Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Blažek, Zdeněk 1)Tisk


Charakteristika: Skladatel, hudební teoretik a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:24.5.1905
Datum úmrtí/ukončení aktivity:19.6.1988
Text
DíloLiteratura

Blažek, Zdeněk, skladatel, hudební teoretik a pedagog, narozen 24. 5. 1905, Žarošice (Hodonín), zemřel 19. 6. 1988, Nové Město na Moravě.

Pocházel z učitelské rodiny s bohatou hudební tradicí. Otcové obou rodičů byli kantoři s uměleckými sklony – Josef Blažek i Arnošt Praus starší. Stejnými sklony oplývaly také jejich děti – zvláště Zdeňkův otec Emilián, absolvent příborského učitelského ústavu, na kterém pedagogicky působil Arnošt Praus starší. Strýcové Arnošt Praus mladší studoval kompozici u Antonína Dvořáka a Bohuslav Blažek byl hráčem na violoncello. Když se stal Zdeňkův otec v roce 1911 odborným učitelem (a pak v letech 1922–39 ředitelem) na měšťanské chlapecké škole v Blansku, přesídlila rodina do tohoto města, kde Zdeněk začal chodit do obecné a měšťanské školy. V letech 1916–19 navštěvoval klasické gymnázium v Brně a pak pokračoval v gymnaziálních studiích v Boskovicích. Zde vznikly jeho první kompoziční pokusy. Po maturitě na boskovickém gymnáziu (1924) začal studovat skladbu na brněnské konzervatoři u Viléma Petrželky (1924–1929) a zároveň i hudební vědu u Vladimíra Helferta na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Zabýval se více hudební teorií než hudební historiografií a ostatními muzikologickými disciplínami (studia hudební vědy ukončil v roce 1930). Po vykonání základní vojenské služby a doktorátu z filozofie (disertaci O harmonické a polyfonní struktuře díla Smetanova a způsobu skladatelovy práce motivické obhájil v roce 1933) navštěvoval ještě v letech 1933–35 Mistrovskou školu pražské konzervatoře (třídu Josefa Suka), kterou dokončil v roce Sukova úmrtí. Současně se studiem v Praze vyučoval hudební teorii v Besedě brněnské a pak se stal tajemníkem a referentem hudebního oddělení Československého rozhlasu v Brně.
 
V roce 1941 byl Zdeněk Blažek jmenován profesorem skladby na brněnské konzervatoři a po osvobození 1946 se stal správcem tohoto ústavu a o rok později na celé patnáctileté období i jeho ředitelem (tehdy vznikl Blažkův spis Dvojsměrná alterace v harmonickém myšlení, dokončený v srpnu 1947, tiskem vydaný 1949 a jako habilitační práce obhájený 1957). Zároveň však externě přednášel hudební teorii v letech 1946–51 na Pedagogické a od roku 1952 na Filozofické fakultě, kde se habilitoval. V říjnu 1961 (po odchodu z ředitelského postu konzervatoře – zde pak ještě jeden rok učil externě) nastoupil v hlavním zaměstnání jako docent hudební teorie na Katedře hudební vědy (univerzitním profesorem byl jmenován s účinností od 1. 7. 1968). Právě tehdy se nejvíce věnoval hudebně teoretické činnosti, která byla v té době až do Blažkova odchodu do důchodu v roce 1971 téměř rovnocenná s kompoziční tvorbou a soustředila se hlavně na tři problémové okruhy, v nichž Blažek navázal na své předcházející aktivity v této oblasti: a) k výkladu a docenění teoretického přínosu Leoše Janáčka (kromě studií ve Sborníku prací FF brněnské univerzity je to hlavně vydání dvousvazkového Janáčkova hudebně teoretického díla); b) učení o dvojsměrné alteraci (zde Blažek navazuje na svoji habilitační práci); c) formování harmonického myšlení v české hudbě předsmetanovské (v tomto směru domýšlí svůj disertační spis). Po odchodu z Filozofické fakulty do důchodu tato Blažkova hudebně teoretická činnost opět ustává a omezila se jen na menší články publikované vesměs v časopise Opus musicum. Zdeněk Blažek pak stále více času (zvláště v letním období) pobýval mimo brněnský byt na chalupě v Samotíně na Českomoravské vrchovině, kterou si pořídil začátkem šedesátých let po odchodu z brněnské konzervatoře. Hlavně zde, v klidu venkova, tvořil většinu svých posledních skladatelských opusů, k nimž patřila mimo jiné díla Samotínská idyla pro smyčce, Concertino pro flétnu a smyčcový orchestr a Zpěvy z Knihy žalmů pro baryton a klavír.
 
