Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Kohout, KarelTisk

(Kohaut, Kohauth; Carl, Carolo, Charles)

Charakteristika: loutnista, skladatel, sekretář u císařského dvora

Datum narození/zahájení aktivity:26.8.1726datum křtu
Datum úmrtí/ukončení aktivity:6.8.1784
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Kohout, Karel Ignác Augustýn(Kohaut, Kohauth; Carl, Carolo, Charles), loutnista, skladatel, sekretář u císařského dvora, křtěný 26. 8. 1726, Vídeň, zemřel 6. 8. 1784, tamtéž.

 

Ve starších lexikografických pracích uváděn s příklonkou „von“. Jeho povýšení do šlechtického stavu však není doloženo, sám příklonku nepoužíval. Narodil se ve Vídni jako čtvrté z osmi dětí z Čech pocházejících Jakuba Josefa Kohouta a Anny Elisabety roz. Faladin. Jeho otec působil jako loutnista a učitel hudby ve službách knížat ze Schwarzenbergu a z Esterházy, mladší bratr, Josef Kohout, byl také uznávaným loutnistou a skladatelem.

Kohoutova rodina měla styky s předními vídeňskými šlechtickými rody, což jistě přispělo ke Karlově kariéře. Většinu dětství prožil v prostředí paláce knížat z Esterházy. Jeho vzdělání není doloženo, hře na loutnu jej pravděpodobně učil otec. Kromě loutny ovládal dle Stadlera hru na několik dalších nástrojů včetně violonu. Jeho hráčské umění, zejména na loutnu, sklízelo obdiv již u jeho současníků. Brzy byl znám jako virtuos i mimo Vídeň, jak dokládá v rajhradské sbírce dochovaný opis árie Ex æstuat cor meum z roku 1750, v němž je nazýván „Virtuoso D: Carolo Kohaut“. V letech 1750–53 navštívil Paříž jako člen doprovodu hraběte Kounice, zde ještě zřejmě primárně jako hudebník. Jeho hráčské dovednosti tehdy sklidily uznání v Correspondance littéraire. Dle pisatele kritiky, vydané až roku 1768, se měl Karel Kohout posléze vzdát svých hudebních aktivit ve prospěch civilního zaměstnání. Jeho ante quem datovatelné skladby skutečně pocházejí z doby přibližně doroku 1760. Není jasné, do kdy působil Karel Kohout přímo ve službách hraběte Kounice a v jaké pozici, nejpozději od roku 1758 se však objevuje mezi řádnými zaměstnanci císařské dvorské administrativy, stále pod vedením Kounice. Zde postoupil od „kanzlisty“ až po pozici dvorního sekretáře, zároveň byl zřejmě i osobním sekretářem kancléře Kounice. Dle Adolf Koczirz doprovázel Kohout často Josefa II na cestách, ten jej sám zmiňuje ve své korespondenci se svou matkou Marií Terezií.

I přes civilní zaměstnání ve dvorské správě Kohout pokračoval ve svých hudebních aktivitách. Tehdejší reorganizace dvorské kapely neumožňuje zjistit, zda se na jejích aktivitách podílel, nelze je však ani vyloučit. Na uznání, které jako hudebník požíval, ukazuje i fakt, že u něj bylo objednáno zhudebnění dvou velkých gratulačních kantát (applausů) u příležitosti oslav korunovace arcivévody Josefa na římského krále. Díla byla provedena během zastávky dvora v opatství Melk při cestě na a z korunovace ve Frankfurtu (březen, duben 1764). Kromě svých skladatelských aktivit se Karel Kohout objevoval i jako interpret na veřejných koncertech (Tonkünstler-Societät, 1777, kde zaznělo jeho Concertino in B a jedna symfonie) a na vystoupeních v uzavřené společnosti vídeňské šlechty. Do poslední etapy jeho života (1777–ca 1782) spadají jeho aktivity v rámci nedělních koncertů pořádaných baronem van Swietenem. Karel Kohout zemřel svobodný a bezdětný ve věku 57 let na mrtvici, zanechal po sobě poměrně vysoké jmění. Z jeho poslední vůle vyplývá, že udržoval kontakt s rodinou v Sezemicích u Pardubic. Jeho přání zachovat jeho loutny a další nástroje a zejména hudební rukopisy tak dlouho, dokud se nenajde někdo, kdo by je dovedl ocenit a využít, nebylo vyslyšeno a vše podlehlo dražbě.

