Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Šesták, Zdeněk

Tisk


Charakteristika: skladatel, hudební historik

Datum narození/zahájení aktivity:10.12.1925
Text
DíloLiteratura

Šesták, Zdeněk, skladatel a hudební historik, narozen 10. 12. 1925, Cítoliby (u Loun).


Narodil se v hudbymilovné rodině; maminka Marie (roz. Hartmanová), učitelka, zpívala v chrámovém sboru, otec Jan, úředník státních drah, hrál na violoncello v orchestru Železničářské filharmonie v Praze. Zdeněk po maturitě na reálném gymnáziu v Lounech (1944) studoval v letech 1945
–1950 kompozici na pražské konzervatoři u Emila Hlobila a Miroslava Krejčího a souběžně též hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy u Josefa Huttera a Jana Němečka (v té době rovněž navštěvoval přednášky Jana Patočky o antické filosofii). Studium hudební vědy mu však nebylo umožněno řádně dokončit, a tak po absolvování konzervatoře musel Zdeněk Šesták nastoupit na základní vojenskou službu jako střelec těžkého kulometu v Terezíně. V terezínské posádce byla vojenská hudba, do které byl po čase převelen a pak až do konce vojny působil jako flétnista u Vojenské divizní hudby ve Slaném; po skončení prezenční vojenské služby v letech 1952–54 pracoval jako lektor a osvětový pracovník v Ústředním domě lidové tvořivosti v Praze a pak až do roku 1957 v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a Ústředním domě armády. Od té doby byl ve svobodném povolání jako skladatel a badatel v hudebněhistoriografické oblasti české hudby 18. století (přitom v letech 1968–69 byl ústředním dramaturgem symfonické, komorní a vokální hudby v Československém rozhlasu). Svoje univerzitní studia dokončil 42 let po absolutoriu rigorózní zkouškou, spojenou s veřejnou obhajobou v roce 1991 (PhDr.). V akademickém roce 1991–92 přednášel hudební regionalistiku v Ústavu hudební vědy Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.

Jako univerzitně vyškolený hudební historik se celoživotně věnoval studiu hudby autorů jím objevené na pachtovském panství tzv. citolibské skladatelské školy (zejména Václavu Janu Jáchymu a Karlu Blažeji Kopřivových, Janu Adamu Gallinovi, Janu Nepomuku Ventovi a Jakubu Lokajovi), o nichž napsal zasvěcené studie, monografii Musica antiqua Citolibensis. Nouze již odešla, velká radost jest k nám přišla… (Citoliby a Louny 2009) a připravil k vydání dvě gramofonová alba (Supraphon 1968 a 1985) a později čtyři kompaktní disky.

Zdeněk Šesták je členem Společnosti českých skladatelů, Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, Umělecké besedy a sdružení Pondělníci. V roce 2006 mu bylo Nadací Dagmar a Václava Havlových Vize 97 uděleno uznání za přínos filosofii vzdělání. V roce 2008 obdržel cenu Ministerstva kultury České republiky za celoživotní přínos české kultuře v oblasti hudby a v roce 2013 Zlatou cenu Ochranného svazu autorského za celoživotní dílo. Skladatele Šestáka je možné charakterizovat jako syntetika poučeného z české a světové tvorby 20. století (jeho symfonismus je blízký honeggerovskému typu), Šestákova hudba má spíše neoklasické zabarvení, je však více harmonicky nekompromisně laděná, často tíhnoucí i k reflexi se závěrečným projasněním a katarzí.


Dílo

Komorní

Sonatina pro klavír (1948).

Sonatina pro housle a klavír (1948).

Sonáta pro violu a klavír (1949).

Smyčcový kvartet č. 2 (1953).

Svita pro flétnu a klavír (1958).

Koncertino pro dechové kvineto (1964).

Divertimento concertante pro pět dechových nástrojů (1966).

Pět virtuosních invencí pro sólový fagot (1966).

Sonáta pro dva klarinety (1967).

Tři metamorfózy pro flétnu (1968).

Musica tripartita pro klarinet (1968).

Concentino in F pro lesní roh a klavír (1972).

Smyčcový kvartet č. 3 Akroasis (1974).

Smyčcový kvartet č. 4 Známý hlas (1975).

Smyčcový kvartet č. 5 Labyrint duše (1976).

Smyčcový kvintet Concentus musicus (1976).

Partita profana pro dva hoboje, anglický roh a dva fagoty (1976).

Euterpé pro hoboj a klavír (1977).

Sonata da camera pro dechové okteto (1978).

Gratulační kasace pro dechy (1978).

Sextet (1981).

Serenáda pro tři klarinety (1986).

Evocationes paschales – svita pro trubku a varhany (1993).

Smyčcový kvartet č. 6 Máchovské variace (1993).

Dies laetitiae – sonáta pro trubku a varhany (1994).

Smyčcový kvartet č. 7 Soliloquia (1994).

Smyčcový kvartet č. 8 Hledání světla (1996).

Partita capriciosa pro dva hoboje, dva anglické rohy, dva lesní rohy, dva fagoty Hommage à J. Vent (1997).

Nonet pro dva hoboje, dva anglické rohy, dva lesní rohy, dva fagoty a kontrabas Hommage à J. Triebensee (1997).

Symposium musicum – suita pro flétnu, klarinet, anglický roh, dva fagoty, dvě trubky, eufonium a basový trombon (1997).

Herakleitos – Movimenti musicali pro flétmu, klarinet, sopránový saxofon, dvě trubky, lesní roh a basový trombon – 1998).

Smyčcový kvartet č. 9 Sisyfos (1999).

Trois pieces pro klarinet a klavír (1999).

Musica bizzara pro fagot a klavír (1999).

Smyčcový kvintet č. 2 (Conscientia temporis – 2000).

Sextet pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella Chvála života (2001).

 

Orchestrální

Padlým bojovníkům – předehra (1950).

Rapsodická fantazie pro violoncello a orchestr (1960).

Symfonická fantazie (1966).

Symfonie č. 2 (1970).

Symfonie č. 3 (1971).

Symfonie č. 4 pro smyčcový orchestr (1973).

Koncert pro smyčcový orchestr (1973).

Sonata sinfonica pro dechové nástroje, zvon a tympány (1976).

Symfonie č. 5 Chronos (1977).

Symfonie č. 6 Věčný nepokoj srdce (1979).

Zpří