Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Vach, Ferdinand 1)Tisk


Charakteristika: skladatel, dirigent, sbormistr, hudební pedagog, zakladatel pěveckých sborů a organizátor hudebního dění

Datum narození/zahájení aktivity:25.2.1860
Datum úmrtí/ukončení aktivity:16.2.1939
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Vach, Ferdinand, skladatel, dirigent, sbormistr, hudební pedagog, zakladatel pěveckých sborů a organizátor hudebního dění, narozen 25. 2. 1860, Jažlovice (okr. Praha-východ), zemřel 16. 2. 1939, Brno.

 

Ferdinand Vach pocházel z učitelské rodiny a měl sedm sourozenců. V roce 1867 se rodina přestěhovala do Louňovic pod Blaníkem, kde se stal otec Josef Vach (1830–1906) řídícím učitelem. Hudbu za své povolání zvolili bratři Josef (kantor) a Emanuel (hudební pedagog). V mládí se živil Ferdinand Vach v Praze na Strahově jako vokalista-altista (1869–73), zpíval v chlapeckém sboru Žofínské akademie (zde poznal světskou sborovou tvorbu, 1871–73), vypomáhal v Týnském chrámu a u sv. Víta. Navštěvoval měšťanskou školu ve Vlašimi (1873–76) a varhanickou školu v Praze (1876). Pro nedostatek finančních prostředků studium ukončil 10. ledna 1877. Stal se podučitelem v Souticích (22. ledna 1877 – srpen 1878), Lešanech u Netvořic (1878 – 15. března 1880) a externě absolvoval učitelský ústav v Soběslavi (1879). V Bele Crkvi v Banátech (Srbsko, oblast Vojvodina) působil jako sbormistr na místě svého nemocného bratra Josefa (1880–82). Po návratu do Čech dokončil studium na varhanické škole (1882–85). Během studia byl varhaníkem a sbormistrem v Karlíně, v Besedě dělnické a ve Slavoji. Značně ho ovlivnily koncerty ruského pěveckého sboru Slavjanského (1884). Pedagogicky působil v hudebním ústavu Josefa Jandovského v Karlíně (1884 – duben 1886). Na několik měsíců se stal kapelníkem u kočovné divadelní společnosti Františka Pokorného (1886). Během hostování v Uherském Hradišti dostal nabídku z Kroměříže, kde poté působil jako ředitel (1. září 1886–95, 1899–1905) a sbormistr (1887–1905) hudební školy spolku Moravan. Od 25. září 1886 byl ředitelem kůru a kapelníkem při kolegiátním chrámu sv. Mořice v Kroměříži (do 1905). Pod vlivem ceciliánské reformy omezil v liturgii doprovod orchestru. Během působení v chrámu se věnoval kompozici duchovních skladeb pro potřeby kůru. V Kroměříži vyučoval zpěv na gymnáziu (založil zde pěvecký sbor, 1888–93, 1895–1905) a na učitelském ústavu (1891–1905). U pražské zkušební komise byl aprobován ve sborovém zpěvu, hře na housle (21. listopadu 1886), hře na klavír a hře na varhany (5. listopadu 1890). V Kroměříži komponoval scénickou hudbu a chrámové skladby, které sám dirigoval. V Moravanu nastudoval a provedl skladby Antonína Dvořáka (většinu za účasti skladatele): Hymnus (1887), Svatá Ludmila (1891), Requiem (1892) a Svatební košile (1904). Dále provedl skladby Bedřicha Smetany Česká píseň (1891), Z českých luhů a hájů (1903) a Hubička (1899), V studni Viléma Blodka (1888), Zmařenou nevěstu Karla Šebora (1892) a Starého ženicha Karla Bendla (1894). V roce 1900 uvedl Moravan premiéru Janáčkovy kantáty Amarus za řízení skladatele.
Spojením žáků čtvrtého ročníku učitelského ústavu (43) se staršími učiteli (17) vznikl Učitelský dorost pedagogia v Kroměříži, se kterým Ferdinand Vach poprvé vystoupil v sále Nadsklepí 30. července 1903. V srpnu uskutečnil první zájezd do východních Čech. V roce 1904 dostal tento spolek název Pěvecké sdružení moravských učitelů, které se Vachovou zásluhou rozvinulo v těleso s vynikající pěveckou a interpretační úrovní. S Vachem a Pěveckým sdružením moravských učitelů začal později spolupracovat Leoš Janáček, který pro ně vytvořil své vrcholné skladby pro mužský sbor (Maryčka Magdónova, 70 000, Kantor Halfar, Potulný šílenec). 