Dochované skladby Karla Kohouta zahrnují široké spektrum žánrů, od chrámové tvorby až po galantní salónní skladby s obligátní loutnou. Za jeho života bylo pod jeho celým jménem vydáno tiskem pouze Divertimento primo (1761). Minimálně u jednoho dalšího tisku, symfonie vydané v Paříži pouze pod příjmením „Kohaut“, lze za autora považovat také Karla Kohouta, u dalších tří je jeho autorství pravděpodobné. Veškerá ostatní Kohoutova díla se zachovala pouze v rukopisné podobě, roztroušena v různých evropských archivech, zejména v Rakousku, Německu a České republice. Tato pramenná situace znesnadňuje jasné určení autorství u některých děl dochovaných pouze pod příjmením Kohout (resp. „Kohaut“).

Jeho hudebně nejrozsáhlejším dílem jsou dvě gratulační kantáty na latinský text melského básníka Bedy Schustera. Jedná se o formu poloscénické latinské kantáty, tzv. applausus musicus, typický pro hudební kulturu rakouských klášterů. Kohoutovy chrámové kompozice, zejména jeho slavnostní mše, byly za jeho života poměrně známé a hrané. Svojí strukturou zapadají do tradice vídeňských koncertantních mší. Největší část dnes dochované hudební tvorby Karla Kohouta představují instrumentální skladby, které zasahují do hlavních dobových hudebních druhů: sólové koncerty, sinfonie a divertimenta. Z toho nejpočetnější jsou díla pro smyčce sinfonického charakteru, u nichž převládá tříhlasá a třívětá sazba. Specifické pro Kohoutovu tvorbu jsou komorní skladby s obligátní loutnou. Ve svých loutnových triích dává jednotlivým nástrojům rovnocenné postavení, čímž se na rozdíl od svých předchůdců blíží struktuře smyčcového tria. Loutnové koncerty patří k vrcholům virtuozity repertoáru pro 13-ti sborovou loutnu. Karlu Kohoutovi je atribuováno i autorství koncertu pro violon, který je jedním z prvních podobných děl daného repertoáru. Atribuce koncertu pro flétnu a orch in D (D-Rtt) se naproti tomu jeví jako mylná. Ve svém skladebném stylu se Karel Kohout zařazuje do galantní tvorby vídeňských autorů.

Loutnovou tvorbu Karla Kohouta znovuobjevil ve 20. století Adolf Koczirz a byla již předmětem množství moderních edic a nahrávek.


Dílo

Vokálně-instrumentální díla

Applausus Mellicensis I, 1 akt (libreto Beda Schuster, 12. 3. 1764, Benediktinerstift Melk), ms. aut. v A-Wn.

Applausus Mellicensis II, 1 akt (libreto Beda Schuster, 22. 4. 1764, Benediktinerstift Melk), ms. J. G. Albrechtsberger, podpis Karel Kohout v A-Wn.

 

Chrámová díla

4 slavnostní mše, ms.

Litaniae solennes in C, pro S, A, T, B, vl 1, vl 2, vla solo, vc, vlne, org, a-trb solo, 2 clni, timp, [před 1750], ms.

Moteto de Sanctissimo cruce in A, pro S solo, sbor, vl 1, vl 2, vla obl., org, ms.

Aria de Tempore in G, pro A solo, vl 1, vl 2, vla, cemb, (před 1750), ms.

                       

Instrumentální díla

Concertino in B, pro 2 ob conc., 2 vl conc., 2 vle conc., vl 1, vl 2, b, cor 1, cor 2, ms.

3 koncerty (in D, F, B) pro lt solo, vl 1, vl 2, vc, (před ca 1760), ms.

1 koncert (in E), pro lt solo, vl 1, vl 2, vla, vc, (před ca 1760), ms.

1 koncert (in D), pro cb solo, vl 1, vl 2, b, cor 1, cor 2, ms.

