Český hudební slovník osob a institucí

Hutka, Jaroslav

Charakteristika: Písničkář, spisovatel

Datum narození/zahájení aktivity: 21.4.1947

Hutka, Jaroslav, písničkář, spisovatel, narozen 21. 4. 1947, Olomouc.
 
Jeho životní osudy silně poznamenalo společensko–politické klima v Československu: rodina byla po 1948 pronásledována, Hutka sám se mnohokrát dostal do konfrontací s představiteli komunistického režimu. Usadil se v Praze, studium střední uměleckoprůmyslové školy sám přerušil. Sžil se s mládeží ovlivněnou beatovou hudbou, beatnickou poezií a Donovanovými protest songy. Vytvořil 1966 písničkářskou dvojici s Jaroslavem Veitem (první společné vystoupení říjen 1967 v Music F–klubu v Praze na Smíchově, následovala vystoupení Ostravě i jinde, dvojice se brzy rozešla), 1968 utvořil duo s Petrem Kalandrou; hráli v Platýzu, na Karlově mostě, Staroměstském náměstí, v pražských vysokoškolských klubech a jinde. Hutka krátce spolupracoval i s Hvězdoněm Cignerem, Vlastou Třešňákem, Štěpánem Rakem (z této spolupráce vznikla jedna ze stěžejních písní Litvínov), Radimem Hladíkem (psal také texty pro Hladíkovu skupinu Blue Effect). 1969 vystupoval s novým pořadem Cínová válka, což byla směsice protest songů Dylanových i vlastních a mluvených úvah, obojí s tematikou lidské svobody, tolerantnosti a kritiky konzumního způsobu života. 1971 uvedl v divadle Ateliér komponovaný pořadu Tyjátr písničkářů (přizval Vladimíra Mertu, Vlastu Třešňáka, Mirka Kovaříka), účastnil se prvních českých folkových festivalů a přehlídek (mimo jiné Festival protestních písní a poezie 1968 a 1969). 1972  inicioval vznik písničkářského sdružení Šafrán. Okouzlen moravskými lidovými písněmi začal počátkem 70. let s jejich úpravami a popularizací na svých koncertech. Už 1974 vydal Supraphon takto zaměřené Hutkovo album pod názvem Stůj, břízo zelená a o dva roky později album Vandrovali hudci  (vyhlášeno deskou roku).
 
Další události znamenaly významné milníky v soukromém i uměleckém životě: podepsání Charty 77, rozpad Šafránu, konflikty se Státní bezpečností a poslední vystoupení v létě 1977 (zákaz veřejného vystupování). 1977 byla v jeho pražském bytě v Neklanově ulici nahrána část desky Zakázání zpěváci druhé kultury (zastoupeni jsou zde též Vladimír Veit, Vlasta Třešňák, Svatopluk Karásek a Charlie Soukup). Jako policií hlídaný disident byl Hutka omezován v tvorbě i fyzickém pohybu a obviněn z nedovoleného podnikání; 1978 se rozhodl  emigrovat, politický azyl získal v Holandsku. Po počátečních existenčních obtížích se vrátil k tvorbě i koncertování, nadto si 1986 založil vlastní vydavatelství Fosil. 1988 se přestěhoval do Německa, s ostatními českými emigranty udržoval kontakty: v průběhu 80. let se mimo jiné účastnil pravidelných českých koncertů v německém Frankfurtu n. M., setkávání českých emigrantů v Bavorsku, koncertů v Budapešti (červen, říjen 1988) a setkání exilových i domácích zpěváků ve Vratislavi (listopad 1989). Exilová životní etapa skončila návratem do republiky 25. 11. 1989.
 
Doma se zúčastnil se revolučních demonstrací (mimo jiné Letenská pláň), byl oslavován a obdivován a stal se bardem sametové revoluce. Tuto dobu zachycuje dvojalbum Návrat. Trvale žije v Praze a vystupuje v duu s Radimem Hladíkem, v 90. letech se dočkal reedice svých alb i vydání svých "zahraničních" alb v Čechách. Svou exilovou zkušenost uložil vedle písňových textů, básní, článků, fejetonů a rozhovorů též do řady neodeslaných dopisů, adresovaných do Prahy spisovateli Ivanu Klímovi; jejich souborné vydání pod názvem Neodeslaný dopis připravuje k vydání nakladatelství Torst. 1997 Hutka nakrátko přerušil ze zdravotních důvodů koncertní činnost, v současnosti opět koncertuje, věnuje se literárním aktivitám a působí také jako politický komentátor a glosátor. Pro Český rozhlas připravuje pořad Samomluvy s hudbou, pro Literární akademii Josefa Škvoreckého přednášky o moravských baladách. Velkým projektem jeho vydavatelské značky Fosil je edice Samopal (Hutka si sám zpracovává nahrávky koncertů ze 70. let, z emigrace, revoluční sezóny atd., ke každému CD přikládá amonit jako „vzkaz původního života digitálnímu věku“). Jako doprovod těchto CD vydává nepravidelně malý brožovaný časopis Samopal revue. Více www.hutka.cz.
 
