Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Cortés, RudolfTisk

(Kraisinger)

Charakteristika: Zpěvák populární hudby

Datum narození/zahájení aktivity:15.3.1921
Datum úmrtí/ukončení aktivity:12.12.1986
Text

Cortés, Rudolf, zpěvák populární hudby (pův. jm. Rudolf Kraisinger, chybně též Kreuzinger; pseudonym úředně změněn na jméno 1955; chybně psán též Cortez, Cortéz), narozen 15. 3. 1921, Plzeň, zemřel 12. 12. 1986, Krásná Lípa (u Děčína).

Pocházel z rodiny plzeňských pivovarských bednářů, otec si z práce v Uruguayi přivedl ženu Mercedes Cortés, podle níž si později Rudolf zvolil pseudonym; v počáteční fázi, kdy působil též v oblasti vážné hudby, používal své původní vlastní jméno. Vyučil se kožešníkem a pracoval v Praze 1935–42. Zpíval ve Vršovickém pěveckém spolku Smetana, v Komorní zpěvohře, bral hodiny zpěvu nejdříve u D. K. Lewitzkého a pak u D. Vitiče, zpíval příležitostně drobný písňový a operní repertoár (A. Dvořák, F. Schubert, R. Schumann apod.). V oblasti populární hudby začínal se skupinou Metropolitan J. Podlahy (s ní poprvé zpíval na mikrofon 11. 1. 1941), pak účinkoval s orchestry J. Maliny, E. Ludvíka (s ním u firmy Esta nahrál první gramofonové snímky), S. E. Nováčka. Ve vážné hudbě působil profesionálně 1942–44 jako člen sboru německého divadla v Ostravě; v souvislosti s tímto pobytem byl 1990 v časopise Reportér v článku podepsaném pseudonymem Vladimír Rohan (ve skutečnosti Vladimír Richter), obviněn ze spolupráce s gestapem a pak se sovětskou bezpečností  (vyvráceno na základě pramenných materiálů v knize Suchý, Cortésová 2004). Pak pracovně nasazen ve Škodových závodech v Plzni, po skončení války v Praze krátce zpíval ve sboru Opery 5. května, během vojenské služby v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, dále v Pěveckém sboru Československého rozhlasu; po jednu sezónu byl zpěvákem Orchestru Ladislava Habarta, s nímž začal získávat na popularitě.
Zlom v kariéře přineslo účinkování s Orchestrem Karla Vlacha a s Janem Werichem (1947–56), v jejichž pořadech vystupoval po boku dalších populárních umělců (Allanovy sestry, Jiřina Salačová, Ljuba Hermanová a další). Tato spolupráce mu po konkursu přinesla i roli Woodyho v legendárním uvedení amerického muzikálu Divotvorný hrnec v Hudebním divadle v Karlíně (1948), v němž účinkoval i Vlachův ansámbl. Divadlo, jež pak prošlo řadou proměn organizace a názvu, se na delší dobu stalo Cortésovou mateřskou scénou. Účinkoval zde i v operetních a “raně muzikálových” představeních, včetně např. nezvalovských inscenací Milenci z kiosku a Tři mušketýři; později se tam vrátil v titulní roli muzikálu Muž jménem La Mancha (1968). V divadle ABC hrál v inscenaci César a Kleopatra (1955) a mimořádně úspěšný byl v titulní úloze hry Limonádový Joe (1956, ve známé filmové verzi O. Lipského z roku 1964 byl nahrazen Karlem Fialou), působil i v Divadle na Fidlovačce. Cortés se výrazně podílel na úspěchu rozhlasových půlhodinek Orchestru Karla Vlacha a V. Dvořáka, pražských koncertů v divadle ABC a v Lucerně, zájezdů doma i v zahraničí, živých přenosů v rozhlase a televizi.
Z doby spolupráce s Karlem Vlachem pochází většina Cortésových dobově hitových gramofonových nahrávek: (ve výběru) Až budeš má, Dobrou noc, Kdybych já uměl psát básně, Kdybych tě neměl rád, Marita, Někdo mě má rád, Nelly Gray, Očím snad uvěříš, Prostý lék, Que sera, sera, Ranní písnička, Růžový pahorek, S čertem si hrát, Starý honec krav, Ten kdo nemá rád, Tiše den začíná, Váš dům šel spát, Vystavím zeď kolem tebe, Už bude šest. Celkem nazpíval na 350 snímků různého druhu. Měl též různě významné úlohy ve filmech, např. Divotvorný klobouk, Hlavní výhra, Hvězda jede na jih, Limonádový Joe, Pyšná princezna, Romance za korunu, Z mého života (herecky ztvárňuje roli Dalibora ve scéně ze Smetanovy opery). Hojně vystupoval v hudebních pořadech Československé televize, mimo jiné v seriálech Hledáme písničku pro všední den či Hádej, hádej, hádači (televizní vystoupení připomíná  medailon Lístky vytržené z památníku).
Po odchodu od Karla Vlacha vedl Cortés vlastní estrádně revuální skupinu, s níž vystupoval dlouhodobě v pražském nočním podniku Alhambra (1959–63, později pohostinsky) a hlavně na zájezdech. Uplatňoval v ní své souputníky (Ljuba Hermanová a další), ve scénkách herecky spolupůsobila dcera Dáša Cortésová. Během působení u Karla Vlacha a ve své skupině oslovil Cortés široké obecenstvo doma i v zahraničí (země někdejšího socialistického bloku, Německo, Rakousko), a těšil se značné popularitě.
Ke Cortésovým pěveckým vzorům patřili B. Crosby, F. Sinatra, P. Boone, D. Martin, sám pak ovlivnil četné české zpěváky (R. Adam, J. Vašíček a další). Zpíval bez výraznějšího jazzového feelingu, avšak s českým frázováním, zvládal zpěv na mikrofon. Disponoval krásným barevným, sametově sytým, mužným barytonem, přičemž jeho nejsilnější stránkou byly pomalé, lyrické písně. Oceňována byla též péče o srozumitelnost textu, intonační jistota, obecně profesionalita (a to i po herecké stránce v rámci divadelních a filmových úloh), a také výrazný mužný zjev. Roku 1978 byl jmenován zasloužilým umělcem. Zpěvákovu kariéru zastavila časně (již po padesátce) se rozvíjející Alzheimerova choroba (ještě 1975 však vystoupil ve filmu Romance za korunu spolu s mladší generací zpěváků pop music a zpíval zde píseň Karla Svobody a Zdeňka Borovce Nejmíň stárne klaun); poslední čtyři roky života strávil v léčebně, kde i zemřel.
Ve vzpomínkách pamětníků i v soudech historiků je Cortésova pozice v populární hudbě (zejména v době působení s Karlem Vlachem a Janem Werichem) srovnávána s pozdější pozicí Karla Gotta, proměny módy resp. vkusu (nástup rock´n´rollu a tenorových pop zpěváků) resp. snad i zmíněná aféra způsobily určité pozapomenutí jeho přínosu.
Diskografie
Setkání po letech (LP Supraphon 1972);
Poslouchej (LP Supraphon 1979; na obalu LP text M. Horníčka);
Vzpomínky mně zůstanou (LP Supraphon 1988);
Čert Ví Proč (kompilace, CD 2005);
Čert ví proč (2, kompilace, CD, zde i snímky s L. Habartem).
Literatura
I. Lexika
ABC skladatelů, textařů, interpretů, publicistů (příloha sborníku Taneční hudba a jazz 1960, Praha 1960).
EJ (autor hesla Leo Jehne).

