Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Černý, KarelTisk

(Czerny, Carl)

Charakteristika: klavírista, pedagog a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:21.2.0791
Datum úmrtí/ukončení aktivity:15.7.1857
Text
Literatura

Černý, Karel  (psán též Carl Czerny), klavírista, pedagog a skladatel, narozen 21. 2. 1791, Vídeň (Rakousko), zemřel 15. 7. 1857, tamtéž.

 

Byl synem Václava a Mariany Černých, kteří přišli do Vídně z Čech (otec pocházel z Nymburku). Carl měl jako svůj rodný jazyk češtinu, německy se začal učit až v deseti letech. Byl považován za zázračné dítě ve hře na klavír. Jeho učitelem byl zprvu jeho otec Václav, taktéž klavírista, který jej seznamoval s dílem Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta a dalších velkých skladatelů. Carl se učil hrát na piano od tří let, v sedmi letech začal komponovat a svůj první veřejný koncert měl již jako devítiletý, kdy roku 1800 zahrál Mozartův Klavírní koncert č. 24 c moll. Na jeho hudební vývoj měli kromě otce velký vliv také čeští hudebníci z vídeňské emigrace, z nichž důležité místo zaujímal houslista dvorní opery Václav Krumpholz, který býval častým hostem v domě Černých a přinášel novinky o hudebním dění. Mimo jiné seznamoval Carla s novými díly Ludwiga van Beethovena, se kterým byl v intenzivním kontaktu. Krumpholz také Beethovenovi malého Carla představil a poté, co mu Carl přehrál Mozartův Klavírní koncert C dur, Beethovenovu vlastní Patetickou sonátu a spolu s otcem Adelaidu, byl Beethovenem přijat za jeho žáka (1800).

Následující tři roky vstřebával Beethovenovu hudbu a přehrával ji zpaměti s takovou grácií, že to zaujalo Beethovenova patrona Karla Lichnovského, v jehož paláci pak Czerny provozoval Beethovenovy skladby téměř každý den. Beethoven si jej také často vybíral jako interpreta při premiérách svých děl (například roku 1806 hrál Czerny jeho Kvintet pro klavír a dechové nástroje a roku 1812 jeho Císařský koncert). Czerny se od něj také učil transkripci, pořizoval mu klavírní výtahy jeho děl a věnoval se korekturám jeho skladeb.

Se svým otcem se Carl Czerny pravidelně účastnil hudebních dýchánků u Mozartovy vdovy Constanze, kde se seznámil s Johannem Nepomukem Hummelem. Jeho lehký a precizní styl hry na klavír bez použití pedálu Czerného ovlivnil v pozdějším rozvoji jeho vlastního způsobu hry. Mezi další jeho učitele hudby patřil například i Antonio Salieri.

Přestože prokazoval nesporný talent pro kariéru virtuózního hráče, Czerny se velmi brzy rozhodl zasvětit svůj život pedagogické práci a komponování. Už od svých třinácti let občas zastupoval otce při výuce klavíru a jako patnáctiletý začal dávat lekce piana sám. Měl dobré doporučení od Beethovena a brzy se stal vyhledávaným mladým učitelem. Samotný Beethoven ho v roce 1815 požádal, aby dával hodiny klavíru jeho synovci. Zpočátku Czerny jako pedagog navázal na metodu Muzia Clementiho, s níž byl dobře obeznámen, rychle si ale začal vypracovávat vlastní styl a založil moderní techniku hry na klavír, kterou od něj přebírali jeho žáci a šířili ji dál. K jeho nejznámějším skladbám, určeným pro studenty, patřily Klavírní sonáty pro čtyři ruce a Etudy. Mezi jeho žáky patřili později známé osobnosti jako Stephen Heller, Theodor Kullak, Emilie Belleville-Oury, Theodor Leschetizky, Sigismond Thalberg, Anton Door, Theodor Döhler či Ferenc Liszt, který mu jako výraz vděku dedikoval svých 12 Transcendentálních etud pro klavír (Czerny byl jedním z prvních skladatelů, kteří začali používat slovo „etuda“ v názvu díla).