1. září 1905 byl Vach již jako uznávaná osobnost hudebního života jmenován učitelem na učitelském ústavu v Brně. Vyučoval zpěv také na První české reálce (1908–14) a na varhanické škole v Brně (1907–09, 1918–19). 29. dubna 1913 byl jmenován profesorem. Na varhanické škole nastudoval například Stabat mater Emanuela D´Astorgy (1907) a Stabat mater Antonína Dvořáka (1911). S Pěveckým sdružením moravských učitelů koncertoval v Praze, Vídni (1905), Německu, Paříži, Švýcarsku a Rusku (1913). V roce 1912 založil Moravský smíšený sbor učitelský, se kterým poprvé veřejně vystoupil 25. února 1912. V době první světové války však byla velká část mužských členů sboru odvedena na frontu, takže z ženské části tělesa Vach ustanovil Sbor moravských učitelek (1915, od roku 1936 Vachův sbor moravských učitelek). I s tímto tělesem Vach uvedl v premiéře skladby Leoše Janáčka (ženské sbory Vlčí stopa a Hradčanské písničky).
Po první světové válce Vach obnovil činnost mužského i smíšeného sboru, které pod jeho vedením dosáhly uměleckého vrcholu. Byl jmenován dirigentem Filharmonického sboru Beseda brněnská (prosinec 1918 – podzim 1919), se kterým provedl například Věčné evangelium Leoše Janáčka (18. února 1919). Na brněnské konzervatoři vyučoval zpěv a dirigování (1. září 1920 – 30. června 1923). Na koncertním zájezdu v Itálii získal rytířský řád italské koruny (1923). 1. prosince 1925 odešel jako profesor učitelského ústavu do důchodu, dále však působil jako sbormistr u obou pěveckých sborů, které založil. S Pěveckým sdružením moravských učitelů slavil úspěchy ve Francii (1925), na Mezinárodní hudební výstavě ve Frankfurtu nad Mohanem (1927), v Jugoslávii (1928, jihoslovanský řád Sv. Sávy), Španělsku a Portugalsku (1932, řád Isabely Kastilské). V posledních letech Ferdinanda Vacha zastupovali Eugen Třasoň a Jan Šoupal, který se stal v roce 1932 hlavním dirigentem. Se Sborem moravských učitelek koncertoval Ferdinand Vach ve Vídni (1929), Polsku (1931) a Lotyšsku (1931). Získal Státní cenu československou, byl jmenován předsedou Klubu moravských skladatelů (1929), obdržel čestné uznání Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (1930) a byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění (23. května 1933). Jako dirigent řídil poslední koncert 27. října 1934 (rozhlasový koncert) a dirigentské funkce se vzdal 2. února 1935. Stal se čestným členem Moravanu v Kroměříži (1906), Sboru moravských učitelek (1922), Filharmonického sboru Beseda brněnská (1923), Pěveckého sdružení moravských učitelů (1930) a čestným občanem Kroměříže (1930). Po odchodu do důchodu se věnoval kompozici zejména instrumentální hudby (komorní a orchestrální). Byl pochován na Ústředním hřbitově města Brna.
Ferdinand Vach byl významným propagátorem české sborové tvorby (Pavel Křížkovský, Bedřich Smetana, Josef Bohuslav Foerster, Leoš Janáček), tvůrcem řady teoretických prací o sborovém zpěvu a vychoval řadu významných sbormistrů. Svou sbormistrovskou aktivitou zvýšil zájem soudobých skladatelů o sborovou tvorbu (Vítězslav Novák, Otakar Ostrčil, Václav Kaprál, Jan Kunc, Vilém Petrželka, Jaroslav Kvapil, Emil Axman a další). Při zkouškách věnoval velkou pozornost hlasové výchově, kladl důraz na domácí přípravu sboristů a vyžadoval interpretaci zpaměti. Díky jeho vlivu vzniklo později několik významných pěveckých sborů sestavených z učitelů (například Pěvecké sdružení pražských učitelů, 1909). Ferdinand Vach řídil s Pěveckým sborem moravských učitelů 788 koncertů (125 v zahraničí) a nastudoval 276 skladeb (249 od českých autorů). Věnoval se také kompoziční činnosti, která však zůstala ve stínu sbormistrovské. Největšího úspěchu dosáhl ve sborové tvorbě a kantátách, jejichž premiéry většinou sám řídil.


