Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Dobiáš, VáclavTisk


Charakteristika: Skladatel, hudební pedagog, organizátor hudebního dění a politik

Datum narození/zahájení aktivity:22.9.1909
Datum úmrtí/ukončení aktivity:22.5.1978
Text
DíloDiskografieLiteratura

Dobiáš, Václav, skladatel, hudební pedagog, organizátor hudebního dění a politik, narozen 22. 9. 1909, Radčice (okres Jablonec nad Nisou), zemřel 22. 5. 1978 Praha.

 

Vyšel z rodinných hudebních tradic (otec byl basistou místní kapely, hudebníky byli i strýcové) a ovlivnilo jej i prostředí rodného kraje, známého kromě jiného jako místa působení Českých bratrů a později sociálních nepokojů. Od deseti let byl žákem houslového virtuosa Josefa Muziky, žáka Otakara Ševčíka, a již tehdy začal účinkovat v místní kapele, pro niž také napsal své první skladby. Komponoval i během studia na učitelském ústavu v Jičíně (1924–28), mezi jinými Cigánské melodie na slova Adolfa Heyduka (1926) a melodram Máj na text čtvrtého zpěvu stejnojmenné básně Karla Hynka Máchy (1927). V tvorbě, zejména vokální, pokračoval za učitelského působení v podkarpatském Mukačevu (1928–29) a v době prezenční vojenské služby v Josefově (1929–30), kde řídil vojenský sbor. Ve skladbě se vzdělával nejprve soukromě u Josefa Bohuslava Foerstra (1930–31), pak u Vítězslava Nováka na mistrovské škole pražské konzervatoře (1937–39). Tamtéž se u Aloise Háby seznámil s mikrointervalovou kompozicí, jejíž zvládnutí prokázal dvěma dokončenými a jednou nedokončenou skladbou. S dobovými konstruktivistickými směry se Václav Dobiáš pokusil vyrovnat ve 3. smyčcovém kvartetu (1938), absolventské Komorní symfonii (1939), klavírní Sonátě (1940), Třech toccatách (1941), třech Sonatinách (1945–46), Symfonii (1943), vkantátě Stalingrad (1945), Symfonietě (1946) a v tomto směru nejdokonalejší skladbě – Sonátě pro klavír, smyčce, dechové kvinteto a tympány (1947), která reprezentovala Československo na 35. festivalu ISCM ve Vídni (1961). Nonet Říkadla (1938), který patří také do okruhu konstruktivismu, byl zároveň první Dobiášovou skladbou inspirovanou českými národními tradicemi. Tento směr Václav Dobiáš rozvinul zejména vPastorálním dechovém kvintetu (1943), Kvartetinu (1944) a rozsáhlých mužských sborech Gospodine, pomiluj ny (1944), Pozdrav zemi (1944) a Slovanská lípa (1945), kterými chtěl po vzoru Bedřicha Smetany povzbudit český národ v době německé okupace. V poválečných letech Václav Dobiáš směřování k přístupnosti a myšlenkové obsažnosti své hudby dále rozvíjel a obohacoval dalšími skladebnými postupy. Výrazné melodie vycházely většinou z rozložených kvintakordů a sekundových kroků, typické je užívání ostinát, prodlev a opakování krátkých motivků s chromatickými průchody nebo střídavými tóny a přechody z mollové tóniny do durové, navozující náladu optimismu. Výraz bojovné odhodlanosti často evokovaly citace, názvuky či pouhý rytmus prvých osmi nebo jen čtyř tónů chorálu Kdož jste Boží bojovníci a jiné pochodové rytmy, národní cítění pak pastorální a ještě více polkové intonace, uplatnila se i česká „lidovka“ a intonace ruských lidových a sovětských písní, což bylo patrné zejména v „budovatelských“ písních, patřících k nejzdařilejším a nejúspěšnějším, například Budujeme (1945), Pojďte s námi na brigádu (1949), Polka míru (1949), Festivalová (1951), Píseň o Stalinovi (1951), Píseň komunistické straně (1952), Příchod Rudé armády (1952), Zítřek je náš (1955),v kantátách Rozkaz č. 368 na text Stalinova rozkazu k osvobození Prahy (1946), Slavnostní průvod Únor 1948 (1948), Buduj vlast, posílíš mír (1951), hudebním symbolu budování „socialismu“ upomínajícím na Smetanovu Českou píseň,a nonetu O rodné zemi (1952), komorní instrumentální paralele zmíněné kantáty, či Třech poetických polkách, připomínajícím už názvem Bedřicha Smetanu. Tato tvorba, zahrnující též desítky znělek, fanfár a zdravic, měla pomáhat při obnově a rozvoji poválečného hospodářství a společnosti pod vedením komunistů, k jejichž významným činitelům Václav Dobiáš patřil. Jeho hudba byla v souladu s tehdejšími direktivními normami „socialistického realismu“, ba dokonce ve svém ranějším období je předjímala a po jejich vyhlášení v roce 1948 ve „Ždanovových tezích“ se Václav Dobiáš stal jejich zaníceným propagátorem. Oficiální kritikou v čele s Antonínem Sychrou byla Dobiášova prokomunistická tvorba vesměs hodnocena jako vzorová. Byla hojně uváděna při významných aktech, pro něž byla mnohdy přímo vytvořena, na koncertech a při průběžné agitaci. Václav Dobiáš, někdy v doprovodu jiných hudebníků (byli mezi nimi i Dmitrij Šostakovič a Leonid Kogan), vystupoval na veřejných politických shromážděních, vedl besedy o hudbě, se svým synem Danielem (skladatel převážně populární hudby, narozen 5. 10. 1946) jezdili dirigovat amatérské dechové orchestry při koncertech z vlastní tvorby. Dobiášův téměř diatonický fanfárový Slavnostní přehlídkový pochod byl oficiální skladbou komunistických vojenských slavností. Václav Dobiáš programově navazoval na tvorbu a myšlení Bedřicha Smetany a neváhal přidržet se i jiných osvědčených vzorů pro dosažení přístupnosti, živého výrazu a sdělnosti své hudby, což se mu do značné míry dařilo. Kolem roku 1950 byl i on kritizován za „formalismus“ v jeho technicky poněkud avantgardnějších skladbách včetně Sonáty pro klavír, smyčce, dechové kvinteto a tympány i kantáty Stalingrad.

