Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Vachův sbor moravských učitelekTisk

(Moravský smíšený sbor učitelský; Ženský sbor Moravského smíšeného sboru učitelského; Sbor moravských učitelek)

Charakteristika: Ženský pěvecký sbor

Datum narození/zahájení aktivity:25.2.1912
Text
Literatura

Vachův sbor moravských učitelek (Moravský smíšený sbor učitelský; Ženský sbor Moravského smíšeného sboru učitelského; Sbor moravských učitelek), ženský pěvecký sbor, založen 25. února 1912, Brno.

 

Prvním sbormistrem původně smíšeného sboru složeného z pedagogů se stal Ferdinand Vach (1912–34). Ženská třicetičlenná sekce sboru poprvé samostatně vystoupila v Besedním domě již v roce 1912. Roku 1914 uvedly učitelky cyklus Josefa Suka 10 ženských sborů. Sbor se zaměřil na tvorbu českých skladatelů (Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Karel Bendl, Josef Suk, Josef Bohuslav Foerster, Leoš Janáček, Jaroslav Křička). Od roku 1915 působilo těleso kvůli odchodu mužů do války v ženském složení pod názvem Ženský sbor Moravského smíšeného sboru učitelského. Od roku 1917 pokračovalo pod názvem Sbor moravských učitelek. Specifický zvuk ženského pěveckého sboru velmi zaujal Leoše Janáčka, který tělesu věnoval sbory Vlčí stopa, Kašpar Rucký a Hradčanské písničky.

Po první světové válce pěvecký sbor absolvoval úspěšné zahraniční cesty. Zvítězil na soutěžích v Jugoslávii (1922) a Německu (1927). Ferdinand Vach rozšířil repertoár o tvorbu cizích skladatelů (Pjotr Iljič Čajkovskij, Johannes Brahms), dále českých a slovenských autorů 20. století (Vítězslav Kaprál, Zdeněk Blažek, Theodor Schaefer, Břetislav Bakala, Jan Novák, Alexander Moyzes). V zahraničí prováděl především česká díla (Vídeň 1929, Polsko a Lotyšsko 1931). V roce 1936 se stal sbormistrem Břetislav Bakala (do roku 1958) a těleso získalo po souhlasu Ferdinanda Vacha dnešní název. První celovečerní koncert se uskutečnil v Rousínově (1937). Díky činnosti Břetislava Bakaly v Českém rozhlasu, Státní filharmonii Brno a Akademickému pěveckému sdružení Moravan byla značně rozšířena působnost tělesa. Oba pěvecké sbory vytvořily několik společných nahrávek. Během působení Břetislava Bakaly sbor nastudoval Glagolskou mši Leoše Janáčka, 9. symfonii Ludwiga van Beethovena a řadu gospelů, které sbormistr přivezl ze Spojených států amerických. V roce 1942 pozastavilo činnost tělesa stanné právo.

Po druhé světové válce sbor zvítězil v několika ročnících celostátních soutěží umělecké tvořivosti, dále v pěvecké soutěži ve Vídni (1947) a na hradě Wartburg (Německo, 1956). V roce 1949 se stal druhým sbormistrem Zbyněk Mrkos. V roce 1956 získal sbor čestnou medaili města Eisenachu (Německá demokratická republika). V roce 1959 se stal hlavním sbormistrem Zbyněk Mrkos a jeho zástupcem Jan Řezníček. Pěvecký sbor vystoupil na Pražském jaru (1959, Leoš Janáček). Zbyněk Mrkos rozšířil repertoár o skladby Bohuslava Martinů, vokální polyfonii starých mistrů a sám upravoval pro sbor lidové písně. Na mezinárodním festivalu v Llangollenu se stal sbor absolutním vítězem (1961). V roce 1961 nastoupil na místo sbormistra Alois Veselý, který rozšířil repertoár o skladby dalších českých soudobých autorů (Milan Slavický, Václav Felix, Zdeněk Šesták, Osvald Chlubna, Jan Slimáček, Zdeněk Zouhar) a vlastní úpravy lidových písní. V roce 1968 uskutečnil sbor zájezd do Itálie (Arezzo, Lecco, Riva, Roveretto). Podnikl cesty do mnoha evropských zemí (Rakousko, Jugoslávie, Německo, Polsko, Lotyšsko Velká Británie, Bulharsko, Itálie, Estonsko, Maďarsko, Švýcarsko, Francie, Řecko) a získal ocenění na dalších mezinárodních soutěžích: Llangollen (Wales, 1970), vítězství učitelských těles v Tallinu (Estonsko, 1972) a Pesaro (Itálie, 1974). Alois Veselý započal spolupráci s televizí. V roce 1987 převzal vedení Jan Řezníček (do 1993), který obohatil repertoár o duchovní díla všech období.

Po roce 1989 došlo z finančních důvodů k omezení zahraniční koncertní činnosti. Těleso nastudovalo oratorium Pramen italského skladatele Augusta Ipavce realizované šesti sbory v Praze a Budapešti. Ve vedení sboru se dále vystřídali Petr Řezníček, Josef Zadina (1993–95), Oldřich Severa (1995–98), Jiří Šikula (1999–2004), Kateřina Studentová (2004–05), Daniel Vališ (2006–07), Martin Franze (2008) a Martina Kirová (od 2008). Sbor provedl několik kompozic Petra Ebena za jeho přítomnosti. Zúčastnil se mezinárodního festivalu Orlanda di Lassa ve Vatikánu (bronzová medaile 1998).

Těleso spolupracovalo s mnoha významnými dirigenty (Václav Neumann, Václav Smetáček, František Jílek, Otakar Trhlík, Jaroslav Vogel a další).


Literatura

I. Lexika

ČSHS.

 

II. Ostatní

Archiv VSMU.

 

Sborník k 25. výročí (Brno 1937).

Sborník k 50. výročí (Brno 1962).

Sborník k 75. výročí (Brno 1987).

 

www.vsmu.cz

www.ceske-sbory.cz

www.sbor.cz

http://spolky.profitux.cz/b/bm/vsmu1915.html

 

Radek Poláček

Datum poslední změny: 23.12.2012