2 symfonie, pro vl 1, vl 2, vla, b, ob 1, ob 2, cor 1, cor 2, ms.

1 partita à 4, ms.

symfonie in f, pro vl 1, vl 2, vla, b (tisk: Simphonie periodique a piu stromenti. Paris: de La Chevardière, ca 1763).

2 sinfonie à 4, ms.

5 sinfonií à 3, ms.

7 partit à 3, ms.

Divertimento primo in B, pro lt obl., vl 1, vl 2, vc (tisk: Leipzig: J. G. I. Breitkopf, 1761).

2 tria, pro lt, vl, vc a lt, vla, vc, (před ca 1760), ms.

4 trietta, pro lt, vl, vc, (před ca 1760), ms.

Divertimento grazioso in C, pro cemb solo, (před 1757), ms.

12 loutnových sól, ztraceno.

 

Díla sporného autorství (Karel x Josef Kohout):

2 mše, pro S, A, T, B a capella a pro S, A, T, B, 2vl, vlne, org, 2 trb, ms. A-M.

Offertorium de Beata Virgine Maria, pro S solo, B solo, S, A, T, B, 2 vl, vla, vlne, org, 2 clni in C, timp, (před 1755), ms.

1 moteto De quocunque sancto in C, pro B solo, S, A, T, B, 2 vl, vlne, org, 2clni in C, timp, ms. A-MT.

2 árie, pro S solo, 2 vl, vla, b a pro T solo, 2vl, vla, b, ms. CZ-Bm (klášter benediktinů, Rajhrad).

2 koncerty, pro lt solo, 2 vl, vc, ms. D-As.

3 sinfonie, 1 pastorela, 1 divertimento, pro archi à 3, à 4, ms.

5 trií, ms.

Sinfonia in B, pro vl 1, vl 2, b (tisk: N°5 in: VI Sinfonie… composte da varri autori… Opera terza. Paris: Venier, ca1756).

Ouverture in G, pro vl 1, vl 2, vla, b, cor 1, cor 2 (tisk: N°4 in: Sei Ouverture a più Stromenti composte da vari autori… Opera VIII. Paris: Venier, ca 1757).

Sinfonia in G, pro vl 1, vl 2, vla, b (tisk: N°6 in: VI Sinfonie a piu Istrumenti Intitolate La Melodia Germanica composte da vari autori... Opera XI. Paris: Venier, ca1760).

Sonata in D, pro lt solo, ms. D-As.

8 sinfonií, à 3, à 4, nelokalizováno či ztraceno.

4 pastorely, à 3, à 4, ztraceno.

3 sonáty à 3, ztraceno.

1 duo, pro 2 lt, ztraceno.

 

Edice:

Kohaut, Karl: Konzert F-dur für Laute, 2 Violinen und Violoncello (bearbeitet und herausgegeben von Hans Neemann, Berlin [1926]).

Koczirz, Adolf (ed.): Wiener Lautenmusik im 18. Jahrhundert. Das Erbe deutscher Musik. 2. Reihe, Bd. 1. (Wien, Leipzig 1942).

Henze, Bruno (bearb.), Carl Kohaut: Divertimento. Für Zupfquintett oder Kammer-Zupforchester. Neue Zupfmusik (Halle 1953).

Kohout, Karel: Sinfonia in C a quatro per Orchestra d’Archi (E. Hradecký, ed., Praha 1957).

Kohout, Karel: Sinfonia in B [sic!] a tre (E. Hradecký, ed., Praha 1957).

Schnürl, Karl (ed., mit Materialien von A. Koczirz und J. Klíma): Wiener Lautenmusik im 18. Jahrhundert. Denkmäler der Tonkunst in Österreich, Bd. 84 (Graz 1966).

Kohaut, Karl: Sonata in D (before 1765). (Gérard Reyne (ed.), London: ed. Oxford guitar music, 1975).

Kohaut, Karl: Sonate D-dur: Gesamtwerk für Laute Solo (Klaus Oestreicher (ed.) Hofheim am Taunus [1980]).

Domning, Joachim (ed.): Lautentabulaturen fränkischer Lautenisten (Wuppertal 1987–1989).

Kohaut, Karl: Concerto for double bass and orchestra. (D. Young, ed., Yorke edition, 1996).

