Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Maršík, EmanuelTisk


Charakteristika: skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:24.12.1875
Datum úmrtí/ukončení aktivity:5.3.1936
Text
DíloLiteratura

Maršík, Emanuel, skladatel, narozen 24. 12. 1875, Spálené Poříčí, zemřel 5. 3. 1936, Tábor.

 

Hudební vzdělání získal u svého otce, venkovského učitele a hudebníka. Od pěti let se učil hře na housle, od šesti let na klavír a v deseti letech už zastupoval svého otce u varhan v kostele a psal své první skladbičky. Při studiích na gymnáziu v Praze se učil hudbě u Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha. Absolvoval gymnázium v Plzni pod vedením Hynka Pally. V mládí založil mužský sbor a orchestr pro reprodukci svých děl a vydal tiskem první dva sešity vlastních písní. Po studiích práv na Karlově univerzitě (1895–99) nastoupil jednoroční vojenskou službu a následně byl jmenován nadporučíkem-auditorem ve Vídni. V roce 1901 nastoupil službu u posádkového soudu v Budapešti a oženil se zde s Češkou Marií Novákovou pocházející z hudební rodiny. Absolvoval zde s vyznamenáním kompoziční oddělení zemské hudební akademie, kde byl žákem profesora Hanuše Koesslera. Jeho první orchestrální skladbu – Symfonii d moll – provedla v roce 1908 budapešťská filharmonie. V roce 1908 byl přeložen do českého Josefova. Jeho symfonickou báseň Utonulá provedla v roce 1910 Česká filharmonie a skladba byla poté hrána i v dalších městech. V roce 1912 byl Maršík přeložen do Vídně, v roce 1914 do chorvatského Osjeku a první den války do Záhřebu jako přednosta divizního soudu. Zde zůstal jako podplukovník až do konce války. Přestože se chtěl poté vrátit domů, byl přidělen jako hlavní služný do Bratislavy a později se stal vládním poradcem zdejšího županátu, přednostou kulturního odboru Zemského úřadu a později šéfem prezídia. Na Slovensku se aktivně účastnil kulturního života a stal se zakladatelem nebo členem mnoha slovenských hudebních a kulturních organizací. Byl předsedou Družstva slovenského Národního divadla, kuratoria Hudební a dramatické akademie pro Slovensko, Slovenské filharmonie, hudebního odboru slovenské Umělecké besedy, Koncertního spolku v Bratislavě aj. V roce 1931 se přestěhoval do Tábora a zůstal tam až do své smrti.

Za svůj život složil asi 340 drobných i větších skladeb. Největší význam mají opery Černý leknín (1920) a Studentská láska (1924) a orchestrální skladby. Černý leknín byl mnohokrát reprízován v různých městech (Bratislava, Brno, Plzeň) a získal oblibu především díky své dramatičnosti a hluboké citovosti. Mezi další úspěšné skladby patří především Scherzo capriccioso (1930), Jarní rhapsodie (1930), Slavnostní polonaisa a Jihočeská suita (1931). Tyto skladby byly hrány Slovenskou i Českou filharmonií, Československým rozhlasem i Karlovarským symfonickým orchestrem. Provozovány byly i v Maďarsku a v Jugoslávii. Psal také vokální a instrumentální skladby (Píseň beze slov pro housle a klavír, 1934; Vzpomínka a Večerní píseň pro violoncello a klavír, 1906). Ve své tvorbě vycházel z lidových kořenů a jeho skladby jsou melodicky zpěvné. Často psal humorné písně na slova Josefa Václava Sládka (Kovářovic Andula, Petronila, Duch) nebo se nechával inspirovat slovanskými básněmi (Krásná žienka).


Dílo

Dílo hudební:

 

Komorní skladby

Z mých písní pro tamburášské okteto (1893, provedeno v Plzni 1894).

Koncertní mazurka pro smyčcový septet (1895).

Na vlnách, klavírní kvartet (1905).

Vzpomínka pro violoncello a klavír (1906).

Večerní píseň pro violoncello a klavír (1906).

Malý valčík pro klavír (1928).

Píseň beze slov pro housle a klavír (1934).

 

Orchestrální skladby

Slavnostní polonaisa (1904, provedeno v Praze 1911).

Mazurka (1904).

Symfonie d moll (provedena v Budapešti 1908).

Utonulá (1909, provedeno v Praze 1910) – symfonická báseň.

Nálady (1915).

Scherzo capriccioso (1929, provedeno v Praze 1930).

Valčík č. 1 (1930, proveden v Bratislavě 1931).

Jarní rhapsodie (1930, provedeno v Karlových Varech 1931).

Gavotta (provedena v Praze 1930).

Jihočeská suita (provedena v Praze 1934).

 

Vokální skladby

Titus Manlius pro mužský sbor (na slova Josefa Svatopluka Machara, 1929).

Duch pro smíšený sbor, orchestr a varhany (1930).

Pater noster pro smíšený sbor (1930, provedeno 1931).

Krásná žienka pro mužský sbor.

Kovářovic Andula pro mužský sbor.

Petronella pro mužský sbor.

 

Opery

Černý leknín (na slova Karla Jonáše, 1920, proveden v Bratislavě 1921).

Studentská láska (na slova Václava Štecha, 1924, provedena v Bratislavě, 1925).

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

 

II. Ostatní

Plavec, Josef: K výročí skladatele Emanuela Maršíka (Hudební rozhledy 8, 1955, s. 1035).

Huter, Josef – Chalabala, Zdeněk: České umění dramatické (Praha 1941, s. 323–324).

Bláha-Mikeš, Záboj: Emanuel Maršík (Česká hudba 38, 1935/36, s. 55–56).

Hula, E.: Dr. Emanuel Maršík padesátníkem (Hudební výchova 7, 1926, č. 1, s. 18).

 

Iveta Šedová

Datum poslední změny: 14.8.2014