Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Drottnerová-Blažková, MartaTisk

(Blažková-Drottnerová, Marta)

Charakteristika: Tanečnice a choreografka

Datum narození/zahájení aktivity:26.8.1941
Text
Literatura

Drottnerová-Blažková, Marta, tanečnice a choreografka, narozena 26. 8. 1941, Gottwaldov (dnešní Zlín). 
 
Základy tanečního vzdělání získala u Julie Jastřembské v baletním studiu při Státním divadle v Ostravě, její talent se dále rozvíjel pod vedením Emericha Gabzdyla, který ji v roce 1955 angažoval do baletního souboru Státního divadla v Ostravě. Poprvé na sebe v širším měřítku upozornila jako Kateřina v Prokofjevově baletu Kamenný kvítek při československé premiéře tohoto baletu v roce 1958. Od sezóny 1959/60 se stala členkou baletu Národního divadla v Praze, sólistkou byla však jmenována až v roce 1966, a to přes výrazné úspěchy v zahraničí i na domácí scéně. V roce 1961 získala první cenu na soutěži v Rio de Janeiro (Brazílie), v roce 1962 zakončila půlroční stáž v Moskvě rolí Marie v Bachčisarajské fontáně ve Velkém divadle, téhož roku vytvořila v Národním divadle v Praze roli Julie v baletu Romeo a Julie. V roce 1963 tančila v Národním divadle roli Širín v Melikovově Legendě o lásce, Ptáka Ohniváka ve stejnojmenném Stravinského baletu, Odettu/Odílii v Labutím jezeře a hostovala na galakoncertu v Londýně. V následujícím roce přivezla Stříbrnou medaili ze soutěže ve Varně (Bulharsko) a vytvořila Mášenku v Louskáčkovi a Istar ve stejnojmenném baletu Bohuslava Martinů. V roce 1965 tančila Svanildu v Delibesově Coppélii a následujícího roku dovršila jednu etapu svého tvůrčího rozmachu titulní rolí v Čajkovského baletu Šípková Růženka a Zlatou medailí z mezinárodní baletní soutěže ve Varně. V šedesátých letech se formovala umělecká osobnost Marty Drottnerové jako všestranné tanečnice, schopné interpretovat s velkou niternou citlivostí a technickým mistrovstvím širokou škálu rolí. Díky jejímu individuálnímu stylu interpretace ožily a staly se pro současného diváka zajímavými hrdinky romantických a klasických baletů, neboť přes formální čistotu a taneční virtuozitu jí vždy byl cizí jakýkoliv formalismus. Strhující byly její výkony zejména v Labutím jezeře a v Giselle Adolpha Adama. Obě role tančila dvě desítky let doma i v zahraničí a na úrovni nejvýznamnějších světových balerín. Její Giselle byla křehká, nesmírně poetická, plná vnitřní emocionality. Nezapomenutelný byl její výkon v této roli s hostujícím italským tanečníkem Paolem Bortoluzzim jako Albrechtem v Národním divadle v prosinci 1973. V sedmdesátých letech byla často zvána k pohostinským vystoupením a stala se naší nejznámější taneční umělkyní, uznávanou i na Západě. Vystupovala s francouzským souborem Les Grands Ballets classique de France (1970, 1973) ve Francii, Švýcarsku a Španělsku, hostovala v Berlíně, v Bregenzu, Budapesti a na Kubě, kde zejména v roce 1974  její vystoupení s Vlastimilem Harapesem v Giselle vzbudilo velké nadšení. Od poloviny sedmdesátých let dostály postavy, které na jevišti Národního divadla v Praze vytvářela, jiný, silně dramatický akcent. Do té doby obdivovaná pro svůj niterný lyrismus a jemnou oduševnělou emocionalitu, překvapila svou schopností vytvářet i postavy vášnivé a kontroverzní. První role, ve které si s úspěchem vyzkoušela tento nový přístup, byla záludná, svůdná a temperamentní Čertice v Petrovově Stvoření světa (1975) a nespoutaná Carmen ve Vášni (1976). Následovala Mefistofela ve Faustovi (1977), Zarema v Bachčisarajské fontáně (1978) a Médea ve stejnojmenné kompozici Antonína Bendy (1979). Po skončení své interpretační kariéry působila v Národním divadle jako baletní mistryně. Vystudovala taneční pedagogiku na GITIS v Moskvě (absolvovala v roce 1985) a v letech 1980–93 přednášela metodiku klasického tance na katedře tance HAMU v Praze. Od počátku devadesátých let se také věnovala choreografii: v Ostravě inscenovala velmi zdařile Sylfidy na hudbu Frederica Chopina (1991), v Plzni s Jiřím Blažkem Esmeraldu Cesare Pugniho (1992) a v Olomouci Notre Dame de Paris (1994). Interpretační umění Marty Drottnerové zachytil ve svém krátkometrážním filmu Jak se hladí vzduch M. Petřík (1971, kamera V. Lorenc). Získala řadu vyznamenání, v roce 1975 byla jmenována národní umělkyní, v roce 2000 získala cenu Thálie Za celoživotní mistrovství.
Literatura
I. Lexika  
Kolektiv: Národní divadlo a jeho předchůdci. Slovník divadel Vlasteneckého, Stavovského, Prozatímního a Národního (Praha, 1988, s. 83–84).
Holeňová, Jana, red.: Český taneční slovník (Praha, 2001, s. 60–61).
 
II. Ostatní 
Vašut, Vladimír: Nejmladší národní umělkyně (Lidová demokracie, 5. 5. 1975).
Kazárová, Helena: Tanečníci a desetiletí - Marta Drottnerová (Taneční listy, 1991, č. 6, s. 11–12).
 
Helena Kazárová
Datum poslední změny: 19.5.2005