Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Blecha, OldřichTisk


Charakteristika: skladatel, autor textů o hudbě, hudební pedagog a organizátor hudebního dění

Datum narození/zahájení aktivity:4.4.1892
Datum úmrtí/ukončení aktivity:14.8.1951
Text
DíloLiteratura

Blecha, Oldřich, skladatel, autor textů o hudbě, hudební pedagog a organizátor hudebního dění, narozen 4. 4. 1892, Plzeň, zemřel 14. 8. 1951, Plzeň.

 

Základní hudební vzdělání získal u svého otce, kapelníka a učitele hudby Františka Blechy. Od čtyř let hrál na housle. Později se učil hře na klavír a hudební teorii u skladatele Otakara Bradáče. V letech 1908–12 studoval hru na varhany na pražské konzervatoři. Po studiu si vydělával hraním na klavír v kině v Pardubicích a poté začal vypomáhat svému otci s výukou v hudební škole v Plzni a koncertovat. V roce 1913 odešel za lépe placenou prací do Ruska a stal se profesorem klavíru na ženském gymnáziu v Charkově. Věnoval se zde organizaci hudebního života, pořádal koncerty a propagoval českou hudbu. Založil spolek „Sojuz iskusstva“ (Svaz umění), kde přednášel všeobecné hudební dějiny a nauku o hudebních nástrojích. Stal se ředitelem hudební části velké charkovské scény divadla „Mussuri“. Spolu s houslovými virtuózy Václavem Biganovským a Františkem Šmídem koncertoval po celém Rusku, kde prožil i válku a v roce 1918 vstoupil do Československých legií, kde se věnoval hudbě v Hudebním komandu. Zde také sestavil a revidoval dva sešity Československých národních písní, které vyšly tiskem v Jekatěrinburku v roce 1919.

V roce 1920 se vrátil do Plzně, kde působil jako klavírní pedagog a skladatel. O rok později založil Hudební umělecký klub a řídil jeho hudební a knižní vydavatelství. Oženil se s Marií Rubriciusovou a společně s ní založil soukromou hudební školu a vedli ji až do roku 1928. Blecha zde vyučoval hru na klavír, Marie vedla lekce zpěvu a společně učili hudební teorii. Pro své žáky skládal instruktivní skladby a vydával měsíčník Za hudební výchovu (1923–25), později přejmenovaný na časopis Za hudebním vzděláním (1925–29).

Koncem dvacátých let se dostal do finančních potíží poté, co s manželkou koupili zámek, na kterém chtěli vybudovat rekreační zařízení pro skladatele. Plán jim nevyšel a Blecha se začal věnovat kompoziční činnosti. V té době začal také sbírat a upravovat lidové písně. V letech 1939–51 shromáždil 334 lidových písní z plzeňského kraje, z nichž 250 harmonizoval pro sólový hlas s klavírem (Zpěvy Plzeňska, 1941–42). V letech 1949–51 působil jako předseda hudební sekce Krajského výzkumného osvětového střediska v Plzni. Věnoval se publikační činnosti a napsal mnoho referátů a článků pro odborné časopisy a periodika: Český směr (1926–28), Český deník (1941–44), plzeňská Pravda (1945–50), Nový deník.

Komponoval od dětství, kdy složil několik houslových duet a později skladby pro klavír. Jeho počáteční tvorba je inspirována především Chopinem, což se projevilo např. v klavírních skladbách V nejistotě (1910); Probuzení jara op. 10 (1910); Šest večerních nálad (Six pensées du soir) op. 24 a 28 (1912), Nad hroby op. 64 (1919) a ve vokálním cyklu O naší lásce op. 17 (1913) vycházejícím z válečných hrůz. Některé z těchto skladeb byly odměněny cenou České akademie věd a umění. Jeho dílo se zpočátku projevovalo zvukovou komplikovaností a barvitostí. V roce 1925 složil Burlesku op. 83 pro velký symfonický orchestr, za kterou dostal v roce 1927 cenu České akademie věd a umění. Skladby z konce třicátých let obsahují prvky morální a ideové, např. zpěvohra pro mládež Vzhůru na stráž (1937) vyzývající k odporu proti fašismu. Již za první světové války komponoval protiválečné skladby s tematikou humanismu a míru (Pochod Srbů op. 20, Pochod České družiny, Anglický pochod, všechny 1914). Toto téma se projevilo i v dalších dílech vyznačujících se především subjektivností a náladovostí, například melodram Sny zkomponované na ruský překlad Verlainovy básně, Melodeklamace op. 69 (1917) a symfonická báseň Přízrak noci op. 68 (1918) na verše Ilji Iljonova, v níž Blecha vyjadřuje odpor k válce (v roce 1923 byla tato skladba odměněna cenou České akademie věd a umění). Více se mu dařilo v malých formách (například Ekloga pro violoncello a klavír op. 67, klavírní cyklus Rozjímání op. 72, písňové cykly na texty Antonína Sovy Zápasy a osudy, Básníkovo jaro op. 74, Soumračnem věku, Samota milenců op. 78, Souvenir a Meditace) než ve větších celcích. Vycházel především z lidového umění a tato hudební stránka začala v jeho tvorbě postupně dominovat. Ve třicátých letech ale vytvořil i několik skladeb v jazzovém stylu pro klavír a pro zpěv s klavírem, které se však nedochovaly.

