Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Horn, Kamillo AndreasTisk

(Camillo)

Charakteristika: Skladatel, harfenista, sbormistr, básník, hudební pedagog a kritik

Datum narození/zahájení aktivity:29.12.1860
Datum úmrtí/ukončení aktivity:3.9.1941
Text
DíloLiteratura

Horn, Kamillo (dříve Camillo) Andreas, skladatel, harfenista, sbormistr, básník, hudební pedagog a kritik, narozen 29. 12. 1860, Liberec, zemřel 3. 9. 1941, Vídeň.

 

V kontextu hudební kultury českých zemí je dosud málo znám. Narodil se a vyrostl v Liberci (tehdy převážně německém Reichenbergu), novodobém průmyslovém i správním centru v severních Čechách. Základy hudebního vzdělání získal ve hře na klavír u učitele J. Leukerta. Hornovi předkové byli mědirytci a tkalci, jeho rodina již byla kupecká a kupcem se měl stát i Kamillo, po skončení reálky byl proto poslán na obchodní školu. Zda školu dokončil, není známo, protože již v roce 1876 byl přijat na pražskou konzervatoř, a to na obor harfa (Václav Staněk). Jako jeden z prvních studoval harfu samostatně (od šk. roku 1879/80), a to s výborným prospěchem. V hudební teorii byl žákem varhaníků a skladatelů Josefa Krejčího a Josefa Förstera. K jeho spolužákům patřil např. Karel Kovařovic. Svému nástroji byl Horn zjevně oddán, což dokládá i jeho básnická tvorba (sbírka Harfners Sang), nicméně zůstává faktem, že harfě ve své kompoziční tvorbě věnoval pouze dvě sólové skladby (zvl. Adagio a Sonátu pro harfu a klavír, op. 58). Po absolutoriu konzervatoře odešel do Vídně, kde v letech 1880–83 působil jako harfenista v kapele 34. pěšího pluku ve Vídni, kterou řídil Karel Richard Šebor. Přestože mu byla nabízena harfenická místa v orchestrech v Bruselu a Hamburku, dal přednost dalšímu studiu na vídeňské konzervatoři (u Roberta Fuchse) a soukromému studiu kompozice u Antona Brucknera. Podobně jako u Krejčího, tak i u Brucknera přitahovalo Horna mimoškolní zázemí, jež se kolem obou jeho učitelů utvářelo (srov. Rudolf Quoika). Obdiv k Brucknerovi i samo vídenské prostředí byly zřejmě důvodem, proč se Horn rozhodl zůstat ve Vídni. V roce 1885 složil státní zkoušky z učitelství zpěvu a věnoval se pedagogické práci. Dlouhá léta vyučoval na piaristickém gymnáziu ve vídeňské čtvrti Josefstadt, poté na Nové vídeňské konzervatoři a v roce 1918 (podle Lanského zde působil již od 1916) byl jmenován profesorem hudební teorie na Akademie für Musik und darstellende Kunst (pokračovatelce původní vídeňské konzervatoře). K jeho žákům patřila např. skladatelka Michaela von Kodolitsch (1875–1935) a skladatelé a muzikologové Josef Wolfgang Ziegler (1906–2000), Fritz Racek (1911–1975) a Johannes Brockt. Pedagogickou činnost ukončil v roce 1931. Vedle učitelského povolání byl třicet let recenzentem listu Deutsches Volksblatt, ale také sbormistrem hudebního spolku Haydn. Dochovaná korespondence, navštívenky i fotografie s věnováním svědčí o tom, že Horn se ve Vídni stýkal s širokým okruhem hudebníků a milovníků hudby, často rodáky z Čech.

