Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Bär, Joseph Tisk

(Baehr; Baer; Baher; Bähr; Beer; Bär; Behr; Paer; Pär; Pehr; (Johann) Joseph; Jan Josef)

Charakteristika: Klarinetista, zlepšovatel klarinetu a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:18.5.1744
Datum úmrtí/ukončení aktivity:28.10.1812
Text
DíloLiteratura

Bär, Joseph (psán též Baehr; Baer; Baher; Bähr; Beer; Bär; Behr; Paer; Pär; Pehr; (Johann) Joseph; Jan Josef), hobojista a klarinetista, narozen 18. 5. 1744 (podle Meusela 1746), Grünwald (dnes již zaniklá obec Pastviny; okres Teplice), 28. 10. 1812, Berlín (podle Fétise 1811).

 

Hobojista a především vynikající klarinetista (podle Meusela též houslista), bratr hornisty Bernarda Bära. Narodil se na lobkovickém panství v obci Grünwald v roce 1744 (Meussel chybně uvádí jako datum narození rok 1746 − v hesle Bähr, Joseph; dále uvádí heslo Beer, Joseph, ve kterém již uvádí správné datum narození − 1744, avšak jako místo narození uvádí obec Grünewald ve Slezsku). Pocházel z chudé rodiny, otec mu však zajistil vzdělání (mimo jiné i hudební) u Johanna Josepha Klippela. Již jako čtrnáctiletý se stal Joseph Bär polním trubačem u rakouského vojska, nedlouho nato však přešel k francouzské armádě a po skončení Sedmileté války (1763) se tak dostal do Paříže. Zde se stal členem a později kapelníkem orchestru královské osobní stráže (Garde du Corps). Hru na klarinet se naučil poté, co byl v Paříži natolik okouzlen hrou klarinetisty, že se na tento nástroj naučil hrát a již čtyři měsíce vystupoval s úspěchem jako sólista v Concert Spirituel. Později jej přijal jako klarinetistu se stálým platem do své kapely vévoda Orleánský (1767–77) a poté krátce působil ve službách prince z Lambescu. V Paříži zůstal Joseph Bär celých 22 let, během této doby však vystoupil mimo jiné s velkým úspěchem v Praze.

Beer je považován za prvního cestujícího klarinetového virtuóza. Procestoval Nizozemí, Anglii, Německo, Polsko, Švédsko, Dánsko a Itálii. Roku 1779 definitivně opustil Paříž a vydal se přes Berlín a Varšavu (duben 1781) do Petrohradu, kde působil od roku 1783 jako koncertní mistr ve dvorním orchestru Kateřiny II. Veliké. I nadále však podnikal koncertní cesty. Do Prahy se několikrát vrátil. Dne 28. března 1791 uspořádal před pražským publikem s velkým úspěchem koncert, poté odjel do Maďarska. K další návštěvě dala podnět korunovace Františka II. (1792) a rovněž roku 1808 je doložena jeho návštěva v Praze. V roce 1787 je zaznamenán jeho pobyt ve Wallersteinu v kapele vévody Philippa Karla von Oettingen-Wallerstein − Joseph Bär se písemně zavázal, že z vděčnosti k vévodovi, který mu umožnil za značné náklady rozšířit své hudební znalosti, nevstoupí bez jeho souhlasu do jiné služby. V roce 1792 přijal post komorního hudebníka u pruské královské kapely s působištěm v Postupimi a Berlíně, na němž setrval až do své smrti. V tomto období ještě krátce vycestoval do Prahy, Výmaru, Gothy a Lipska. V letech 1794 a 1796 podnikl koncertní cestu do Postupimi a Vídně společně s violoncellistou Friedrichem Wittem, se kterým se poznal a spřátelil během svého působení v kapele ve Wallersteinu. Podle dopisu, který poslal Witt svému známému do Wallersteinu, hrál Bär ve Vídni mimo jiné Wittovy kompozice a jeho hra byla přímo „božská“, takže každý chtěl slyšet tohoto hudebníka a mezi posluchači byli také Joseph Haydn, Pavel (?) Vranický a Vojtěch Jírovec („Wir leben hier recht vergnügt, und wer sollte es hier nicht sein? Da Vergnügen von aller erklecklichen Art im Überfluß da ist, so gar Morgens um 7 Uhr ist alle Sonnabend im Augarten Concert, vorgestern legte ich dort eine Sinfonie auf und Bär blies ein Concert von mir, vermutlich muß es der Directeur schon ausposaunt haben, denn es war Wranizci, Girowez und unser Vatter Haydn dabei (...) Der Bähr hatte sich durch meine 2 Quartetten, die er beim Wranizci blies in einem solchen Ruf gesetzt, daß jedermann begierig war ihn zu hören (...) Bär blies wie ein Gott“).

Podle Dlabače vynikal svojí virtuozitou především v rychlých pasážích allegra, v crescendech, descrescendech a rubatech. „(...) noch auffallender war uns sein so genannter schwebender Ton im decrescendo, den er durch immer schwächere oszillatorische Töne, gleich dem Nachklange geläuteter Glocken hervorbrachte, und womit er das Ohr des Hörers dergestalt täuschte, daß er zuletzt nicht wußte, ob er noch einen Ton höre, oder nicht.“

Gerber uvádí několik vydaných Bärových děl. Autorství skladby VI Duos conc. p. 2 Clarinett podepsané „I. Paer“ není jisté.

