Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Towen, FrankTisk

(František Novotný)

Charakteristika: Tanečník, choreograf a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:27.10.1912
Datum úmrtí/ukončení aktivity:27.12.1991
Text
Literatura

Towen, Frank (vl. jm. Novotný, František), tanečník, choreograf a pedagog, narozen 27. 10. 1912, Praha, zemřel 27. 12. 1991, tamtéž.

Studoval na obchodní akademii a začal i studium na Vysoké škole obchodní, řadu let působil jako magistrátní úředník. Základy baletu si osvojoval u Remislava Remislavského a Marty Aubrechtové, u níž začal též s tap dance (u ní byl pak asistentem); v tap dance se zdokonaloval u amerického stepaře Boba Parkera, hostujícího v pražské Alhambře, hlavně však studiem amerických filmů s Fredem Astairem a Ginger Rogersovou; později za války se ještě učil výrazovému tanci u Haralda Kreutzberga.

Ve třicátých letech se ještě pod jménem Novotný věnoval společenskému tanci, kde patřil ke špičce: se svou první ženou Annou Romlerovou získal za sedm let na čtyřicet významných cen, medailí, pohárů atp. a to v domácích i zahraničních soutěžích. V pražském Amatérském taneční klubu pak působil jako trenér (mnoho žáků se pak stalo tanečními mistry; později k jeho odchovancům patřili mistři republiky ve společenském tanci Karel Havlíček, Václav Brouček st. a další), na profesionální taneční dráhu vstoupil v době okupace, kdy s Jiřím Němečkem působil v divadle v Breslau (nyní Wróclaw, 1942–44). Po osvobození člen tanečního souboru karlínské operety (1945–47; vystupoval též v operetním Tylově divadle v Nuslích), pak tanečník v nočních klubech a kabaretech (Alhambra – zde 1950 šéf baletu, Varieté Praga atp., zájezdy po republice; tap dance, partnerský tanec), zaměstnanec HAÚ (Hudební a artistická ústředna; poradce, zkoušející, kontrolor, trenér v oblastech tance a artistiky; spolupráci s artisty se věnoval po celý život). Krátkodobě působil v divadlech: 1949/50 byl baletním mistrem a choreografem v Divadle J. Záborského v Prešově, 1951 baletním mistrem v divadle na Kladně; připravil též choreografie pro řadu divadel (zejména na Slovensku v Košicích, Martině, Trnavě, ale i pro Divadlo E. F. Buriana atd.); krátce působil jako externí taneční pedagog a choreograf u Uměleckého souboru ministerstva vnitra (mimo jiné balet Stávka na hudbu Jana Tausingra). V padesátých letech, v nichž ho stihl téměř dvouletý zákaz činnosti, vystupoval v estrádních programech s různými orchestry (Karel Vlach, Gustav Brom, Jiří Procházka; jeho partnerkou bývala i americká tanečnice Jacquelin Ward, žijící v Praze), na zlomu padesátých a šedesátých let vystupoval s jazzovými revivalistickými skupinami. Spolupracoval též s československým filmem i Československou televizí, 1979 byl choreografem v polské televizi (též pedagog pro jazz a tap dance), spolupracoval v NDR na programu Ein Kessel Buntes, připravoval jako choreograf, režisér, autor gagů programy pro noční podniky typu Alhambra či Lucerna bar (se svou skupinou působil koncem šedesátých let v podnicích v Rumunsku a ve Vídni), pohybově spolupracoval na módních přehlídkách, atp. Intenzivně spolupracoval s kluby společenského tance v Bratislavě, zasedal v porotách soutěží společenského tance a tap dance, o tanci přednášel, pravidelně psal (pod vlastním jménem, pseudonymem i značkou gh) odborné články a kritiky do různých časopisů a denních listů (Taneční listy, Hudba, zpev, tanec, Cirkusy a varieté apod.); přispěl i do Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby I (Praha 1980, 21983).

Zájem o pohybové ztvárnění jazzu a jemu blízké hudby se u Towena projevil velmi záhy a brzy se též ukázalo, že ve zvládání jazz dance a tap dance a využití amerických vzorů (Fred Astaire, Ginger Rogers, bratři Robinsonové a další) došel u nás ve své době nejdále; některá jeho taneční čísla se stala klasickými (např. Vzpomínka na Freda Astaira, Chattanooga Choo-choo). V jeho projevu se spojovala technická vytříbenost s jazzovým feelingem, elegance s charismatičností osobnosti a zřejmě jen nepřízeň poměrů v poúnorové době, projevující se i odporem vůči jazzu a k projevům s ním spřízněným, mu zabránila dosáhnout ještě většího uplatnění. Větší dosah než vlastní činnost umělecká tak měla Towenova práce pedagogická. Spočívala v trenérské práci v oblasti společenského tance, v působení v artistické škole HAÚ, později hlavně ve vedení kursů, jež dvě desítky let vedl v Klicperově divadle v Praze-Kobylisích (zde vedle kursů jazz dance a tap dance, dětské akrobatiky atd. vedl i svou Experimentální skupinu zaměřenou na jazz dance; předtím vedl svou taneční skupinu Tasmoja, s níž pracoval i pro film). K odchovancům, kteří se pak uplatnili v odborné pedagogice, patřila mimo jiné Silvia Randová, později v zahraničí působící Jaro York a četní další; základy jazz a tap dance u něj soukromě získávali přední představitelé české pop music (Jezinky, Kamelie, Jiří Korn, Josef Laufer, Václav Neckář, Helena Vondráčková a další; připravoval pro ně i choreografie). Hlavním Towenovým vkladem do české taneční metodiky byl smysl pro jazz, v pedagogické práci využíval nejen vlastních bohatých a různorodých uměleckých zkušeností, ale i poznatků ze zahraničního dění, ze studia odborné literatury apod. Pedagogickou dráhu ze zdravotních důvodů uzavíral postupně a ukončil 1988.

Literatura
I. Lexika
EJ (heslo Vladimíra Vašuta).

II. Ostatní
Tomková-Towenová, Evženie, Strusková, Olga: Frank Towen. Život s tancem (Vimperk 1995, Tina; zde autobiografický text, různé vzpomínky, hodnocení od Milana Degena).

Ivan Poledňák
Datum poslední změny: 19.1.2009