Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Český spolek pro komorní hudbu

Tisk

(Spolek pro komorní hudbu)

Charakteristika: hudební spolek

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1894
Text

Český spolek pro komorní hudbu (Spolek pro komorní hudbu), hudební spolek, zahájení činnosti 1894, Praha.

 

Spolek vznikl v roce 1894 v Praze na podporu činnosti Českého kvarteta (Karel Hoffmann, Josef Suk, Oskar Nedbal, Hanuš Wihan). Mezi zakládající členy patřili Vojtěch Hynais, Marie Červinková-Riegrová, Karel Kovařovic, František Augustin Urbánek, František Křižík, hrabě Kolowrat a další významné osobnosti uměleckého a veřejného života. Stanovy byly schváleny 31. srpna 1894, záštitu nad spolkem převzal mecenáš a prezident České akademie Josef Hlávka (předseda spolku v letech 1894–1908). V nově založeném výboru zasedaly osobnosti, které představovaly personální propojení s Uměleckou besedou (Hanuš Wihan, Karel Bendl a další). Na zahajovacím koncertu, den po první valné hromadě 10. října 1894, vystoupilo v Rudolfinu České kvarteto s Ferdinandem Lachnerem (premiéra Smyčcového kvintetu Es dur Antonína Dvořáka). Dnešní název získal spolek v roce 1897. Josef Hlávka zasahoval do dramaturgie koncertů, ve kterých převažovaly kompozice českých autorů, přispíval na provoz spolku a finančně zajišťoval konkurzy na novou českou skladbu v komorním oboru. Tříčlennou porotu tvořili Antonín Dvořák, Jindřich Kàan z Albestů, Emanuel Chvála, po smrti Antonína Dvořáka Karel Stecker, Josef Suk a Vítězslav Novák. Na koncertech vystupovali soubory Heroldovo kvarteto, Ševčíkovo kvarteto, které v programech častěji uvádělo soudobou tvorbu, České trio, František Ondříček a řada zahraničních hostů (Pablo Casals, Ferruccio Busoni, Alfred Grünfeld, Max Reger, Sergej Tanějev, Alfred Cortot, Fritz Kreisler, Tilly Koenen a další). Od roku 1905 podporoval spolek Českou filharmonii, koncerty realizoval v Rudolfinu a od roku 1917 ve Smetanově síni Obecního domu. Do repertoáru byly zařazovány autorské cykly (Ludwig van Beethoven, 1911, Antonín Dvořák 1912), České kvarteto provedlo v premiéře Smyčcový kvartet op. 31 Josefa Suka (1912). Během první světové války spolek inicioval řadu dobročinných akcí.

Po skončení války se na spolkovém životě podíleli členové rodin Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše a další významné osobnosti společenského života. Vedle Českého kvarteta, jehož členové pedagogicky působili na pražské konzervatoři, spolek angažoval Ševčíkovo kvarteto, Československé (Zikovo) kvarteto, Ondříčkovo kvarteto, Pražské dechové kvinteto, Moravské kvarteto, České trio, České noneto, Quartetto Poltronieri a Římské kvarteto (Itálie), Quatuor pro arte (Belgie), Bohuše Herana, Jana Heřmana, Ilonu Štěpánovou-Kurzovou, Václava Štěpána a další. Hostující zahraniční interpreti byli zváni zejména z Francie a Anglie. Mezi nejvýznamnější události patřila vystoupení Daria Milhauda s Pražským kvartetem (1933), Wandy Landowské (1934, Johann Sebastian Bach – Goldbergovy variace) a Sergeje Prokofjeva (1936, vlastní skladby). Programy častěji obsahovaly skladby francouzských autorů (zejména Claude Debussy a Maurice Ravel) a byly realizovány další autorské cykly (Josef Bohuslav Foerster, 1919; Bedřich Smetana, 1924; Vítězslav Novák, 1920 a 1930; Josef Suk, 1933; Ludwig van Beethoven, 1927 a 1937; Wolfgang Amadeus Mozart, 1937). V premiérách byly uvedeny například I. smyčcový kvartet Leoše Janáčka (České kvarteto, 1924), přepracovaná verze I. smyčcového kvartetu Karla Janečka (Ševčíkovo kvarteto, 1927) a I. smyčcový kvartet Bohuslava Martinů (Ševčíkovo kvarteto, 1927). Předsedy spolku se postupně stali Ferdinand Pečírka (1918–22), Matylda Rösslerová (1922–27), Karel Waschmann (1927–30), Václav Müller (1930–32), Maxmilian Leiser (1932–35) a Arnošt Arnošt (1935–38). V porotě skladatelských konkurzů zasedali Josef Bohuslav Foerster, Karel Boleslav Jirák, Jindřich Kàan z Albestů a Rudolf Karel. Od roku 1931 spolek úzce spolupracoval se Společností Antonína Dvořáka. Během druhé světové války byly na programy zařazovány skladby německých autorů z období klasicismu, romantismu a českých autorů, jejichž skladby manifestovaly odpor proti nacistické okupaci. Významnější prostor získala na koncertech díla soudobých českých skladatelů.