Jako skladatel je Kamillo Horn stylově zařaditelný mezi pozdní romantiky. Neskrýval svou inspiraci Wagnerem a Brucknerem a přiznával se k ovlivnění Weberem, Schumannem, Lisztem či Petrem Corneliem; někdy byl nazýván i „sudetoněmeckým Brucknerem“. Nejoriginálnější je zřejmě v menších formách, v nichž dokázal projevit svébytný hudební jazyk s uplatněním chromatiky a neustále fluktuujících harmonií, jež se ve svých nejvyšších sférách dotýkají Maxe Regera či Richarda Strausse (srov. Karl Robert Brachtel). Za zvláště charakteristickou je považována Hornova drobná motivická práce v komorní a vokální tvorbě, zatímco ve velkých klasických formách jsou shledávány až příliš silné vazby na jmenované vzory (např. v Klavírní sonátě op. 15 na Roberta Schumanna, v 1. symfonii na Schumanna i Wagnera). Horn je autorem dvou symfonií, vzniklých ve velkém časovém odstupu (f moll, op. 40 z roku 1905; d moll, op. 78 z roku 1930), několika komorních děl a klavírních opusů. Těžisko jeho tvorby, čítající více než sto děl, je však ve sborových a písňových kompozicích. Zpěvnost, vřelost výrazu, ale i dramatická působivost jeho sborů je zjevně učinila velmi přitažlivými pro pěvecké spolky – k prvním interpretům patřily Wiener Männergesangverein a Wiener Schubertbund, časem (zvláště po roce 1918) však našly své vyznavače i v německojazyčných oblastech Čech. Zvláště oblíbený Hornův sbor Der Gotenzug (na text Felixe Dahna) se dokonce stal hymnou jazykově německých spolků při oslavách schubertovského výročí ve Vídni v roce 1928. Horn byl přesvědčený Němec (životní motto Deutsch in Leben und Kunst) a silně tíhl k národoveckým tónům (völkisch), a to zejména výběrem a zpracováním textů. Vnitřním založením byl však lyrik, proto převážná část jeho sborové a především písňové tvorby zpracovává náměty přírodní a milostné. Komponování sborů a písní bylo skladatelovou celoživotní potřebou.

Ke zhudebnění použil Horn texty téměř osmdesát básníků, včetně svých vlastních. Mezi autory najdeme jednak německé a rakouské klasicko-romantické básníky (Johann Wolfgang Goethe, Friedrich Schiller, Friedrich Gottlieb Klopstock, Justinus Kerner, Ludwig Uhland či Friedrich Rückert), dále německé básníky z okruhu mnichovského uměleckého sdružení Das Krokokodil (Emanuel Geibel, Paul Heyse, Hans Hopfen a další), méně často německé autory z českých zemí (Marie von Ebner-Eschenbach, Anton August Naaf – autor písně Deutsches Festlied komponované k otevření německo-české výstavy v Liberci 1906, Joseph Christian von Zedlitz, v libereckém dialektu veršující Julius Vatter, Anton Ohorn). Bojovně národovecké jsou texty k řadě mužských sborů, zejména z pera Felixe Dahna (mj. Bundeslied der Deutschen in Böhmen), Ottokara Kernstocka, Aurelia Polzera (např. Normanenruf, Schlachtruf der Deutschen in Österreich) či Haralda Arjuny Grävella van Jostenode (Germanenlied), jednoho ze zakladatelů vídeňské společnosti Guido-von-List-Gesellschaft.

Blízké však byly Hornovi i látky baladické, či naopak humorné, které mj. zpracoval ve svých melodramech. Jejich faktura je hudebně důkladně propracovaná a klavíristicky značně náročná, usilující o vystižení dané nálady (zvukomalebné efekty). V podstatě zde není recitace bez průvodu hudby. Autor zde neprojevuje nějak výraznou melodickou invenci, krátké motivky mají spíš charakterizační úlohu, podstatné je nekonečné vršení modulací, neustálé stupňování napětí. Vypjatá vášnivost a psychologizace hudebního výrazu (dušemalba) jakoby zpřítomňovala dusnou atmosféru dekadence přelomu století. Stylově melodramy nezapřou výše jmenované vzory – Wagnera, Strausse, Regera.