Jako skladatel v celém svém rozsáhlém díle inklinoval k lyrickému, až „sukovskému“ vyjádření, uplatnění výrazné melodiky a vytříbeného harmonického cítění v tvorbě komorní i symfonické, ale hlavně vokální (napsal na čtyřicet písňových cyklů, téměř sedmdesát cyklů mužských, ženských, dětských i smíšených sborů), v níž vzorně deklamoval zhudebňované verše vesměs českých básníků či lidové poezie. Jeho tvůrčímu naturelu vyhovovala spíše komorní intimita než vyjadřování se ve velkých formách děl symfonických a vokálně symfonických, v nichž spíše tíhl k hymnickým koncepcím (přesto se uplatnil i v oblasti hudebně–dramatické tvorby: opery Verchovina a R. U. R.). Často se obíral i sociální tematikou; v době fašistické okupace měly velký ohlas u českého publika jeho mužské sbory Boží mlýny a Úzkosti a naděje, později pak např. mužský sbor Jano, z cyklu Balady z povstání. Nesmírně vděčné jsou jeho instruktivní skladbičky pro děti (cykly Dětem a Maličkosti). Zdeněk Blažek byl jako člověk nesmírně skromný, pracovitý, až „puntičkářsky“ přesný. Ke svým studentům „otcovsky“ přísný, ale přitom velmi vstřícný a lidský. Sám se pokládal více za skladatele (titulem „zasloužilý umělec“ byl oceněn v roce 1965), byl však i předním českým hudebním teoretikem a velmi dobrým pedagogem, nositelem titulu „zasloužilý učitel“ (1957). Ve skladbě patřili k jeho žákům na konzervatoři například Evžen Zámečník, Petr Řezníček, Vladimír Werner či soukromě vyučovaný Miloš Štědroň. V oblasti hudební teorie měl vliv například na Františka Řehánka nebo Antonína Tučapského.


Dílo

I. Dílo hudební (výběr)
(Podrobný seznam Blažkových skladeb je uveden jednak v Peduzziho monografii „Zdeněk Blažek. Obraz života a díla“, Brno 1988, s. 139–163, jednak v interní rozmnoženině „K jubilejnímu roku 1985. Soupis prací profesorů Bohumíra Štědroně, Jana Racka a Zdeňka Blažka“, Brno, Katedra věd o umění filozofické fakulty UJEP 1986; Blažkovu bibliografii a soupis skladatelského díla sestavil Jiří Blažek, s. 124–170).     
 
Skladby komorní
Klavírní variace na vlastní téma, op. 2, 1928;

Klavírní trio, op. 4, 1929;
Tři skladby pro housle a klavír, op. 13, 1936;

