Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Huml, Antonín 1)Tisk

(Gumel, Anton Josifovič)

Charakteristika: Kapelník, houslista a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:29.1.1871
Datum úmrtí/ukončení aktivity:5.3.1946
Text
DíloLiteratura

Huml, Antonín 1) (Anton Josifovič Gumel), kapelník, houslista a skladatel, narozen 29. 1. 1871, Kralupy nad Vltavou, zemřel 5. 3. 1946, Mělník.

Byl synem Josefa Humla a otcem Antonína Humla, Petra Boleslava Humla a Marie Humlové. Pocházel z hudební rodiny, velmi záhy se u něj začalo projevovat hudební nadání – již v roce 1876 hrál na housle. V letech 1886–92 studoval hru na housle u Antonína Sitta na lipské konzervatoři. Působil jako koncertní mistr v Edenu; tam byl též primáriem smyčcového kvarteta, sbormistrem chrámového sboru, učitelem zpěvu na katolické chlapecké škole a dirigentem orchestru a sboru Euterpe. Poté byl od dubna 1896 krátce zaměstnán jako koncertní mistr dvorní kapely v Sofii (přijel po pražském koncertě konaném 7. dubna 1896). V Sofii byl kromě toho kapelníkem orchestru Slovanská beseda a sbormistrem katedrály; rovněž se zde začal rozvíjet jako skladatel. V květnu 1897 nastoupil na místo ředitele orchestru budapešťské opery.
Záhy jej však ruský generál Fjodor Fjodorovič Novickij získal pro funkci kapelníka vojenského orchestru 47. pěšího pluku ve Vinnici na dnešní Ukrajině (do funkce nastoupil 1. října 1897). Zde také učil na církevní pedagogické škole. Jeho zásluhou se tamní asi osmdesátičlenný vojenský orchestr stal v krátké době jednou z předních vojenských hudeb v Rusku. S týmž plukem poté v roce 1903 přesídlil do Petrohradu, kde se seznámil s významnými českými i ruskými umělci (Vojtěchem Hlaváčem, Milijem Alexejevičem Balakirevem). Po přijetí ruského státního občanství byl úředně veden jako Anton Josifovič Gumel. V Rusku získal mnoho vyznamenání a řádů (1907–08, 1914–15). V roce 1909 odmaturoval na gymnáziu v Petrohradě, díky čemuž se mohl stát státním kapelníkem. Po návratu do Vinnice a Kyjeva v srpnu 1910 působil jako kapelník 5. ženijního pluku. V roce 1911 se svojí kapelou (a spolu s kapelou 166. rovněnského pluku vedenou bratrem Karlem Humlem) vyhrál soutěž 96 vojenských hudeb. Státním kapelníkem v hodnosti důstojníka se stal v roce 1912 a poté zastával funkci inspektora vojenských hudeb v kyjevské oblasti. V první světové válce se účastnil pochodu generála Alexeje Alexejeviče Brusilova proti rakousko-uherské armádě u Přemyšlu. V listopadu 1917 s ním přešel k Rudé armádě. Po zranění utrpěném v prosinci 1917 se vrátil do Vinnice, kde působil jako profesor hry na housle a dirigování na tamní konzervatoři. 28. srpna 1919 vystoupil s rodinným komorním souborem (spolu se svými syny Antonínem Humlem, Petrem Boleslavem Humlem a dcerou Marií Humlovou). V letech 1920–21 byl ředitelem vinnické konzervatoře, v letech 1921–22 sbormistrem státního ukrajinského souboru písní. Byl také profesorem pedagogického kurzu v Tyvrově (od 1. března 1923) a v Proskurově (od března 1924) a profesorem Vyššího pedagogického kurzu v Tulčině.
Zaznamenal řadu úspěchů jako skladatel – zvláště s ouverturou Rudý říjen vzniklou v roce 1924 k 7. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. V roce 1922 obdržel státní občanství Československé republiky; v červnu 1925 se pak s rodinou odstěhoval nejprve do Prahy a kolem roku 1932 do Mělníka. Až do smrti se poté věnoval pedagogické činnosti a komponování. Od roku 1892 napsal asi 450 skladeb, zvláště pro vojenský orchestr, ale také pro housle a klavír; jde převážně o příležitostné skladby kolísavé kvality. Nejvíce skladeb (asi 130) napsal na frontě během první světové války. Některé vyšly v Praze (u Josefa Springera, Jana Válka a ve vydavatelstvích Accord a Continental) a v Rusku (zvláště u Jindřicha Jindříška v Kyjevě, Wacława Miszewského ve Vinnici, Bohoráda v Simferopolu a Grosseho v Moskvě). Část jeho tvorby je nahrána na deskách firmy The Extraphone Company.


Dílo

Dílo hudební

Houslové skladby
Berceuse, op. 30 – pro housle s doprovodem klavíru, vydal Jindřich Jindříšek, Kyjev;
Romance, op. 70 – pro housle s doprovodem klavíru, vydal Continental, Praha 1940;
Alla hongroise, op. 72 – pro housle s doprovodem klavíru, vydal Continental, Praha;
Fantasie, op. 250 – pro housle s doprovodem klavíru, vydal Continental, Praha;
Serenáda, op. 270 – pro housle s doprovodem klavíru, vydal Continental, Praha;
Sousedská, op. 338 – pro housle s doprovodem klavíru, vydal Jan Válka, Praha.

Klavírní skladby
Na Ukrajině, op. 75 – v úpravě pro dvoje housle a klavír vydal Josef Springer, Praha;
Jak je to milé – gavotta, vydal Antonín Huml, Praha 1929;
Na úsvite – polka, vydal Accord, Praha 1929.

Skladby pro dechový orchestr
Jubilejní pochod;
Na dálný východ, op. 42 – vydal Josef Springer, Praha 1932;
Bojový pochod, op. 200 – vydal (též jako klavírní výtah) Grosse, Moskva 1912;
Na bitevním poli, op. 265 – valčík, též v úpravě pro klavír vydal Josef Springer, Praha;
Ukrajinské písně – nezachováno;
Pro naši vlast – pochod, vydal Accord, Praha 1929;
Bleskem a ohněm, op. 405 – kvapík, vydal Jan Válka, Praha.

Literatura

I. Lexika
ČSHS.
SČHK.

II. Ostatní
Muzyka 1924, č. 10.
Muzyka 1925, č. 1.
Muzyka 1925, č. 2.
Hudební zpravodaj 2, 1933, č. 8.
Hudební zpravodaj 4, 1935, č. 6.
Hudební rozhledy 10, 1957, s. 927.

Miloš Zapletal

Datum poslední změny: 15.11.2010