K soustavnější kompoziční práci se dostal až ve svých sedmadvaceti letech, do té doby byl plně vytížen pedagogicky. Jako skladatel byl velmi plodný; uvádí se na tisíc opusů pod jeho jménem. Stylově jeho skladby vycházely z klasicko-romantického slohu a později byly také inspirovány českými lidovými písněmi a tanci, čímž Czerny odkazoval na své české kořeny. Mezi tyto kompozice patří například Variations sur un thême original de la Bohême op. 46, Introduction et variations dans le style elegant pour le piano-forte sur une danse nationale de la Bohême op. 56, rondo Air de la Bohême, sbírka Böhmisches Volkslied mit Variationen či mnoho dalších menších skladbiček nesoucích v názvu nějakou variaci na „českou inspiraci“. Jeho rádcem v kompozici byl kromě jiných i český skladatel Jan Křtitel Vaňhal. Czerny psal nejrůznější druhy skladeb včetně mší, rekviem, graduale, ofertorií, sonát, koncertů, symfonií či smyčcových kvartetů, ale tato větev jeho díla byla téměř zapomenuta, a to i proto, že neoplývala příliš originálními autorskými myšlenkami, spíše zpracovávala převzatá témata. Czerny měl velký hudební rozhled a věnoval se často i transkripcím starších děl (například klavírnímu dílu Domenica Scarlattiho či Temperovanému klavíru Johanna Sebastiana Bacha, který se v Czerného revizi vydává dodnes).

Co mu chybělo ve skladatelské invenci, to bohatě nahradil svým pedagogickým talentem. Jeho didaktické skladby pro klavír se staly celosvětově proslulými a jeho technická cvičení jsou součástí klavírního vzdělávání i dnešních žáků. Jeho metoda klade důraz zejména na rychlost, obratnost a sílu prstů, účelnost a pohodlnost prstokladu, pevnost a kontrolu úhozu, přesnost v dodržování dynamických znamének a důslednost v tempových změnách. Jeho systém výuky klavírní hry byl analytický až vědecký; zahrnoval komplexní přípravu hráče od základních cvičení až po virtuózní techniku, díky čemuž mělo být dosaženo lehkosti a elegance i při hře náročných skladeb. Přestože didaktické klavírní etudy tvořily jen nepatrný zlomek jeho díla, byly to právě ony, které Czernému zajistily i posmrtný věhlas.

Vedle pedagogické a skladatelské dráhy se Czerny věnoval i hudebně-literární činnosti. Napsal autobiografii Erinnerungen aus meinem Leben (česky vyšlo jako Vzpomínky z mého života, Editio Supraphon, 1973), kam zahrnul i výňatky z korespondence s Lisztem, vzpomínky na Beethovena či svou závěť. Známá je jeho Vollständige theoretisch-praktische Pianoforte Schule op. 500, kde podal analýzu hry Beethovena a dalších klavírních virtuózů své doby. Napsal také učebnici skladby (Praktische Schule der Komposition, Bonn 1849). Do němčiny překládal francouzská hudebně-teoretická díla skladatele Antonína Rejchy, ke kterým doplnil praktické ukázky a jejich vydáním u Diabelliho ve Vídni značně přispěl k jejich rozšíření do Rakouska i Čech. V posledním desetiletí života zpracovával encyklopedické dílo Der Umriss der ganzen Musikgeschichte (Mohuč, 1851).

Czerny zemřel na rakovinu žaludku ve věku šestašedesáti let. Celý život zasvětil práci, dodržoval striktní disciplínu v každodenním mnohahodinovém hraní, komponování a učení. Nikdy se neoženil. Velkou část svého jmění i hudebnin odkázal Společnosti přátel hudby ve Vídni a něco také svým českým příbuzným v Nymburku.


Literatura

I. Lexika

PHSN.

ČSHS.

Ludvová, Jitka: Hudební divadlo v českých zemích – osobnosti 19. století (Praha 2006).

Vošahlíková, Pavla, a kol.: Biografický slovník českých zemí: 9. sešit(Praha 2007).

 

II. Ostatní

Hudební listy (7, 1889, s. 124).

Bienenfeldová, Elsa: Učitel klavíru Czerny (Česká hudba 35, 1931, 6, s. 81).

Culka, Zdeněk: Žák Beethovenův a učitel Lisztův (Hudební rozhledy 10, 1957, s. 664).

www.hanon-online.com/biography-of-carl-czerny

 

Klára Kolofíková

Datum poslední změny: 25.7.2016