Malá svita pro klavír, op 21, 1942;
Smyčcový kvartet č. 1, op. 23, 1943;
Tři vzpomínky pro violoncello a klavír, op. 25, 1944–45;
Divertimento pro flétnu, hoboj, klarinet a fagot, op. 28, 1946;
Smyčcový kvartet č.2, op. 29, 1946–47;
Malá svita pro hoboj a klavír, op. 41, 1952;
Čtyři romantické skladby pro lesní roh a klavír, op. 42, 1952;
Čtyři skladby pro housle a klavír, op. 48, 1953–54;
Smyčcový kvartet č. 3, op. 53, 1956;
Všední dny. Šest prostých klavírních skladeb, op. 59, 1958;
Sonatina balladica pro violoncello a klavír, op. 72, 1962;
Smyčcový kvartet č. 4, op. 83, 1967;
Smyčcový kvartet č. 5, op. 93, 1969;
Hudba pro čtyři lesní rohy, op. 99, 1970;
Tiché rozhovory. Čtyři prosté skladby pro housle a klavír, op. 103, 1971;
Dechový kvintet, op. 110, 1971;
Tři skici pro housle a klavír, op. 111, 1972;
Miniatury pro klavír, op. 122, 1972;
Idylky pro hoboj a klavír, op. 125, 1974;
Trio pro hoboj, klarinet a fagot, op. 134, 1977;
Kasace pro tři trubky, lesní roky a pozouny, op. 141, 1978;
Kasace pro tři trubky, tři lesní rohy a tři pozouny, op. 141, 1978;
Vzpomínky pro violoncello a klavír, op. 142, 1979;
Smyčcový kvartet č. 7, op. 152, 1981;
Sonáta pro housle a klavír, op. 158, 1982;
Smyčcový kvartet č. 8, op. 172, 1988;
Smyčcový kvartet č. 9, op. 175, 1988;
Vzpomínka pro violoncello a klavír, 1988.
 
Skladby orchestrální
Svita pro smyčcový orchestr, op. 9, 1933;

Smuteční hudba pro smyčce, dvě harfy a gong, op. 89, 1968;
Divertimento pro smyčcový orchestr, op. 108, 1971;
Serenáda pro smyčcový orchestr a harfu, op. 123, 1973;
Lyrická svita pro smyčcový orchestr, op. 149, 1980;
Koncert pro lesní roh a smyčcový orchestr, op. 157, 1981;
Malá svita pro komorní orchestr, op. 161, 1983;
Svita pro komorní orchestr, op. 166, 1984;
Samotínská idyla pro smyčce, op. 178, 1988;
Concertino pro flétnu a smyčcový orchestr, op. 179, 1988.

Skladby vokálně symfonické
Óda na chudobu. Kantáta pro smíšený sbor a orchestr na slova Pabla Nerudy, op. 57, 1957–58;

Domov. Kantáta pro soprán, baryton, smíšený sbor a orchestr na text Františka Nechvátala, op. 71, 1962;
Holubice. Malá kantáta pro sóla, dětský sbor, smyčcový orchestr a gong na slova moravské lidové poezie, op. 100, 1970;
Díkůvzdání. Sólová kantáta pro baryton a smyčcový orchestr na text Johannese Roberta Bechera, op. 113, 1972;
Requiem pro sóla, smíšený sbor, varhany smyčcový orchestr a bicí nástroje, op. 130, 1978.

 
Písňové cykly s klavírem

Památce Jiřího Wolkera, op. 1, 1927;
K svátku mé milé, op. 3, 1928;
Struny ve větru, op. 5, 1930;
Poslední jara, op. 14, 1937;
Dvě meditace na texty Otokara Březiny, op. 27, 1945;
Prosté sloky, op 36, 1949;
Tři zpěvy podzimu pro nižší hlas a klavír, op. 46, 1953;
Deset slovenských písní a balad na texty lidové slovenské poezie pro baryton a klavír, op. 51, 1955;
Můj rok, op. 84, 1967;
Poslední písně, op. 131, 1976;
O věčném tichu, op. 137, 1978;
Čtyři písně na texty L. Peduzziho pro baryton a klavír, op. 156, 1981;
Zpěvy z Knihy žalmů pro baryton a klavír, op. 180, 1988.
 
Sbory dětské
Sedm písniček pro dětský sbor a capella, op. 61, 1959;
Dětské sbory, op. 69, 1961;
Čtyři dětské sbory na texty Františka Branislava a Jana Čártka, op.106, 1971;
Dětské sbory a capella na texty Františka Halase, op. 119, 1973.
 
