Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Osterc, SlavkoTisk


Charakteristika: skladatel, hudební pedagog a publicista

Datum narození/zahájení aktivity:17.6.1895
Datum úmrtí/ukončení aktivity:23.5.1941
Text
DíloLiteratura

Osterc, Slavko, slovinský skladatel, hudební pedagog a publicista, narozen 17. 6. 1895, Veržej, zemřel 23. 5. 1941, Lublaň.

 

Po ukončení základní školy studoval v Mariboru na učitelském ústavu (Državno moško učiteljišče), kde byl mimo jiné žákem brněnského rodáka Emericha Berana. Na konci školního roku 1913/14 Osterc maturoval a ještě téhož roku nastoupil na své první učitelské místo v Sevnici. V březnu roku 1915 byl povolán do války. Od listopadu roku 1919 do konce roku 1921 učil na základní škole v Krčevině u Mariboru. Z této doby pochází jeho první vydaná sbírka písní pro hlas a klavír s názvem Tři písně Otona Župančiče (Tri pesmi Otona Župančiča). V létě roku 1920 zkomponoval svou první orchestrální skladbu s názvem Křest na Savici (Krst na Savici). Dílo mělo premiéru 12. února 1921, provedla jej Mariborská vojenská hudba (Mariborska vojna muzika) pod vedením Ferda Herzoga. Od roku 1922 do roku 1925 působil Osterc ve slovinském městě Celje jako učitel hudby na základních a obecních školách. V roce 1925 odjel do Prahy s cílem zdokonalit se v hudbě. Hodiny kompozice i instrumentace navštěvoval krátce u Vítězslava Nováka a potom u Karla Boleslava Jiráka, hudební formy ho učil Jaroslav Křička, orchestrální dirigování Otakar Ostrčil a estetiku Václav Štěpán. Zajímal se o čtvrttónovou hudbu a byl žákem Aloise Háby.

V roce 1926 pořádal pražský Radiožurnál jihoslovanský večer, na kterém byly provedeny dvě Ostercovy skladby: Nokturno a Štiri belokranjske. V roce 1927 se vrátil zpět do vlasti. Na začátku učil harmonii, kontrapunkt, skladbu a estetiku na lublaňské konzervatoři. Od roku 1929, kdy byla založena Hudební akademie, začal působit na její střední škole. V oblasti hudby byl velkým inovátorem a vychoval celou řadu jihoslovanských skladatelů (mezi jeho žáky patřili např. Dragotin Cvetko, Pavel Šivic, Karol Pahor, Marijan Lipovšek, Franc Šturm atd.). Komponoval neúmorně a některé své skladby dokonce sám opisoval, aby urychlil jejich provedení.

Jeho skladby zazněly i na festivalech Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu. V roce 1934 byly provedeny ve Florencii Čtyři písně pro zpěv a smyčcový kvartet, v roce 1935 mohli posluchači v Praze slyšet Klavírní koncert (sólista Karel Reiner, dirigent Danilo Švara, symfonický orchestr Československého rozhlasu). V roce 1937 bylo několik Ostercových skladeb součástí Matiné čtvrttónových skladeb. O rok později zazněl v Londýně Mouvement symphonique a v roce 1939 byla ve Varšavě provedena Passacaglia a Choral. Osterc psal různé kritiky a stati do domácích a zahraničních časopisů. Působil jako redaktor v hudebních časopisech: Ljubljanski zvon (1928–1930), Jugoslovan (1930–1932) a Zvuk (1932–1935). Kromě toho byl také autorem libret a programů pro všechny své opery (kromě opery Krog s kredo). Ponechal i několik rozsáhlých spisů: O transu (O transu), Deník z mé cesty kolem světa (Dnevnik z mojega potovanja okoli sveta), Poniklované hodiny Leopolda Kravatnika (Ponikljana ura Leopolda Kravatnika), Panoptikum atd. Slavko Osterc byl členem Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu a předsedou Společnosti jugoslávských hudebních autorů. Na začátku roku 1940 onemocněl a byl hospitalizován. V únoru téhož roku dopsal klavírní výtah svého celovečerního baletu Iluze (Iluzije). Svoji poslední skladbu – Sonátu pro violoncello a klavír – dopsal koncem března roku 1941. 


Dílo

Dílo hudební (výběr):

 

Hudebně-dramatické skladby

Krst pri Savici, 1921.

Osveta, 1923.

Iz komične opere, 1928.

Krog s kredo, 1928/29.

Saloma, 1929/30.

Dandin v vicah, 1930.

Medea, 1930.

 

Balety

Iz Satanovega Dnevnika, 1924.

Maska rdeče smrti, 1930.

Iluzije, 1938–1940.

 

Orchestrální skladby

Bagatele, 1922.

Simfonija, 1922.

Suita, 1929.

Koncert za orkester, 1932.

Klasična uvertura, 1932.

Koncert, 1933.

Passacaglia in Koral, 1934.

Danses, 1935.

Mouvements symphoniques, 1936.

4 pieces symphoniques, 1938–1939.

Literatura

I. Lexika

HSPK.

Wikipedia.

 

II. Ostatní

Pokorn, D.: Slavko Osterc. Prispevek za biografijo (Muzikološki zbornik, 5, 1969, s. 83–91).

Špendal, M.: Slavko Osterc v Mariboru (V Muzikološki zbornik, 31, 1995, s. 25–31).

Reittererová, Vlasta – Spurný, Lubomír: Alois Hába (1893–1973). Mezi tradici a inovací. Praha, 2014.

www.centerduo.si/tic/node/18

www.dogaja.se/znani-slovenci/5388/slavko_osterc

www.slovenska-biografija.si/oseba/sbi398266

 

Silvana Karafiátová

Datum poslední změny: 22.7.2015