Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Cmíral, AdolfTisk


Charakteristika: Hudební pedagog, publicista a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:12.4.1882
Datum úmrtí/ukončení aktivity:17.9.1963
Text
DíloLiteratura

Cmíral, Adolf, hudební pedagog, publicista, skladatel, narozen 12. 4. 1882, Roztoky u Křivoklátu, zemřel 17. 9. 1963, Praha.


Během školní docházky v Křivoklátě ho vyučoval řídící učitel Jan Růžička hře na housle, klavír a varhany. Na jeho doporučení Cmíral studoval 1897–1900 na pražské konzervatoři hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Karla Steckera, řízení sboru u Karla Knittla a obřadní zpěv u Augustina Vyskočila. Dále studoval 1901–05 na Amerlingově učitelském ústavu, 1912 absolvoval v Praze odborný kurz vyučování zpěvu berlínského pedagoga Maxe Battkeho, 1914 složil státní zkoušky ze zpěvu a hry na varhany, 1915 ze hry na klavír.


Působil jako varhaník v Praze, 1901–09 u sv. Tomáše, 1909–13 v Loretě, kde v té době hrál také na tamější zvonkohru a 1913–27 na Strahově. Současně učil v Praze na obecných školách (1905–18); na pěvecké škole Umělecké výchovy na Královských Vinohradech (1908–15). Byl spoluzakladatelem, učitelem a ředitelem Hudební Budče (1909–26), profesorem hudby a zpěvu Odborné školy pro ženská povolání (1910–16), vyučoval na reálném gymnáziu a učitelském ústavu v Praze (1918–20); od roku 1919 byl pedagogem pražské konzervatoře, na níž založil a vedl hudebně-pedagogické oddělení (1920–39); byl členem komise pro státní zkoušky z hudby (1922–55), inspektorem hudební výchovy na odborných školách pro ženská povolání (1937–48); přednášel na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde pomáhal založit katedru hudební výchovy (1948–51), a na AMU (1949–52). Byl hudebním patronem severních Čech v sekci Svazu československých skladatelů, založil oddělení hudební výchovy Státní pedagogické knihovny v Praze (1955).


Inspiroval se pedagogickým dílem J. A. Komenského, všestranně usiloval o zlepšení úrovně hudební výchovy školní mládeže a o zdokonalení hudebně osvětové práce. Přednášel, organizoval četné hudební akce, pracoval ve školském vysílání Československého rozhlasu, psal referáty a články, zvláště do Pedagogických rozhledů (1912–25) a Hudební revue (1912–20), kde vedl od roku 1916 pedagogickou rubriku, pokračoval pak v Listech Hudební matice a Tempu. Založil a řídil časopis Hudba a škola (1928–33), vedl časopis Hudební výchova (1934–38) a Souzvuk (1939), redigoval pedagogickou knihovnu Hudební matice a Státního nakladatelství a v edici Melpa sbírku Hudba ve škole. Jeho příručka Základní pojmy hudební, škola zpěvu Jaro a další vycházely opakovaně. Též redigoval Hudební nauku Jana Maláta (Praha 1947) a č. 1–5 knihovny výkladů gramofonových desek Diskotéka.


Téměř veškerá Cmíralova skladatelská tvorba vycházela z potřeby doplnit chybějící materiály pro zdokonalení školské hudební výchovy. Převažovaly jednoduché úpravy písní českých (též sběratel) i zahraničních pro jeden až tři zpěvní hlasy s klavírním doprovodem, případně bez doprovodu; instrumentální tvorbu zastupují drobné klavírní skladby ve snadném slohu. Adolf Cmíral byl jmenován Zasloužilým učitelem (1959), Zasloužilým školským pracovníkem (1962) a obdržel vyznamenání Za vynikající práci (1962).