Obraz Dobiášovy tvorby dokreslují čtyři smyčcové kvartety (1931, 1936, 1938, 1942), Klavírní kvartet (1936), několik skladeb pro violoncello a klavír, písňový cyklus Sny na starou čínskou poezii (1956), patnáct titulů scénické hudby, hudba k filmu Pan Novák (1949) založená na písni Budujeme, skladby k tělovýchovným slavnostem, řada drobných a příležitostných skladeb, ale zejména třičtvrtěhodinová 2. symfonie (1953–57). Její neradostně dramatická nálada s bortícími se názvuky předešlých vítězoslavných intonací, ústící do nepřesvědčivě optimistického závěru je podle skladatelových slov odrazem událostí let 1952–57, mezi nimiž byla válka v Koreji, popravy odpůrců vlády Komunistické strany Československa, oficiální odhalení zločinů stalinského režimu či protikomunistické povstání v Maďarsku. Dobová kritika v ní nikoliv neprávem nalézala slohovou i výrazovou obdobu Šostakovičovy 10. symfonie a řešení skladatelových osobních problémů a jako taková byla ohodnocena Státní cenou Klementa Gottwalda. Klíčovým skladatelovým problémem podle svědectví Jaroslava Smolky (Hudební rozhledy 1981, s. 220) bylo jeho zklamání z nepředpokládaných těžkostí nového režimu, a jím způsobené oslabení skladatelské invence. Z rozměrnějších skladeb po 2. symfonii následovaly už jenpísňové cykly Písně o lásce (1959) a Praho jediná (1960–61). Václav Dobiáš však nadále proklamoval svou víru v perspektivnost komunistické vlády, když kupříkladu předpověděl, že „v celém světě socialismu za dalších dvacet nebo padesát let ... bude ... zemský ráj“ (Hudební rozhledy 1959, s. 258) a také nadále zůstal součástí vládnoucí struktury.

