Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Behr, Jan-KurtTisk


Charakteristika: Klavírista a dirigent

Datum narození/zahájení aktivity:1.4.1911
Datum úmrtí/ukončení aktivity:21.11.1996
Text
Literatura

Behr, Jan Kurt, klavírista a dirigent, narozen 1. 4. 1911, Jägerndorf, zemřel 21. 11. 1996, New York.

Syn Hermana a Elmy Behrových. Otec, kantor a vynikající učitel hudby židovské obce v Jägerndorfu, brzy rozpoznal synovo hudební nadání a tak začal s výukou houslí a klavíru. V pěti letech Jan Behr poprvé vystoupil veřejně jako klavírista. Po maturitě v roce 1929 začal studovat v Praze na německé univerzitě právo a státovědu. Promoval v roce 1935 s titulem doktora práv. Současně studoval na Německé akademii hudby a herectví u Franze Langera, Fidelia F. Finkeho, Paola Nettla, Gustava Beckinga a George Szélla. Széll, který v letech 1929–37 vedl operu v Německém divadle v Praze, si Behra velmi cenil pro jeho hudební umění. Po státních zkouškách v roce 1934 Széll zaměstnal Behra jako svého asistenta. Po Széllově odchodu do Anglie, nastoupil Jan Behr na jeho místo dirigenta, kde setrval do roku 1939. Po příchodu německých vojsk do Prahy vzala Behrova kariéra rychlý spád, obdobně jako u ostatních židovských umělců. V roce 1940 se oženil s Elizabethou Eichnerovou a v říjnu 1941 byl společně s ní deportován do ghetta v Łódźi. Jeho rodiče stihli včas odjet do Švédska. Po vpádu Sovětů v roce 1944/45 byl Jan Behr společně se 186 dalšími spolutrpiteli převezen vagóny pro dobytek do Magdeburgu a poté do koncentračního tábora poblíž Lübecku, kam však docestovalo pouze 28 z nich. Po osvobození na jaře 1945 anglickými vojsky, umožnil Behrovi jeden anglický důstojník cestu do Belgie, kde se setkal se svojí ženou. Behrova povaha a pracovní vůle ho přiměla již na podzim 1945 vrátit se zpět k práci klavíristy a dirigenta. Brzy si získal široké publikum. Podnikl koncertní turné po severní Francii, Belgii a Holandsku. Jako hostující dirigent Belgického národního orchestru vystoupil 18. 12. 1945 s díly André Campry, Alberta Charlese Paula Marie Roussela a Wolfganga Amadea Mozarta. Značný úspěch zaznamenal další jeho koncert uspořádaný k prvnímu výročí osvobození Československa v Bruselu s díly Johana Wenzela Antona Stamitze, Marcela Poota, Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany.
George Széll díky svým konexím dopomohl Behrovi v roce 1946 k cestě do Spojených států, kde v roce 1957 získal americké občanství. V letech 1947–52 byl velmi žádaným klavíristou a korepetitorem významných pěvců a pěvkyň (Herta Glaz, Caren Torres, Elena Nikolaidi, Tossy Spivakovsky, Jarmila Novotná, Martial Singher, Jennie Tourel a další). Koncertní cesty jej přivedli na Havaj, Nový Zéland a do Austrálie. Na Széllovo doporučení byl Jan Behr přijat v roce 1952 jako asistent dirigenta Metropolitní opery v New Yorku. Ve stejném roce se narodila jeho dcera Evelin. V roce 1962 získal místo dirigenta Metropolitní opery v New Yorku, na tomto postu zůstal celých dvacet pět let a uvedl přes 146 představení. Vedle toho stále koncertoval jako klavírista, s operou Adriana Lecouvreurod Francesca Ciley podnikl v sezóně 1968/69 turné do Bostnu, Clevelandu, Atlanty, Dallasu, Minneapolis a Detroitu. Velké oblibě se těšily jeho koncerty prováděné v Central parku. V roce 1977 odešel Jan Behr do důchodu. V klidu dožil svůj život spolu se svojí ženou v domě na okraji New Yorku. O jeho smrti referovaly New York Times.


Literatura

LdM, s. 154–156.

Lucie Sýkorová

Text

Datum poslední změny: 20.1.2010