Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Vitáček, JindřichTisk

(Vitáček, Jevgenij Francevič)

Charakteristika: Houslař

Datum narození/zahájení aktivity:29.4.1880
Datum úmrtí/ukončení aktivity:16.2.1946
Text
Literatura

Vitáček, Jindřich (též Jevgenij Francevič Vitáček), houslař, narozen 29. 4. 1880, Sklenařice, zemřel 16. 2. 1946, Moskva.
 
Syn houslaře Františka Vitáčka, který jej ve dvou letech dal do výchovy rodině Špidlenů ve Sklenařicích. Když mu bylo patnáct let pozval ho strýc houslař František Špidlen do Kyjeva, kde do té doby pracoval v hudebním závodě Jindřicha Jindříška. Špidlen se v Kyjevě v roce 1895 osamostatnil a nabídl Jindřichu Vitáčkovi, aby se k němu přijel vyučit houslařem. V roce 1897 byl Špidlen pozván do Moskvy, kde mu byla nabídnuta funkce houslaře carské konzervatoře. Vitáček odjel do Moskvy s ním. Po vyučení u něho pracoval ještě několik let. V roce 1905 se v Moskvě osamostatnil. Konkurence Františka Špidlena byla příliš silná. Špidlen v roce 1907 vážně onemocněl a musel odjet do Čech. Vedoucím jeho dílny se stal Jindřich Vitáček, který v roce 1909 dílnu od Špidlena koupil. Špidlen se již do Ruska nevrátil. V roce 1909 se také Vitáček oženil s houslistkou Jelizavetou Fabianovnou Gnisinovou-Vivijenovou. V roce 1913 byla v Petrohradě uspořádána velká soutěž ruských houslařů, na níž Vitáček získal první cenu. Vysloužil si přezdívku „ruský Stradivari“. Během války a říjnové revoluce dal podnět k záchraně cenných smyčcových nástrojů, ale také zvonů a jiných uměleckých předmětů. Tak byla založena velká Státní sbírka strunných nástrojů, která je dodnes umístěna v budově moskevské státní konzervatoře. Obsahuje řadu vzácných italských nástrojů. Vitáček se stal správcem této sbírky, profesorem nauky o hudebních nástrojích na konzervatoři a profesorem houslařské školy. Krátkou dobu byl také ředitelem Velkého divadla v Moskvě. Pečlivě studoval staré italské nástroje a získané poznatky uplatňoval při stavbě svých nástrojů. V roce 1952 publikoval své znalosti v knize Očerki po istoriji izgotovlenija smyčkovych instrumentov. V roce 1924 se stal zasloužilým umělcem SSSR. V roce 1940 mu byla udělena k jeho šedesátinám statní cena, dostal 100 000 rublů a byt v blízkosti Kremlu. Téměř každý rok navštěvoval na dva až tři měsíce rodinu Špidlenů v Praze. Je pohřben na katolickém hřbitově v Moskvě vedle skladatele Váši Suka, houslového pedagoga Jana Hřímalého a řady českých umělců.
Literatura
Skokan, František: Svět houslí (Praha 1965, s. 152–153, 161, 163, 177, 191, 208).
Budiš, Ratibor: Housle v proměnách staletí (Praha 1975, s. 31).
Keller, Jindřich: Čeští hudební nástrojaři v Rusku (Sborník Národního muzea v Praze XXXIII, řada A, 1979, s. 34–58).
Pilař, Vladimír – Šrámek, František: Umění houslařů (Praha 1986, s. 174–176).
 
Pavel Kurfürst
Datum poslední změny: 20.12.2003