal spolupráci jako umělecký referent s časopisem Neue Revue, od 1898 působil jako hudební a divadelní referent pražského deníku Bohemia, kam své kritiky dodával pravidelně dvakrát týdně. V roce 1905 došlo mezi Batkou a redakcí Bohemie k neshodám, až Batka redakci definitivně opustil. Kromě uvedených aktivit psal od roku 1900 hudebně-historické příspěvky a recenze do měsíčníku českých Němců Deutsche Arbeit, vedl uměleckou rubriku mnichovského listu Der Kunstwart a od roku 1902 řídil hudební rubriku v Bunte Revue.

Batka byl činný rovněž jako organizátor pražského kulturního života. Společně s Erstem Rychnovským organizoval koncerty, výstavy a besedy. V Praze založil a řídil spolek Dürrerbund pro uvádění koncertů historické i moderní hudby, redigoval sbírky Bunte Bühne (1902–03), W. A. Mozarts gesammelte Poesien (1906) a Hausmusik (1907). Působil také jako pedagog, když v letech 1906–07 vyučoval na pražské konzervatoři kulturní dějiny a příležitostně až do 1908 přednášel i v hudebně-vědném semináři pražské německé univerzity. V roce 1908 odešel kvůli výpadům vůči své osobě do Vídně, kde pracoval do roku 1919 jako hudební referent listu Wiener Fremdenblatt, poté navázal spolupráci s Wiener allgemeine Zeitung. V letech 1909–13 vydával ve Vídni s Richardem Spechtem časopis Der Merker, v němž se hojně věnoval problematice a recenzím české hudby. Mezi léty 1909 a 1914 vyučoval na vídeňské Akademie für Musik und darstellende Kunst dějiny opery. Svůj život dožíval v neutěšených finančních poměrech, což se projevilo i na kvalitě jeho pozdních prací.

Batka měl význam jako renomovaný hudební kritik a publicista, věnoval se však mnohem širšímu spektru hudebního umění. Pod vlivem Guido Adlera studoval dějiny české hudby, zejména středověké umění a hudbu českých Němců. Neustále se snažil najít skladatele, kterého by mohl stejnou měrou označit jako českého i německého, což se mu ale nepodařilo. Na české a německé dějiny pohlížel rovnovážně, i když dobová česká kritika jej několikrát nařkla z nacionalismu a dokonce ze šovinismu. Batka uplatnil své znalosti i na poli hudební medievistiky, např. ve spise Die Lieder Mülichs von Prag (Praha 1905). Stal se také neoficiálním poradcem ředitele pražského německého divadla Angelo Neumanna. Měl osobní výhrady k verismu, zejména k jeho drasticky naturalistickým libretům, přesto řediteli divadla doporučoval co nejširší repertoárový záběr, včetně veristických oper. Jako publicista pak zviditelňoval program německého divadla, zejména v roce 1901 provedený cyklus Gluckových oper. I přes počáteční pochyby se stal zastáncem mladého Leo Blecha, který se v letech 1899–1906 stal prvním kapelníkem orchestru německého divadla v Praze. Společně v Praze prosazovali symfonické dílo Mahlera, Brucknera a Richarda Strausse. Batka napsal libreta k Blechovým operám Versiegelt, Das war ich, Alpenkönig und Menschenfeind a Aschenbrödel. Byl zastáncem Wagnerových oper a jeho principů dramatického umění, podporoval i moderní režii Meyerbeerových děl. Novinkám v operní inscenaci se Batka věnoval i teoreticky: studoval a analyzoval funkci světla, pohybu a dalších scénických složek zejména ve wagnerovských představeních. Jako libretista byl autorem asi 25 operních textů, které mimo jiné zhudebnili Mascagni, Blech či d´Albert. Libreta překládal také z českého, polského, francouzského a italského jazyka do němčiny, zabýval se i vztahem hudební a textové složky libret a teorií jejich překladu.

