Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Halíř, KarelTisk

(Halir, Karl)

Charakteristika: Houslista a hudební pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:1.2.1859
Datum úmrtí/ukončení aktivity:21.12.1909
Text
Literatura

Halíř, Karel (psán též Halir, Karl), houslista a hudební pedagog, narozen 1. 2. 1859, Vrchlabí, zemřel 21. 12. 1909, Berlín.

 

Syn Václava Halíře, městského pokladníka ve Vrchlabí, a Josefíny Halířové roz. Štěpničkové. Hudební vzdělání získal na pražské konzervatoři, kde byl v letech 1867–73 žákem Antonína Bennewitze a na berlínské Hochshule für Musik v letech 1874–76 u Josepha Joachima. Po ukončení studií získal pro následující tři roky místo koncertního mistra v kapele Benjamina Blisea v Berlíně. V roce 1879 působil v orchestru v Kaliningradu a v příštích dvou letech v kapele Barona Dervize v Nice a Luganu. Od roku 1882 byl členem dvorního divadelního orchestru v Mannheimu a v letech 1883–93 získal angažmá ve dvorní kapele ve Výmaru. V roce 1893 odmítnul učitelství na pražské konzervatoři a přijal místo koncertního mistra dvorní opery v Berlíně. Zároveň se stal profesorem houslí na berlínské Hochschule für Musik, kde působil až do roku 1907. V roce 1896 vyšlo jeho pedagogické dílo Neue Tonleiterstudien. Roku 1897 přijal post druhých houslí v proslulém Joachimově kvartetu. Později sestavil vlastní smyčcové kvarteto, kterému Felix Weingartner dedikoval svůj Smyčcový kvartet D dur.

Jako interpret proslul dokonalou technikou, stylovým přednesem a častými koncertními cestami. Vynikl při provedení německé premiéry Houslového koncertu D dur Pjotra Iljiče Čajkovského. Vystupoval v mnoha zemích Evropy a velmi často také Čechách. V roce 1881 uvedl v Praze Španělskou symfonii Edouarda Lala. V letech 1896–97 byl na turné ve Spojených státech amerických a setkal se zde s velmi příznivými kritikami. Obdiv si vydobyl zejména svým provedením Houslového koncertu D dur Ludwiga van Beethovena. V prosinci 1896 si také zahrál ve Carnegie Hall s Newyorským Symfonickým Orchestrem dirigovaným Walterem Demroschem. V říjnu roku 1899 provedl společně s Teresou Carrenovou evropskou premiéru Sonáty pro housle a piano a moll Amy Beachové. Napsal také kadenci pro Houslový koncert D dur Johannesa Brahmse.  V roce 1905 uvedl premiéru revidované verze Houslového koncertu D dur napsaného Jeanem Sibeliem, pod taktovkou Richarda Strausse.
Literatura

I. Lexika

PNHS.

ČSHS.

NewGrove2.

Wikipedia.

 

II. Ostatní

Branberger, Jan: Konservaroř hudby v Praze (Praha 1911).

Budiš, Ratibor: Slavní čeští houslisté (Praha 1966).

Žídek, Fantišek: Čeští houslisté tří století (Praha 1979).

 

Aleš Vyjídáček
Datum poslední změny: 14.1.2010