Sbory ženské
Zpěvy o matince, op. 11, 1935;
Tři ženské sbory, op. 15, 1937–38;
Zpěvy jara, op. 19, 1940;
Čtyři ženské sbory na slova moravské lidové poezie, op. 31, 1948;
Cestou. Cyklus tří ženských sborů a capella, op. 54, 1957;
Tři ženské sbory na slova Petra Bezruče s průvodem klavíru, op. 56, 1957;
Písničky na moravské lidové poezie pro ženský sbor a klavír, op. 68, 1960–61;
Z Moravy, op. 87, 1968;
Světla domova, op. 96, 1970;
Ženské sbory, op. 105, 1971;
Čtyři ženské sbory a capella, op. 143, 1979.
 
Sbory mužské
Tři mužské sbory, op. 12, 1935–36;
Mužské sbory, op. 16, 1938–39;
Úzkosti a naděje, op. 18, 1939–40;
Mužské sbory na texty slovenské lidové poezie, op. 33, 1948;
Matce zemi, op. 49, 1953–54;
Písně o domovině, op. 55, 1957;
Balady z povstání, op 67, 1960;
Čtyři mužské sbory na básně Oldřicha Mikuláška, op. 81, 1966;
Mužské sbory, op. 112, 1972;
Deset mužských sborů na texty moravské lidové poezie, op. 121, 1973;
Slovenské zpěvy, op. 140, 1978;
Čtyři smuteční sbory pro mužské hlasy, op. 147, 1980;
Ženám, op. 148, 1980.
 
Sbory smíšené
Ubi caritas et amor, op. 116, 1972;
Písně kosmické, op. 118, 1972;
Tři smíšené sbory a capella, op. 162, 1983.
 
Opery
Verchovina, opera o 3 dějstvích na libreto Jaroslava Zatloukala, 1950–51;
R U R, opera o 3 dějstvích podle hry Karla Čapka (libreto upravil skladatel), 1975.

Instruktivní a přednesové skladby pro děti
Dětem. Tři řady instruktivních skladbiček pro klavír, I. řada 1934, II. řada 1943, III. řada 1953;

Písničky na dobrou noc. Deset instruktivních skladbiček pro nejmenší na čtyři ruce, 1967. Čtyři instruktivní skladby pro smyčcový kvartet, 1968;
Písničky pro nejmenší s průvodem klavíru na slova Františka Hrubína, 1969;
Instruktivní skladby pro klavír, 1965;
Maličkosti I. Instruktivní skladby pro klavír, řada I 1972;
Maličkosti II. Instruktivní skladby pro klavír, řada II 1972;
Maličkosti III. Instruktivní skladby pro klavír, řada III 1980;
Tři miniatury pro tři klarinety, 1981;
Pro nejmenší. Písně pro děti s průvodem klavíru, 1982. 
 

II. Dílo literární
Celé Blažkovo literární dílo je podchyceno ve třech bibliografických soupisech:
Bibliografie Zdeňka Blažka (Olga Settari, ed., in: Sborník prací FF brněnské univerzity, H3, 1968, s. 123–125).
Soupis prací Zdeňka Blažka (v interní rozmnoženině K jubilejnímu roku 1985. Soupis prací profesorů Bohumíra Štědroně, Jana Racka a Zdeňka Blažka; Brno, Katedra věd o umění filozofické fakulty UJEP 1986; Blažkovu bibliografii a soupis skladatelského díla sestavil Jiří Blažek, s. 124–170).
Bibliografie prof. PhDr. Zdeňka Blažka – hudebně teoretické studie a práce literární povahy (sestavil Karel Steinmetz; in: Musicologia Brunensis. Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek, 1905–2005. Sborník příspěvků z mezinárodní hudebněvědné konference Brno, 28.–29. ledna 2005, Praha 2005, s. 98–100).
 
Knihy
Dvojsměrná alterace v harmonickém myšlení (Brno 1949).
 