Václav Dobiáš pracoval ve výborech sdružení Přítomnost (1940–48), Syndikátu českých skladatelů (1946–49, 1948–49 předseda akčního výboru) a Svazu československých skladatelů (od 1949, 1952–63 předseda), předsedal výboru hudebního festivalu Pražské jaro (1974–78), vedl hudební odbor na ministerstvu informací a kultury a byl zde poradcem ministra (1946–50), od roku 1958 byl členem ústředního výboru Komunistické strany Československa, od roku 1960 poslancem Národního shromáždění a členem prezidia Výboru socialistické kultury. V roce 1968 pod nátlakem představitelů reformního komunismu rezignoval na členství ve Svazu československých skladatelů a v létě následujícího roku byl stižen infarktem. Po zotavení sice nepřijal nabízenou funkci ministra kultury, ale svého komunistického přesvědčení se ani nyní nevzdal, o čemž svědčí jeho pozdní tvorba, mezi níž je i Zdravice k XV. sjezdu KSČ (1976). V posledních letech života podle vlastních informací (poprvé v Lidové demokracii 21. 9. 1974) pokračoval v práci na kantátě Já se tam vrátím na slova Františka Halase, při jehož pohřbu (1949) zazněla její prvá část, ale v notovém zápise se zachovalo jen torzo z let 1947–48. Od roku 1950 do konce života vyučoval Václav Dobiáš skladbu na pražské AMU. K jeho žákům patřili Josef Ceremuga, Václav Felix, Jiří Dvořáček, Ivan Řezáč, Miroslav Raichl, Zdeněk Zahradník, Eduard Dřízga, Jaroslav Rybář, Ivan Kurz, Václav Riedlbauch, František Koníček, Jaroslav Smolka, Jaroslav Kasan, Jiří Stivín a Bohuslav Ondráček.

Václav Dobiáš se stal nositelem četných vysokých ocenění, roku 1972 byl jmenován zasloužilým a o čtyři roky později národním umělcem. Mezi jeho blízké přátele patřili z domácích hudebníků Marie Tauberová a Jaroslav Krombholc, ze zahraničních Dmitrij Šostakovič a Arthur Honegger.


Dílo

I. Dílo hudební

 

Orchestrální skladby

Komorní symfonie (1939, revize 1976, partitura Panton, Praha 1976);

Symfonie pro velký orchestr (1943);

Symfonietta pro velký orchestr (1946, revize 1962, partitura Panton, Praha 1964);

Sonáta pro klavír, smyčce, dechové kvinteto a tympány (1947, revize 1958, partitura Panton, Praha 1960);

Malí symfonikové (1948);

Symfonie pro velký orchestr č. 2 (1956–57, partitura Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1959);

Předehra "Jubilejní", též Slavnostní předehra (1965);

Poetická polka č. 2 v úpravě pro orchestr (1972).

 

Skladby sólový klavír

Impromptu pro klavír (1931);

Rondo pro klavír (1931);

Sonáta pro klavír (1931);

Preludium pro klavír (1933?);

Malá klavírní suita (1937);

Klavírní suita ve starých formách (1937);

Klavírní variace „Týden“ (1937);

Sonáta pro klavír (1940, revize 1973, Panton, Praha 1973);

Tři toccaty pro klavír (1941, Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1943);

Sonatina pro klavír č. 1 (1945, Státní hudební vydavatelství, Praha 1961);

Sonatina pro klavír č. 3 (1945);

Mistru Vítězslavu Novákovi (1945);

Sonatina pro klavír č. 2 (1946);

Tři poetické polky pro klavír (1950, Orbis, Praha 1950);

Fantazie Des dur pro klavír (1968).

 

Skladby pro smyčcové nástroje s klavírem

Sonáta pro housle a klavír (1936);

Sonáta pro violoncello a klavír (1939);

Suita pro violoncello a klavír (1942);

Balada pro violu a klavír (1944);

Dobrou noc, pro violoncello a klavír (1944);

Čtyři nokturna pro violoncello a klavír (1944);

Malá suita pro violoncello a klavír (1944, revize 1978, Panton, Praha 1979);

Tanec pro violoncello a klavír (1946–47);

Vzpomínka pro housle a klavír (1978).

 

Skladby pro tři až devět nástrojů

Smyčcový kvartet č. 1 (1931);

Smyčcový kvartet č. 2 (1936);

Klavírní kvartet (1938);

Říkadla pro nonet (1938, partitura Panton, Praha 1978);

Smyčcový kvartet č. 3 (1938);

Smyčcový kvartet č. 4 (autorem označovaný též jako 2., 1942, revize 1973, partitura a hlasy Panton, Praha 1978);

Pastorální dechový kvintet (1943, revize 1959, partitura a hlasy Panton, Praha 1961);

Kvartetino pro 2 housle, violu a violoncello (1944, hlasy František Urbánek, Praha 1948, partitura a hlasy Státní hudební vydavatelství, Praha 1963);

Taneční fantazie pro noneto (1948);

Nonet O rodné zemi (1952, partitura Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1953);

Malířům na Malé skále, pro smyčcové kvarteto s flétnou (1974).