Vedle hudebních aktivit se Hutka věnuje i literární činnosti. Již v 70. letech uveřejňoval své eseje v českých časopisech (Zítřek, Signál), psal také verše pro děti (Mateřídouška, Mladý svět), v sezóně 1976–77 vyšla leporela Strýček měsíček, teta hvězdička a Rybník Trojník. Samizdatově vyšly prózy Dvorky a Utkání se skálou (obojí 1977), Plechovka a Texty z let 1967–77 (obojí 1978), sbírka básní reagující na reálně socialistický marasmus Klíč pluhu (2. vydání Mnichov, PmD 1981) a Fejetony. Rozhovor s Alešem Ledererem (obojí 1978). Další fejetony uspořádal do knihy Požár v bazaru (Rotterdam Sebetlač 1989 a Praha M. Šlahounek 1990) a Podzim je tady (Praha, Gema Art – Fosil 1998). 1995 vyšla sbírka jeho básní s názvem Koryta krve, 1996 se na českém knižním trhu objevila novela Dvorky (1. vydání u 68 Publishers 1980) společně s prózou Plechovka (Votobia, Olomouc). Obsáhlou knihu o emigraci má v rukopisu, jeho životní osudy, postoje a názory zachycuje kniha – rozhovor Miloše Čermáka Pravděpodobné vzdálenosti (Academia 1994).
 
Hutka se  řadí k zakladatelským osobnostem českého folku a tvůrcům jeho základních tendencí. Tvorba sleduje dva základní směry: interpretace a systematická popularizace moravského folklóru a vlastní písňová tvorba ohlasového charakteru. Průkopnickým počinem bylo uvedení moravských lidových písní ze Sušilovy sbírky již 1970 na Hutkově třetím singlu (Milý s milou/ Václavek vrah) a především vydání dvou LP s moravskými lidovými písněmi v průběhu 70. let. Hutka má velkou zásluhu na znovuobjevení folklórního písňového bohatství a jeho zpřístupnění současnému člověku prostřednictvím aktualizované interpretace: sám prováděl zásahy do textu a harmonizoval. Upravoval písně nejen ze Sušilovy sbírky (Svatý Vavřín, Svatý David, Hříšnice, Smrt), ale i ze sbírek Erbenových a Bartošových (Janko, Koupil jsem si pole). Odstartoval tak folkovou vlnu zájmu o folklór, následovanou nejen jeho tehdejšími kolegy (Dagmar Andrtová, Petr Lutka, Petr Ulrych, Spirituál kvintet), ale i generačně mladšími interprety (Jaromír Nohavica, Vlasta Redl, Jiří Pavlica).
 
Hutkova vlastní tvorba nese rysy ohlasové a naivní poezie. Některé texty vznikaly na hudbu Vladimíra Veita (Hospodskej, Život tě naučí, Pravděpodobné vzdálenosti, Halelujá tramvaje), Štěpána Raka (Cizinci, Život se otáčí), Hvězdoně Cignera (Tango o Praze), Boba Dylana a Donovana (Love Minus Zero – Slunečnice, Catch The Wind – Ježíšek), mnohé byly přeloženy do holandštiny (v Holandsku vydal dvě alba) a francouzštiny. Zpíval i texty Zorky Růžové (album Pramínek). Hutka užívá jednoduchý slovník (hovorovou češtinu i vulgarismy), bývá popisný a přímočarý, ale najdeme i metaforická vyjádření a poetická přirovnání. K jeho nejznámějším a zároveň i nejkvalitnějším písňovým textům patří Náměšť, Havlíčku, Havle, Pravděpodobné vzdálenosti, Hospodskej, Prázdná kapsa a další. Nabízí vlastní pozorování a dojmy z českého prostředí (Halelujá tramvaje), parodii a humor (Jezevčík zachránce), společenskou kritiku (Havlíčku, Havle), úvahy o smyslu života (Pravděpodobné vzdálenosti), morálce, lidském údělu, brojí proti konformitě a konzumu. I v případě zpracování středověkého námětu (např. Hádala se duše s tělem) zůstává na "své" tématické ose člověk–společnost–svědomí. Často opěvuje mýtus života, je všímavý vůči lidem a událostem kolem sebe, které zhusta komentuje. Jeho písňové texty představují směsici filozofických reflexí, poetických obrazů, ale i insitních prvků, deníkových záznamů a politických pamfletů. To, co činí Hutkovu poezii výjimečnou, je jakási naléhavost, s jakou dospívá k závěrům o politické, etické, ekologické a existenciální povaze tohoto světa.
 
