Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Balatka, AntonínTisk


Charakteristika: dirigent, skladatel, varhaník, divadelní režisér, překladatel, referent, hudební pedagog a organizátor hudebního dění

Datum narození/zahájení aktivity:27.10.1895
Datum úmrtí/ukončení aktivity:25.6.1958
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Balatka, Antonín, dirigent, skladatel, varhaník, divadelní režisér, překladatel, referent, hudební pedagog a organizátor hudebního dění, narozen 27. 10. 1895, Královské Vinohrady (Praha), zemřel 25. 6. 1958, Brno.

 

Studoval na obecné a měšťanské škole u sv. Jindřicha v Praze (1903–06), kde jej vyučoval Antonín Mikoláš. Ve studiu pokračoval na reálce (1906–10) a na učitelském ústavu, na kterém studoval zpěv a hudební teorii u Stanislava Jiránka (1910–14). Po maturitě krátce učil v Praze. Na konzervatoř v Praze nastoupil v roce 1914. Na varhanním oddělení studoval hru na klavír pod vedením Antonína Elšlégera, hru na varhany u Josefa Kličky a Ondřeje Horníka, sborový zpěv a dirigování u Františka Spilky, hudební teorii u Karla Steckera a dějiny liturgie u Dobroslava Orla. Jako dirigent řídil Houslový koncert D dur Wolfganga Amadea Mozarta (15. prosince 1916). Studium na konzervatoři absolvoval 2. července 1917 v Rudolfinu.

V roce 1917 byl přijat do mistrovské kompoziční třídy Vítězslava Nováka (1917–19). Jeho první veřejně provedenou skladbou byla Suita pro klavír (první veřejný hudební večer Hudební konzervatoře v Praze, 14. dubna 1919). Mistrovskou třídu absolvoval Klavírním triem e moll (Rudolfinum, 27. června 1919). Během studia vyučoval na obecné škole pro chlapce na Novém městě v Praze (15. května – 15. července 1915), na obecné škole chlapecké u sv. Františka v Praze (19. září 1915 – 15. ledna 1916) a nepravidelně na dalších pražských školách. Úspěšně vykonal zkoušku ze zpěvu a hry na varhany před císařsko-královskou komisí pro učitele hudby na školách středních a ústavech učitelských v Praze (květen 1918). Působil jako korepetitor v pěvecké škole Marie Pivodové (1916–19).

V roce 1919 přijal Antonín Balatka místo v lublaňské opeře, které mu nabídl chorvatský dirigent Fridrik Rukavina. Působil zde jako korepetitor, kapelník a režisér. Jako dirigent poprvé řídil baletní představení 14. listopadu 1919 (Léo Delibes a Joseph Bayer). Intenzivně propagoval českou hudbu. Řídil koncerty s programy sestavenými výhradně ze skladeb českých autorů: 9. března 1920 – koncert na počest Tomáše Masaryka; 28. října 1920 – koncert k výročí vzniku Československa a další. Nastudoval balet Oskara Nedbala Z pohádky do pohádky (1920), opery Bedřicha Smetany (Prodaná nevěsta, 1921; Dalibor, 1921; Tajemství, 1922; Hubička, 1924), Antonína Dvořáka (Čert a Káča, 1923), Josefa Bohuslava Foerstera (Eva, 1925; také režisér), Leoše Janáčka (Její pastorkyňa, 1924) a Viléma Blodka (V studni, 1924). Na orchestrálních koncertech provedl Mou vlast Bedřicha Smetany (1924), Symfonii z Nového světa Antonína Dvořáka a Slováckou suitu Vítězslava Nováka. Při scénickém provedení Zápisníku zmizelého Leoše Janáčka hrál klavírní part (1926). V roce 1927 byl proveden jeho balet Jitřní země. Antonín Balatka ve Slovinsku spolupracoval s řadou českých osobností: baletní mistři Václav Vlček a Václav Pohan, jevištní výtvarník Václav Skrušný, režisér Zdeněk Knittl, sólisté Zdenka Ziková, Josef Drvota, hostující Ema Destinnová a další.

Vedle činnosti divadelní zřejmě pedagogicky působil na konzervatoři v Lublani, v pěvecké škole a psal články a referáty do slovinských periodik. Antonín Balatka komponoval hudbu k divadelním hrám činohry lublaňského divadla. 11. července 1923 se oženil s herečkou Verou Danilovou.