Kamillo Horn nenacházel vždy pozitivní přijetí u publika a umělecké kritiky, na druhé straně měl však stále se zvětšující okruh vášnivých ctitelů. Již za jeho života vznikly tři hornovské svazy (Kamillo-Horn-Bund): ve Vídni (1905), Štýrském Hradci a České Lípě (1927). Českolipský Kamillo-Horn-Bund der Sudetendeutschen si dal za cíl „morální i materiální podporu“ umělecké působnosti libereckého rodáka, která měla spočívat zejména v pořádání vzorových koncertů, vydávání a šíření jeho děl, ale i ve vytvoření Hornova archivu. Přestože se spolek proklamoval jako nepolitický, jeho činnost svědčila ve třicátých letech o všem jiném než o apolitické existenci. Do Hornova svazu vstupovali nejen jednotlivci, ale celé kolektivy, školy, úřady, banky i města prostřednictvím svých zastupitelstev, a to nejen v Čechách a na Moravě, ale i v Německu a Rakousku. Společnost byla zástupně politická, sloužící k uvědomění a propagaci sudetoněmecké menšiny v ČSR, sám skladatel se změnil v politikum. V závěru života (1940) byl Kamillo Horn ve Vídni oceněn Goethovou medailí za umění a vědu a vyznamenáním Ehrenring der Stadt Wien.

Tisky Hornových skladeb jsou v českých knihovnách zastoupeny mizivě, přestože díla byla vydávána většinou již krátce po svém vzniku v nakladatelstvích J. Fritsche Reichenberg; F. Rörich & Co. Wien a zvláště C. F. Kahnt & Nachfolger Leipzig, ale také D. Maaß Wien, Rebay & Robitschek Wien, J. Karolus & Kopriva Wien, Wiener Musik-Verlagshaus, C.F.W. Siegel Leipzig, Breitkopf & Härtel Leipzig, Georg D. W. Callwey München i Deutschösterreichischer Autorenverband Wien. Nejvíce hudebních tisků v ČR vlastní Krajská vědecká knihovna v Liberci, orientovaná mj. na tzv. sudetika. Nejvíce hornovských pramenů (většinou tisků, ale i autografy) je uloženo v Österreichische Nationalbibliothek ve Vídni. Obsáhlý hornovský archiv, který shromažďoval Wilhelm Weiss ve Würzburgu, je od roku 2009 zatím bez bližšího zpracování uložen v Sudetendeutsches Musikinstitut v Regensburgu.


Dílo

I. Dílo hudební

 

Orchestrální skladby

Symfonie f moll, op. 40 (prem. 1905 Vídeň, 1936 Liberec, aj.; Kahnt, Leipzig 1908 – klav. výtah Otto Singer, též ve čtyřruč. verzi);

Symfonie d moll, op. 78 (rkp., prem. 1930 Vídeň, 1938 Liberec);

Scherzo (rkp., prem. 1915 Vídeň).


Komorní skladby

Sextet pro troje housle, violu a dvě violoncella, op. 75 (rkp.);

Kvintet pro troje housle, violu a violoncello, op. 50 (Kahnt, Leipzig 1915);

Smyčcový kvartet (rkp.);

Triofantasie pro housle, violoncello a klavír, op. 73;

Fantasie pro housle a klavír, op. 42 (Kahnt, Leipzig 1908);

Sonáta pro harfu a klavír, op. 58;

Sonáta c moll pro lesní roh a klavír, op. 58 (Kahnt Leipzig).


Klavírní skladby

Zwei Klavierstücke (Clavierstücke), op. 3 – Im Freien. Frage;

Sonáta f moll, op. 15 (Adagio upravil pro harfu R. Mooshammer, též v úpravě pro varhany nebo harmonium);

Zwei Konzertetüden, op. 25 (es moll, G dur – vyšla též v úpravě R. Mooshammera pro harfu in Ges dur);

Zwei Stücke für die linke Hand allein, op. 33 (Kahnt, Leipzig 1908) – Albumblatt. Fantasie; Bilder der Nacht, op. 37 – Auf irrem Pfad. In der Herberge. An der Wiege. Im Fieberwahn. Auf der Runde. Beim Tanz. Im Traume;

Sonáta e moll (rkp.);

kadence k jednomu z Beethovenových klavírních koncertů.