 

Sbory

Země jarem zrozená. Mužský sbor (1929);

Oj, nechody hrycju. Mužský sbor (1929);

Z jara. Šest říkadel pro dětský sbor s flétnou na slova Karla Jaromíra Erbena (1941);

Do kola. Šest říkadel pro dětský sbor s malým bubínkem na slova Karla Jaromíra Erbena (1941);

Šeroká zem. Mužský sbor na slova Josefa Vaci (1942);

Gospodine, pomiluj ny. Mužský sbor (1944, partitura Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1945);

Pozdrav zemi. Mužský sbor na slova 3. zpěvu básně Karla Hynka Máchy Máj (1944, faksimile partitury in: Josef Bohuslav Foerster jeho životní pouť a tvorba, Orbis, Praha 1949);

Slovanská lípa. Mužský sbor na slova Josefa Václava Sládka (1945, partitura Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1945);

Výzva / Poselství. Dětský sbor na slova Antonína Krause (1947, partitura Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1949);

Mužský dvojsbor na Stalinovu smrt (1953);

Vyznání lásky. Smíšený sbor na slova Renaty Pandulové (1961);

Jarní. Smíšený sbor s doprovodem 2 klavírů na slova Josefa Choury (1961);

Vyznání. Dětský sbor na slova Jana Čarka (1976).

 

Skladby pro jeden hlas a klavír

Cigánské melodie pro zpěv a klavír na slova Adolfa Heyduka (1926);

Máj. Melodram pro recitaci a klavír na slova Karla Hynka Máchy (1926);

Meditace pro baryton a klavír na vlastní text (1929);

Kde je máma? Balada pro alt a klavír na slova Josefa Václava Sládka (1932);

Noci. Píseň pro alt a klavír na slova Františka Halase (1933);

Tři písně pro zpěv a klavír na slova Karla Tomana (1935, revize 1939);

Veselé písničky pro zpěv a klavír na slova lidové poezie (1940);

Lidické písně. Úpravy pro zpěv a klavír (1948, Orbis, Praha 1948, Panton, Praha 1968);

Sny. Pět písní pro soprán a klavír na slova „Zpěvů staré Číny“ v překladu Bohuslava Mathesia (1948, tisk Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1956);

Písně o lásce, pro zpěv a klavír, na slova českých básníků a staré čínské poezie (1959).

 

Vokální skladby s orchestrem

Zuzanka Hraškovie. Balada pro alt a orchestr na slova Pavla Országa Hviezdoslava (1932);

Stalingrad. Kantáta na slova Jiřího Miloslava Nováka (1945, klavírní výtah Národní osvěta, Praha 1945);

Rozkaz č. 368. Kantáta na text Stalinova rozkazu č. 368 ze dne 9. 5. 1945 (1946);

Milá milému. Sedm národních písní pro soprán a orchestr (1947);

Slavnostní průvod Únor 1948 (též Pochod 1948, Slavnostní pochod nebo Únor 1948) pro smíšený sbor a orchestr (1948);

Buduj vlast posílíš mír. Kantáta na slova Františka Halase (první verze z roku 1947 pod názvem Československá polka, definitivní verze 1950, závěrečné úpravy 1951, partitura i klavírní výtah Orbis, Praha 1951, klavírní výtah Peking 1952, Moskva 1952);

Kdož jste boží bojovníci. Úprava husitského chorálu pro sólo, sbor a symfonický orchestr (1952, klavírní výtah Orbis, Praha 1952);

Praho jediná. Cyklus písní pro nižší hlas a orchestr na slova Marie Pujmanové (1961, klavírní výtah Státní hudební vydavatelství, Praha 1962).

 

Populární produkce

Budujeme. Píseň na slova Františka Halase (1945, tisk v edici Písničky našich dnů č. 1, Orbis, Praha 1949), též s doprovodem symfonického nebo dechového orchestru;

Pojďte s námi na brigádu. Píseň na slova Eduarda Hofmana (1949, tisk v edici Písničky našich dnů č. 2, Orbis, Praha 1949);

Polka míru. Píseň na vlastní slova v různých úpravách (1949, revize 1978, tisk verze s klavírem v edici Písničky našich dnů č. 8, Orbis, Praha 1949);

Mostecká polka pro noneto (1949);

Slavnostní přehlídkový pochod, pro dechový orchestr (1950), též klavírní verze (Státní hudební vydavatelství, Praha);

Píseň o Stalinovi, pro sólový nebo sborový zpěv a klavír, slova Konstanty Ildefons Galczyński v překladu Jana Pilaře (1951, tisk Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1950);

Festivalová. Píseň na slova Pavla Kohouta (1951, tisk Orbis, Praha 1951);