Pod vlivem osobní sociálně demokratické orientace a dobového politického tlaku pomáhal od roku 1906 konat v pražském německém divadle dělnická abonentní představení. Osvětovou činnost rozvíjel v německých vzdělávacích spolcích v Praze, stál rovněž u zrodu některých z nich. Ve svých pracích se snažil rovněž o modernizaci kulturního života. Studoval tvorbu pro děti, hudbu lehkých žánrů i domácí provozování hudby, čímž se může zařadit mezi výrazné přispěvatele pomalu se rodící hudební sociologie. Pro českou hudbu měly největší význam jeho přímé, někdy až ostré kritiky a studium dějin české hudby.  Kromě obecných dějin evropské hudby (třísvazkové Allgemeine Geschichte der Musik, Stuttgart 1909, 1912 a 1915) Batka napsal i Studien zur Geschichte der Musik in Böhmen (Praha 1901 a 1904) a Geschichte der Musik in Böhmen. 1. Böhmen unter deutschem Einfluss 900-1333 (Praha 1906). Asi stostránkový spis Die Musik in Böhmen (Praha 1906) vznikl jako reakce na Dějiny české hudby a 1. díl spisu Dějiny husitského zpěvu Zdeňka Nejedlého. Batka souhlasil s označením „národní hudba“ pro období Dvořákovy a Smetanovy doby, odmítal však tento pojem jako stěžejní pro celé dějiny české hudby, jak jej používal a chápal Nejedlý. Inspiraci naopak Batka našel v Hostinského spisech Hudba v Čechách (Praha, 1900) a Česká hudba 1864–1904 (Praha 1909). Nejedlý pak Batku chápal jako cizince, který není schopen pochopit české hudební dějiny a často jej v tisku napadal. Batkovy dějiny české hudby v některých pasážích postrádají konkrétní údaje o české hudbě, což však nebylo dáno jeho nacionalismem, ale nedostatkem dobové literatury a pramenů. Batka se do jisté míry stal obětí česko-německých a německo-českých nacionalistických půtek, když byl českou kritikou nazýván šovinistou a jeho dílo bylo chápáno jako nacionalisticky zabarvené a proto z národnostního hlediska odmítáno.  


Dílo

Dílo literární

Knihy, studie,  stati (výběr)

Robert Schumann (Leipzig 1892, 21922).

Johann Sebastian Bach (Leipzig 1893, 21924).

Aus der Musik- und Theaterwelt. Beschreibendes Verzeichnis der Autobiographen-Sammlung Fritz Donebauer in Prag (Praha 1894).

Martin Plüddemann und seine Balladen (Praha 1896).

Musikalische Streifzüge (Florenc 1899).

Die Musik der alten Griechen. Ein Vortrag (Praha 1900).

Studien zur Geschichte der Musik in Böhmen (Heft 1, Praha 1901).

Kranz. Gesammelte Blätter über Musik (Leipzig 1903).

Studien zur Geschichte der Musik in Böhmen (Heft 2, Praha 1904).

Geschichte der Musik in Böhmen. 1. Böhmen unter deutschem Einfluss 900-1333 (Praha 1906).

Die Musik in Böhmen (Berlin 1906).

Von der Zukunft des Konzertwesen (München 1906).

Aus der Opernwelt. Prager Kritiken und Skizzen (München 1907).

Richard Strass (Charlottenburg 1908).

Zur Griepenkerl´schen Bearbeitung von Beethovens „Ruinen von Athen“ für den Konzertsaal (Festschrift Hugo Riemann, ed. C. Menicke, Leipzig 1909, s. 479–483).

Allgemeine Geschichte der Musik I.-III. (Leipzig 1909–1915, třetí díl s W. Nagelem).

H. Wolfs musikalische Kritiken. Im Auftrag des Wiener Akademischen Wagner-Vereins  (Leipzig 1911, ed. s H. Wernerem).

Die altitalienische Arie - Ida Isori und ihre Kunst des Belcanto (Wien 1912).

Richard Wagner (Berlin 1912, 21919).

 

Edice

J. S. Bach. Notenbüchlein für Anna Magdalena Bach (1725) (München 1904).

Die Lieder Mülichs von Prag (um 1300) (Praha 1905, Denkmäler deutscher Musik in Böhmen 1. ed. s P. Rungem).

Altitalienische Arien aus dem 16ten, 17ten und 18. Jahrhundert für eine Singstimme mit Klavierbegleitung, neu bearbeitet und ausgewählt von Ida Isori (Wien 1912–13).

Literatura

I. Lexika

Riemann12.

MGG1.

NewGrove2.

Opernlexikon. Band 3.1: Librettisten (Tutzing 1979, s. 54).

LdM.

PHSN.

ČSHS.

 

II. Ostatní

Reu, Eduard: Alpenkönig und Menschenfeind von R. Batka und L. Blech. (Zeitschrift der musikalischen Gesellschaft 5, 1903/4, č. 68).

Nejedlý, Zdeněk: R. Batka über die tschechische Musik. (Česká revue 4, 1908, č. 2).

Rychnovský, Ernst: Richard Batka (Der Auftakt 2, 1922, s. 181).

Tittel, Ernst: Die Wiener-Musikhochschule (Wien 1967).

Flotzinger, Rudolf: Musikgeschichte Österreichs. Band 3 (Graz 1995).

 

Markéta Koptová

Datum poslední změny: 27.1.2015