Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Tausinger, JanTisk


Charakteristika: Skladatel, dirigent a hudební pedagog

Text
DíloLiteratura

Tausinger, Jan, skladatel, dirigent a hudební pedagog, narozen 1. 11. 1921, Piatra Neamt (Rumunsko), zemřel 29. 7. 1980, Praha.

 

Syn českého emigranta, který zůstal v Rumunsku v době první světové války. Jan Tausinger studoval nejprve průmyslovou chemii na univerzitě v Bukurešti. V roce 1945 byl přijat na bukurešťskou konzervatoř, kde se učil dirigování a skladbě u Dimitrie Cuclina, Mihaila Jory a Alfreda Mendelssohna (absolvoval roku 1947). Posléze navázal v letech 1948–52 studiem na pražské AMU, kde byl v dirigování žákem Metoda Doležila, Karla Ančerla a Roberta Brocka, v kompozici pak Aloise Háby a Pavla Bořkovce. Roku 1948 založil a poté dirigentsky vedl Vysokoškolský umělecký soubor v Praze. Po dokončení studií roku 1952 přesídlil na několik let na Ostravsko, kde se stal uměleckým vedoucím Dělnického uměleckého souboru Vítkovických železáren. Působil dále jako dirigent rozhlasových orchestrů v Ostravě, Plzni a Bukurešti, od října 1954 do roku 1958 byl ředitelem Vyšší hudební pedagogické školy v Ostravě. V letech 1958–60 pracoval jako umělecký vedoucí Uměleckého souboru ministerstva vnitra, 1961–65 umělecký vedoucí Ústřední hudby ministerstva vnitra, v roce 1968 byl sbormistrem opery Divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem, 1969–71 a po roce 1976 dramaturgem Československého rozhlasu v Praze, 1971–75 ředitelem pražské konzervatoře.

Na počátku své skladatelské dráhy se Jan Tausinger věnoval především kompozici dětských a mládežnických budovatelských písní, sborů, kantát a úpravám lidových písní pro potřeby Vysokoškolského uměleckého souboru. Po návštěvě kurzů Nové hudby v německém Darmstadtu roku 1964 nastal v Tausingerově tvorbě radikální přelom, po němž začal ve svých kompozicích uplatňovat techniky Nové hudby (dodekafonie, seriální technika, aleatorika apod.). Tato nová kompoziční východiska uplatnil nejprve v Colloquiu pro čtyři dechové nástroje a v orchestrálních Confrontazione I. a II. (obojí z roku 1964). Z pozdějších Tausingerových děl si získal pozornost především písňový cyklus Čmáranice po nebi (1967), skladba Ave Maria pro soprán, recitaci a orchestr (1972) obdržela 1. místo v Mezinárodní skladatelské tribuně UNESCO v Paříži a byla provedena v mnoha zahraničních zemích. Vokální Sinfonia bohemica byla roku 1976 odměněna Cenou Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Za svou skladatelskou a organizátorskou činnost byl Jan Tausinger odměněn státním vyznamenáním Za vynikající práci (1970).


Dílo

I. Dílo Hudební (výběr)

Klavírní

Sonáta pro klavír (1948–50).

Circonvolutions pour piano préparé (1970).

Deset dodekafonických etud pro klavír (1972; vyd. ČHF, Praha 1976).

 

Komorní

Suita pro sólové violoncello (1949).

Sonáta pro housle a klavír „Julius Fučík“ (1953–54, vyd. SNKLHU, Praha 1959).

Partita pro violu a klavír (1954; vyd. Panton, Praha 1960).

Smyčcové trio č. 1 pro housle, violu a violoncello (1960).

Smyčcový kvartet č. 1 (1961).

Colloquium pro 4 dechové nástroje (1964; flétna, hoboj, klarinet, fagot).

Trio pro housle, violu a kytaru (1965).

Smyčcové trio č. 2 pro housle, violu a violoncello (1964–65).

Canto di speranza pro housle, violu, violoncello a klavír (1965; vyd. Panton, Praha 1969).

Le Avventure di un flauto e un’ arpa (1965; vyd. Panton, Praha 1967).

Smyčcový kvartet č. 2 (1966).

De rebus musicalibus pro flétnu, basklarinet, vibrafon, klavír (cembalo) a bicí nástroje (1967).

Happening. Klavírní trio podle výroků Josefa Švejka (1967).

Dvě apostrofy pro dechové kvinteto (1967).

Sonatina emancipata. Hudba ke třem deatailům Picassovy Guernicy pro trubku a klavír (1968; vyd. Panton, Praha 1973).

Kvintet pro 2 trubky, lesní roh a 2 trombóny (1968).

Smyčcový kvartet č. 3 (1970; partituru a hlasy vyd. ČHF, Praha 1975).

Hommage à Ladislav Černý pro violu a klavír (1971)

Smyčcový kvartet č. 4 „Struktury“ (1972).

Hukvaldský nonet (1974; partituru vyd. Panton, Praha 1978).

„On revient toujours ...“. Suita pro housle a klavír (1974; vyd. Supraphon, Praha 1988).

„Comme il flaut“. Sonaina pro hoboj a klavír (1974).

„Au dernière amour ...“. Suita – sonáta pro violoncello a klavír (1974–75).

Sonáta pro klarinet a klavír (1975).

Nerovnoramennost. Trio pro flétnu, violoncello a klavír (1975).

Čtyři evokace pro flétnu, violu, violoncello a klavír (1976).

Nonet č. 2 „Črty“ (1976).

