Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Nováček, RudolfTisk


Charakteristika: Vojenský kapelník, houslista, skladatel a učitel

Datum narození/zahájení aktivity:7.4.1860
Datum úmrtí/ukončení aktivity:11.8.1929
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Nováček, Rudolf, vojenský kapelník, houslista, skladatel a učitel, narozen 7. 4. 1860, Bela Crkva (dnešní Chorvatsko), zemřel 11. 8. 1929, Praha.

Syn houslisty a pedagoga Martina Josefa Nováčka, bratr hudebníků Karla, Otakara a Viktora Nováčkových. Absolvoval vyšší reálku v Temešváru (Rumunsko). Již tehdy vynikal jako talentovaný houslista, vystupoval sólově i s otcem a bratry, s nimiž tvořil známé kvinteto, a příležitostně podnikal umělecké cesty. Pak studoval v letech 1874–76 na vídeňské konzervatoři hru na housle u Josefa Helmesbergera, klavír a harmonii. Pokračoval na hudební akademii v Budapešti (1878–79). Hned po absolutoriu nastoupil dobrovolně k hudbě pěšího pluku 11. O jeho mimořádných schopnostech svědčí to, že hned po několika měsících se stal houslovým sólistou a dirigentem. O rok později následoval svého kapelníka Karla Komzáka staršího k orchestru pěšího pluku 74, u něhož se stal po dvou letech kapelníkem. S plukem pobýval v Innsbrucku (1882) a v Hradci Králové (1883). Koncem roku 1884 stanul v čele hudby pěšího pluku 28 v Praze. Záhy získal posluchačskou přízeň, byl činný v Umělecké besedě a navázal kontakty s Antonínem Dvořákem, Zdeňkem Fibichem a Karlem Bendlem. V září 1890 nečekaně opustil Prahu. Koncem téhož roku získal kapelnické místo u bulharského 1. jezdeckého pluku Sofia, po roce odešel do čela orchestru rumunské královské gardy v Bukurešti. V roce 1895 rumunskou armádu opustil. Živil se jako učitel hudby a dirigent v Rusku, Belgii, Holandsku a Německu. Roku 1898 byl například sbormistrem pěveckého sboru Eintracht a kapelníkem Theatre Variété v Bukurešti. Od roku 1905 působil v Temešváru jako učitel hudby a po smrti svého otce (1906) i jako ředitel jeho hudebního ústavu. Po vzniku Československa byl přijat jako kapelník československé armády (1921) a měl zastávat vedoucí místo v připravované Vojenské hudební škole. Po několikaměsíčním čekání v Praze, kdy si přivydělával jako příležitostný učitel hudby, se nakonec navrátil na své dřívější působiště do Temešváru. V Praze se objevil až roku 1929, aby se tu léčil, ale po operaci zemřel. Jeho kompoziční odkaz je značný. Řada jeho děl byla vydána, některé skladby byly i nahrány.


Dílo

Dílo hudební

Taneční skladby
Kouzlo květů, polka francais;
Hygea, polka;
Velebínka, polka;
Ples juristů, polka;
Pohádková kouzla, valčík;
Mezi bratry, polka mazur;
Valčíky v Českém albu tanečním.

Pochody
74er Defilier Marsch;
Benedek Jubiläums Marsch, 1879;
My plzeňští hoši;
Koridor Marsch;
Castaldo, 1890;
General Laudon Marsch;
Cyklista;
Náš druhý milion, 1891;
Zdar naší výstavě;
Kde domov můj;
Pozdrav ze Sofie;
Našich hochů;
Kardief;
Pochod ministra Národní obrany;
Na prej;
Ahoj.

Ostatní
Malá suita pro klavír (ve sbírce Mladý český pianista);
Sonáta pro housle;
Koncert pro housle;
Romance pro violoncello a klavír, 1889, Praha: Urbánek;
Symfonietta pro dechové nástroje (provedena v Praze 11. 11. 1888);
Othello, ouvertura.

Literatura

I. Lexika
ČSHS.

II. Ostatní
Dalibor (1860, s. 91; 1874, s. 116, 181; 1879, s. 32; 1882, s. 143; 1884, s. 138, 250, 324, 397, 477; 1885, s. 26, 27, 85, 141, 162, 163, 204, 347; 1886 s. 26, 125, 157; 1888, s. 341, 356; 1889, s. 79, 100; 1890, s. 284; 1894, s. 223; 1900, s. 54).
Österreichische Ungarische Wehrzeitschrift (56, 12. 7. 1884).
Bohemia Jhrg. (271/ 57, 30. 9. 1884).
Wrede, Alphons: Geschichte der K. u. k. Wehrmacht (1, Vídeň 1898).
Branberger, Jan: Konzervatoř hudby v Praze 1811–1911. Pamětní spis k stoletému jubileu založení ústavu (Praha 1911).
Černý, František: Vzpomínky na první cestu do Paříže (In: Výroční zpráva za školní rok 1925/1926, Státní konservatoř hudby Praha).
Hudba a škola (2, 1929/30, s. 15).
Šak, Vladislav: Čeští muzikanti na Balkáně (Hudebník 1932).
Siegel, Adolf: Padesátiletý „Castaldův“ pochod u 28. pěšího pluku (Národní politika, Praha 5. 9. 1934).
Národní politika (9. 5. 1934).
Věstník pěvecký a hudební (44, 1940, s. 75).
Žižka, Leoš Karel: Mistři a mistříčkové (Praha 1940).
Bláha, Miroslav: Povídání o vojenských hudbách (nepublikovaný rukopis, s. 39–58).
Österreichische Blasmusik  (3, 1978; 10, 1986).
Brandeiss, Erwin Lissl: Temeswarer Musikleben (Bukurešť 1980).
Rathner, Fritz: Die bewaffnete Macht Österreichs-Ungarn 1618–1918 in ihren Märschen (Kierspe 1983).
Fontes Artis Musicae (31/3, 1984, s. 142 ad).
Bošek, Otto: Vyprávění o starých vojenských hudbách (Praha 1997, s. 31–32).
Suppan, Wolfgang und Armin: Das Lexikon des Blasmusikwesens (Freiburg-Tiengen 1994).

Archivalie

Vojenský historický archiv Praha (MNO/hud. 414.645 z 23. 9. 1921, Referent vojenské hudby Ministerstva národní obrany z 27. 11. 1921).
Vojenský archiv Sofia (CVA/f. 1/on. V./ a. e. 230/ s. 56).
Österreichisches Kriegsarchiv Wien.

Bohumil Pešek
– Eva Vičarová

Datum poslední změny: 24.4.2009