Píseň komunistické straně, pro smíšený sbor a klavír, slova Vítězslav Nezval (1951, tisk in: Straně, Orbis, Praha 1952);

Májová. Píseň na slova Viléma Závady (1952, otištěna v listu Mladá fronta 30. 4. 1952);

Příchod Rudé armády (též Rudá armáda nebo Garmoška). Píseň na slova Viléma Závady (1952, otištěna v časopise Svět sovětů 15, 1952, č. 47), též pro sbor a orchestr a v jiných úpravách;

Jarní píseň. Malá kantáta pro zpěv s klavírem nebo orchestrem na slova Viléma Závady (1954);

Zítřek je náš. Píseň na slova Jiřího Plachetky (1955);

Nikdy sám. Píseň pro baryton a orchestr na slova Alexandra Tvardovského (1960);

Do dalších let. Pochod pro dechovou hudbu (1960);

Jak dlouho ještě. Píseň na slova Ivana Skály (1961);

Dožínková polka. Píseň na slova Miroslava Floriana (1973);

Píseň miliónů, pro sóla, smíšený sbor a orchestr na slova Jiřího Aplta (1975).

 

Znělky a zdravice (výběr)

Znělka pro dělnický rozhlas (1945);

Znělka k VIII. sjezdu KSČ (1946);

Znělka Týdne dětské radosti (1947);

Znělka Světové federace demokratické mládeže (1947);

Hold straně (1951);

Znělka festivalu Pražské jaro (1952);

Slavnostní mírová znělka (1952);

Smuteční znělka k 5. III. 1953 (1953);

Znělka rozhlasové stanice Československo (1953);

Znělka k XI. sjezdu KSČ (1958);

Znělka ke sjezdu JZD (1959);

Znělka Tanvaldského jara (1961);

Znělka k XII. sjezdu KSČ (1962);

Zdravice k XV. sjezdu KSČ (1976, faksimile partitury in: Hejzlar, Tomáš (ed.): Václav Dobiáš, Praha 1979).

 

Skladby ve čtvrttónovém systému

Klavírní suita pro čtvrttónový klavír (1939);

Koncert pro housle ve čtvrttónovém systému s doprovodem violy, violoncella, kontrabasu a klavíru (1941).

 

 

II. Dílo literární

 

[vlastní konfese a seznam skladeb] (Rytmus 8, 194243, 4. 2, s. 25);

Syndikát českých skladatelů ustaven (Tempo 18. 1946, č. 3, s. 9293);

9. květen 1950 (Rozkaz č. 368, Tvorba 19, 10. 5. 1950);

Rozezpívejme novou tvorbu city a myšlenkami našeho nového života (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 2, s. 64–77);

V těsném spětí se životem našeho lidu (Hudební rozhledy 1958, č. 13–14, s. 534–536);

Neříkejme jen, co by se mělo dělat, ale řekněme si společně: Začněme to dělat! (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 6, s. 256258);

Na mezinárodním kongresu v Kanadě (rozhovor zaznamenal Pavel Eckstein, Hudební rozhledy 13, 1960, č. 17, s. 721–724);

S touto zemí, s tímto lidem... (Rudé právo 23. 10. 1971);

Slovo má skladatel Václav Dobiáš (Svět v obrazech 18. 10. 1974).

Diskografie

Budujeme (in: České revoluční písně, LP, Supraphon 1975);

Buduj vlast, posílíš mír (LP, Supraphon 1951; Supraphon 1975);

Buduj vlast, posílíš mír (část), Dechový kvintet „Pastorální“ (část), Nonet „O rodné zemi“ (část), Poetická polka č. 3, Slovanská lípa, Sonáta pro klavír, dechové kvinteto, tympány a smyčce (část), Symfonie č. 2 (část) (in: Portrét Václava Dobiáše, LP, Supraphon 1962);

Dechový kvintet „Pastorální“ (LP, Supraphon 1964);

Gospodine, pomiluj ny (LP, Panton 1972);

Kvartetino (LP, Supraphon 1965);

Nonet „O rodné zemi“ (LP, Supraphon 1953, 1983);

Praho jediná (LP, Supraphon, Panton, 1975; in: Vyznání, Panton 1982);

Příchod Rudé armády (in: Ve jménu života, radosti a krásy / Rozkvetlý den, LP, Panton 1975);

Sny (LP, Supraphon, 1958);

Sonáta pro klavír, dechové kvinteto, tympány a smyčce (LP, Supraphon 1963, 1964, Panton 1975, in: 100 Years of Recorded Sound, Supraphon 1977);