 

Sbory mužské

Schlachtruf der Deutschen in Österreich (Aurelius Polzer), čtyřhlasý sbor a capella (první tištěná skladba);

Bismarcklied; Klage und Trost (August Kopisch), bez op.;

Zwei Männerchöre, op. 4 – Des deutschen Bauern Wacht (A. Ohme). Lenzeswonne (Gustav Young);

Du wonnige Maid, op. 5 (Julius Wolff), čtyřhlasý sbor a capella s kvartetem sólistů;

Zwei Männerchöre, op. 6 – All-Deutschland Heil (Aurelius Polzer). Deutsche Helmzier (K. Ptak);

Zwei heitere Lieder, op. 8, pro bas nebo baryton, sbor a klavír – Trinklied (Theobald Kerner). Die Wissenschaft beim Rebensaft (Wolfgang Müller);

Gothenzug, op. 12 (Felix Dahn), s klavírem nebo orch.;

Zwei Männerchöre, op. 23 – Bundeslied der Deutschen in Böhmen (Felix Dahn), s průvodem klavíru nebo orch. Zwei Herzen voll Treue (Anton August Naaff), a capella;

Zwei Chöre, op. 27 – Germanenlied (Harald Arjuna Grävell van Jostenode), jednohlas s klav. nebo orch. Wanderlied (Aurelius Polzer), a capella;

Lenzesliebe, op. 28 (Erich Fels), čtyřhlasý sbor a capella;

Wenn einst zu Schutt, op. 31 (Aurelius Polzer), s klavírem nebo orch.;

Zwei Männerchöre, op. 32, pro čtyřhlasý sbor a capella (též pro sólové kvarteto) – Ach, Lieb’, ich muß nun scheiden! Nun auf, mein Herz, mit Singen! (Felix Dahn);

Das Losungswort, op. 61 (Ottokar Kernstock), jednohlasý sbor s klavírem;

Lenzhuldigung, op. 70 (F. Kuehn), a capella; Heimat-Erwachen, op. 71 (Alfred Gibel), čtyřhlasý sbor s orch. nebo klavírem;

Ehrliche Arbeit stärkt uns den Mut (Anton Ohorn), hymnus k německočeské výstavě v Liberci 1906;

Normanenruf (Aurelius Polzer).


Sbory ženské

Zwei vierstimmige Frauenchöre, op. 19, a capella – Mädchenlied (Emanuel Geibel). Ein Teufelein, ein Engelein (August Ahlqist), též se čtyřručním klavírem;

Wie wundersam, op. 79 (Karl Stieler), a capella; Liebst du mich wieder? (nezvěstný).


Sbory smíšené

Zwei gemischte Chöre, op. 16, a capella – Blümlein im Hain. Wie ist doch die Erde so schön! (Robert Reinick);

Frühlingsbotschaft, op. 20 (Anton August Naaff), s orch. nebo čtyřruč. klavírem;

Zwei gemischte Chöre, op. 24, a capella – Loblied der deutschen Frau (A. Hinrichsen), Lieb’ ist ein Blümelein (W. Floto);

Deutsches Festlied, op. 26 (Anton August Naaff), s orch. nebo čtyřruč. klavírem;

Lieb’ Seelchen, op. 68 (Hans Hopfen), a capella.


Písně, zpěvy, duety

Sechs Lieder, bez op., s klavírem – Abschied im Rosenmond. Die Waise. Viel tausend Blümlein. Ich sinn’. Ein Traum. Fülle mir die Seele (rkp.);

Zwei Lieder, op. 1, pro střední hlas a klavír – Wiegenlied (Franz Richter). Sehnsucht (Joseph Christian von Zedlitz);

Zwei Lieder, op. 2, pro mezzosoprán nebo tenor s klavírem – Widmung (Wolfgang Müller). Wie am Firmament (Alfred von Wurzbach);

Zwei Lieder, op. 7, pro soprán a klavír – Nur einmal sag’, daß du mich liebst. Wie überhebt mich deine Pein (Alfred von Wurzbach);

Zwei heitere Lieder (též jako Bunte Bühne), op. 8, pro bas nebo baryton a klavír – Trinklied (Theobald Kerner). Die Wissenschaft beim Rebensaft (Wolfgang Müller);

Zwei Lieder, op. 9, pro střední hlas a klavír nebo orch. – Im April (Heinrich Falkland-Reymond). Vernichtung oder Verjüngung (Robert Hamerling);

Zwei Lieder, op. 11, pro vysoký hlas a klavír – Kein Pflänzchen allerliebst und zart. Wäre gern die gluthenreiche Rose (Alfred von Wurzbach);

Zwei Lieder, op. 13, pro střední hlas a klavír – Marein (Hoffmann: Horae Belgicae). Die beiden Wolken (Robert Hamerling);

