Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Bělohoubek, Karel

Tisk


Charakteristika: skladatel, aranžér a dirigent vojenské hudby, fagotista a klarinetista

Datum narození/zahájení aktivity:29.12.1942
Text
DíloLiteratura

Bělohoubek, Karel, skladatel, aranžér a dirigent vojenské hudby, fagotista a klarinetista, narozen 29. 12. 1942, Žarošice.

 

Pochází z rodiny kováře a původně měl být po svém otci také řemeslník. V dětství mu však učarovala hudba. Napřed chodil do hudební školy k Rudolfu Zavadilovi. Když se rozhodovalo o jeho dalším studiu, vybral si vojenskou školu kvůli tomu, aby mohl pokračovat ve studiu hudby, protože jinak by jako vesnické dítě z nařízení komunistické strany musel pracovat v zemědělském oboru. Na této škole (v Liberci a později v Roudnici nad Labem) od svých čtrnácti let studoval hru na fagot a klarinet u Miroslava Jeremiáše. K výběru nástrojů přišel víceméně náhodou; první starý klarinet mu pořídila rodina a fagot mu byl nabídnut při přijímacím řízení na vojenskou školu.

Studia ukončil v roce 1959 a poté hrál dva roky ve vojenské kapele ve Stříbře. V roce 1961 přesídlil do Prahy, kde získal místo fagotisty v Posádkové vojenské kapele a později v Ústřední hudbě československé armády. Vedle toho dálkově studoval na pražské konzervatoři hru na fagot u Karla Pivoňky a dirigování u Bohuslava Čížka. Kompozici studoval soukromě u Jana Zdeňka Bartoše a Miroslava Juchelky. V roce 1978 převzal po Jaroslavu Zemanovi místo dirigenta orchestru Ústřední hudby československé armády, o devět let později se stal jeho velitelem a šéfdirigentem (1987). V čele tohoto orchestru zůstal i po jeho transformaci v Ústřední hudbu Armády České republiky v roce 1993. Koncertoval s ním mnohokrát v České republice i v zahraničí, pravidelně se s ním účastnil mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro či přehlídek soudobé hudební tvorby. Do penze odešel v roce 2000 a nadále působil jako skladatel na volné noze či jako hostující dirigent v různých orchestrech. Čtyři roky byl také dirigentem Straussova symfonického orchestru a dva roky dirigentem České komorní filharmonie. Býval členem mezinárodních porot na hudebních soutěžích.

Kromě své vlastní skladatelské tvorby se celoživotně zabýval instrumentací symfonických děl pro dechový orchestr. Už svá studia ukončil obhajobou diplomové práce na téma Slovanské tance Antonína Dvořáka a jejich instrumentace pro dechový orchestr. Známá je jeho předehra kProdané nevěstě Bedřicha Smetany, Bolero Maurice Ravela či Symfonické tance z West Side Story Leonarda Bernsteina. Ve zralém věku zaranžoval pro dechovou hudbu celou Janáčkovu Sinfoniettu, která byla provedena pod dirigentským vedením Vladimíra Válka. Napsal na osmdesát skladeb a celkově má na kontě asi čtyři stovky partitur, z nichž mnoho má své pevné místo v repertoáru mnoha českých i zahraničních dechových orchestrů a některé jsou povinnou součástí hudebních soutěží. Nejhranější je Uvítací pochod (zvítězil v konkurzu roku 1990 a od té doby je hrán při uvítacích ceremoniích zahraničních vojenských delegací). Jeho skladby byly často nahrávány na gramofonové desky. Jako své hudební vzory uvádí Eduarda Kudeláska, Miroslava Juchelku a Jindřicha Pravečka.


Dílo

Hudební dílo (výběr):

 

Alla Marcia (pochod).

Andante cantabile.

Bagatella (pro lesní roh a dechový orchestr).

Balada.

Barytonetta, pro baryton a dechový orchestr.

Bolero (transkripce skladby Maurice Ravela).

Briosso.

Bručouni (grotesky pro fagoty).

Chvilka rubáta.

Clarinet Czárdás.

Concertino pro hoboj.

Concertino, pro klarinet a dechový orchestr.

Česká romance.

Fanfárový pochod.

Groteskní pochod.

Habanera.

Hudba pro slavnost.

Chvilka rubata, pro velký dechový orchestr.

Intráta.

Jubiloso, pro velký dechový orchestr.

Kolonádní pochod.

Kosí bratři, pro Es-klarinet, dva B-klarinety a dechový orchestr.

Malá etuda pro pikolu.

Malá polka.

Mattinata, pro soprán-saxofon a dechový orchestr.

Meditace.

Nálada pro žestě.

Neposedná polka.

Nokturno Ze starého hradu.

Od večera do rána (směs národních písní).

Ozvěny.

Pekelný kvapík.

Pevně vpřed (pochod).

Písnička na přání.

Podzimní promenáda.

Polka pro dva, pro křídlovku a tenor.

Polka pro tři.

Polonéza.

Preludio.

Promenádní valčík.

Proměny větru.

Rapsodie v modrém (transkripce George Gershwina).

Reminiscence.

Romance pro křídlovku a tenor.

Rozmarné mládí (valčík).

Řeka přátelství (píseň).

Selanka pro trubku.

Serenáda.

Skica, pro velký dechový orchestr.

Smuteční hudba.

Snění.

Stavbařská polka.

Ukolébavka.

Uvítací pochod.

Večerní rej.

Velkobítešská polka.

Vzpomínky z mládí (valčík).

Zastaveníčko.

Zdravice.

Zpěv skřivana pro dva klarinety a dechový orchestr.

Žarošická polka (vydána tiskem v Německu).

Literatura

Bílovský, Oldřich: Hudební skladatel, plukovník a šéfdirigent Ústřední hudby Čs. armády Karel Bělohoubek (Od Hradské cesty 1995, jubilejní vydání k 50. výročí Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích, s. 75–76).

Pěnčík, Stanislav: B - jako Bělohoubek. Argonaut z Moravy má dechovku v srdci (Malovaný kraj. Národopisný a vlastivědný časopis Slovácka 37, 2001, č. 4, s. 28).

Plukovníku Karlu Bělohoubkovi k životnímu jubileu (Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích 12, 2003, č. 12, s. 37–38).

Frydrych, Karol: K sedmdesátinám Karla Bělohoubka (Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích 22, 2013, č. 22, s. 74–75).

Wikipedia.

www.windrep.org/Karel_Belohoubek

 

Klára Kolofíková

Datum poslední změny: 24.5.2015