Napsal také několik operet s lidovými náměty (Její kapitán op. 88, 1930; Ať žije prohibice op. 91, 1931; Žena diplomat op. 93, 1932) a baletů (Moře a pevnina, 1930; Tanec Tahiťanek,1930; Pohádka Hellady, 1931; Hymnus o zemi a slunci, 1931). Hudbu Tance Tahiťanek později přepracoval v Exotické scherzo veřejně provedené Plzeňskou filharmonií v roce 1940. V dalších letech se vrátil k tvorbě kompozic vycházejících z lidových skladeb a k úpravám a zhudebňování lidových písní s motivy pracovními, havířskými, milostnými i pijáckými (Plzeňské písničky op. 130 na texty Václava Přibka). Jeho pozdější skladby jsou melodicky i rytmicky jednodušší.

Pro výukové potřeby zkomponoval několik instruktivních klavírních skladbiček rozdělených do čtyř cyklů jako opusy 75, 76, 77 a 80. K nim vytvořil cyklus orchestrálních pohádek Český Kašpárek op. 84 a pro děti napsal cyklus dětských sborů Našim dětem op. 101. Psal i masové budovatelské písně a kratší lidové kantáty, často určené pro mládež (Náš cíl, Po boku lidu, Město svorně s venkovem). Od čtyřicátých let komponoval především jednohlasé budovatelské zpěvy s jednoduchou stavbou (Pionýrské písně, Ženy brání mír) a sborové skladby (Za plán, soudruzi). V padesátých letech psal hlavně ideové masové písně a kantáty s úderným, pochodovým rytmem.

Za svůj život složil na 150 skladeb, většinou vokálních a klavírních. K písňové tvorbě využíval často texty Antonína Sovy. Přepracoval množství lidových slovanských písní a zaměřil se na písně plzeňského kraje, které upravil pro sbor, opatřil klavírním doprovodem a uspořádal do sbírky Zpěvy Plzeňska.


Dílo

Dílo hudební:

 

Klavírní skladby

V nejistotě (1910).

Probuzení jara op. 10 (vydáno v Praze 1910).

Šest večerních nálad (Six pensées du soir) op. 24 a 28 (1912, vydáno v Praze 1914).

Dance Francoise op. 29 (1913, tištěno v Rusku).

Valse caprice pro klavír op. 30 (vydáno v Charkově 1913).

Songe dʼamour (Sen lásky) op. 32 (tištěno v Rusku).

Polonaiza op. 41 č. 1 (1913).

Nokturne op. 48 č. 1 (1914).

Klavírní skladby op. 50.

Na Ukrajině op. 52 (1916).

Menueto pro klavír op. 62 (1917).

Nad hroby op. 64 (1919, vydáno v Irkutsku 1919 a v Praze 1921).

Rozjímání op. 72 (1921).

Instruktivní skladby op. 75 (1921, vydány v Praze 1922).

Instruktivní skladby op. 76 (1921).

Instruktivní skladby op. 77 (1921).

Instruktivní skladby op. 80 (1926).

Jazzové skladby op. 95 (deset skladeb, 1932).

Leopold Koželuh – Sonáta pro clavicembalo in F (1933).

Prázdninové radovánky op. 105 (1934, vydáno v Praze 1935).

Vesele do nového dne op. 106 (1934, vydáno v Praze 1935 a 1937).

Mezi dětmi op. 85 (deset skladeb, vydáno v Praze 1935).

Československé mládeži op. 86 (deset skladeb, vydáno v Praze 1935).

Štědrovničky (1944, vydáno 1945).

 

Houslové skladby

Cikánská romance op. 31 (1913, vydáno v Praze 1923).

Česká polka pro smyčcový orchestr a dvou nebo čtyřruční klavír (1916).

Ekloga pro violoncello a klavír op. 67 (1919).

Souvenir a Méditation pro housle a klavír op. 81 (1924 a 1925, vydáno v Plzni 1926).

Capriccio pro housle a klavír op. 102 (1932).

Scherzino pro housle s doprovodem klavíru op. 124 (1939).

Elegie pro housle a klavír op. 125 (1939).

Dumka pro housle a klavír op. 126 (1939).

Melodie pro sólovou violu a klavír op. 127 (1939).

