Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

RadiojournalTisk


Charakteristika: Vysílací společnost

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1923
Text
Literatura

Radiojournal, vysílací společnost, založena 7. června 1923, vysílání zahájila 18. května 1923.

 

Založení společnosti s názvem Radiojournal (7. 6. 1923) inspirovali filmový podnikatel Eduard Svoboda a redaktor deníku Národní politika Miloš Čtrnáctý; podílníkem byla ještě společnost Radioslavia, která vyráběla rozhlasové přijímače. První vysílání se uskutečnilo již 18. května 1923. První prozatímní studio bylo umístěno ve skautském stanu ve Kbelích, kde byl také vysílač. Později se vysílání přesunulo do zděné budovy vysílače ve Strašnicích, poté do paláce u Choděrů na Národní třídě, v roce 1924 do budovy Poštovní nákupny na třídě maršála Foche (dnes Radiopalác), 1924 do budovy Orbisu a v roce 1927 do Národního domu na Vinohradech. Odtud byly až do roku 1935 odbavovány orchestrální programy. Roku 1929 byla zahájena stavba vlastní budovy na Vinohradské třídě 12, kde Radiojournal (později Československý rozhlas) sídlil od 10. prosince 1933.

Název Radiojournal byl používán v letech 1928–38. Rozhlasové vysílání se postupně stalo neodmyslitelnou součástí veřejného života. Programová náplň byla v průběhu času obohacena o obsáhlé zpravodajské, literární, literárně-dramatické, vzdělávací, vědeckopopularizační i kritické pořady.

Od roku 1935 pracoval ve svazku s rozhlasem Dismanův rozhlasový dětský soubor. Od počátku školního roku 1931–32 působil v rozhlase Dětský pěvecký sbor, založený Janem Kühnem. Od roku 1932 spolupracoval Radiojournal s Českým pěveckým sborem, vedeným rovněž Janem Kühnem; s ním provedl Kühn mimo jiné např. v listopadu 1932 operu Bedřicha Smetany Dvě vdovy, v lednu 1935 pak operu Josefa Bohuslava Foerstra Eva. Poté byl sbor po právní stránce konstituován jako spolek pevně spjatý s Radiojournalem; v příštích deseti letech s ním úzce spolupracoval při provádění oratorií, kantát a oper (mimo jiné v roce 1937 Musorgského opera Boris Godunov).

Hudební pořady byly v prvních letech existence Radiojournalu dominující složkou vysílání a pokrývaly převážnou část vysílacího času. Vedle přenosů koncertů České filharmonie a dalších těles zajišťoval obsáhlou nabídku hudebních pořadů orchestr vzniklý v roce 1926; z původního šestičlenného souboru vyrostlo postupně početné symfonické těleso (Symfonický orchestr Československého rozhlasu). Hudební vysílání nabízelo už tehdy posluchačům široký výběr symfonické, komorní, vokálně-symfonické i hudebně-dramatické tvorby.

Od roku 1925 vznikaly na území tehdejšího Československa další rozhlasové stanice, které utvářely rovněž vlastní hudební tělesa v Brně (1925), v Ostravě (1929) a později také v Plzni (1946).

V programovém oddělení byla od roku 1925 zřízena funkce kapelníka, jehož povinností bylo připravovat náplň hudebního vysílání, řídit rozhlasové hudební těleso a pracovat v případě potřeby také jako klavírní doprovazeč. Do této funkce byl nejprve jmenován Antonín Maria Nademlejnský, od července 1925 pak Jaroslav Vogel, poté od 1. října 1925 Jožka Charvát. Odborným poradcem pro hudební vysílání byl skladatel a dirigent Karel Boleslav Jirák.

V programové náplni převažovala hudba symfonická. Programy realizované vlastním rozhlasovým orchestrem řídili mimo jiné Václav Talich, František Stupka, Otakar Jeremiáš, častými hosty byli Otakar Ostrčil a Oskar Nedbal, další koncerty dirigovali Jaroslav Krupka, Jožka Charvát, Karel Boleslav Jirák a Jaroslav Křička.

Své pevné místo měla už ve dvacátých letech v Radiojournalu hudba komorní, jež byla zařazována do vysílání v odpoledních časech a v rámci nedělních hudebních matiné. Od roku 1927 bylo v pracovním svazku s pražskou stanicí Ondříčkovo kvarteto; s rozhlasem pravidelně spolupracovalo také Novák-Frankovo kvarteto. Sólisty byli v Praze klavíristé František Maxián, Věra Řepková, v Brně Jan Erml a v Ostravě Erwin Schulhoff. Převážně soudobou hudbu přinášelo do programů Václavem Smetáčkem založené Pražské dechové kvinteto; interpretaci písňové tvorby se v Radiojournalu věnovali Otakar Mařák a Emil Pollert; k provádění sborových skladeb byly zvány pěvecké sbory (Pěvecké sdružení moravských učitelů, Pěvecké sdružení pražských učitelů, Smetana, Typografie).

V čele hudebního vysílání stál od 15. srpna 1926 sbormistr, dirigent a pedagog Jaroslav Krupka, který dále rozšířil a prohloubil dosavadní spolupráci s Českou filharmonií. Vlastní rozhlasové těleso připravovalo jednou týdně do vysílání program koncertu pod názvem Symfonické koncerty Radiojournalu, z nichž většinu dirigovali Václav Talich, František Stupka, Otakar Ostrčil a Oskar Nedbal, který tehdy působil v Bratislavě. Dále byly dvakrát v týdnu přenášeny koncerty České filharmonie i dalších těles a koncerty umělců ze zahraničí. Krupkovi se sice nepodařilo plně sjednotit programovou náplň orchestrálních pořadů, avšak na druhé straně dosáhl úspěšné prezentace některých pořadů v zahraničních rozhlasových stanicích.