Dílo

Dílo hudební (výběr)

 

Sbory
Pěvcovo loučení pro smíšený sbor s klavírem (vyd. Česká hudba 2, 1896).
Vzpomínka pro smíšený sbor s orchestrem (premiéra Moravan Kroměříž, 4. 4. 1897).
Šest písní dvou, tří a čtyřhlasých pro žáky škol obecných a měšťanských (text Vojtěška Baldessariová-Plumlovská, Kroměříž 1898, Vilém Povondra).
Noční hudec pro mužský sbor (text Augustin Eugen Mužík, 1904; premiéra Pěvecké sdružení moravských učitelů 1906, rkp.).
Sníh na horách pro ženský sbor se sopránovým a tenorovým sólem a klavírem (text Josef Hrůša, 1921; premiéra Vachův sbor moravských učitelů, Brno, 3. 4. 1928).
Nězachoď pro mužský sbor (1926; vyd. Věstník pěvecký a hudební 34, 1930, č. 6).
Šestnáct slováckých a čtyři slovenské písně pro mužský sbor (vyd. Promberger, 1926, Olomouc).
Vydávaj se moje milá pro mužský sbor (vyd. asi 1940).
Tichá noc pro ženský sbor (premiéra Vachův sbor moravských učitelů, Brno, 20. 5. 1943).

 

Úpravy lidových písní
Mužské sbory na texty Karla Jaromíra Erbena, Jana Nerudy, Ondřeje Přikryla, Karla Tomana a Oldry Sedlmayerové.
Ženské sbory na texty Antonína Sovy a Františka Kožíška.

 

Kantáty
Víla z perníkové chaloupky. Valašská romance pro smíšený sbor, soprán, tenor a orchestr (text Josef Kalus, 1902; premiéra Moravan Kroměříž 12. 12. 1903).
Komenský pro tenor, ženský sbor a orchestr (text Aloisie Langová, 1921; premiéra Brno 3. 4. 1928).
Robert Quiscard pro smíšený sbor, baryton, bas a orchestr (text Jaroslav Goll, 1927; provedeno Jaroměř, 4. 3. 1933).

 

Scénická hudba a opery
Slzičky – jednoaktová opera (libreto Vojtěška Baldessari-Plumlovská podle Václava Beneše Třebízského, 1888; premiéra Kroměříž, 1901).
Svatoň a Milena – 3 dějství ke stejnojmenné báchorce Vojtěšky Baldessari-Plumlovské (1899, premiéra 5. 1. 1900, Kroměříž).
Pohádka o Sněhurce – 5 obrazů ke hře Vojtěšky Baldessari-Plumlovské (premiéra s Mořicem Angerem, Národní divadlo 3. 12. 1904).