V 18. století byl Joseph Bär jedním z nejlepších klarinetistů známý po celé Evropě. Jeho interpretační umění napomohlo uplatnění klarinetu jako sólového nástroje rovnocenného flétně, fagotu a hoboji. Pro klarinet také komponoval, především koncerty a komorní hudbu. Jeho žáky byli Michel Yost v Paříži a Heinrich Baermann v Postupimi. Přičítá se mu též vylepšení konstrukce klarinetu přidáním páté klapky (gis/dis2).


Dílo

Dílo hudební
 
Klarinetový koncert Es dur (Lipsko 1785);
Klarinetový koncert B dur (Lipsko 1787);
Concert pour la Clarinette principale, Deux Violes et Basse, Deux Hautbois, Deux Cors de chasse (spoluautor Karel Stamic, Berlín 1793);
Concert pour la Clarinette à 10 (Berlín 1794);
Concert pour la Clarinette op. 1 (Lipsko 1807);
Klarinetový koncert Es dur (1808);
Klarinetový koncert B dur (chybí klarinetový part);
Sonáta pro klarinet a fagot (Paříž 1775);
6 koncertantních duet pro 2 klarinety (Paříž 1802);
Air variée se sedmi variacemi pro klarinet sólo (1782).

Literatura

I. Lexika

Dlabacz, Johann Gottfried: Versuch eines Verzeichnisses der vorzüglichen Tonkünstler in oder aus Böhmen (in: Riegger, Joseph Anton: Materialien zur alten und neuen Statistik von Böhmen, Prag; Leipzig: 1787−1794, svazek 7, s. 137−138).

Meusel, Johann Georg. Teutsches Künstlerlexikon oder Verzeichniss der jetztlebenden Teutschen Künstler (Lemgo 1802, s. 31, s. 60).

Gerber, Ernst Ludwig: Neues Historisch-Biographisches Lexicon der Tonkünstler (Leipzig 1812−1814, svaz. 1, s. 309).

Dlabacz (s. 65−66).

Bernsdorf, Eduard: Neues Universal-Lexikon der Tonkunst (Drážďany 1856).

Wurzbach, Constant von: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich (Vídeň 1856).

Rieger.

OSN.

PHSN.

MGG1.

Srb-Debrnov, Josef: Slovník hudebních umělců slovanských (rukopis, Národní muzeum Praha).

ČSHS.

Riemann12.

Encyklopedia muzyczna PWM (Krakov 1979).

Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder (Mnichov/Vídeň 1979).

New Grove1.

LdM.

MGG2.

New Grove2.

Fétis, François-Joseph: Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique (Bruxelles 1837, s. 99).

 

II. Ostatní

(Berlinische musikalische Zeitung 1793, č. 49, s. 193−194).

Procházka, Josef: Slovník pověstných jmen (Kwěty 2, 1835, č. 46, s. 455).

Schiedermair, Ludwig: Die Blütezeit der Öttingen-Wallersteinischen Hofkapelle. Ein Beitrag zur Geschichte der deutschen Adelskapellen (in: Sammelbände der Internationalen Musikgesellschaft 9, 1907/08, s. 99−100).

Kratochvíl, Jiří: Koncertantní klarinet v českém klasicismu (in: Živá hudba. Sborník prací hudební fakulty Akademie múzických umění 4, Praha 1968, s. 285–372).

Kratochvíl, Jiří: Dějiny a literatura dechových nástrojů I. Část historická (Praha 1971³, s. 118).

Kratochvíl, Jiří: Dějiny a literatura dechových nástrojů II. Soupis literatury pro dechové nástroje (Praha 1971³, s. 13).

 

Magdalena Kaczorová – Tereza Berdychová

Text
Literatura

Beer, Joseph (též Bär), klarinetista a zlepšovatel konstrukce klarinetu, narozen 18. 5. 1744, Mšeno nad Nisou (Grünwald), zemřel 1811, Postupim.
 
Nejdříve byl polním trubačem v rakouské armádě. V letech 1771–82 žil v Paříži, kde se stal jedním z nejlepších klarinetistů své doby. Byl prvním virtuosem, který pořádal samostatné koncerty na klarinet. Pořádal také koncertní turné po Evropě. V letech 1787–94 byl členem ottingenské dvorní kapely a nakonec členem dvorní kapely v Postupimi. Okolo roku 1750 ve spolupráci s brunšvickým výrobcem dřevěných dechových nástrojů Bartholdem Fritzem opatřil klarinet 4. a 5. klapkou (fis-cis2 a gis-dis2). Napsal několik klarinetových koncertů.
Literatura
Hutter, Josef: Hudební nástroje (Praha 1945, s. 137).
Mayer, R.: Klarinet a české země (Opus musicum 5, 1973, s. 69).
Keller, Jindřich: Píštělníci a trubaři (in: Sborník Národního muzea v Praze 29, řada A, 1975, s. 181–182).
Modr, Antonín: Hudební nástroje (Praha 19978, s. 98).
 
Pavel Kurfürst
Datum poslední změny: 19.5.2008