Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Branberger, JanTisk

(Vrabský)

Charakteristika: Hudební vědec, spisovatel a organizátor

Datum narození/zahájení aktivity:18.11.1877
Datum úmrtí/ukončení aktivity:4.5.1952
Text
DíloLiteratura

Branberger, Jan, hudební vědec, spisovatel a organizátor, narozen 18. 11. 1877 (Praha), zemřel 4. 5. 1952 (Mnichovice u Prahy).

 

Studoval na reálném gymnáziu v Praze, poté na Karlově univerzitě (titul PhDr. získal roku 1905 na základě disertační práce s názvem Hudební estetika filosofa René Descartesa). V letech 1900–02 navštěvoval varhanní oddělení konzervatoře, hudební vědu studoval též v Berlíně (roku 1905 u Kretzschmara a Wolfa). Pedagogicky působil v hudební škole Adolfa Mikeše (1904–06), učil též v pěvecké škole Marie Langové (1905–06), kde poznal svou pozdější manželku Doubravku, rozenou Černochovou. Společně potom roku 1909 založili intonační školu pro mládež (Hudební Budeč), jejímž úkolem byla hudební výchova mládeže v moderním duchu a soustavné pěstování hudebního vkusu. Roku 1905 u příležitosti prvního veřejného provedení Smetanova druhého smyčcového kvartetu d-moll Českým kvartetem napsal rozbor skladby a přednášel o díle ve společenském klubu Slavie v Praze. Významnou kapitolou bylo působení na pražské konzervatoři, kde byl Branberger profesorem a tajemníkem (1906–18). Po vzniku samostatného Československa se stal přednostou hudebního oddělení ministerstva školství a národní osvěty (1919–28), poradcem ministerstva byl až do roku 1933. V letech 1924–38 byl administrativním správcem pražské konzervatoře, tamtéž roku 1928 jmenován mimořádným profesorem estetiky na mistrovské škole (po Václavu Štěpánovi). Roku 1937 potom jmenován profesorem řádným, přičemž zůstal zároveň profesorem dějin hudby na střední škole konzervatoře. Velmi se zasloužil o propagaci české hudby v zahraničí, kde pořádal festivaly (roku 1928 ve Varšavě, roku 1929 v Bukurešti). V Praze potom organizoval festivaly a koncerty hudby bulharské, polské, francouzské, italské. Uskutečnil cenné výměnné koncerty s konzervatořemi ve Varšavě a Rize. Zajímal se rovněž o staré hudební nástroje a hru na ně. Spolu s Antonínem Modrem inicioval vznik sdružení Pro arte antiqua. Věnoval se též skladatelské tvorbě, záhy se však soustředil na práci hudebně vědeckou. Jako kritik se uplatňoval v redakci deníku Čas (1902–10, zde zejména texty o Smetanových operách), od roku 1899 referoval do Dalibora, roku 1906 založil hudební revui Smetana, která byla první předzvěstí moderního českého hudebního časopisectví, zanikla však po druhém ročníku vlivem nešťastných polemik. Branberger má hlavní zásluhu na zestátnění obou našich konzervatoří, pražské i brněnské. Organizoval též soukromé hudební školství, podílel se na úpravách poměrů v České filharmonii. Zásluhy má i na založení Mozartovy obce v Československé republice (ustavující valná hromada se konala 25. 5. 1927 ve dvoraně pražské konzervatoře), jejímž byl prvním předsedou. Pracoval ve výboru československé sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) a spolupůsobil na obou festivalech v Praze roku 1923 i 1924. Rovněž byl funkcionářem OSA. Vedl přípravné kurzy na státní zkoušky z dějin hudby, pro něž byl i ustanoven zkušebním komisařem ve státní komisi. Je autorem několika rozhlasových her (také pod pseudonymem Jan Vrabský), do věstníku Radiojournalu pravidelně přispíval články a rozbory vysílaných skladeb. Složil hudbu k filmům Karel Hynek Mácha, Filosofská historie, Bílá nemoc a Co se šeptá. Věnoval se i práci hudebně ediční, k vydání připravil např. moteto Maria Kron Kryštofa Haranta z Polžic, Myslivečkovy klavírní sonáty, výběr z žalmů Mistra Kampana atd.