Dílo

I. Dílo hudební (výběr)


Vánoční ukolébavka, pro 2- nebo 3-hlasý dětský sbor a harmonium nebo klavír (Praha, F. A. Urbánek 1910);

Písničky pro mládež, pro jeden hlas s průvodem klavíru nebo harmonia (Praha, F. A. Urbánek 1910);

25 solfeggií na základě metody Maxe Battkeho pro první ročník dětské pěvecké školy s průvodem klavíru (Praha, Hudební Budeč 1910);

Písničky a říkadla pro školy obecné, měšťanské a dětské intonační dle metody tonální (Praha 1913);

Kde domov můj, úprava pro zpěv a varhany (Praha, B. Kočí 1918);

My neklesnem! (slova Jan Neruda), Byli jsme a budem! (slova Josef Václav Sládek), pro 1-hlasý sbor s průvodem klavíru na 2 event. 4 ruce nebo harmonia (Praha, Barvitius 1919);

Koledy a staročeské písně vánoční, harmonizace pro 1- a 2- hlasý ženský dětský sbor a harmonium (varhany nebo klavír) (Praha, M. Urbánek 1919, 13 s.);

Písně českobratrské z kancionálu Komenského, pro mužský sbor a harmonium (Praha, Pěvecká obec československá 1920, úprava pro ženský nebo dětský sbor, Praha, Melantrich 1942);

Jaro. Škola zpěvu pro mládež škol měšťanských a středních. Vydání pro žáky I (Praha, Hudební Budeč 1920, 126 s.), II (Praha, Hudební Budeč 1922, 164 s.), vydání pro učitele I (Praha, Hudební Budeč 1921, 86 s., II (nebyl tiskem vydán);

Sborové písně I, II, III. Písně lidové v tříhlasé úpravě pro školu (Praha, Státní nakladatelství 11923, 21930, 31936, 14+15+15 s.);

Naše znárodnělé písně (Praha, Ústav pro učební pomůcky 1924);

Zpěvem k srdci. 52 písní s nápěvy bez průvodu (Praha, František Borový 1926);

Kytička Kožíškových písniček. Pro jeden hlas s průvodem klavíru na slova Josefa Kožíška (Praha, Dědictví Komenského 1929);

Svatý Václave, pro ženský nebo dětský sbor s doprovodem varhan (partitura, Praha, Jednota Cyrillská 21929, doprovod 2 trubky a 2 trombóny v opise);

Památce vzácného muže. Mužský sbor (Praha, Em. Starý 1930);

Lidové písničky z Rakovnicka a Křivoklátska. Pro střední hlas s průvodem klavíru (Praha, Mojmír Urbánek 1935);

Rumunské národní písně pro dětský nebo ženský sbor (Praha, Státní nakladatelství 1936);

Veselé koledy z Krkonoš, pro zpěv a instrumentální skupinu (hlasy, Praha, M. Urbánek 1936);

Ze Sukova kraje. Deset lidových písniček z Podblanicka, pro 3-hlasý dětský nebo ženský sbor a cappella (partitura, Praha, Hudební matice 1937);

Vojenské pochodové písničky pro školu. 31 písní pro 1-3 hlas bez doprovodu (Praha, Státní nakladatelství 11937, 21946 s názvem Pochodové písně pro školu);

Naše pochodové písně (1. Černé oči, 2. Ej padá, padá rosička, 3. Prešporská kasárna, 4, Bezkyde, Bezkyde), pro tříhlasý sbor s průvodem trubky a malého bubnu (partitura vl. nákladem, Praha 1938);

Jarní písničky, pro trojhlasý dětský nebo ženský sbor (Praha, Melpa 1938);

Tři staročeské modlitby k sv. Václavu, pro smíšený sbor (Praha, Kotrba 1939);

Civitatis Vaticanae Gloria. Hymnus Vaticanus ad quattuor voces inequales, slova Vincent Tomíško (Praha, Ed. Cyril 1939);

Balbínova prosba. Kantáta pro smíšený sbor, varhany a dechové nástroje (1939, prov. v rozhlase Praha 1939, rukopis);

Dvě modlitby Jana Amose Komenského, na slova z "Informatoria", pro 1 hlas nebo 1-hlasý sbor a varhany (harmonium nebo klavír) (Tábor, Hudba skrytých pokladů 1940, doprovod v úpravě pro smyčcové kvinteto nevydán);