Po osvobození se do programů vrátili ruští a sovětští, francouzští a angličtí skladatelé. Na spolkových koncertech, které se opět konaly v Rudolfinu, dominovaly Ondříčkovo kvarteto, Kvarteto Národního divadla, Československé kvarteto, Pražské kvarteto, postupně se prosazovalo Smetanovo kvarteto, ze zahraničí hostovaly Quatuor Calvet (Francie) a Quartetto Poltronieri (Itálie). Po únorovém převratu rezignoval na post předsedy Otakar Šourek, kterého nahradil Vladimír Čelakovský, ale v roce 1950 zvolila valná hromada opět Otakara Šourka. Po smrti Otakara Šourka (1956) se dostali bez svolání valné hromady do vedení Jaromír Pečírka (zemřel 1966) a Vladimír Čelakovský. V 50. letech se stal po Antonínu Dvořákovi druhým nejhranějším českých skladatelem Bohuslav Martinů, v premiéře zazněly Smyčcový kvartet č. 2 Iši Krejčího (1954) a Smyčcový kvartet d moll Vladimíra Sommera (1957). V roce 1952 se poprvé uskutečnily pod záštitou spolku dva koncerty Přehlídky nové tvorby pražských skladatelů. Janáčkovo kvarteto vystoupilo poprvé v roce 1950, ze zahraničí hostovali umělci zejména z východní Evropy. V 60. letech patřili ke stálým hostům České trio, Sukovo trio, Kvarteto hlavního města Prahy, Josef Suk, Jan Panenka, Bohuš Heran, Alexandr Plocek, v 70. letech Panochovo kvarteto, Talichovo kvarteto, Sukovo kvarteto, Pražákovo kvarteto, Klavírní kvarteto Bohuslava Martinů, Ars cameralis, Zuzana Růžičková, Ivan Štraus a další. Valná hromada zvolila až v roce 1970 nový výbor v čele s Vladimírem Čelakovským. Na začátku sezóny vyvrcholila krize, která byla způsobena dlouhodobým nátlakem Národního výboru hlavního města Prahy začlenit spolek pod Českou filharmonii. Z několika členů spolku byl vytvořen přípravný výbor (od května 1977 řádný výbor) Českého spolku pro komorní hudbu – Kruhu přátel hudby při České filharmonii, jehož předsedou se stal Pavel Radechovský. Poslední valná hromada spolku jako samostatného subjektu se uskutečnila 21. prosince 1976. Změnila se dramaturgie koncertů, organizační řád, členská základna a byly omezeny reprízy programů. Zahraniční soubory a interpreti přijížděli v drtivé většině ze zemí socialistického bloku (Mstislav Rostropovič, Svjatoslav Richter, Gidon Kremer). V 70. letech se na koncertech nově prosazovala předbarokní hudba a častěji uváděly skladby Vítězslava Nováka a Josefa Suka. Ze zahraničních skladatelů stále dominovali Ludwig van Beethoven, Wolfgang Amadeus Mozart a Franz Schubert. Od roku 1981 vyhlašoval spolek Cenu Českého spolku pro komorní hudbu za počiny v oblasti komorní hudby. Smetanovo kvarteto patřící k pilířům spolkové činnosti natočilo v roce 1984 televizní koncerty pro seriál Večery s Českou filharmonií. V 80. letech na spolkových koncertech vystupovali zejména Nové Vlachovo kvarteto, Wihanovo kvarteto, Škampovo kvarteto, Kynclovo kvarteto, Kroftovo kvarteto, Pražské kytarové kvarteto, duo Helena a Daniel Veisovi, Josef Chuchro, Ivan Ženatý, František, Rauch, Ivan Moravec, Pavel Štěpán a mnoho dalších. Repertoár byl rozšířen na všechna slohová období od středověku po současnost. Dva roky předsedal spolku Jiří Pauer (1987–89).

