Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Doubrava, JaroslavTisk


Charakteristika: Skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:25.4.1909
Datum úmrtí/ukončení aktivity:2.10.1960
Text
DíloLiteratura

Doubrava, Jaroslav, skladatel, narozen 25. 4. 1909, Chrudim, zemřel 2. 10. 1960, Praha.
 
Maturoval na učitelském ústavě v rodišti (1928), učil se hře na housle u Josefa Berana (1920–24), sólovému zpěvu u Josefa Masopusta (1924–28) a hře na klavír u Marie Červenkové-Minátové (1924–28). Po maturitě působil krátce jako učitel na Podkarpatské Rusi, poté si odbyl vojenskou službu v Turčanském Martině (1929–31), byl zaměstnán na výstavě soudobého sportu a tělesné kultury v Pardubicích, krátce byl učitelem v Přelouči (od roku 1936) a za okupace v Chrudimi (1939–45). Vyučoval celkem patnáct a půl roku. Vedle hudebního nadání jevil rovněž nadání malířské. O skladbu se pokoušel již v dětství, ve 12 letech se pokoušel o operu a později též o symfonickou báseň (Baba Jaga). Na přímluvu Marie Červenkové-Minátové se dostal v roce 1936 do Prahy k Otakaru Jeremiášovi a stal se v kompozici jeho soukromým žákem. Kompoziční studia u něj dokončil Doubrava v létě roku 1940 (nestudoval tedy u Otakara Jeremiáše v letech 1931–37, jak se často uvádí). Ještě v době pražských studií (1939) se oženil s chrudimskou rodačkou Jarmilou Vonáskovou, jejímž bratrem byl Rudolf Vonásek, člen opery Národního divadla v Praze, tenorista a překladatel operních libret a písňových textů. V roce 1940 se Doubravovým narodila dcera Jarmila, současná česká muzikoložka a sémiotička.
 
Doubrava měl v předválečné době za sebou již mnoho vážných uměleckých pokusů, mezi něž patřily nedokončené zpěvohry Káča podle námětu Boženy Němcové a Don Juan na text Rudolfa Plechače, scénické hudby ke Cocteauově komedii Svatebčané na Eiffelce (provedena v roce 1936 v Chrudimi) a staročeskému Mastičkáři. V okupačním období komponoval kantátu na text Jana Čarka Balada o krásné smrti (1941) inspirovanou smrtí matky a cyklus písní Poznání (1941) na slova Františka Xavera Šaldy a Otokara Březiny. Z rozsáhlejších děl složil Poselství (1939–40), oratorium pro sóla, smíšený a chlapecký sbor, orchestr a varhany na slova Jana Ámose Komenského. Doubravova hudba vyrůstala nejprve z tradice české meziválečné moderny. Pojila se v ní meditativní vážnost, emotivní vypjatost melodií, často propojená ve složitý horizontální polymelodismus. V kompozičně technických podnětech vycházel z děl Josefa Suka, Vítězslava Nováka, Ladislava Vycpálka a Otakara Jeremiáše. V Chorální (1938–40) a Stalingradské (1943–44) symfonii použil husitských a odbojných motivů. Na oslavu vítězství zkomponoval Partyzánský pochod (1945) a Slavnostní pochod (1945).
 
Z podnětu Mirko Očadlíka začal po osvobození pracovat jako referent hudebního oddělení Československého rozhlasu v Praze (1945–50) a jako ústřední lektor a dramaturg vysílání vážné hudby (1950–55). Příchod do rozhlasu a práce v něm znamenala zvrat ve skladatelově životě. Znamenala opustit učitelské povolání a konečně se moci věnovat jen hudbě. V první opeře Sen noci svatojánské (1945–49) navázal na ostrčilovsko-jeremiášovskou tradici. Při ní se rodily další nové náměty. Z let 1946–47 jsou libretní náčrtky k opeře Mikuláš Dačický a z let 1948–50 scénář k baletu Císařovy nové šaty podle Hanse Christiana Andersena. V letech 1949–50 vzniká nedokončená opera Křest svatého Vladimíra na text Karla Havlíčka-Borovského a o rok později balet Král Lávra (1951) na text téhož autora.
 
Patrně v nejhorším období celé éry komunistické totality u nás požádal o vyškrtnutí z Komunistické strany Československa, do které vstoupil hned v revolučních květnových dnech roku 1945. Toto vyškrtnutí ovšem nezůstalo bez následků. Doubrava sice nebyl pronásledován, ale posledních 10 let svého života oficiálně ignorován. Jeho hudba se hrála jen zřídka. Řada skladeb za jeho života vůbec nezazněla nebo nezazněla veřejně, byla nanejvýš nahrána v rozhlase. Pro skladatele, který se právě v této etapě dopracoval mistrovského tvůrčího stádia, to byl postih nejhorší. Přesto ho tento zásah  ve své tvorbě nezlomil. Komponuje jednoaktovou operu Líný Honza (1952) podle námětu Josefa Lady a balet Don Quijote (1955).
 