Kohaut, Karl: Sonate D-Dur für Guitarre (Vladislav Bláha (ed.). Schweinfurt [1999]).

Kohaut, Karl: Divertimento primo für obligate Laute, 2 Violinen & Basso (Leipzig 1761. A. Reyerman, ed., München 2001).

Kohaut, Karl: Concerto en fa majeur pour luth 13 choeurs et cordes (Jean-François Christoflour

(ed.), Société française de luth, vol. 23, Paris 2003).

Literatura

I. Lexika

Gerber, Ernst Ludwig: Historisch-biographisches Lexikon der Tonkünstler (Leipzig 1790).

Dlabacz.

Fétis, François-Joseph: Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique (Bruxelles 1835–1844).

Eitner, Robert: Biographisch-Bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten der christlichen Zeitrechnung bis zur Mitte des 19. Jahrhunderts (Leipzig 1900–1905).

ČSHS.

MGG2.

New Grove1.

New Grove2.

 

II. Ostatní

Frantz, Robert: Zur Biographie Karl Kohauts [strojopis, nedatováno]. (A-Wn/ Mus.Hs.37332).

Marpurg, Friedrich Wilhelm (ed.): Kritische Briefe über die Tonkunst (Bd. 2 (1763), T. 2 (1762), St. 87, 21. 11. 1761, s. 177).

Hanslick, Eduard: Geschichte des Concertwesens in Wien (Wien 1869).

Tourneux, Maurice (ed.): Correspondance littéraire, philosophique et critique par Grimm, Diderot, Raynal, Meister, etc. (Paris 1877–1882).

Kirkendale, W.: Fuge und Fugato in der Kammermusik des Rokoko und der Klassik (Tutzing 1966).

Klima, Josef: Karl Kohaut, der letzte Wiener Lautenist (Österreichische Musikzeitschrift 26 (1971), s. 141–44).

Wagner, Karel (ed.): Abbé Maximilian Stadler. Seine Materialien zur Geschichte der Musik unter den Österreichischen Regenten (Schriftenreihe der Internationalen Stiftung Mozarteum, Bd. 6. Kassel, Basel, Tours, London: Bärenreiter, [1978]).

MacIntyre, Bruce C.: The Viennese concerted mass of the early classic period: history, analysis and thematic catalogue (Disertační práce, The City University of New York, 1984, Ann Arbor, 1986, 4 Vol.).

Berkovec, Jiří: České pastorely (Praha 1987).

Freeman, Robert N.: The Practise of Music at Melk Abbey. Based upon the Documents, 1681–1826. (Wien 1989).

Morrow, Mary Sue: Concert Life in Haydn’s Vienna: aspects of a developing musical and social institution (New York 1989).

Freeman, R. N.: The applausus musicus, or Singgedicht: a neglected genre of eighteenth-century musical theatre (in: Music in eighteenth-century Austria (David Wyn Jones, ed.), Cambridge 1996).

Meyer, Christian: Les manuscrits de luth du fonds Fétis (Bruxelles, Bibliothèque Royale Albert Ier, Mss II 4086–4089, Revue belge de Musicologie 50 (1996), s. 197–216).

Focht, Josef: Der Wiener Kontrabaß. Spieltechnik und Aufführungspraxis. Musik und Instrumente (Tutzing 1999).

Christy, Earl: A Brief Introduction to Chamber Music fot the Baroque Lute (Lute Society of America Quarterly, 42/1 (2007), s. 29–39).

Franková, Jana: Život a dílo Josefa Kohouta (1734–1777) jako příklad migrace hudebníků v osvícenské Evropě (Disertační práce, Masarykova univerzita / Université de Paris – Sorbonne, 2016, sv. 2: Tematický katalog děl Josefa a Karla Kohouta).

Archivalie

Domarchiv – Dompfarre St. Stephan, Wien.

Wiener Stadt-und Landesarchiv.

Österreichische Nationalbibliothek, Musiksammlung, Wien.

Moravský zemský archiv, Brno.

Moravské zemské muzeum, Oddělení dějin hudby, Brno.

 

Jana Franková

Datum poslední změny: 16.5.2016