Studie, stati, články
Janáčkovy poznámky k nauce o harmonii z r. 1883 (Musikologie 5, Praha 1958, s. 124–138).
Die doppelalteration in der tschechischen Musik (in: Sborník prací FF brněnské univerzity, F 7, 1963, s. 31–48);
Spojovací formy Leoše Janáčka (in: Sborník k 60. narozeninám Jana Racka, Sborník prací FF brněnské university 14, řada uměnovědná, F 9, Brno 1965, s. 29–37);
Zu einigen Problemen der ersten Harmonielehre Janáčeks (in: Sborník prací FF brněnské univerzity, H1, 1966, s. 7–23);
Modulationen mit Hilfe von doppelarterierten Dreiklängen (in: Sborník prací FF brněnské univerzity,  H2, 1967, s. 9–20);
Janáček – hudební teoretik (in: Leoš Janáček: Hudebně teoretické dílo I., Praha 1968, s. 21–46);
Janáčkovo hudebně teoretické názvosloví  (in: Leoš Janáček: Hudebně teoretické dílo I., Praha 1968, s. 47–51);
Polyphonie und Rhythmik in Janáčeks´ Musiktheorie (in: Sborník prací FF brněnské univerzity, H4, 1969, s. 107–116);
Fr. X. Brixi: Fundamenta pro organo (in: Sborník prací FF brněnské univerzity, H5, 1970, s. 129–140);
K problematice českosti Janáčkovy hudební mluvy (Opus musicum 11, 1979, č. 9, s. 263–264);
Osamělá bez těchy. Prvotní neznámé znění Janáčkova sboru (Opus musicum 10, 1978, s. 101);
K notaci Frýdecké Panny Marie (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 8, s. 378);
Polyfonie a sčasování v Janáčkově hudební teorii (Opus musicum 12, 1980, č. 2, s. V–VIII);
Janáčkovy skladebné veličiny a skladba komplikační (Opus musicum 13, 1981, č. 3, s. 65–70);
Janáček – učitel (Opus musicum 18, 1986, č. 3, s. 65–73);
Janáček organizátor ve světle neznámých dokumentů z let 1887–1919 (Opus musicum 19, 1987, č. 6, s. 196–205);
Leoš Janáček o skladbě a hudebních formách na varhanické škole v Brně (Opus musicum 20, 1988, č. 4, s. 107–111).
 
Kratší články (vesměs vzpomínkové) a recenze
Vzpomínka na studium skladby u prof. V. Petrželky (Leoš Firkušný: Vilém Petrželka, Praha HMUB, 1946, s. 50–51);
Leoš Janáček ve vzpomínkách a dopisech (Naše věda 21, 1947, s. 262–263);
Karel Janeček: Harmonie rozborem (recenze, in: Sborník prací FF brněnské univerzity H1, 1966, s. 146);
S Františkem Lýskem a jeho zpěváčky (in: Sborník PF UJEP k 65. narozeninám prof. Dr. Františka Lýska, Brno 1969, s. 115);
Brněnská konzervatoř v letech 1946–1961 (in: Sborník k 50. výročí založení brněnské konzervatoře, Brno 1969, s. 76–79);
Confiteor (Opus musicum 3, 1971, s. 111);
Hudba pro děti (Opus musicum 4, 1972, č. 2, s. 3­­–4);
Vánoce v rodných Žarošicích (Lidová demokracie 21. 12. 1973);
Několik vzpomínek (in: Vladimír Helfert. Pokrokový vědec a člověk. Příloha ke Sborníku prací FF brněnské univerzity  H9, Brno 1975, s. II/57–58);
Na boskovickém gymnáziu (Almanach 75 let gymnázia v Boskovicích, Boskovice 1975, s. 6);
Hrst vzpomínek a přání (in: APS Moravan Cesta za uměleckou pravdou, Brno 1981, s. 6–7);
Rozhlas a já (Rozhlas 50, 1983, č. 4, s. 16);
Několik vzpomínek na prof. Viléma Petrželku (Opus musicum 16, 1984, s. 38);
Můj učitel Josef Suk (Opus musicum 17, 1985, s. 244).
 