Po listopadové revoluci byl ustanoven nový výbor a spolkovým předsedou se stal Jiří Hoppe (1990–2003). Z kapacitních důvodů byly zredukovány čtyři koncertní řady na dvě a došlo k užší spolupráci s Českou filharmonií, zejména z důvodů finančních a organizačních. 10. října 1994 provedlo v Rudolfinu Wihanovo kvarteto s Josefem Sukem program identický s prvním koncertem Českého kvarteta 10. října 1894. V Klášteře sv. Anežky České získaly popularitu dopolední koncerty, které byly později přesunuty do Sálu Martinů v Lichtenštejnském paláci. Na programy matiné byly zařazovány také skladby vokální. Spolek uspořádal řadu koncertů a monotematických večerů k výročí významných skladatelů, souborů a interpretů. Středověkou a barokní vokálně instrumentální hudbu prováděly zejména soubory Ars cameralis a Pro arte antiqua. Zazněly premiéry komorních děl řady českých a zahraničních soudobých autorů (například Ilja Hurník, Jan Klusák, Karel Husa, Viktor Kalabis, Jindřich Feld, Jiří Pauer, Ivan Kurz, Jiří Teml, Jan Hanuš, Krzysztof Penderecki, Juraj Filas). Z komorních orchestrů se představily Český komorní orchestr, Talichův komorní orchestr, Solisti di Praga, Sukův komorní orchestr, Camerata Janáček, Komorní orchestr Bohuslava Martinů a další). Od sezóny 2006/07 získaly vybrané ansámbly status rezidenčních souborů: Pražákovo kvarteto (2006/07), Guarneri Trio Prague (2007/08), Panochovo kvarteto (2008/09), Talichovo kvarteto (2009/10), Kocianovo kvarteto (2010/11), Afflatus Quintet (2011/12), Wihanovo kvarteto (2012/13), Pavel Haas Quartet (2013/14), Pražákovo kvarteto (2014/15), Smetanovo trio (2015/16), Zemlinského kvarteto (2016/17) a Bennewitzovo kvarteto (2017/18). Významnými osobnostmi, které utvářely činnost spolku, byli dramaturgové. Od 70. let se v této funkci vystřídali Vladimír Šefl, Ladislav Šíp, Karel Mlejnek a Ludvík Kašpárek.

Český spolek pro komorní hudbu patří od svého vzniku k nejvýznamnějším institucím v oblasti provozování komorní hudby. Podporuje mladé instrumentalisty, soubory a skladatele komorní hudby, ve čtyřech koncertních řadách prezentuje klasickou tvorbu i soudobý komorní repertoár. Koncerty pořádá ve Dvořákově síni a Sukově síni Rudolfina a v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce. Přestože je od roku 1994 pevnou součástí České filharmonie, ponechal si svůj původní název. Od roku 2003 působí ve funkci předsedy Ivan Englich.


Literatura

I. Lexika

PHSN (část věcná).

OSNND.

ČSHS.

MEH.

 

II. Ostatní

Boleška, Josef: Deset let Českého kvarteta. 1892–1902 (Praha 1902).

Procházka, Rudolf František: Der Kammermusikverein in Prag. Denkschrift zur fünfzigjährigen Gründungsfeier (Praha 1926).

Boháček, Ludvík: České kvarteto a Český spolek pro komorní hudbu (Praha 1932).

Šourek, Otakar: Půlstoletí Českého spolku pro komorní hudbu v Praze (Národní politika, 10. 10. 1944).

Šefl, Vladimír: 85 let Českého spolku pro komorní hudbu (Praha 1979).

Lodr, Alois: Josef Hlávka, český architekt, stavitel a mecenáš (Praha 1988, s. 240).

Vanišová, Dagmar: Český spolek pro komorní hudbu 1894–1994 (Praha 1994).

Kašpárek, Ludvík: Český spolek pro komorní hudbu 1994–2004 (Praha 2004).

Kašpárek, Ludvík: Český spolek pro komorní hudbu 2004–2014. 120 výročí založení (Praha 2014).

Maňourová, Lucie: 120 sezon České filharmonie. 12krát jinak. Pátá kapitola Peripetie Českého spolku pro komorní hudbu (Harmonie 24, 2016, č. 5, s. 22–24).

 

www.ceskafilharmonie.cz/o-nas/cesky-spolek-pro-komorni-hudbu/

www.rozhlas.cz/vltava/host/_zprava/ludvik-kasparek-dlouholety-dramaturg-ceskeho-spolku-pro-komorni-hudbu--1396717

www.tyden.cz/rubriky/kultura/hudba/svatek-pro-komorni-hudbu-v-cesku-slavi-120-let_319783.html

www.cesky-dialog.net/clanek/5091-cesky-spolek-pro-komorni-hudbu-z-tradice-vyrustajici-soucasnost/

Archivalie

Archiv České filharmonie.

 

Radek Poláček

Datum poslední změny: 4.1.2018