Zwei Lieder, op. 14, pro střední hlas a klavír – Das Meislein (Johann Wolfgang Goethe, z: Goetz von Berlichingen, text něm. a angl.). Ich bin das Meer der Liebe (Hermann Rollett); Zwei Lieder, op. 17, pro bas a klavír – So früh schon der Herbstwind (E.F. Kastner: Herbstfäden). Der schwere Abend (Nikolaus Lenau);

Wallada, op. 21, balada pro vysoký hlas a klavír nebo orch. (Felix Dahn) – Klage. Erlösung; Zwei Duette, op. 22, pro soprán a tenor – So wahr die Sonne scheint (Friedrich Rückert). Unter’m Blütenbaum (C. Monter);

Bundeslied der Deutschen in Böhmen, op. 23, č. 1, pro střední hlas a klavír (Felix Dahn); Germanenlied, op. 27, č. 1, pro střední hlas (Harald Arjuna Grävell van Jostenode);

Wenn noch ein Funke, op. 29, pro vysoký hlas s klavírem nebo orch. (Renata);

Zwei Lieder in Reichenberger Mundart, op. 30 (jinde uvedeno „in schlesischer Mundart“), pro střední hlas a klavír, též jako dvojzpěv pro ženské hlasy – Korz und gutt – Kurz und gut; Die Heirotslostsche – Die Heiratslustige (Julius Vatter), text i ve spisovné verzi;

Zwei Lieder, op. 34, pro vysoký hlas a klavír – Herbst. Wieder Frühling (Hackl);

Drei Lieder, op. 35, pro vysoký hlas a klavír – An die große Glocke. Ein höchstes Glück. O komm’, meine Braut (Peter Cornelius);

Zwei Lieder, op. 36, pro vysoký hlas a klavír – Ich war ein Blatt. Wieder möcht’ ich dir begegnen (Peter Cornelius);

Zwei Lieder, op. 37, pro střední hlas a klavír – Auf der Runde. Die Nachtigallen (pouze u Simbrigera; srov. též klavírní Bilder der Nacht);

Erstes Veilchen, op. 41, duet pro soprán a tenor s klavírem (Jelem, snad Alois Jelen?);

Hako Heißherz, op. 43, balada pro střední hlas a klavír nebo orch. (Felix Dahn);

Kleine Lieder I, op. 44 – Das Lied (Marius). Ein kleines Lied (Marie von Ebner-Eschenbach). Spruch (J.V. von Scheffel). Kannst du’s verstehn? (hraběnka Stubenberg). Schlafe, mein Liebchen! (Julius Sturm). Gleich verteilt. Lied des Harfenmädchens (Theodor Storm). Traum (Tränckner). Greift zum Becher (H. Leuthold). Wie berührt mich wundersam (Kletke). Als der Mond schien helle. Trost (Wittenbauer);

Zwei Balladen, op. 45, pro zpěv a klavír – Jung Diethelm (Goltsch). Birkenmär (O. Pach); Bleib deutsch!, op. 46, píseň pro střední hlas a klavír (Ottokar Kernstock);

Lieder der Liebe (1), op. 47, pro střední hlas – Treue Herzen. Von dir zu scheiden (Kamillo Horn);

Lieder der Liebe (2), op. 48, pro vysoký hlas – Was bin ich doch ein armer Mann! Was bin ich doch ein reicher Mann! (Kamillo Horn);

Lieder der Liebe (3), op. 49, pro vysoký hlas – Du gingst von mir. Was ich auch beginn’. Dein hab’ ich tausendmal gedacht. O träges Dampfroß. Gibt es Schöneres. Das Licht erlosch (Kamillo Horn);

Drei Lieder, op. 51, pro vysoký hlas a klavír – Wie ein Bild. Warst wie eine Königin. Dein Name (Leitmaier);

Zwei Lieder, op. 53, pro střední hlas a klavír – Könnte Trost (Friedrich Rückert). Brennende Liebe (Wittenbauer);

Zwei Lieder, op. 54, pro vysoký hlas a klavír – Umsonst (Paul Heyse). Zur bräut’gen Nacht (La Harpe-Hagen);

Zwei Lieder, op. 55, pro střední hlas a klavír – Zur Ruhe (Franz? Herold). Bitte (Nikolaus Lenau);