Editorská činnost
Leoš Janáček: Hudebně teoretické dílo I. Spisy, studie a dokumenty (K vydání připravil a poznámkami opatřil Zdeněk Blažek, Praha 1968);
Leoš Janáček: Hudebně teoretické dílo II. Studie, Úplná nauka o harmonii (K vydání připravil a poznámkami opatřil Zdeněk Blažek, Praha 1974);
Leoš Janáček: Teorie nauk o harmonii Přednášky na mistrovské škole skladby při brněnské konzervatoři v r. 1919/20 (K tisku připravil a poznámkami opatřil Zdeněk Blažek, Opus musicum 11, 1979, č.10, s. 289–295).
 
Rukopisné práce
O harmonické a polyfonní struktuře díla Smetanova a způsobu skladatelovy práce motivické (disertace FF MU 1929);
O účinu a logice spojovacích forem u Leoše Janáčka;
Sčasování ve skladbě u Leoše Janáčka (1956);
Má cesta životem. Autobiografie.

Literatura

I. Lexika
Československý biografický slovník (Praha 1992).
ČSHS.
ČSS.
HSPK.
Malá československá encyklopedie (Praha 1984).

MEH.
MGG1.
MGG2.
NewGrove1.
NewGrove2.
PHSN.
 
II. Knihy a sborníky
Peduzzi, Lubomír: Zdeněk Blažek (Brno 1988).
Musicologia Brunensis – Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek – 1905-2005. Sborník příspěvků z mezinárodní hudebněvědné konference Brno, 28.–29. 1. 2005 (Praha 2005).
 
III. Stati, články
Štědroň, Bohumír: Dva brněnští šedesátníci (Jan Racek a Zdeněk Blažek) (G 65, 1. 6. 1965).
Štědroň, Bohumír: K životnímu jubileu Zdeňka Blažka (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 6, s. 262–263).
Štědroň, Miloš: Zdeněk Blažek – teoretik (Opus musicum 17, 1985, č. 6, s. 176–177).
Roh hojnosti. Jak mi zní hudba Z. Blažka. Rozhovor Lubomíra Peduzziho se skladatelem (Opus musicum 17, 1985, č. 6, s. 172–176).
J. T. (= Trojan, Jan): Lubomír Peduzzi: Zdeněk Blažek (Opus musicum 20, 1988, č. 10, s. 27–29).
Zasloužilý umělec Zdeněk Blažek (in: Sborník k sedmdesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. Brno 1989, s. 67–68).
Steinmetz, Karel: Zdeněk Blažek jako hudební teoretik (in: Musicologia Brunensis – Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek – 1905-2005. Sborník příspěvků z mezinárodní hudebněvědné konference Brno, 28.–29. ledna 2005, Praha 2005, s. 91–98).
Zámečník, Evžen: Zdeněk Blažek jako učitel skladby (in: Musicologia Brunensis – Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek – 1905–2005. Sborník příspěvků z mezinárodní hudebněvědné konference Brno, 28.–29. ledna 2005, Praha 2005, s. 101–103).
Smolka, Jaroslav: Zdeněk Blažek a dvojsměrná alterace (in: Musicologia Brunensis – Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek – 1905-2005. Sborník příspěvků z mezinárodní hudebněvědné konference Brno, 28.–29. ledna 2005, Praha 2005, s. 178–181).
Steinmetz, Karel: Hat sich Zdeněk Blažek in einem Irrtum befunden? Einige Bemerkungen zum theoretischen Erfassen der Doppelalteration (Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica Musicologica Olomucensia VIII., Olomouc 2006, s. 61–68).
Steinmetz, Karel: K Blažkovu pojetí dvojsměrné alterace (in: Sborník prací FF brněnské univerzity. Musicologica Brunensia 55, H41, Brno 2007, s. 187–192).
 
Karel Steinmetz

Datum poslední změny: 20.1.2012