V roce 1955 Doubrava opustil rozhlas a věnoval se v posledních pěti letech svého života výhradně kompozici. V roce 1956 vznikly dvě taneční dramatická libreta: Mistr Petr – česká středověká legenda o orloji a Petr Breughel – taneční drama podle slavných Breughelových obrazů. V témže roce dokončil dva písňové cykly na texty moravské lidové poezie: Mladost a Čarovaná láska. Oba reagují na Janáčkův písňový cyklus Zápisník zmizelého. Po mnoha letech se vrací opět k symfonii. 3. symfonie s podtitulem Tragická (1958) je věnována památce otce. Již jen skici první věty zůstaly ke 4. symfonii (1959). Měla být pastorálním protějškem tragicky zápasivé a chmurné 3. symfonie. Podrobnou skicu dodatečně instrumentoval Otmar Mácha a fragment 4. symfonie má dnes výstižný podtitul Podzimní pastorále. Posledním dílem Jaroslava Doubravy byla opera Balada o lásce (1959–60), jejíž instrumentaci dokončil Jan Hanuš.
 
Doubrava představoval intelektuální typ skladatele, vzdělaného literárně i výtvarně, k vlastní tvorbě úzkostlivě kritického. Ve svých jevištních dílech ukázal zvláštní smysl pro dramatické kontrasty. Vedle smyslu pro tragiku a satiru jej inspirovala také moravská a slovenská lidová píseň.
Dílo
Dílo hudební

Skladby klavírní
Suita (1937, provedeno Československý rozhlas 1947, vyd. Svoboda, Praha 1948);
Sonatina (1937, provedeno Praha 1943);
Sonáta (1949, provedeno Československý rozhlas 20. 4.1950);
První polky (1949, instruktivní, vyd. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze 1951);
Maličkosti (1953, provedeno Československý rozhlas 1954, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze 1954);
Pro pět prstů (1953, provedeno Kadaň 1955, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze 1953, 1954).
 
Skladby pro housle
Sonáta pro sólové housle (1942, provedeno Praha 1943, vyd. Orbis, cena v soutěži Melantricha 1942);
Sonáta pro housle a klavír (1942, provedeno Chrudim 1943, vyd. Orbis 1949, cena v soutěži Melantricha);
Sonáta pro housle a klavír (1959, 1963).
 
Skladby orchestrální
1. symfonie Chorální (1938–40, čestné uznání v soutěži Melantricha);
2. symfonie Stalingradská (1943–44, provedeno Československý rozhlas 8. 2.1945);
Partyzánský pochod (1945, provedeno Kodaň 1947);
Slavnostní pochod (1945, provedeno Československý rozhlas 1946);
Suita z baletu Král Lávra (1954, provedeno Česká filharmonie 1955);
3.symfonie Tragická (1958, provedeno Česká filharmonie 1959);
Podzimní pastorále (1959).
 
Písně
Epigramy, slova Karel Havlíček-Borovský (1939, provedeno Československý rozhlas 1947);
Poznání, slova František Xaver Šalda a Otokar Březina (1941);
Noci, slova Josef Hora a František Halas (1944, provedeno Československý rozhlas 1945);
Zpívejte si se mnou, slova František Hrubín (1946, provedeno Československý rozhlas 1946, vyd. Orbis 1951);
Prostopravda, na slova lidové poezie (1952, provedeno Československý rozhlas 1952, vyd. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze 1953);
Mladost, na slova moravské a slovenské lidové poezie (1956, provedeno Praha 1956, vyd. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze 1957);
Čarovaná láska, na slova lidové poezie (1956, provedeno na 4. přehlídce Svazu československých skladatelů 19. 2. 1957);
Ráj domova, slova Jan Čarek (1956, provedeno Praha 12. 2. 1958, vyd. Státní hudební vydavatelství Praha 1966).
 
Úpravy lidových písní
Já mám holku, lidové tance z Chrudimska pro dětský sbor a klavír (1941, provedeno Československý rozhlas 1943).
 
Ženské sbory
Tři ženské sbory, slova Jan Neruda (1942, provedeno Chrudim 1943, cena v soutěži Melantricha 1943);
Pět zpěvů o lásce, lidová poezie (1958).
 