Stalingrad (LP, Supraphon 1958; in: Ve jménu života, radosti a krásy / Život proti smrti, Panton 1975);

Symfonie č. 2 (in: Musica nova bohemica et slovenica 9, LP, Supraphon 1960, 1979);

Tři toccaty pro klavír (LP, Panton 1979);

Únor 1948 (LP, Supraphon 1973);

Zítřek je náš (in: The Best of KSČ, CD, Bonton 1998);

Symfonie č. 2 (in:Gold Edition. Karel Ančerl; volume 40, CD, Supraphon 2005);

Buduj vlast, posílíš mír (in:Gold Edition. Karel Ančerl; volume 43, CD, Supraphon 2008).

Literatura

I. Lexika

Matějček, Jan: Tschechische Komponisten von Heute (Praha 1957, s. 71–73).

Riemann12.

Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška (Praha 1961, s. 54–56), též anglická a francouzská verze (Praha 1964).

ČSHS.

Burjanek, Josef, Zapletal, Petar a kol.: SČSKU (Praha, 1975, s. 73–74).

Honegger, Marc, Massenkeil, Günther: Das grosse Lexikon der Musik, svazek 2. (Freiburg 1976, s. 329–330).

New Grove1.

MEH.

ČSS.

Dizionario enciclopedico universale della musica e dei musicisti diretto de Alberto Basso. Le biografie, díl 2. (Torino, 1988, s. 507–508).

Hudba v českých dějinách (Praha 1989).

Slonimsky, Nicolas: Baker´s Biographical Dictionary of Musicians (Schirmer, 8. edice 1992, s. 439).

HSPK.

SČHK.

New Grove2.

MGG2.

 

II. Bibliografie, soupisy, diskografie

Ladmanová, Milada: Seznam skladeb a článků Václava Dobiáše (Musikologie 4, Praha 1955, s. 200229).

va: Václav Dobiáš (Praha, 1959).

Koubková, Marta – Příhoda, Mirko: Dobiáš Václav. Soupis vydaných skladeb a článků (Praha, b. r. [1961]).

Kurz, Ivan: Soupis skladeb Václava Dobiáše (Hudební rozhledy 34, 1981, č. 5., s. 222–224).

 

III. Knižní publikace a disertace

Sychra, Antonín: Novátorství a tradice (in: O hudbu zítřka, Praha 1952, s. 260–369; též Hudební rozhledy 5, 1952, č. 10, s. 17–19 a č. 11, s. 17–26).

Ladmanová, Milada: Václav Dobiáš (Disertace na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1953).

Felix, Václav: Václav Dobiáš: Příchod Rudé armády. Metodický list pro pěvecké soubory (Praha 1958).

sm [Smolka, Jaroslav]: Václav Dobiáš: Buduj vlast, posílíš mír (in: Poslouchejte s námi!, Praha 1961, s. 270273).

Jiránek, Jaroslav – Karásek, Bohumil: Tradice a současnost v české hudbě (Praha 1964, s. 102106 a jinde).

Jegorovová Valerie: Václav Dobiáš (Moskva 1966).

Smolka, Jaroslav: Česká kantáta a oratorium (Praha 1970, s. 328–336).

Československá vlastivěda 9, Umění, Svazek 3, Hudba (Praha 1971, s. 293–295 a jinde).

Holzknecht, Václav: Iša Krejčí (Praha 1976, s. 120).

Hejzlar, Tomáš (ed.): Václav Dobiáš. Sborník statí a vzpomínek (Praha 1979).

DČHK.

Štilec, Jiří [mladší]: Hudební tvorba Václava Dobiáše (autoreferát disertační práce na Karlově univerzitě, Praha 1984).

Štilec, Jiří [mladší]: Václav Dobiáš (Praha 1985).

Havlík, Jaromír: Česká symfonie (Praha 1989, s. 48, 68–69, 152).

Smolka, Jaroslav a kolektiv: Dějiny hudby (Praha 2001, s. 616).

Matzner, Antonín – Pilka, Jiří: Česká filmová hudba (Praha 2002, s. 238–239 a jinde).

Havlík, Jaromír: Jaroslav Doubrava (Praha 2002, s. 194, 226, 237, 241, 288 a jinde).

