Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Zich, Otakar ml.Tisk


Charakteristika: Matematik a logik, filozof, hudební spisovatel a violoncellista

Datum narození/zahájení aktivity:26.5.1908
Datum úmrtí/ukončení aktivity:5.3.1984
Text
Archiválie

Zich, Otakar ml., matematik a logik, filozof, hudební spisovatel, violoncellista, narozen 26. 5. 1908, Praha, zemřel 5. 3. 1984, tamtéž.

Syn estetika a skladatele Otakara Zicha, bratr skladatele, hudebního teoretika a estetika Jaroslava Zicha, otec zpěváka pop music Karla Zicha. Maturoval na gymnáziu (1926), studoval na Univerzitě Karlově na dvou fakultách – filozofické a přírodovědecké (RNDr. se státními zkouškami z matematiky a fyziky 1931). V letech 1931–45 pracoval jako gymnaziální profesor (za okupace činný v protinacistickém odboji), po válce 1945–51 na ministerstvech lidové osvěty a pak školství, věd a umění. Od roku 1949 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako docent a pak profesor logiky a filozofie matematiky (vybudoval zde samostatné pracoviště/katedru logiky). Zabýval se teorií celých čísel, logikou, matematickou logikou, vědeckou metodologií, byl znalcem díla B. Bolzana a M. Koperníka, průkopnicky se zajímal o informační problematiku (Základy kybernetiky, programování a využití počítačů, 1976). Z dalších publikací: O hranici oblasti jednoduše souvislé (1931), Úvod do filosofie matematiky (1947), Lidová přísloví z logického hlediska (1956), Moderní logika (ed., 1958), Logika (1965), Zajímavá logika (s A. Kolmanem, 1965), Mathematik-logisches Modell Vestibular- und Gehörstörungen (s J. Zelenkou, 1965), Logika pro praxi (1969). Ve svých oborech představoval významnou a vedoucí osobnost, respektovanou dodnes.

Zároveň s rodinnými inklinacemi k vědě se u něj projevily i inklinace k hudbě resp. k literárnímu uchopení hudby, čemuž se věnoval zejména ve svých mladších letech. Hru na violoncello studoval soukromě u J. Černého a Karla Pravoslava Sádla, byl členem kvarteta Masarykova lidovýchovného ústavu a Zichova klavírního tria (1932–50, spolu s bratrem Jaroslavem a houslistou Vojtěchem Fraitem, později Ludvíkem Němečkem; trio hrálo v rozhlase i koncertně). Ze zájmu o violoncello vyplynul článek Pablu Casalsovi k osmdesátinám (Hudební rozhledy 9, 1956, s. 1017) a hlavně překlad knížky José Mario Corredora Hovory s Pablo Casalsem (Praha 1957). Publikoval několik větších statí, např. Komorní tvorba Josefa Bohuslava Foerstra (Česká hudba 27, 1935, s. 270–275), Dva typy originality v hudbě (Hudební věstník 30, 1937, s. 207–209), Výkonné umění a česká hudba (Kritický měsíčník 2, 1939, s. 209–216), Hudba ve státní péči osvětové (Rytmus 10, 1945/46, č. 7, s. 6–9) a řadu drobnějších prací, věnovaných mj. lidovýchově, které se věnoval na ministerstvu, v Hudebních rozhledech, Česká osvěta, Moravsko-slezská osvěta, Škola. Samostatně vyšel text Hudebníkův svět (Praha 1940).


Archivalie

ČSHS.

Gabriel, Jiří (ed.): Slovník českých filosofů (Brno 2000, knižně i internetově).

Obecné encyklopedie, četné internetové zdroje.

Ivan Poledňák

Datum poslední změny: 21.10.2009