Zwei Duette, op. 56, pro soprán a baryton s klavírem – Wie kann ein Herz (Felix Dahn). Bei dir (Roethenbacher);

Kleine Lieder II, op. 57 – Antwort (Ludwig Uhland). Stille Liebe (Justinus Kerner). Verklungen (Kosani). Das kleinste Lied (Robert Hamerling);

Zwei Lieder, op. 59, pro střední hlas a klavír – Dreifach ist des Raumes Maß (Friedrich Schiller). Sommertag (Hainschegg);

Zwei Lieder, op. 61, pro střední hlas a klavír – Das Losungswort (Ottokar Kernstock). Knappenlied (F. Bischoff);

Liebesweisen I, op. 62, pro vysoký hlas a klavír – Gesegnet sei die Stunde. Soll ich bangen? Ihr Rösselein. Ich lag im Schlummer. Tanzt und dreht euch! Wenn ich gestorben. Tönt Lerchenlied aus Lenzesluft (Kamillo Horn);

Liebesweisen II, op. 63, pro vysoký hlas a klavír – Ein Blick. O wärst du doch die stille Nacht! O laß mein Haupt mich lehnen. Kommst du, Frühling? Du bist die Luft, in der ich lebe. Dein Herz war wie der bleiche Mond. Es ist ein Stern gefallen. Ich bin geliebt! (Kamillo Horn);

Liebesweisen III, op. 64, pro střední hlas a klavír – Ihr armen Astronomen. Zwei Sternlein (Kamillo Horn);

Zwei Lieder, op. 65, pro vysoký hlas a klavír – Meiner Sehnsucht übermächt’ge Schwingen. Gebet – Gott, gib mir Kraft (S. Rieth);

Kriegslieder 1915, op. 66 – Deutsch-östereichisches Bundeslied (M. Boelitz). Wir müssen siegen (Frigor). Wiegenlied (Roland? Schacht). Mein Rößlein (F. Jaksch). Dragoner und Husaren (A. Huschke);

Zwei Lieder, op. 67, pro střední hlas a klavír – Viel Träume (Robert Hamerling). Ein Ton erklingt (Wurmbach);

Das Mädchen am See, op. 72, pro hluboký hlas a klavír (Franz Karl Ginzkey); Vergeltung, pro dva dívčí hlasy a capella (Kamillo Horn), komp. pro sbor K. Janiczeka);

Braunauer Heimatlied (Rudolf Tinzmann).


Zpěvní scény

Thusnelda, op. 10 (Friedrich Gottlieb Klopstock), óda (scéna) pro vysoký hlas a klavír nebo orch.;

Die Verlassene, op. 18, pro alt a klavír (Julius Wolff).


Melodramy

Liebe im Schnee (Robert Hamerling), bez op. (rkp.);

Drei Gedichte mir begleitender Musik, op. 38, Kahnt, Leipzig 1908 – Der Fischer (Johann Wolfgang Goethe). Das Kind am Brunnen (Friedrich Hebbel). Die Zwerge auf dem Baum (August Kopisch);

Graf Walter, op. 39 (Felix Dahn);

Zwei Melodramen, op. 60 – Das Ständchen (Ludwig Uhland). Elfenritt (Hartwich);

Alte Geschichte (Bienenstein) s průvodem harfy a zpěvem za scénou (nejisté).


Úpravy a revize

německé lidové písně v sešitech vydávaných spolkem Deutscher Volksgesangverein in Wien a v časopise Kunstwart (příloha Hausmusik), vydávaném nakl. D.W. Callwey München; Angelus. Bretonisches Volkslied pro mezzosopran a klavír;

W.A. Mozart: Lieder und Gesänge (Universal Edition Wien) pro sólový hlas a klavír; C.M. von Weber: Ausgewählte Lieder und Gesänge für eine Singstimme mit Klavierbegleitung (Universal Edition Wien);

 


II. Dílo literární

 

Erinnerungen an meine Lehrzeit bei Meister Bruckner (Festschrift zu den Sudetendeutschen Bruckner-Festtagen Aussig – Leitmeritz, Deutsche Bruckner-Gemeinde in Leitmeritz 1936, s. 23-35);

Harfners Sang [sbírka veršů], Wilhelm Braumüller, Wien – Leipzig 1924.