Šest písní z kancionálu J. A. Komenského, po smíšený sbor bez průvodu (Praha, J. Válek 1940);

Naše znárodnělé písně, harmonizace pro zpěv a klavír (Praha, Ústav pro učební pomůcky 1941–42);

Písně z kancionálu Komensého, pro ženský nebo dětský sbor (Praha, Kalich 1942);

Barokní koledy, pro 2 hlasy a varhany (Praha, A. J. Boháč 1942);

Píseň rozloučení, pro jednohlas a varhany nebo harmonium (Praha 1942);

Poříčské písničky, pro zpěv klavír (Nový Bydžov, V. a A. Janata 1943);

Dvě studentské písně milostné (1. Andělíku rozkochaný, 2. Dřevo sě listiem odieva), pro zpěv a kytaru (Praha, Ludvík Nerad 1944);

Jenom ne strach. Píseň pro 1 hlas nebo 1-hlasý sbor a varhany (klavír) na slova Františka Halase (Praha, A. J. Boháč 1945);

Tanečky (1. Valčík, 2. Mazurka, 3. Staročeská polka), pro klavír (Praha, Česká hudba 1945);

Píseň česká, pro ženský mužský nebo smíšený sbor s použitím nápěvu J. L. Zvonaře, slova Jan Jindřich Marek (partitura pro smíšený sbor, Praha, Průmyslová tiskárna 1945);

Staročeské písně duchovní (Praha, J. Válek 1945);

Česká vánoční mše (1945, rukopis);

Radost a láska. Sedm dětských sborů (Praha, A. J. Boháč 1946);

Slovanské koledy (30 písní), pro 1-4 hlasý zpěv s doprovodem klavíru, varhan nebo harmonia (Praha, Ústav učebních pomůcek 1946, rozšiřující doprovod smyčcového kvinteta v rukopise);

Anděle Boží (Praha, Praporec 1949).



II. Dílo literární


Knižní publikace

Podrobné osnovy vyučování zpěvu na školách všech kategorií (spoluautor Stanislav Jiránek, Praha, Hudební Budeč 1917, 108 s.);

Základní pojmy hudební (Praha, Vesmír 11921; Praha, Supraphon 91974, úvod a 4. část – Dějiny hudby napsal Jiří Pilka);

O hudebních formách a skladatelích (Praha, Vesmír 1922, 70 s.);

Knížka o Bedřichu Smetanovi (s výběrem skladeb, Praha, Dědictví Komenského 1924, 79+16 s.);

Hudební kalendář naší mládeže (Praha, František Stehlík b.r. [1924–26]);

Požadavky hudební výchovy v československých školách (Vlastním nákladem, Praha 1929);
Památce Jana Růžičky (Praha, vlastním nákladem 1930);

O správném zpěvu naší hymny (Praha, Státní nakladatelství 1933, 16 s.);

Čtyřicet let práce. Studie k 60-nám dra Jana Branbergra (Praha, vlastním nákladem 1937, 36 s.);

Hudební pedagogika (2 díly, Praha, I. 1937, 236 s.; II. 1940, 264 s.);

Hudba a škola (redakce sborníku, Praha, Školní nakladatelství 1940, 64 s.);

Repetitorium hudební pedagogiky (Praha, Česká hudba 1944, 24 s.);

Hudební didaktika v duchu zásad J. A. Komenského (Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1958, 219 s.);

Vývoj české zpěvnosti (strojopis 1958, 114 s., uloženo ve Státním pedagogickém muzeu J. A. Komenského v Praze).


