Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Balcar, MilanTisk


Charakteristika: skladatel, klavírista, hudební pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:13.12.1886
Datum úmrtí/ukončení aktivity:16.4.1954
Text
DíloLiteratura

Balcar, Milan, skladatel, klavírista, hudební pedagog a kritik, narozen 13. 12. 1886, Ostrava, zemřel 16. 4. 1954, Frýdek-Místek.

 

Základní hudební vzdělání získal u své matky a u skladatele a dirigenta Cyrila Metoděje Hrazdiry. V letech 1897–1904 studoval ostravskou reálku a poté rok stavební inženýrství na technice v Praze, odkud ale brzy odešel na pražskou konzervatoř. Zde studoval v letech 1905-10 hru na varhany u Josefa Kličky, teorii u Karla Steckra, klavír u Karla Hoffmeistra a skladbu u Vítězslava Nováka. Konzervatoř absolvoval skladbou Balada večerní pro střední hlas a orchestr.

V letech 1910–13 žil v dalmatském Zadaru, kde se živil jako učitel klavíru a houslí chorvatského hudebního spolku Zoranić, sbormistr srbského pěveckého spolku Branko a učitel klavíru a houslí na tamním učitelském ústavu. V roce 1913 se přestěhoval do Prahy, kde pracoval dva roky jako učitel hudby, klavírista a doprovazeč. Na koncertech vystupoval často s houslistou Františkem Ondříčkem. Za první světové války strávil dva roky na italské frontě a v roce 1919 se vrátil do Ostravy, kde působil dalších 26 let jako skladatel, hudební a divadelní referent, pianista a soukromý učitel hudby.

Účinkoval v hudebních pořadech ostravského rozhlasu, na jehož založení se spolupodílel. Pořádal hudební večery a přednášky na Masarykově vyšší škole lidové, kde sám vystupoval jako pianista. Seznamoval posluchače především s Fibichovými a Foerstrovými skladbami a snažil se o hudebně-výchovnou osvětu na Ostravsku. V roce 1927 provedl poprvé souborně Fibichův klavírní cyklus Nálady, dojmy a upomínky na osmi večerech v Praze. Od roku 1919 psal kritiky hudebních koncertů a divadelních představení, až do roku 1941 působil jako hudební referent Moravskoslezského deníku. Svými recenzemi dále přispíval do Národní politiky, Národních listů, Práce, Moravskoslezské revue, Hudebních rozhledů, Černé země a do Ročenky Kulturní rady v Ostravě.

V roce 1945 se přestěhoval do Frenštátu pod Radhoštěm, kde pokračoval v profesní dráze soukromého učitele hudby a od roku 1950 byl zaměstnán jako učitel klavíru na frenštátské hudební škole. V letech 1929–54 spolupracoval s rozhlasem, ve kterém přednesl více než 180 přednášek. Svým působením na ostravské Vyšší škole lidové a přednáškovou činností se zasloužil o hudební osvětu ostravského kraje.

Složil 62 skladeb klavírních, vokálních a komorních. Díla byla veřejně provedena například Ondříčkovým kvartetem, Pražským dechovým kvintetem, Bedřichem Jarošem a Otakarem Vondrovicem. Ve své tvorbě byl ovlivněn Fibichovým intimním romantismem a Foerstrovým lyrismem. Napsal mnoho písňových cyklů na texty předních českých básníků (Machar, Neruda, Bezruč), z nichž si vybíral náměty lyrické a melancholické s obdivem ke slezské přírodě. Rodné Ostravsko oslavil v mnoha skladbách (Beskydské písně, Písně z Horeček, Hornické písně, Jen jedenkrát). Kromě vokálních skladeb napsal i tři smyčcové kvartety, dva dechové kvintety a mnoho skladeb klavírních (Trojzpěv mého života, Sonáta srdce, Jáchymovská suita). Získal ocenění za Hornické písně (1948) na slova Jana Rohla, které byly v roce 1951 vydány Slezským studijním ústavem.


