Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Bláhová, LibušeTisk


Charakteristika: Pěvkyně-koloraturní sopranistka a klavíristka

Datum narození/zahájení aktivity:1.3.1923
Text
Literatura

Bláhová, Libuše, pěvkyně-koloraturní sopranistka a klavíristka, narozena 1. 3. 1923, Praha.

 

Narodila se v rodině člena vojenské kapely. Po otcově přeložení do Bratislavy začala svá hudební studia na tamní Hudební a dramatické akademii, kde ji vyučoval na klavír ředitel Frico Kafenda a hudebně teoretické předměty Eugen Suchoň. Po nuceném přesunu rodiny zpět do Prahy v roce 1939 pokračovala ve studiu klavírní hry na místní konzervatoři pod dohledem Oldřicha Kredby. Ve čtvrtém ročníku začala navíc studovat sólový zpěv u Egona Fuchse. Po válce se úspěšně zúčastnila konkurzu do Divadla 5. května, kam však nenastoupila. Místo toho působila od roku 1946 v nově vzniknuvším Slezském divadle v Opavě. Zde se po dvě koncertní sezóny objevovala v řadě rolí v českých i světových operách. Účinkovala zde také na komorních večerech, na kterých uváděla písňové skladby a další vokální díla Ivo Jiráska, Eugena Suchoně a dalších. V roce 1948 odešla Bláhová do operního souboru v Ústí nad Labem, který však po výzvě k hostování v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla opustila. V další sezóně nastoupila již jako řádná členka operního souboru v oboru koloraturní a lyrický zpěv. Také se věnovala písňové tvorbě, v roce 1951 získala 3. cenu na Světovém festivalu mládeže v Berlíně za provedení písňového cyklu Boleslava Vomáčky a dalších českých lidových písní. Uváděla také písně Bohuslava Foerstera a množství děl svých současníků z řad českých a slovenských autorů. Její pěvecká činnost byla hodnocena tehdejší kritikou velmi kladně. Opera Bohuslava Martinů Hry o Marii byla úspěšně přijata, a tak s ní sbor během politického uvolnění v šedesátých letech hostoval v německém Regensburgu. V roce 1974 byla Bláhová za svou činnost oceněna Medailí Bedřicha Smetany. Pěveckou kariéru zakončila v roce 1980. Po dobu působení v Plzni se podílela na představení více než čtyřiceti oper světových i českých autorů. Ve výběru repertoáru převažovala hlavně spolupráce na osvědčených Mozartových vokálních dílech a operách skladatelů devatenáctého století, z nichž byl nejvíce zastoupen Giacomo Puccini a Giuseppe Verdi. Z českých děl nejčastěji účinkovala ve Smetanových zpěvohrách. Její velký rozptyl zahrnoval i Dvořákova, Fibichova, Kovařovicova, Janáčkova či Hurníkova díla. Bláhová byla obsazována také do operet, kde se dle dobových kritik zasadila mimo jiné i o úspěch Polské krve Oskara Nedbala, s rolí Giroflé-Giroflá pak hostovala ve stejnojmenném díle Charlese Lecocqa v pražském Hudebním divadle Karlín. Ve své kariéře vystupovala zejména pod dirigenty Karlem Vašatou, Františkem Belfínem, Bohumírem Liškou, Albertem Rosenem a Josefem Chaloupkou. Jako klavíristka spolupracovala v pořadech plzeňského rozhlasu.


Literatura

I. Lexika

ČSHS.

 

II. Ostatní

Šmíd, Miroslav: Polská krev (Pravda 15, 1959, č. 16, s. 4).

Šmíd, Miroslav: Verdiho Rigoletto (Pravda 15, 1959, č. 121, s. 4).

Šmíd, Miroslav: Nápoj lásky (Pravda 15, 1959, č. 136, s. 4).

Šmíd, Miroslav: Mignon po premiéře (Pravda 44, 1963, č. 149, s. 3).

Pospíšil, Vilém: Dáma a lupiči (Hudební rozhledy 18, 1967, č. 1, s. 46-47).

Koula, Vladimír: Návrat Fausta a Markétky (Pravda 48, 1967, č. 120, s. 5).

Špelda, Antonín: Úsměvná radost na plzeňské scéně (Pravda 52, 1971, č. 98, s. 5).

Špelda, Antonín: Figarova svatba v Plzni (Pravda 53, 1972, č. 44, s. 5).

Fiala, Jaroslav: Libuše Bláhová. Osobnost plzeňské opery (in: sborník Katedry hudební kultury, Západočeská univerzita Plzeň 2006, s. 72–78).

 

Filip Johánek

Datum poslední změny: 11.2.2009