Kantáty
Poselství, oratorium na slova Jana Ámose Komenského (1939–40);
Balada o krásné smrti, slova Jan Čarek (1941, provedeno Československý rozhlas 27. 8. 1942).
 
Opery
Sen noci svatojánské, libreto Rudolf Vonásek podle Williama Shakespeara (1945–49, 3 dějství, provedeno Opava 1969);
Křest sv. Vladimíra, libreto skladatel podle Karla Havlíčka-Borovského (1949–50, 3 dějství, nedokončeno);
Líný Honza, libreto Josef Lada (1952, 1 dějství, nedokončeno);
Balada o lásce, libreto skladatel a Jan Wenig podle Zikmunda Wintera (1959–60, 3 dějství, instrumentace Jan Hanuš, provedeno Praha 21. 6. 1962).
 
Balety
Pohádka o hrášku, baletní suita (1935, provedeno Chrudim 1935);
Král Lávra, libreto skladatel podle Karla Havlíčka-Borovského (1951, 4 obrazy s prologem, Československý rozhlas 1952, provedeno Olomouc 6. 4. 1955, suita Česká filharmonie 1955, vyd. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze 1957);
Don Quijote, libreto skladatel a Josef Bachtík podle Miguela de Cervantese (1955, 5 obrazů s prologem a epilogem, provedeno Brno 22. 12.1957, suita provedena Praha 16. 1.1957, vyd. Český hudební fond 1957).
 
Hudba ke krátkým filmům
Hradiště Kouřim (1954, režie A. F. Šulc, premiéra 3. 10. 1954).
Literatura
I. Lexika
Riemann12.
ČSHS I, 1963.
Malá encyklopédia hudby (Bratislava 1969).
NewGrove1.
MEH.
ČSS.
MGG2.
HSPK.
NewGrove2.
 
II. Ostatní

Monografie

Havlík, Jaromír: Jaroslav Doubrava. Skladatel v sevření dvou totalit (Praha 2002).
 
Stati a studie
Šeda, Jaroslav: Jaroslav Doubrava: „Král Lávra“ (Hudební rozhledy 6, 1953, č. 8, s. 329–334).
Holzknecht, Václav: Doubravova hudba k baletu Don Quijote (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 3, s. 116).
Vysloužil, Jiří – Ryšánková, Jiřina: Doubravův balet Don Quijote (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 1, s. 76–78).
Vysloužil, Jiří: Jaroslav Doubrava, Mladost (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 24, s. 1034).
Berkovec, Jiří: Životní jubileum Jaroslava Doubravy (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 7, s. 295).
Holzknecht, Václav: Dvě klubové padesátky (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 10, s. 431).
Holzknecht, Václav: Za Jaroslavem Doubravou (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 19, s. 797).
Hanuš, Jan: Profil jevištního díla Jaroslava Doubravy (Hudební rozhledy 14, 1961, č. 18, s. 771–773).
Jirko, Ivan: Doubravova dramatická balada (Hudební rozhledy 15, 1962, č. 15, s. 644–645).
Šmolík, Jan: Směla být třetí Tragická? (Hudební rozhledy 18, 1965, č. 6, s. 224–228, č. 7, s. 273–276).
ČSV 1971 (s. 288, 299).
Wenig, Jan: Začalo to na Hromovce (Hudební rozhledy 27, 1974, č. 4, s. 176).
Hanuš, Jan: O jednotě života a díla Jaroslava Doubravy (Hudební rozhledy 32, 1979, č. 4, s. 183–184).
DČHK II (s. 281–282).
Šíp, Ladislav: Česká opera a její tvůrci (Praha 1983).
Šeda, Jaroslav: Jaroslav Doubrava (Hudební rozhledy 37, 1984, č. 5, s. 230-234, č. 6, s. 275–279).
Jiránek, Jaroslav: Jaroslav Doubrava prizmatem své klavírní tvorby (Hudební věda 23, 1986, č. 1, s. 18–32).
Pukl, Oldřich: Poselství Jaroslava Doubravy (Hudební věda 24, 1987, č. 1, s. 3–25).
Havlík, Jaromír: Česká symfonie 1945–1980 (Praha 1989).
Havlík, Jaromír: Jaroslav Doubrava-symfonik (Hudební věda 26, 1989, č. 4, s. 342–353).
Havlík, Jaromír: Zápisník zmizelého a Doubrava (Opus musicum 26, 1994, č. 2–3, s. 44–50).
Havlík, Jaromír: Operou proti totalitě (Hudební věda 34, 1997, č. 1, s. 49–64).
Hostomská, Anna: Opera. Průvodce operní tvorbou (Praha 1999).
 
Petr Číhal
Text

Datum poslední změny: 15.8.2008