Po Krupkově předčasném úmrtí (1929) se ve funkcích vedoucích programových pracovníků postupně vystřídali Karel Boleslav Jirák (1930–45), Miloslav Kabeláč (1932–42), Iša Krejčí (1934–45), Jaroslav Zich (1937–52), Václav Trojan (1937–45) a další. V Brně vedli hudební vysílání Jan Janota (1934–45), Karel Vetterl (1928–45), Zdeněk Blažek (1934–45), V Ostravě, v Košicích a v Českých Budějovicích postupně Bohuslav Tvrdý (1929–46), v Ostravě Vlastimil Musil (1938–52).

Rozhlasové hudební vysílání si v průběhu třicátých let získalo nepochybnou zásluhu soustavným uváděním skladeb soudobých autorů (mimo jiné písňového cyklu Údolí nového království Vítězslava Nováka v orchestrální verzi (1934), Symfonické básně Jaroslava Ježka (1936) a Kytice Bohuslava Martinů (1938). Současně rozhlas zprostředkovával svým posluchačům možnost sledovat festivalové koncerty (mimo jiné ze Salcburku a z Bayreuthu) a operní představení (Smetanova Prodaná nevěsta v přímém přenosu z pařížské Komické opery, 1931) atd.

Vlastní hudební dramaturgie přinesla ve třicátých letech již vzpomenuté uvedení opery Modesta Petroviče Musorgského Boris Godunov v původní verzi. V relativně širokém slohovém rozpětí byly uváděny orchestrální skladby českých autorů (od Jana Václava Hugo VoříškaLeoši Janáčkovi, Josefu Sukovi, Vítězslavu Novákovi, Josefu Bohuslavu Foersterovi, Otakaru Ostrčilovi, dále od Rudolfa KubínaEmilu Axmanovi, Jaroslavu Kvapilovi, Pavlu Bořkovcovi, Jaroslavu Řídkému atd.) i díla operní (mimo jiné Oberon Pavla Vranického), oratorní (Sub olea pacis et palma virtutis Jana Dismase Zelenky), komorní opery Bohuslava Martinů (Hlas lesa, Veselohra na mostě) a také první pro rozhlas komponovaná opera Letní noc Rudolfa Kubína, dále významná operní díla světových autorů (vedle Debussyho Pelléas a Mélisande, Milhaudova opera Kryštof Kolumbus a další). V jubilejním roce vzniku československého státu 1938 byl mimo jiné proveden cyklus světových symfonií (od Ludwiga van Beethovena až k Antonínu Dvořákovi), dále cyklus variací (od Johanna Sebastiana Bacha až k Arnoldu Schönbergovi) a cyklus moderní hudby (od Claude Debussyho k Vítězslavu Novákovi).

Realizace se už bohužel nedočkal zamýšlený velkoryse koncipovaný cyklus s názvem Tisíc let československé kultury, protože jeho uskutečnění zabránily ve druhé polovině roku 1938 události spojené s mnichovskou dohodou. Některé z koncertů rozhlasového tělesa byly přenášeny do zahraničí (např. Dvořákovo Stabat Mater, Janáčkova Glagolská mše a Symfonietta, Sukova Fantazie g moll pro housle atd).

Od září roku 1923 zveřejňoval informace o rozhlasových pořadech časopis Radio-Journal (redaktor Miloš Čtrnáctý ho vydával nejprve s měsíční periodicitou, od roku 1925 pak jako týdeník). Časopis pak prošel řadou proměn obsahu i názvů.


Literatura

I. Lexika

ČSHS (hesla Radiojournal, čs. rozhlasový časopis a Ročenky Československého rozhlasu).

Běhal, Rostislav: Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Českého rozhlasu (Praha 1996).

Český hudební slovník osob a instituci (hesla Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Radiojournal).

 

II. Knihy

Patzaková, A. J.: Prvních deset let Československého rozhlasu (Praha 1935).

Potůček, Jaroslav: Ročenka posluchače rozhlasu za období 1934–37 (Praha 1937).

Potůček, Jaroslav (ed.): Ročenka československého rozhlasu 1938 (Praha 1938).

Mikan, Oktáv (ed.): Ročenka československého rozhlasu za období 1. ledna 1938 až 15. března 1939 (Praha 1938).

Vetterl, Karel (ed.): Katalog orchestrálních notových materiálů Československého rozhlasu (Praha 1938).

Padesát let Československého rozhlasu, dvacet pět let socialistického rozhlasu (Praha 1973).

Votavová, Jarmila: Stručný nástin historie Československého rozhlasu. Příspěvek k 70. výročí (Praha 1993).

Ješutová, Eva a kolektiv autorů: Od mikrofonu k posluchačům. Z osmi desetiletí Českého rozhlasu (Praha 1993).

Kapitoly z dějin Československého rozhlasu 1–7 (Praha 1964–68).

Hlaváček, Jiří: 40 let vysílání Čs. rozhlasu (Rozhlasová práce 1963, č. 12, s. 181–182).

Velík, Jan: Co předcházelo vzniku Československého rozhlasu (in: Dějiny vědy a techniky 6. Historie rozhlasové a televizní techniky, Praha 1999).

 

Petar Zapletal

Datum poslední změny: 24.3.2011