 

IV. Články a studie v periodikách

stál [Dostál, Jiří]: Nejmladší díla v D pro 99 (Sonáta pro klavír, Lidové noviny 27. 4. 1940).

fbš [Bartoš, František]: Večer rukopisných novinek (Sonáta pro klavír, Národní politika 25.26. 5. 1940).

fbš [Bartoš, František]: Novinka v České filharmonii (Komorní symfonie, Národní politika 2. 12. 1942, s. 3).

stál [Dostál, Jiří]: Rukopisné novinky ve Sdružení pro soudobou hudbu (Smyčcový kvartet, Lidové noviny 3. 2. 1943).

stál [Dostál, Jiří]: Dva průbojní soudobí skladatelé (Lidové noviny 6. 1. 1944).

j.b. [Bachtík, Josef] : Mladí komponisté (Národní práce 9. 2. 1945).

stál [Dostál, Jiří]: Dvě nové české symfonie (Svobodné noviny 13. 2. 1946).

hra: „Typografia“ zpívá ve Smetanově síni (Slovanská lípa, Mladá fronta 3. 5. 1946, s. 4).

Sychra, Antonín: Buduj vlast, posílíš mír (Hudební rozhledy 3, 1950, č. 6, s. 4).

Sladký, Ivan: Bratrství se Sovětským Svazem základ naší hudby (Hudební rozhledy 4, 1951, č. 45, s. 4–7).

Zpráva o X. zasedání ÚV SČS ve dnech 8.9. II. 1952 (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 4, s. 3).

Sychra, Antonín: Laureát státní ceny Václav Dobiáš (Literární noviny 1952, č. 34).

Karbusický, Vladimír: Masové písně V. Dobiáše (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 10, s. 403407).

Prohlášení čs. skladatelů, hudebních vědců a koncertních umělců o hudební výchově (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 2, s. 45–46).

Holzknecht, Václav: České symfonie a belgická zpěvačka (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 13, s. 538).

Holzknecht. Václav: II. symfonie Václava Dobiáše (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 13, s. 540543).

Holzknecht. Václav: Dobiášova a Šostakovičova symfonie v České filharmonii (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 23, s. 985).

iv [Vojtěch, Ivan]: Václav Dobiáš k jubileu (Literární noviny 19. 9. 1959).

Ladmanová, Milada: Padesátiny Václava Dobiáše (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 17, s. 700–701).

Vysloužil, Jiří: Dobiášova sonáta (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 19, s. 816).

Kučera, Václav: Jde nám o velkou hudbu (Praho jediná, Hudební rozhledy 13, 1960, č. 7., s. 296–297).

Opavský, Jar.: Cestou k hudební kultuře komunismu. S Václavem Dobiášem o sjezdu sovětských skladatelů (Rudé právo 8. 4. 1962).

Laburda, Jiří: Sovětská monografie o Václavu Dobiášovi (Hudební rozhledy 1967, č. 9, s. 287). Labský, Viktor: Život je úžasný (rozhovor, Květy 19. 9. 1974).

Štětinová, Dagmar: Já se tam vracím... (Lidová demokracie 21. 9. 1974).

Strejc, Zdeněk: Tři zastavení s Václavem Dobiášem (Rudé právo 21. 9. 1974).

-va-: Rozjímání s Václavem Dobiášem (Tvorba 25. září 1974).

Halas, Jan: Prožíval jsem vzácné tvůrčí chvíle. Václav Dobiáš vzpomíná (Rozhlas 1974, č. 37).

Koníček, František: Václav Dobiáš (Československá televize 1974, č. 38).

Pospíšil, Vilém: S Václavem Dobiášem o hudbě a tvůrcích (Svobodné slovo 7. 12. 1974).

Risinger, Karel: Nonet „O rodné zemi“ Václava Dobiáše (Hudební věda 13, 1976, č. 3, s. 213238).

Frýbová, Zdena: V životě především rozdávat (rozhovor, Československý voják, 1978, č. 10, s. 8–9).

Železný, Lubomír: Za národním umělcem Václavem Dobiášem. Památce velkého člověka (Rudé právo 25. 5. 1978).

Šeda, Jaroslav: Nad odkazem Václava Dobiáše (Lidová demokracie 25. 5. 1978).

Šefl, Vladimír: In memoriam Václava Dobiáše (Tvorba 31. 5. 1978).

ká: Za Václavem Dobiášem (Květy 1978, č. 22).

Florian, Miroslav: Kantáta. Za Václavem Dobiášem (báseň, Rudé právo 25. 5. 1978).

Holzknecht, Václav: Za Václavem Dobiášem (Hudební rozhledy 31, 1978, č. 6, s. 241–242).

Štilec, Jiří [mladší]: Dobiášův Stalingrad (Hudební věda 17, 1980, č. 4, s. 317–330).