Po smrti Františka Neumanna byl přijat do Národního divadla v Brně jako dirigent (16. srpna 1929). Spolupracoval s Břetislavem Bakalou a Zdeňkem Chalabalou. Do repertoáru zařazoval českou soudobou tvorbu (Osvald Chlubna, Bohuslav Martinů, Rudolf Karel, Boleslav Vomáčka, Jaroslav Křička, Emil František Burian) a tvorbu jugoslávských autorů (například Jakov Gotovac – opera Morana, 1930; Krešimir Balatovič – balet Perníkové srdce, 1935). Uváděl také orchestrální díla slovinských skladatelů (Slavko Osterc,Lucijan Marija Škerjanc a další). Kromě činnosti dirigentské působil v divadle jako režisér, překladatel a dramaturg.

Pedagogicky působil na brněnské konzervatoři (od 1. listopadu 1929). V roce 1946 byl jmenován profesorem. Během druhé světové války působil jako korepetitor sólistů brněnské opery a realizoval s nimi koncerty v českých městech. V roce 1945 byl Revolučním národním výborem jmenován správcem a uměleckým šéfem brněnské opery (do 1949). Na Pražském jaru řídil Věc Makropulos (1948). V roce 1951 byl jmenován docentem na JAMU, kde vykonával funkci proděkana hudební fakulty. Pracoval v redakci Hudebních rozhledů a stal se předsedou odbočky Svazu československých skladatelů. Působil jako referent v Lidových novinách (1942–45, 1948–49) a psal články do Divadelních listů (1929–55). Kompozici se věnoval zejména po druhé světové válce. Největšího úspěchu dosáhl v písních a sborech.


Dílo

Dílo literární (výběr):

 

Jakov Gotovac (Divadelní list 6, 1930–31, č. 7, s. 65–66).

Autoři ženicha z onoho světa (Divadelní list 6, 1930–31, č. 7, s. 167–171).

Hudba Slovinců (Divadelní list 7, 1931–32, č. 3, s. 41–42).

Nikola Šubić Zrinski a jeho skladatel (Divadelní list 7, 1931–32, č. 6, s. 112).

Baranovićovy balety (Divadelní list 11, 1935–36, č. 7, s. 134–135).

Slovinská divadla (Před oponou 11, 1936, č. 1, s. 8–10).

Nová jihoslovanská opera (Divadelní list 12, 1936–37, č. 6, s. 143–146).

Chorvatská opera (Divadelní list 12, 1936–37, č. 8, s. 182–184).

Jednotná operní dramaturgie (Praha 1949).

K šedesátinám Ludvíka Kundery (Hudební rozhledy 4, 1951, s. 33).

Jaroslav Kvapil (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 7, s. 24).

František Suchý (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 8, s. 40).

Vilém Petrželka (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 18, s. 28).

Janáček ve Slovinsku (Hudební rozhledy 7, 1954, s. 649).

Sedmdesát let opery českého divadla v Brně (Hudební rozhledy 7, 1954, s. 921).

Zdeněk Blažek (Hudební rozhledy 8, 1955, s. 480).

Za Otou Zítkem (Hudební rozhledy 8, 1955, s. 539).

Slovinský hudební život (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 11, s. 459).

 

Dílo hudební (výběr):

 

Scénická hudba k činohrám

Hamlet (William Shakespeare, premiéra 9. 2. 1922, Lublaň).

Othello (William Shakespeare, premiéra 7. 3. 1923, Lublaň).

Caesar a Kleopatra (George Bernard Shaw, premiéra 22. 3. 1923, Lublaň).

Večer tříkrálový (William Shakespeare, premiéra 4. 5. 1923, Lublaň).

Veronika Deseniška (Oton Župančič, premiéra 1. 12. 1925, Lublaň).

Lysistrata (Aristofanes, premiéra 4. 4. 1926, Lublaň).

Macbeth (William Shakespeare, premiéra 1926, Lublaň).

Lumpaci vagabundus (Johann Nepomuk Nestroy, 1927).

Cyrano de Bergerac (Edmont Rostand, premiéra 11. 3. 1928, Lublaň).

Romeo a Julie (William Shakespeare, premiéra 22. 9. 1928, Lublaň).

Pohujšanje v dolini Šentflorjanski (Ivan Cankar, premiéra 26. 9. 1928, Lublaň).

Krog s kredo (Oton Župančič, premiéra 29. 9. 1928, Lublaň).

Dantons Tod (Georg Büchner, premiéra 5. 3. 1929, Lublaň).

Faust (Johann Wolfgang Goethe, premiéra 21. 9. 1929, Lublaň).

Kronbruden (August Strindberg, premiéra 2. 10. 1929, Lublaň).