Dílo

Dílo literární

 

Monografické práce

O hudbě Židů (Praha 1904).

K dějinám sborového zpěvu (Praha 1904).

Katechismus všeobecných dějin hudby (Praha 1905, 1932).

Musikgeschichtliches aus Böhmen I. (Praha 1906, Taussig).

Rytmus a tón (Ústřední nakl. učitelstva čs., Praha 1909).

Konservatoř hudby v Praze (Praha 1911, něm. E. Bezecný).

Jak naslouchati hudbě (J. R. Vilímek, Praha 1914, celkem 5 vydání).

Hudební almanach čsl. republiky (1922).

Svět v opeře (Praha 1934, 1939, 1947).

Rozptýlené úvahy (Praha 1938).

Dějiny světové hudby slovem, obrazem a hudbou (Praha 1939).

Hudební úvahy o české humanistické poesii (Královská česká společnost nauk, Praha 1948).

 

Články a stati (výběr)

Giovanni Punto (Dalibor 21, 1899, č. 39, s. 302–306).

Několik slov o skladbách Luytonových (Dalibor 22, 1900, č. 11, s. 87).

Paganini v Praze (Dalibor 26, 1904, č. 4, s. 21).

K dějinám hudby na Slovensku (Mladé Slovensko 1910).

Česká světská píseň lidová v XVI. století (Český lid 19, 1910, s. 257–261; 1911, s. 18–21).

O hudebním školství v republice československé (Hudební výchova 1, 1920, č. 9, s. 135–137).

Čeští skladatelé ve Francii v době revoluce, císařství a restaurace (Listy Hudební matice 6, 1927, č. 6–7, s. 203–208).

Beethoven (Hudební výchova 8, 1927, č. 4–5, s. 37–43).

Festival české hudby ve Varšavě (Hudba a škola 1, 1928, č. 2, s. 26–28).

Zapomenuté opery staročeského skladatele (Hudba a škola 1, 1929, č. 9–10, s. 137).

Jan Stich (Hudba a škola 4, 1931–32, č. 2, s. 17–20).

Otakar Ševčík (Hudba a škola 4, 1931–32, č. 8, s. 113–116).

Jan Ladislav Dusík (Hudba a škola 4, 1931–32, č. 9–10, s. 144–147).

Slovanský původ české hudby (Československá vlastivěda 8, 1935, s. 435–437).

Český hudební barok 1600–1740 (Československá vlastivěda 8, 1935, s. 460–471).

Světová sláva českých virtuosů-houslistů. Houslové umění dneška (Československá vlastivěda 8, 1935, s. 615–618).

O českém hudebním nástrojařství (Katalog Jubilejní výstavy hudebních nástrojů, Praha 1935).

Vzpomínka na starého čes. varhaníka (Hudební zpravodaj 7, 1938, č. 3, s. 5–6).

Literatura

I. Lexika

ČSHS (Bohumír Štědroň).

II. Ostatní

Dr. Jan Branberger padesátníkem (Tempo 7, 1927, č. 34, s. 162).

Jubilea – Prof. Dr. Jan Branberger (Tempo 17, 1937, č. 3, s. 35).

Cmíral, Adolf: Dr. Jan Branberger. K padesátinám (Hudební výchova 8, 1927, č. 10, s. 118–121).

Cmíral, Adolf: (Hudební věstník 30, 1937, č. 11, s. 195199).

Mayer, Miroslav: Přehled činnosti Dra. Jana Branbergra (Hudební věstník 31, 1938, s. 15–19).

Na obranu Dějin světové hudby (Hudební věstník 33, 1940, č. 4, s. 90–93).

Kateřina Hnátová

Datum poslední změny: 16.12.2011