Dílo

Dílo hudební

 

Komorní skladby

Smyčcový kvartet c moll op. 1 (1908).

Smyčcový kvartet d moll op. 2 (1909).

Houslová sonáta b moll op. 4 (1910).

Frenštátská idyla, suita op. 31 pro dechové kvinteto (1941).

Houslová sonáta op. 34 (1942).

Sonáta pro violoncello op. 33 (1942).

Variace h na vlastní téma op. 35a pro smyčcové kvarteto (1942).

Taneční suita op. 37 pro dechové kvinteto (1943).

Jarní sonáta pro klarinet op. 40 (1944).

Suita pro hoboj a klavír op. 46 (1947 a 1949).

Smyčcový kvartet e moll op. 35b (1949).

 

Klavírní skladby

Trojzpěv mého života op. 8 (1921).

Sonáta srdce op. 23 (1933).

Jáchymovská suita op. 25 (1934-36).

Variace na vlastní písně op. 41 (1945).

Klavírní trio g moll op. 48 (1951).

Klavírní skladby op. 53 (1948, 1953).

 

Písně

Balada večerní op. 3 (1910).

Prosté motivy op. 5 (1909-12).

S procitlým jarem op. 7 (1911-13).

Písně samotáře op. 9 na slova Petra Bezruče a Jana Svatopluka Machara (1922).

Svatební píseň op. 10 na slova Johanna Wolfganga von Goetheho (1923).

Drobné písně op. 27 (1906-25).

Tři modlitby op. 12 (1920-25).

Touhy op. 13 (1909, 1926).

Kosmické písně op. 14 na slova Jana Nerudy (1920-26).

Trojlístek op. 18 (1930).

Dvě pochodové sokolské písně op. 19 (1931).

Dvě písně pro Ludikara op. 20 (1932).

Pět pochodových vojenských písní op. 26 (1936).

Beskydské písně op. 28 (1938).

Písně z Horeček op. 29 (1939).

Hold ženě op. 30 (1940).

Rada (1940).

Přiznání op. 32 (1941).

Zaslíbení op. 36 (1943).

Běloveské písně op. 38 (1943).

Pohádka op. 39 (1944).

Milenčiny vlasy (1944).

Písně ženy (1944).

Melancholie op. 42 (1946).

Valašská múza op. 43 (1947).

České písně op. 44 (1941, 1947).

Hornické písně op. 45 (1948).

Své matce (1949).

S vrcholným létem op. 47 (1950).

Jaro, léto, podzim op. 49 (1951-52).

28. říjen op. 50 (1952).

Naše řeč op. 51 (1953).

Jaro lásky op. 52 (1953).

Stesk a smíření op. 54 (1953-54).

Písně pro mužský sbor

Tři mužské sbory op. 6 (1911-13).

Tři hymny op. 15 (1926-28).

Tři sokolské sbory op. 16 (1923, 1928).

Hornické písně (1949).

Jen jedenkrát.

 

Písně pro smíšený sbor

Milostná hra op. 21 (1932).

Ostrava op. 24b (1934).

Město pod Radhoštěm op. 24b (1948).

Pozdrav Horečkám (1953).

Šest trojzpěvů op. 22 (1953).

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

Slovník českých sbormistrů A-L. Část I (Praha 1982).

 

II. Ostatní

Štědroň, Bohumír: J. B. Foerster a Morava (Brno 1947).

Hudební skladatel Milan Balcar zemřel (Slezský sborník 52, 1954, s. 249-50).

Hradil, František Míťa: Ostravský skladatel Milan Balcar zemřel (Hudební rozhledy VII, 1954, s. 497).

Milan Balcar (Ostravský kulturní zpravodaj 14, 1971, č. 12, s. 17).

 

Iveta Šedová

Datum poslední změny: 22.3.2016