Hutka hledá v publiku spřízněnost a spolupráci, vystupuje v roli vypravěče a kamaráda. Má výjimečný cit pro momentální atmosféru v sále, koncerty se často proměňují ve společné zpívání. Přes jisté odbytosti v rovině textařské, pěvecké i deklamační je třeba vidět jeho vemlouvavou a tichou zpověď, autentičnost a písničkářskou poctivost. Přínosem se dále jeví jeho vkusný a inteligentní přístup k lidovému umění, v němž se snoubí obdiv, pokora a upřímnost. V tomto směru se snažil vychovávat své publikum, což vystihuje např. album Stůj, břízo zelená. Tato živá nahrávka svědčí o Hutkově schopnosti předat městskému publiku lidové písně tak, že upoutá jeho pozornost a přiměje ho k vlastní produkci; toto album patří k vrcholům českého folku a je dokladem přirozené spolupráce folkového interpreta a jeho publika.

Diskografie:

1. Autorské projekty u jiných firem:
Stůj, břízo zelená (Supraphon 1974 a 1990, Bonton 1997);
Vandrovali hudci (Supraphon 1976, Sony Music 1999);
Pravděpodobné vzdálenosti (Šafrán 78, Uppsala 1979,  Ultravox 1994 se zcela odlišným obsahem);
Minulost mává nám  (Šafrán 78, Uppsala 1979);
Hier is mijn thuis (Paladyn, Rotterdam 1984);
Série Fosil (25 magnetofonových kazet, vydával Jaroslav Hutka 1986–89);
Praha, listopad 89 (MC Panton 1989);
Návrat (2 LP, Supraphon 1989);
Novinové sloupy (Holandsko 1987, Šafrán 1990);
Vyjdi slunko (Holandsko 1987, Šafrán 1990);
Pánbů na poli (Reflex 1991);
Slunečnice (Black Point 1999);
Tango o Praze (Black Point 1999).
 
2. Vlastní CD edice Samopal (Fosil, od 1998) a edice Samokecy (od 2003):
Proč, proč? – Sněženka;
Kája – Tkanička;
Pramínek;
Hrob ouhoří;
Sklep;
Tak jako květ – Slunečnice;
Olomouc;
Posílám Ti;
Litvínov;
Nizozemí – památka;
Náměšť – Morava;
Adam a Eva;
Jezevčík zachránce;
Přelouč;
Ježíšek;
Zbojník a vozka;
Samokecy 1 –Stůj břízo zelená;
Samokecy 2 – Rozpad státu.
 
3. ostatní (SP, samplery aj.) viz heslo Šafrán  a diskografie na www.hutka.cz

Literatura:

I. Lexika
EJ.

Všeobecná encyklopedie Diderot 1999.
Tomeš, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století (Paseka 1999).
Universum. Všeobecná encyklopedie (Praha 2000).

II. Ostatní
www.hutka.cz
Burian, Jan: Ne proti folklóru, ale proti kýči (Melodie 1976, č. 1).
Kolář, J. : S Hutkou proti purismu (Melodie 1976, s. 150).
Pravděpodobné vzdálenosti. Rozhovor Miloše Čermáka s Jaroslavem Hutkou (Praha 1994).
Černý, Jiří: Albové milníky českého folku (Folk a Country 1995, č. 4, s. 12–13).
Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu 1918–1968 (Praha 1998).
Pavličíková /Chaloupková/, Helena: The history of Czech modern folk music (sborník Musicologica Olomucensia V, AUPO 2000, s. 113–122).
Legendy folku a country (dokumentární seriál České televize, režie Jiří Vondrák, 2000, zejména díly 2, 3, 4, 6, 10).
Uprostřed běhu (filmový dokument, režie Jiří Vondrák, 2002).
 
Helena Chaloupková
Datum poslední změny: 28.3.2006