Dumka pro housle a klavír.

Skizzy k Laudovým skladbám pro housle a klavír (nedokončeno).

Elegie pro housle a klavír (nedokončeno).

 

Orchestrální skladby

Pochod Srbů pro symfonický orchestr op. 20 (1914).

Salutation de la Belgigue (Pozdrav Belgii) op. 34 Valse lente (tištěno v Rusku).

Pochod české družiny pro vojenský orchestr op. 45 (1914, klavírní výtah vydán v Charkově).

Anglický pochod pro vojenský orchestr op. 46 (1914).

Na Ukrajině (1916) – symfonická báseň.

Pozdrav francouzským bratřím, koncertní pochod pro dechovou hudbu op. 66 (1919).

Přízrak noci, symfonická báseň pro velký orchestr op. 68 (1921).

Burleska pro velký symfonický orchestr op. 83 (1926).

Český Kašpárek, cyklus pohádek pro symfonický orchestr op. 84 (1927).

Exotické scherzo pro symfonický orchestr op. 90 (1930).

Olympijský pochod op. 103 (1933).

Hudba pro prostná cvičení žen k X. Sletu všesokolskému v Praze 1938 op. 118 (1936, tiskem 1939).

Sokolský pochod op. 123 (1939).

Plesová scéna, hudba z děl Smetanových a Dvořákových (1939).

Revoluční píseň Plzeňska op. 131 (1945, tištěno v Plzni 1945, 1946 a 1947).

Malá suita pro dechové kvinteto (1947).

Pro jugoslávské učně, doprovody pro malý orchestr.

Československá hymna, Kdož ste boží bojovníci, harmonizace a instrumentace pro dechové nástroje (1948).

Zpěvy Plzeňska pro malý orchestr.

Lidové tance z Plzeňska pro malý orchestr (1948).

 

Písňové cykly

Ave Maria pro vyšší hlas, housle sólo, smíšené kvinteto, harfu a varhany (1911).

O naší lásce pro vyšší hlas a klavír s průvodem klavíru op. 17 (1913).

U klavíru, píseň pro soprán a klavír (1916).

Šest písní pro tenor a baryton (1919).

Dva svazky československých písní (vydáno v Jekatěrinburgu 1919).

Pěvec, píseň pro baryton (1921).

Spojme se! chorál pracujícího lidu (1921).

Rozjímání ranní a večerní op. 71, dvanáct písní na texty Antonína Sovy (1921).

Zápasy a osudy op. 73, cyklus šesti písní na texty Antonína Sovy (1921, tiskem v Plzni 1922).

Básníkovo jaro op. 74, cyklus čtrnácti písní na texty Antonína Sovy (1921–22).

Samota milenců op. 78, cyklus šesti písní na texty Antonína Sovy (1922).

Soumračnem bohů op. 79, na text Antonína Sovy (1923).

Hymnus pro soprán a varhany op. 82 (1925).

Prazdrojská, píseň pro zpěv a klavír (1926).

Pietní loutková scéna, Byly to radostné časy, písně pro soprán a klavír op. 96 (1932).

Li-o- san op. 98 (1932).

Jazzové skladby, deset skladeb pro zpěv a klavír op. 97 (1933).

Návrat op. 104, na text Františka Vondrušky (1934).

Poznání op. 107, na text Jana Rouse (1935).

Pochod plzeňské posádky pro dechové kvinteto, klavírní kvinteto, symfonický orchestr op. 112, pochodová píseň na texty Josefa Nesnídala (1935, vydáno 1935).

Kytička, dětské písně na texty Josefa Nesnídala (1935).

Řezavý vítr op. 108, cyklus písní na texty Jana Faita (1936).

Symfonie pathetická op. 114, cyklus písní na slova bratra Otty Gutha (1936).

Kytice vojenských národních písní slovanských op. 119 (1936).

Jihoslovanské národní písně op. 121, s průvodem klavíru (1938).

Jen vlaj, ty prapore náš op. 122, pochodová píseň na slova Miloslava Kulišana, pro klavír, kytarový doprovod a symfonický orchestr (1939).

Plzeňské písničky op. 130 (vydáno v Plzni 1942).

Revoluční písně Plzeňska (vydáno v Plzni 1943).

Revoluční a budovatelské písně, s průvodem klavíru nebo orchestru (1945).

Junák v písni, sbírka junáckých a vlasteneckých písní (1947).

Náš cíl, pět budovatelských písní s průvodem klavíru nebo smyčcového orchestru (1945–46, vydáno v Plzni 1948).

Po boku lidu, tři mládežnické písně s průvodem klavíru nebo symfonického orchestru (vydáno v Plzni 1948).

Cestou k socialismu, sedm budovatelských písní s průvodem klavíru (1949).

Zpívej si, národe, píseň na text Zbyňka Kovandy (1949).