Smolka, Jaroslav: Vzpomínka a zamyšlení nad tvůrčí osobností a dílem Václava Dobiáše (Hudební rozhledy 34, 1981, č. 5. s. 218222).

Štilec, Jiří [mladší]: Smyčcový kvartet Václava Dobiáše (Opus musicum 15, 1983, s. 126–128).

Pešek, Jaromír: Květiny pro Václava Dobiáše (Rudé právo 22. 9. 1984).

Douša, Eduard: O přímosti hudebního výrazu a komponování vůbec. S Radimem Smetanou rozmlouval... (Hudební rozhledy 37, 1984, č. 11, s. 510–512).

Štilec, Jiří, ml.: Píseň je věčně mladá... (Písně o lásce, in: Hudební rozhledy 39, 1986, č. 1, s. 2–6).

Vokurka, Zdeněk: Miloval hudbu a život (Rudé právo 22. 9. 1989).

Fiala, Jaroslav: Umělec vskutku národní (Pravda (plzeňská) 23. 9. 1989).

Pecháček, Stanislav: Václav Dobiáš (Cantus 19, 2008, č. 3, s. 12–13).

 

V. Recenze

Buduj vlast, posílíš mír (Hudební rozhledy 2, 1949, s. 213; 3, 1951, č. 6, s. 4–6; č. 8, 1954, s. 241; 24, 1971, s. 290; 26, 1973, s. 201).

Hold straně (Hudební rozhledy 4, 1951, č. 4–5, s. 37).

Kdož jste boží bojovníci (Hudební rozhledy 8, 1955, s. 368).

Kvartetino(Hudební rozhledy 12, 1959, s. 1034).

Nonet O rodné zemi(Hudební rozhledy 5, 1952, č. 6, s. 4, č. 11, s. 18–26; 7, 1954, s. 588; 13, 1960, s. 303; 28, 1975, s. 157).

O lásce (Hudební rozhledy 12, 1959, s. 1034; 13, 1960, s. 296).

Pastorální dechový kvintet (Hudební rozhledy 12, 1959, s. 361, s. 1034; 20, 1967, s. 273; 28, 1975, s. 344).

Píseň komunistické straně (Hudební rozhledy 4, 1951, č. 4–5, s. 37).

Praho jediná (Hudební rozhledy 12, 1959, s. 1034; 13, 1960, s. 296–297; 14, 1961, s. 379; 17, 1964, s. 204; 21, 1968, s. 30).

Rozkaz č. 368 (Hudební rozhledy 2, 1949, s. 120; 28, 1975, s. 202–203).

Slavnostní předehra (Hudební rozhledy 18, 1965, s. 586).

Slovanská lípa (Hudební rozhledy 24, 1971, s. 202).

Smyčcový kvartet č. 4 (1942) (Hudební rozhledy 28, 1975, s. 157).

Sny (Hudební rozhledy 9, 1956, s. 905; 12, 1959, s. 775, s. 861; 33, 1980, s. 534).

Sonáta pro klavír(1940) (Hudební rozhledy 12, 1959, s. 1034).

Sonáta pro klavír, dechové kvinteto, smyčce a tympány (Hudební rozhledy 1, 1948, s. 69; 11, 1958, s. 934; 12, 1959, s. 816; 16, 1963, s. 733; 25, 1972, s. 56; 27, 1974, s. 162; 28, 1975, s. 535; 31, 1978, s. 17).

Sonatina pro klavír č. 1 (Hudební rozhledy 12, 1959, s. 561, s. 1034).

Stalingrad (Hudební rozhledy 8, 1955, s. 621; 12, 1959, s. 862; 14, 1961, s. 876).

Symfonie č. 2 (Hudební rozhledy 10, 1957, s. 538, s. 540–543, s. 985; 11, 1958, s. 136; 12, 1959, s. 260–261; 13, 1960, s. 943–944).

Symfonietta (verze 1947) (Hudební rozhledy 16, 1963, s. 948).

Tři poetické polky, pro klavír (Hudební rozhledy 3, 1950–51, č. 10–12, s. 78; 4, 1951, č. 1, s. 36; 7, 1954, s. 378).

Tři toccaty pro klavír (Hudební rozhledy 31, 1978, s. 531).

Únor 1948 (Hudební rozhledy 9, 1956, s. 77; 26, 1973, s. 151; 31, 1978, s. 198).

Zpěvy staré Číny (Hudební rozhledy 28, 1975, s. 157).

 

Mojmír Sobotka

Datum poslední změny: 25.11.2010