Český hudební slovník osob a institucí

Kyzlink, Jan

Charakteristika: Pěvec-barytonista a basista

Datum narození/zahájení aktivity: 6.7.1930
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 4.5.1991

Kyzlink, Jan, pěvec-barytonista a basista, narozen 6. 7. 1930, Olomučany, zemřel 4. 5. 1991, Brno.

 

Ke studiu zpěvu na pražské konzervatoři u Jana Berlíka se přihlásil až po vyučení nástrojářem, dokončení strojnické průmyslovky a po dvouleté základní vojenské službě ve 23 letech (absolvoval roku 1958). Ve studiu pak pokračoval na v AMU u Zdeňka Otavy a zároveň byl angažován do opery libereckého Divadla Františka Xavera Šaldy. Tehdy také získal své první mezinárodní ocenění – diplom v pěvecké soutěži ve Vídni (1959). Po absolvování akademie roku 1962 přišel do Ostravy, kde se stal předním sólistou opery Státního divadla, Zdejší sedmnáct let trvající angažmá patřilo k významné etapě Kyzlinkovy umělecké dráhy; vytvořil zde řadu významných barytonových a basových kreací v dílech světových autorů (např. role Coppélia, Lindorfa, Depertutta a doktora Mirakula v Offenbachových Hoffmannových povídkách, inkvizitora, Zachariáše, Fernanda, Sparafucila i Monterona ve Verdiho operách Don Carlos, Nabucco, Trubadúr a Rigoletto, Rocca i Pizzara v Beethovenově Fideliu, Kašpara ve Weberově Čarostřelci, Mefistotela v Gounodově Faustu a Markétě, Kutuzova v Prokofjevově Vojně a míru, titulní roli v Petrovově opeře Petr I.) i v dílech českých skladatelů Smetany, Dvořáka, Janáčka, Martinů, Krejčího či Pauera. V letech 1967–72 byl stálým hostem opery Slovenského Národního divadla v Bratislavě. Od roku 1979 byl sólistou Janáčkovy opery Státního divadla v Brně. Jako koncertní pěvec se často uplatňoval v pěveckých recitálech (v repertoáru měl písně i písňové cykly Schubertovy, Schumannovy, Brahmsovy, písně soudobých českých skladatelů) i v kantátách a oratoriích (Haydn, Beethoven, Berlioz, Verdi, Stravinskij). Jan Kyzlink se často uplatňoval i na zahraničních operních scénách v zemích bývalého Sovětského svazu, Německu, Polsku, Maďarsku, Rakousku, Itálii, Irsku, Anglii a Španělsku. Vydavatelství Panton vydalo v roce 1979 jeho profilovou gramofonovou desku. Byl činný i pedagogicky na ostravské konzervatoři a na brněnské JAMU, kde v osmdesátých letech 20. století působil jako docent.


Literatura:

I. Lexika

Svaz českých skladatelů a koncertních umělců (Praha 1975).

Čeští koncertní umělci a pěvci (Praha 1984).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy, sešit 6 (Ostrava 1996).

Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy I. (Ostrava 2005).

 

II. Ostatní:

Hradil, František Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka. Paměti a dokumentace (Ostrava 1981).

Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (Ostrava 1984).

Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti (Ostrava 2010).

 

Karel Steinmetz




Datum poslední změny: 12.12.2012