II. Ostatní
Dvořák, Vladimír: Začínáme od Adama (Praha 1960).
Jehne, Leo: Rudolf Cortés (Melodie 3, 1965, č. 3).
Dorůžka, Lubomír, Poledňák, Ivan: Československý jazz. Minulost a přítomnost (Praha 1967).
Švarcová, Jitka: Ve službách písničky (deník Práce 21. 1. 1968).
Titzl, Stanislav: Rudolf Cortés (Melodie 8, 1970, č. 5).
Titzl, Stanislav: Vzpomínka na legendu (Gramorevue 1986, č. 3).
Kotek, Josef, Hořec, Jaromír: Kronika české synkopy 2 (Praha 1990).
Březina, Václav.: Lexikon českého filmu (Praha 1997).
Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu 1918–1968 (Praha 1998).
Dorůžka, Lubomír, Ducháč, Miloslav: Karel Vlach – 50 let života s hudbou (Praha 2003).
Suchý, Ondřej, Cortésová, Dáša: Rudolf Cortés milovaný i zatracovaný (Praha 2004; zde mj. výňatky z deníku).
Suchý, Ondřej, Cortésová, Dáša: Werich, Cortés a Vlachovci (Praha 2006; v obou knihách dvojice autorů viz další doplňující literaturu a četné fotografie).

Ivan Poledňák
Text

Datum poslední změny: 29.5.2007