Sen noci svatojánské (William Shakespeare, premiéra 28. 6. 1944, Brno).

Smrt matky Jugovičů (Ivo Vojnovič, premiéra v brněnském rozhlase, 1947).

Lucerna (Alois Jirásek, premiéra 22. 9. 1950, Brno).

Višňový sad (Anton Pavlovič Čechov, premiéra 11. 10, 1952, Brno).

Večer tříkrálový (William Shakespeare, premiéra 8. 1. 1954, Brno).

Lišák Pseudolus (Titus Maccius Plautus, premiéra 13. 11. 1954, Brno).

Jiříkovo vidění (Josef Kajetán Tyl, premiéra 23. 11. 1955, Brno).

Ze života hmyzu (Josef Čapek, Karel Čapek, premiéra 22. 5. 1958, Brno).

 

Písně

Oči sem večkrat vprašal, pro bas a klavír (text France Prešeren, 1925; premiéra 10. 2. 1926, Lublaň).

Življenje ječa, pro smíšený sbor (text France Prešeren, 1926, Lublaň).

Slovenske narodne pesmi, pro střední hlas a klavír (1929) – 10 slovinských národních písní v úpravě Antonína Balatky.

Slušaj pesem, draga moja, pro mužský sbor (Lublaň 1929).

Jihočeské zpěvánky pro smíšený sbor (1940).

Gor čez izaro, pro soprán (1946) – úprava slovinské národní písně.

Tkadlena zpívá, pro ženský sbor (text Františka Semeráková, 1950).

Lidice pro mužský sbor (1955).

Kytička jihoslovanských písní pro ženský sbor (sborník, 1957).

Slušaj pesem, draga moje, pro mužský sbor (text Oton Župančič).

Teče voda, teče, pro mužský sbor.

Jihoslovanské pijácké písně (sborník).

Utonulý (text Jiří Konopa).

Al me boš jak rada mela (variace na slovinskou lidovou píseň).

 

Komorní skladby

Suita pro klavír (premiéra 14. 4. 1919, Praha).

Trio pro klavír, housle a violoncello (premiéra 27. 6. 1919, Praha).

Suita pro flétnu, klarinet a fagot (1927, premiéra prosinec 1945).

 

Skladby pro orchestr

Scherzo (premiéra 9. 11. 1925, Lublaň) – verze pro klavír dochována v opisu, Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea.

Srbské kolo (1926).

 

Ostatní

Amazonky (premiéra 24. 3. 1903; obnovená premiéra přepracované verze 11. 9. 1937, Lublaň; první provedení v Brně 25. 5. 1948) – přepracování operety Viktora Parmy.

Jitřní země (1927, premiéra 1. 2. 1928, Lublaň) – balet.

Daleká cesta má, marné volání (text Karel Hynek Mácha, premiéra 1936) – rozhlasové pásmo.

Svaté jaro (libreto Vladimír Kantor, 1942) – zpěvohra.

Kytice (podle Karla Jaromíra Erbena, asi 1943).

Píseň o vrchním veliteli (1952, premiéra 1952 na brněnské přehlídce) – kantáta.

Literatura

I. Lexika

PHSN.

ČSHS.

DČHK.

MEH.

Chmel, Zdeněk: Galerie brněnských osobností (Brno 1998).

Janota, Dalibor – Kučera, Jan: Malá encyklopedie české opery (Praha 1999).

Tomeš, Josef a kolektiv: Český biografický slovník XX. století (Litomyšl 1999).

Holeňová, Jana a kolektiv: Český taneční slovník (Praha 2001).

Vošahlíková, Pavla a kolektiv: Biografický slovník českých zemí (Praha 2005).

 

II. Ostatní

Štědroň, Bohumír: Antonín Balatka šedesátníkem (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 16, s. 819).

Novák, Vítězslav: O sobě a o jiných (Praha 1970).

Dufková, Eugenie – Srba, Bořivoj: Postavy brněnského jeviště (Brno 1984).

Sehnal, Jiří – Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě (Brno 2001).

Šaffková, Blanka: Antonín Balatka a Lublaň. Příspěvek k problematice česko-slovinských vztahů v oblasti hudby (diplomová práce, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Brno 2008).

 

http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2437

http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-clanky/Hudebni-krizovatky-Cechy-Morava-a-balkan~02~cerven~2008/

http://www.domanin.eu/libuse-domaninska/d-1149/p1=1079

http://www.ndbrno.cz/o-divadle/balatka-antonin

http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/33943-antonin-balatka.html

Archivalie

Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea.

 

Radek Poláček

Datum poslední změny: 11.9.2013