Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Harašta, Milan

Tisk


Charakteristika: Skladatel

Text
DíloLiteraturaArchiválie

Harašta, Milan, hudební skladatel, narozen 16. 9. 1919, Brno, zemřel 29. 8. 1946, tamtéž.

 

Jako syn železničního úředníka Františka Harašty prožil rané dětství v Činadijově na Podkarpatské Rusi. Roku 1923 se s rodiči přestěhoval do Újezdce u Luhačovic, kde se začal učit hře na klavír u Josefa Vacy (sólisty PSMU). V letech 1928–32 pokračoval Harašta ve studiu na gymnáziu v Hodoníně, 1932–36, posléze na gymnáziu v Kyjově. Vedle klavíru se učil také hře na lesní roh a působil jako hornista v místních žákovských orchestrech. V 16 letech již dokonce dirigoval směs ze Smetanovy Prodané nevěsty na veřejné produkci kyjovské Luzarovy hudební školy. Z roku 1933 pocházejí rovněž první Haraštovy skladebné pokusy (Píseň vánoční pro klavír z prosince 1933). Po přesunu do Brna roku 1936 studoval Harašta soukromě skladbu, harmonii a hru na klavír u Václava Kaprála. Po maturitě na III. reálném gymnáziu v Brně (1938) vstoupil na brněnskou konzervatoř, kam byl přijat přímo do 2. ročníku kompozičního oddělení. Zapsán byl rovněž na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity jako posluchač hudební vědy a dějin výtvarného umění (do uzavření vysokých škol 17. 11. 1939). Na konzervatoři se stal oficiálním žákem Václava Kaprála (kompozice), Quida Arnoldiho a následně Antonína Balatky (dirigování). Harašta absolvoval 27. 6. 1942 svou Symfonií č. 1 (Orchestr brněnské konzervatoře, dirigoval Q. Arnoldi) a jako dirigent provedením Violoncellového koncertu D dur Josepha Haydna. Stejného roku vykonal Harašta v Brně státní zkoušku z klavíru. V době okupace se Harašta zapojil do ilegálního studentského odbojového hnutí a koncem ledna 1943 byl přes vážnou plicní chorobu (tuberkulóza diagnostikována již na podzim 1941) totálně nasazen jako soustružník v První brněnské strojírně. Kvůli stálým zdravotním problémům následně uznán neschopným práce. V letech 1944–45 nějaký čas vyučoval klavír na hudební škole v Líšni, byl tajemníkem a učitelem na hudební škole Filharmonického spolku Beseda brněnská a hudebním referentem Večerníku Národní práce, deníků Svoboda a Lidové noviny. Navzdory léčení v sanatoriu v Pasece a ve švýcarském Leysinu podlehl Harašta stále se vracejícímu tuberkulóznímu onemocnění v srpnu roku 1946. Skladatelsky tíhl Harašta k velkým orchestrálním a vokálně-instrumentálním formám. První řada jeho Poloninských tanců byla provedena Orchestrem brněnského rozhlasu za řízení Břetislava Bakaly, brněnský rozhlas také natočil a vysílal (16. 2. 1948) ukázky z Haraštova nejrozsáhlejšího díla, opery Nikola Šuhaj. Janáčkovsky expresivní mužské sbory Kdo na moje místo a Ty a já byly oceněny v soutěži Hudební matice Umělecké besedy roku 1946.


Dílo

I. Dílo Hudební (výběr)

 

Klavírní

Klavírní skladby (1940).

Sonety, op. 3 (1940–41).

Sonety, op. 10 (1944–45).

 

Komorní

V přírodě pro flétnu, hoboj, klarinet a fagot (1938).

Prélude rêveur pro housle, violoncello a klavír (1940).

Smyčcový kvartet, op. 2 (1940–41).

Sonatina pro housle a klavír, op. 8 (1942).

 

Orchestrální

Probdělé noci. Malé hudební nocturno pro smyčcový orchestr (1939).

Romance pro violoncello s průvodem orchestru, s. op. (1940).

Symfonie č. 1, op. 1 (1940– 41).

Dech smrti pro velký orchestr, op. 4 (1941).

Poloninské tance pro velký orchestr, op. 5 (1941–42).

Coctaily. Žerty pro velký orchestr, op. 6 (1942).

Symfonie č. 2 (komorní s obligátními houslemi; 1942–43).

Suita pro orchestr, op. 11 (1944).

Symfonie č. 3, op. 14 (dokončena pouze 1. věta, zbylé věty v náčrtcích, 1943–44).

 

Sbory

Mužské sbory na verše Petra Bezruče, op. 12 (Kdo na moje místo, 1939, rev. 1945; Ty a já, 1945).

 

Opera

Nikola Šuhaj, opera podle námětu Ivana Olbrachta, op. 9 (1941–44, libreto František Mikulica).

 

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

MEH.

New Grove2.

HSPK.

 

II. Ostatní

Barvík, Miroslav: In memoriam Milana Harašty (Tempo 19, 1946/47, č. 2–3, s. 59–61).

Pandula, Dušan: Nejmladší moravští skladatelé (Rytmus 10, 1945/46, č. 4, s. 7–10).

Sychra, Antonín: Za Milanem Haraštou (Rytmus 11, 1947, č. 1, s. 3–4).

Barvík, Miroslav: Milan Harašta (1919–1946). Nedokončený život a dílo skladatele (Praha 1956).

Fukač, Jiří: Milan Harašta a moravská hudba (Rovnost, 30. 8. 1966).

Trojan, Jan: Haraštův Nikola Šuhaj (Divadlo 15, 1964, duben, s. 67)

Trojan, Jan: Nad dílem Milana Harašty (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 23–24, s. 712–714).

Archivalie

Moravské zemské muzeum, oddělení dějin hudby, Brno (pozůstalost).

 

Ondřej Pivoda

Datum poslední změny: 27.1.2017