Články a stati (výběr)

E. J. Dalcroze (Česká škola 12, 1912, s. 70–72);

Metoda Battkeova v praxi (Pedagogické rozhledy 27, 1913/14, s. 21, 252, 369);

Metoda Jacques Dalcrozova (Pedagogické rozhledy 27, 1913/14, s. 107–111);

Lidová píseň duchovní v moderním vyučování zpěvu ve škole obecné (Cyril 42, 1916, č. 3, 5 a 6);

Hlavní požadavky reformy zpěvu a hudební výchovy na rakouských školách veřejných (Hudební revue 10, 1916/17, č. 1, s. 56–57);

Zpěv a hudební výchova ve školách veřejných (Hudební revue 10, 1916/17, s. 107–109, 151–153);

Moderní vyučování zpěvu v rámci nových osnov pro školy obecné a měšťanské (Hudební revue 10, 1917, č. 1, s. 25–28);

Československé hudební museum (Cesta 1, 1919, č 30, s. 829–831, č. 31, s. 857–858);

Reforma zpěvu na školách obecných a měšťanských (Hudební výchova 1, 1920 č. 1–3);

Čtvrttónová soustava (Hudební výchova 2, 1921, č. 10, s. 149–153);

O hudebních projevech dítěte (Hudební výchova 4, 1923, č. 1, 3–5);

Hudební a pedagogický význam Blahoslavovy Muziky (Pedagogické rozhledy 33, 1923, s. 311–315, 361–364, 432–438);

O významu psychotechnické zkoušky pro studium hudební (Výroční zpráva Pražské konzervatoře 1923/24, s. 3–8);

Moderní intonace (Za hudebním vzděláním 1, 1925/26, č. 8, s. 137–139);

Hudební tužby J. A. Komenského a dnešní naše hudební výchova (Hudba a škola 1, 1928/29, č. 6, s. 82–85);

Jan Mařák (Hudba a škola 2, 1929/30, č. 9–10, s. 148–152);

O hudebním rázu presidenských oslav ve školách (Hudba a škola 2, 1929-30, č. 6, s. 81–85);

Nové osnovy zpěvu pro školy obecné (Hudba a škola 3, 1930/31, č. 1, s. 7–9);

K padesátiletí Otakara Šína (Hudba a škola 3, 1930/31, č. 9–10, s. 129–131);

K vývoji hudebního smyslu dítěte (Hudba a škola 4, 1931/32, č. 1–7);

Československé státní hymny (Hudba a škola 4, 1931/32, č. 9–10, s. 129–144);

Smutek a humor v československé lidové písni (Hudba a škola 5, 1932/33, č. 6–8);

Ušlechtilý případ (František Pich, Tempo 13, 1933, č. 3, s. 76–79, č. 6, s. 218–223);

Výchovný význam Smetanova díla (Hudební výchova 15, 1934, č. 3–4);

Živá slova o vzácné písni (Kde domov můj, Národní osvobození 21. 12. 1934, přetisk Hudební výchova 16, 1935, č. 1, s. 2–10);

Návrh zákona o vyučování hudbě a zpěvu (Hudební výchova 16, 1935, č. 5, s. 80–82);

Josef Klička osmdesátníkem (Hudební výchova 16, 1935, č. 10, s. 131–134);

Hudební školy v Československé republice (seznam, ČSV 1935, s. 664–665);

Pedagogické snahy Pražské konservatoře (in: Sborník na paměť 125 let konservatoře hudby, Praha 1936, s. 154–163);

Hrst vzpomínek (in: Sborník na paměť 125 let konservatoře hudby, Praha 1936, s. 266–271);

Elementární intonace v škole (Školské reformy 20, 1938–39, č. 6-7, s. 136–140);

O novou praxi v hudební výchově (Tvořivá škola 14, 1938–39, s. 222–228);

Hudba v naší výchově (Školské reformy 21, 1939, č. 8–9);

Hudební výchova v nových osnovách pro školy obecné a měšťanské (Školská správa 21, 1940, č. 1, s. 9–13);

Spolupráce hudební výchovy s ostatními vyučovacími předměty (in: Hudba a škola, Praha 1940, s. 30–40);

K jubileu velikého tvůrce Vítězslava Nováka (Svět mladých žen 14, 1940–41, č. 5, s. 67–67);

Objevitel staré hudební krásy (Emilián Trolda, Cyril 61, 1946, č. 7–8, s. 73–75);

Živé desky (Česká osvěta 41, 1948, s. 328–336);

Hudba a zpěv v mateřských školách (Předškolní výchova 2, 1951, č. 1–2);

Odešel Ferdinand Bachtík ( Hudební výchova 5, 1957, č. 10, s. 167);

Komenský a hudobná výchova (Slovenská hudba 1, 1957, č. 2, s. 64–68);

Hudební oddělení Státní pedagogické knihovny Komenského (Učitelské noviny 7, 1957, č. 15, s. 4);

Nedostatky nynější hudební výchovy a cesty k nové praxi (Pedagogika 10, 1960, č. 1, s. 61–72).