Písně z Plzeňska pro zpěv a klavír (vydáno 1950).

Slunná země, píseň na text Karla Michaela Walló s průvodem klavíru (1950).

Pionýři, pionýři, pochodová píseň na text Jana Trefulky s průvodem klavíru (1950).

Pionýrská, znělka nejmladších pionýrů na text Karla Michaela Walló (1950).

Horníkům, píseň s průvodem klavíru na text Františka Branislava (1950).

Budovatelům Ostravska, píseň s průvodem klavíru na text Jiřího Havla (1950).

Postavíš dům, píseň s průvodem klavíru na text Jana Nohy (1950).

Mezihry k Plzeňským písničkám.

Píseň o traktoristovi, na slova Zbyňka Kovandy (1951).

Zda je vám známo, píseň s klavírem.

 

Písně pro dětský sbor

Našim dětem op. 101 (1932, vydáno 1935 a 1936).

Mládež zpívá (1932–35).

Písničky a říkadla op. 99 (1933).

Kytička národních písní op. 118 (1936).

U nás op. 129 (1940).

Šest lidových písní z Plzeňska (1944).

Zpěvy Plzeňska (1944).

Naše vlast na text Františka Nimry.

Svobodo, svobodo na text Ferdinanda Sládka.

28. října.

Vlají prapory.

Svoboda na text Ferdinanda Sládka.

Zvony.

Říkadlo.

Cvrček nešika.

Mladý muzikant.

Jarní písnička na text Josefa Sládka.

Dudáček.

Řezník na text Josefa Kubičky.

Jaro u nás na text Josefa Gotvalda.

Červené košile.

 

Písně pro ženský sbor

Čtyři ženské sbory op. 100 (1932).

Kytička národních písní op. 109 (1935).

Jugoslávské národní písně op. 111 (1935).

Kytička národních písní op. 116 (1936).

Plzeňské vánoční koledy op. 128 (1939, vydáno 1951).

Modlitba za vlast na text Jaromíra Olivetského (1939).

Zpěvy Plzeňska (1942).

Srbské písně.

 

Písně pro mužský sbor

Píseň vítězná op. 82 (1924).

Heslo národu: vlajce čest, Pozdrav bratřím Jihoslovanům op. 115 (1935).

Vojenské pochodové písně op. 117.

Rodné mluvě na text Věry Jánské-Trnkové (1940).

Zpěvy Plzeňska (1941).

Plzeňské písničky, op. 130.

Zpěvy Plzeňska (1941).

Slovanů stráž (1945).

Česká Golgota (1945, vydáno 1945 v Plzni).

Já jsem malý pacholíček.

Za plán, soudruzi! (1951).

Pozdrav budovatelům Ostravska (1951).

 

Písně pro smíšený sbor

Missa solemnis.

Píseň vítězná (1924).

Lidové písně z Plzeňska (1941).

České lidové písně (1941).

Zpěvy Plzeňska (1941–45).

Pověz mně, má milá (1953).

Já jsem ty ovčáky (1953).

Dyž sem já šel po silnici.

Chodil čumil po rynečku.

 

Kantáty

Město svorně s venkovem (1949).

Armády míru (1950).

 

Melodramy

Měčty op. 61.

Cyklus melodeklamací op. 69, na slova ruských autorů (vydáno v Moskvě 1918).

Odkaz Aloise Jiráska op. 110 (1935).

Oběť královská op. 113 (1935).

Vzůru na stráž op. 120 (1937).

Ve stínu vojevůdce.

 

Opera

Juditha (nedokončena).

 

Operety

Její kapitán op. 88, na text Joea Bernadského (1930).

Ať žije prohibice op. 91, na text Joea Bernadského (1931).

Žena diplomat op. 93, na text Jaroslava Halíka a Josefa Kabáta (1932).

 

Baletní hudba (součástí operet)

Moře a pevnina op. 89 (1930).

Tanec Tahiťanek op. 90 (1930).

Pohádka Hellady op. 92 (1931).

Hymnus o slunci op. 94 (1031).

 

Rozhlasová pásma

Plzeňsko ve svých zpěvech a tancích (1947).

Z míst, kde kvetly písně (1948).

Z kraje pod Radyní (1948).

Partitura pro malý orchestr (1948).

Zpěvy a tance lidu.

S melodií širým světem.

Milada Pučelíková – jak to bejvávalo.

Ozvěny kraje.

Literatura

I. Lexika
ČSHS.

 

II. Ostatní

Feiferlíková Romana: Oldřich Blecha. Brno, 2008.

Mikoda, Bořivoj: Plzeňští skladatelé v soudobém vývoji hudební tvorby (Plzeň, 1956, s. 43–56).

 

www.plzensko.tourism.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=134765

 

Iveta Šedová

Datum poslední změny: 19.10.2014