 

Duchovní skladby
Requiem c-moll pro smíšený sbor a varhany (1892).
Missa in honorem scti. Joannis Nepomuceni pro smíšený sbor, varhany a žestě (1893; vyd. Vojtěch 3, 1895, č. 4; přepracováno 1930) – jediná z deseti mší vydána tiskem.
Mirabilis Deus pro mužský sbor (1895).
Te Deum pro mužské hlasy a varhany (1896).
Te Deum laudamus pro smíšený sbor a varhany (1901).
Missa ad quatuor voces aequales (1907).
Zdrávas Maria pro tříhlasý ženský sbor se sopránovým sólem a smyčcový orchestr (1907).
Ze všech věcí pro tříhlasý ženský sbor se sopránovým sólem, sólovou violu a varhany (1907).
Mše A dur pro smíšený sbor a varhany (1917).
Desiderium animae eius pro soprán a tenor s průvodem varhan a lesního rohu (1934).
Buď zdráva, Panno Maria pro mužský sbor (vyd. Cecilie, Kutná Hora; Vyšehrad 1946, Praha).
Ó Maria, naše milá máti pro mužský sbor (vyd. 1948).
Stabat Mater pro mužský sbor a varhany.
Mihi autem pro mužský sbor (vyd. Cecilie 4, Kutná Hora).
Alleluja ve svátek Nanebevstoupení Páně pro smíšený sbor.
Benedictus sit Deus pro mužský sbor.
Ave Maria pro mužský sbor.
Sacerdotes eius (graduále pro svátek sv. Cyrila a Metoděje).

 

Skladby pro klavír
Dva lístky do památníku (vyd. Varyto 14, 1891).
Sonáta (1929; premiéra Brno 17. 2. 1930).
Lístek do památníku (vyd. Melpa 1936, Praha–Brno).

 

Komorní skladby
Smyčcový kvartet (1917; premiéra Brno, 21. 8. 1930).
Klavírní kvartet (1928; premiéra Brno, 17. 2. 1930).
Dvě balady pro housle a klavír (1931; vyd. Melpa 1938, Praha–Brno).
Klavírní trio (1931; premiéra Praha, říjen 1931).

 

Skladby pro orchestr
Symfonie D dur (1927; premiéra Brno, 2. 10. 1927).
I. suita (1927; premiéra Brno, 3. 4. 1928).
Bernardův kříž – symfonický obraz (1929; premiéra Brno 1930).
II. suita na motivy lidových písní moravských (1933).

 

Dílo literární (výběr)

 

Stati a články
O venkovských referátech hudebních (Dalibor 26, 1904, s. 203).
Mé názory na studování a dirigování sboru (Hudební revue 2, 1909, s. 401–2).
Dvořák v Kroměříži (Hudební revue IV, 1911, s. 474).
Moravští pěvci na Rusi (Hudební revue 7, 1913/14, s. 221).
Smetanova sborová tvorba (Listy Hudební matice 3, 1924, s. 210).
Vzpomínky na Leoše Janáčka (Hudební rozhledy 1, 1924/25, s. 16).
Josefu Bohuslavu Foerstrovi (v Památníku Josefa Bohuslava Foerstra, Praha 1929, s. 184).

Literatura

I. Lexika
OSN.
Chlup, Otokar – Kubálek, Josef – Uher, Jan: Pedagogická encyklopedie (Praha 1940).
ČSHS.
Stárek, Zdeněk: Sborník českých sbormistrů (Praha 1982).
Kolektiv autorů: Malá československá encyklopedie (Praha 1986).
Tomeš, Josef – Léblová, Alena – Aulická, Hana: Československý biografický slovník (Praha 1992).
Tomeš, Josef a kolektiv: Český biografický slovník XX. století (Praha 1999).
Janota, Dalibor – Kučera, Jan: Malá encyklopedie české opery (Praha 1999).
Kyas, Vojtěch: Průvodce po archivních fondech II. Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea (Brno 2007).