Literatura

I. Lexika

Komenského slovník naučný, II, 1937, s. 330.

PHSN, s. 144.

ČSHS (heslo Bohumír Štědroň).

SČHK, s. 328.

Biografický slovník českých zemí, sešit 9, 2008 (heslo Mojmír Sobotka).


II. Ostatní

Monografie a obsáhlé studie

Siebr, Rudolf: Hudební pedagogika od Adolfa Cmírala. Kniha prvá – pedagogická psychologie (in: Sborník Pedagogické fakulty v Plzni, Umění 6, Praha 1968, s. 104–126).

Siebr, Rudolf: Hudební pedagogika od Adolfa Cmírala. Kniha druhá – vychovatelství, základy logiky a didaktika (in: Sborník Pedagogické fakulty v Plzni, Umění 7, Praha 1970, s. 119–161).

Siebr, Rudolf: Adolf Cmíral (s druhově uspořádanými seznamy 191 článků a cca 150 hudebních skladeb A. Cmírala, in: Sborník Pedagogické fakulty v Plzni, Umění 12, Praha 1978, s. 5–127).

Settari, Olga: Adolf Cmíral (Ústav pro informace ve vzdělávání v Praze, 1992, 53 s., s chronologickými soupisy: 27 samostatně vydaných Cmíralových literárních a hudebních děl, 194 jeho článků a 30 titulů literatury o A. Cmíralovi).


Menší práce a pasáže v periodických i neperiodických publikacích

Konvalinka, Karel (recenze): Adolf Cmíral: Jaro (Pedagogické rozhledy 31, 1921, s. 231–233; Pedagogické rozhledy 34, 1924, s. 42–43).

Liebich, Bohumil: Adolf Cmíral (Tempo. Listy Hudební matice 11, 1931–32, s. 372–376).

Kolář, Václav: Adolf Cmíral (Pedagogické rozhledy 42, 1932, s. 177–180).

Anna J. Patzaková: Prvních deset let Československého rozhlasu. Uspořádala [a napsala 1. díl, strany 13–655] A. J. Patzaková (Radiojournal Praha 1935, s. 132, 593, 594, 605, 618–619: popis Cmíralových relací s jeho podobiznou).

Jeřábek, Jan: Adolf Cmíral a naše hudební výchova (Výchova i vyučování na škole hlavní 6, 1941–42, č. 8, s. 193–197).

Plavec, Josef: K 75. narozeninám prof. Adolfa Cmírala (Hudební výchova 5, 1957, č. 2–3, s. 52–54).

Plavec, Josef: Pětasedmdesátka profesora Adolfa Cmírala (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 7, s. 303).

Liebich, Bohumil: Idea hudebně pedagogického vzdělání učitelů hudby a zpěvu na pražské konzervatoři (in: Holzknecht, Václav, ed.: 150 let pražské konzervatoře, Praha, Státní hudební vydavatelství 1961, s. 245–262).

Holzknecht, Václav: Starý pán odchází (Hudební rozhledy 16, 1963, č. 17, s. 727).

DČHK (sv. I, s. 80, 105, 106, 113).

DČHK (sv. II, s. 16, 36, 37, 75, 76 atd.).

Siebr, Rudolf: Adolf Cmíral (Estetická výchova 22, 1981–82, č. 8, s. 217).

Hudební věda 1988, s. 184, 193, 445, 543, 560, 561, 566.

Settari, Olga: Ohlas Komenského názorů na hudební výchovu v díle Adolfa Cmírala (in: Učitelé – šiřitelé myšlenek Jana Amose Komenského, Přerov, Okresní vlastivědné muzeum 1992, s. 72–75).


Mojmír Sobotka

Datum poslední změny: 9.2.2009