Nonet č. 3 „Reminiscence“ (1976).

Sextet pro flétnu, hoboj, klarinet, lesní roh, a klavír (1976; partituru a hlasy vyd. Panton, Praha 1979).

Čtyři kusy pro fagot a klavír (1977).

Dvě úvahy pro Due Boemi pro basklarinet a klavír (1977).

7 mikrochromofonií pro klarinet, violu a klavír (1977).

Korelace pro akordeon sólo (1978).

Čtyři odstíny (Quatro nuances) pro flétnu, harfu, housle, violu a violoncello (1978).

 

Orchestrální

Suita ve starém stylu (1947).

Mateník. Český lidový tanec pro orchestr (1950).

Symfonie č. 1 „Osvobození“ (1950–52).

Confrontazione I., II. (1964).

Preludium, sarabanda a postludium pro dechové nástroje, harfu, klavír a bicí nástroje (1967).

Musica evolutiva pro symfonický a komorní orchestr (1972).

Sinfonia slovacca pro symfonický orchestr (1979; partituru vyd. Panton, Praha 1985).

 

Koncertantní

Koncert pro housle a orchestr (1962–63).

Concertino meditazione pro violu a komorní orchestr (1965).

Improvizace pro klavír a orchestr „Hommage à J. S. Bach“ (1970).

Koncert pro violoncello a orchestr „Vzpomínka na Rigoletta“ (1973–74).

 

Vokálně-orchestrální

Kantáta o Klementu Gottwaldovi (1952, text: M. Povondra).

Píseň o vrchním veliteli

Správná věc. Vokálně symfonický obraz pro tenor sólo, smíšený sbor a orchestr z podnětu stejnojmenného eposu Vladimira Majakovského (1966–67).

Noc. Hudební koláž pro soprán, smíšený sbor, orchestr a kytaru podle básně A. S. Puškina (1967).

Ave Maria pro soprán, recitaci a orchestr (1972; partituru vyd. Panton, Praha 11974, 21981).

Sinfonia bohemica pro sóla, mužský sbor a velký symfonický orchestr na texty J. A. Komenského, J. Fučíka a J. Heyrovského (1975; partituru vyd. Panton, Praha 1977).

 

Písně

Láska. Cyklus písní pro soprán a klavír na texty japonských čtyřverší (1964).

Čmáranice po nebi. Písňový cyklus pro soprán a komorní soubor na verše Velemira Chlebnikova (1967; partituru vyd. Supraphon, Praha 1971).

Duetti compatibili (Nulový bod) pro soprán a violu na text Erika Lindgreena (1971).

Konstelace. Cyklus písní pro soprán a klavír na texty experimentální poezie (1975).

Pražská domovní znamení. Cyklus písní pro soprán a klavír na slova Vítězslava Nezvala (1977; vyd. Panton, Praha 1984).

Výchozí bod pro soprán a dvoje housle na báseň Erika Lindgreena (1979–80).

 

Sbory

Tajná láska. Dva mužské sbory (1957).

Já budu vždycky věřit v máj. Ženský sbor na báseň Jana Nohy (1959; partituru vyd. Ústřední dům lidové tvořivosti, Praha 1960).

Ošálené srdce, Tabák, Zlo. Tři smíšené sbory a capella na verše Arthura Rimbauda (1963).

Žně. Tři mužské sbory na verše Jiřího Wolkera (1963).

Houby. Cyklus dětských sborů s doprovodem klavíru nebo instrumentálního souboru na básně Josefa Hanzlíka (1971).

Vyhlášení dobré mysli. Smíšený sbor na verše D. Burljuka (1972).

Labutí peříčko. Dětský sbor s doprovodem instrumentálního souboru (1973).

Chlapec a hvězdy. Čtyři písně pro dětský sbor s doprovodem komorního souboru (1975).

Oči milenek pro dívčí (ženský) sbor na verše Vítězslava Nezvala (1977).

Vrh kostek pro smíšený sbor a capella na verše Stephana Mallarmé (1979).

 

Jevištní

Dlouhá noc. Balet na námět Jiřího Wolkera (1966).

Ošklivá příroda. Jednoaktová opera na námět F. M. Dostojevského (1971, libreto: V. Vašut).

 

Masové písně

Haló, voláme svět.

Jací jsou ti Češi.

Mladí do čela.

Pochod stavby mladých.

Vzhůru pionýři.

 

Úpravy

Rumunské a bulharské lidové písně pro sóla, sbor a harmoniku (vyd. SNKLHU, Praha 1953).

Literatura

I. Lexika

Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška (Praha 1961).

ČSHS.

MGG1.

Riemann12 (Ergänzungsband M–Z, 1972).

ČSS.

MEH.

New Grove2.

 

II. Ostatní

Kříž, Jaromír: S Tausingerem na přeskáčku o muzice a komponování (Hudební rozhledy 22, 1969, s. 456–458).

Navrátil, Miloš: Skladatelské znovuzrození Jana Tausingra (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 5, s. 221–229).

Košťál, Arnošt: Rozhovor s Janem Tausingrem (Opus musicum 4, 1972, č. 10, s. 310–313).

Smolka, Jaroslav: Za Janem Tausingrem (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 10, s. 461–463).

ms: Jan Tausinger (leták Hudebního informačního střediska ČHF, Praha 1989).

Douša, Eduard: 200 let Pražské konzervatoře. 10. Jan Tausinger a František Martiník (Hudební rozhledy 62, 2009, č. 10, s. 48–49).

 

Ondřej Pivoda

Datum poslední změny: 27.1.2017