články, např. o Johannesu Pommerovi.

Literatura

I. Lexika(výběr)

Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, Graz – Köln 1957, s. 421–422.

Riemann Musiklexikon, Personenteil A–K, ed. Wilibald Gurlitt, B. Schott’s Söhne, Mainz 121959, s. 825.

Musik in Geschichte und Gegenwart 16 (Suppl.), 1979, sl. 734–735 (Josef Lansky).

Lexikon zeitgenössischer Musik aus Österreich, ed. Bernhard Günther, Wien 1997, s. 56, 142 n.

Lexikon zur deutschen Musikkultur. Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien, edd. Widmar Hader a Torsten Fuchs, München 2000, sv. 1, s. 568–572 (Karl Robert Brachtel).


II. Ostatní (výběr)

Branberger, Johann: Das Konservatorium für Musik in Prag (Prag 1911, s. 158, 319).

Wenzl, Josef Lorenz: Kamillo Horn. Ein Künstlerbild (Verlag Am Brunnen, Lilienfeld, Niederösterreich [1925]).

Wildgans, Anton: Musik der Kindheit (Wien 1928).

Festschrift anläßlich des 70. Geburtstages unseres lieben Landsmannes, des Ton- und Wortdichters Prof. Kamillo Horn in Wien (= Mitteilungen des Reichenberger Männergesangvereins und des Damen-Gesang-Vereins Cäcilia im Verein mit der Gruppe 1 des Jeschken-Isersängergaues und des Kamillo Horn-Bundes der Sudetendeutschen), edd. Anton Werner a Richard Robert Hartlik (Josef Müller, Reichenberg – Böhmisch Leipa [1930]).

Zunová, Marie: Harfová škola pražské konservatoře (Sborník na paměť 125 let konservatoře hudby v Praze, ed. Vlastimil Blažek, Praha 1936, s. 39–54, o Hornovi na s. 43).

Helfert, Vladimír – Steinhard, Erich: Die Musik in der Tschechoslowaischen Republik (Prag 21938, s. 163).

Schumann, Otto: Schumanns Kammermusikbuch (Wilhelmshaven 1951).

Quoika, Rudolf: Die Musik der Deutschen in Böhmen und Mähren (Berlin 1956, s. 119).

Quoika, Rudolf: Camillo Horn, ein sudetendeutscher Tondichter (Sudetenland 2, 1960, seš. 4, s. 270–272).

Lansky, Josef: Das Musikleben in unserer Heimat (Reichenberg. Stadt und Land im Neißetal, Augsburg 1974).

Hader, Widmar: Des Harfners Sang (Sudetenland 20, 1978, seš. 2, s. 126-128).

Bruckner-Symposion 1991 – Bruckner-Rezeption. Bericht, edd. Othmar Wessely, Renate Grassberger, Andreas Harrandt, Elisabeth Maier, Uwe Harten, Erich Wolfgang Partsch, Linz 1994.

Anton Bruckner. Ein Handbuch (edd. Uwe Harten, Renate Grasberger, Andreas Harrandt, Elisabeth Maier, Erich Wolfgang Partsch, Residenz Verlag, Salzburg – Wien 1996, s. 202–203 ad.).

Taler, Ivan: Kamillo Horn (Kalendář Liberecka 3, 1996, č. 2 (únor), s. 52–53).

Taler, Ivan: Malá galerie slavných rodáků Liberecka – hudební skladatel Kamillo Horn dostal Goethovu medaili (Liberecký den 9, 2001, č. 86, 11.4., s. 8).

Bajgarová, Jitka: Brucknerovi žáci z českých zemí (Miscellanea z výročních konferencí ČSHV 2006–2007, ed. Jan Baťa, Česká společnost pro hudební vědu a Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., v nakladatelství Agora, Praha 2008, s. 159–170).

Bajgarová, Jitka: Kamillo Horn und das Melodram (Zdeněk Fibich, středoevropský skladatel konce 19. století – Zdeněk Fibich as a Central European Composer at the End of the Nineteenth Century, = Musicologica Olomucensia 12, edd. Patrick F. Devine, Vladislava Kopecká a Jiří Kopecký, Univerzita Palackého, Olomouc 2010, s. 229–237).


Jitka Bajgarová

Datum poslední změny: 9.3.2011