 

http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=420

 

II. Ostatní
Der Sängerbund mährischer Lehrer. Dirigent Prof. Ferdinand Vach (Brünn) (Vyškov 1912).
Hutter, Josef: Ferdinand Vach a Pěvecké sdružení moravských učitelů: kritické studie (Praha 1928).
Huráb, František – Třasoň, Eugen: Ferdinand Vach a Kroměříž. Dvě vzpomínky (Kroměříž 1930) – z výroční zprávy státního koedukačního ústavu učitelského v Kroměříži za školní rok 1929/30. Upravil František Vrobel.
František Pala (kompilátor): Ferdinandu Vachovi k sedmdesátým narozeninám: projevy skladatelů a dirigentů (Praha 1930).
Sborník k 25. výročí Vachova sboru moravských učitelek (Brno 1937).
Štědroň, Bohumír: Ferdinand Vach (Praha 1941).
Sychra, Cyrill: Ferdinand Vach, církevní skladatel. Skizza ke stati Moravanství v naší církevní hudbě (Cyril 72, 1947, č. 5–6, s. 49–50).
Fric, Ota: Ferdinand Vach (Praha 1948).
Helfert, Vladimír: O české hudbě (Praha 1957).
Šoupal, Jan: Stoleté jubileum Ferdinanda Vacha (Červený květ 5, 1960, s. 46).
Šoupal, Jan: Zakladatel slávy českého sborového zpěvu (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 4, s. 170).
Racek, Jan – Přibáňová, Svatava – Stolařík, Ivo (redaktor): Sborník 60 let Pěveckého sdružení moravských učitelů (Ostrava 1963).
Pinkava, Jaroslav: Před 50 lety zemřel Ferdinand Vach (Zpravodaj města Kroměříže, 1989, č. 2, s. 32).
Lajkep, Zdeněk: Kroměříž a ochotnické divadlo 1865–1918. Kapitola z kulturní historie města a regionu (Kroměříž 1992).
Třasoň, Eugen: Jubilejní vzpomínka (Hanácké Atheny, 1993, č. 13, s. 4).
Petrželka, Ivan: Moravští skladatelé nezahálejí (Haló noviny 11, 2001, č. 174, s. 10).
Lukáš, Antonín: Osoby a osobnosti (HIT 6, 2001, č. 12, s. 6, č. 13, s. 6, č. 14, s. 14, č. 15, s. 10, č. 16, s. 12).
Kudlík, Otakar: Pěvecké sdružení moravských učitelů – z historie (Břeclav 2003).
Šlechtová, Alena – Levora, Josef: Členové České akademie věd a umění 1890–1952 (Praha 2004).
Sovová, Martina: Pěvecké sdružení moravských učitelů – historie, nahrávací činnost a analýzy interpretačních stylů (Disertační práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2005).
Pecháček, Stanislav: Reformátor sborového zpěvu. Ferdinand Vach (Cantus 2009, č. 1, s. 14 – 17).

 

http://www.vsmu.cz/inpage/historie/

http://www.psmu.cz/dirVach-cz.html

http://www.psmu.cz/janacek-cz.html

http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/pjih/jazlovic/vach.htm

http://www.ped.muni.cz/wmus/souteze/veda/janacek/html/Sovova.html

 

Archivalie

Pozůstalost Ferdinanda Vacha
Moravské zemské muzeum v Brně.

 

Archiv Vachova sboru moravských učitelek
(v držení VSMU, Hudební oddělení Moravského zemského muzea)
Sborníky.
Kniha koncertů.
Plakáty koncertů.
Korespondence.
Fotografie.
Pamětní kniha (1. díl).

 

Archiv pěvecko-hudebního spolku Moravan Kroměříž
(archivní fond v depozitáři Muzea Kroměřížska)
Korespondence.
Fotografie.
Programy koncertů.

 

Archiv Pěveckého sdružení moravských učitelů
(v držení PSMU, Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži)
Programy koncertů.
Korespondence.
Fotografie.
Vyznamenání.

 

Radek Poláček

Datum poslední změny: 18.4.2016