Český hudební slovník osob a institucí

Stolařík, Ivo

Charakteristika: Muzikolog, etnograf, rozhlasový pracovník a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity: 17.10.1923
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 11.1.2010

Stolařík, Ivo, muzikolog, etnograf, rozhlasový pracovník a pedagog, narozen 17. 10. 1923, Ostrava, zemřel 11. 1. 2010, tamtéž.

 

Hře na klavír a základům hudební teorie se v rodišti soukromě učil u Josefa Schreibera. Po absolvování reálného gymnázia (1934–42) byl pracovně nasazen na šachtě František v Ostravě-Přívoze, kde se zapojil do partyzánské skupiny Jan Žižka; na počátku roku 1945 byl zatčen a vězněn v brněnských Kounicových kolejích. Po válce začal pracovat v Československém rozhlase v Ostravě a v Praze jako hudební režisér a redaktor a přitom studoval (1947–49) hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vysokoškolskou přípravu ukončil promocí (v oborech hudební věda a etnografie jako žák profesorů Jana Racka, Bohumíra Štědroně, Antonína Václavíka) na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v roce 1952 (PhDr. na základě disertace Hrčava. Příspěvky k monografii goralské obce ve slezské oblasti ČSR). V letech 1954–63 působil jako vědecký pracovník Slezského studijního ústavu v Opavě, v období 1963–73 byl ředitelem a pak dva roky dramaturgem ostravské Státní, později Janáčkovy filharmonie Ostrava. Po nuceném odchodu z filharmonie nemohl v Ostravě získat vhodné zaměstnání, a proto přijal místo redaktora pražského hudebního vydavatelství Supraphon. Z Prahy se v roce 1980 vrátil do rodného kraje – z Ostravy dojížděl do Rožnova pod Radhoštěm – kde se stal odborným pracovníkem Valašského muzea v přírodě; zde setrval do roku 1997. Tehdy odešel do důchodu a dokončoval vydání svých knižních publikací (Umělecká hudba v Ostravě 1918–1938, Život není fráze. Paměti, Těšínsko I–III (spoluautor J. Štika). Stolařík byl zakladatelem a spolu s Vladimírem Gregorem nejvýznamnějším představitelem hudebně historiografického (muzikologického) bádání na Ostravsku a v „českém“ Slezsku. Jeho velký přínos byl také v etnografické oblasti (především jeho práce Hrčava. Monografie goralské obce ve Slezsku). Vědecké studie se slezskou a moravskou folklorní tematikou publikoval Stolařík v Slezském sborníku a Radostné zemi i v zahraničních (zvl. polských a německých) sbornících. Od padesátých let 20. století napsal a zveřejnil řadu studií s hudebně historickou problematikou, zejména regionálně zaměřenou ve Slezském sborníku (např. rozsáhlá studie K dějinám hudby v Ostravském kraji /spoluautor Bohumír Štědroň/ – 1955; Janáčkovy skladby v Ostravě – 1958, Symfonická hudba v Ostravě – 1974) a v a ve sborníku Ostrava (Kruh přátel vážné hudby v Moravské Ostravě – 1963, Národní umělec Beno Blachut – 1987) a v SPPF (Ostravská éra dirigenta Jana Šoupala – 1989). Stolaříkovy čsp. studie s janáčkovskou tematikou poskytly podklady pro publikace z roku 1958 (Leoš Janáček ve vzpomínkách svých spolurodáků, resp. Jan Löwenbach a Leoš Janáček), 1999 (Leoš Janáček mezi svými) a 2003 (Leoš Janáček ústy pamětníků). Jeho hudebně-historická badatelská práce umožnila novodobou premiéru Myslivečkovy opery Medón, král epirský v opavské opeře (1961).

Ivo Stolařík působil externě v osmdesátých a na počátku devadesátých let minulého století na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty v Ostravě (navázal tak na svou učitelskou činnost na Filozofických fakultách Masarykovy univerzity a Univerzity Karlovy z padesátých a šedesátých let). Ale ještě předtím (1979) obhájil na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy svou kandidátskou práci Hudební kultivace ostravského obyvatelstva v letech 1918–38. Své organizátorské schopnosti v kulturních institucích projevil jak v rozhlase (zde mimo jiné roku 1948 založil a do 1953 vedl Dětský rozhlasový sbor Ostrava), tak i ve Slezském studijním ústavu, kde např. vybudoval Balcarovu tonotéku, jako ostravské detašované pracoviště a pak zvl. v době svého působení ve Státní filharmonii Ostrava, když k orchestru přivedl dlouholetého šéfdirigenta Otakara Trhlíka (s ním se mu podařilo prosadit nové jméno orchestru – Janáčkova filharmonie). Stolaříkovou zásluhou s tímto orchestrem spolupracovala řada vynikajících světových i domácích umělců (např. Gaetano Bardini, Jaens Schröder, Ivo Savini, Karel Ančerl, Ivan Moravec, Václav Hudeček či Rudolf Friml). Neobyčejně významná byla téměř po celou druhou polovinu 20. století jeho redaktorská a režijní činnost v Československém rozhlase. Jejím výsledkem byly stovky rozhlasových pořadů, přibližujících problematiku české umělecké hudby, moravský a slezský hudební folklor, hudebněvýchovné a kulturněpolitické problémy širšího dosahu (dlouhou dobu také přispíval do ostravského tisku (Nová svoboda, Ostravský večerník, Ostravský kulturní zpravodaj, Ostravský kulturní měsíčník). Spolupracoval také s ostravským studiem Československé (České) televize. Jeho televiznímu ztvárnění orchestrální svity ostravského skladatele Karla Kupky Picassiáda byl v roce 1964 v Cannes udělen čestný diplom v oboru výchovných filmů. Roku 2005 mu udělila Ostravská univerzita titul Dr. h.c.


Dílo:

Dílo literární

Knihy (samostatné publikace)

Zpíváme s rozhlasem IV. Písně z nácvikových půlhodinek ostravského rozhlasu 1949–1950 (Praha 1950);

Hrčava. Monografie goralské obce ve Slezsku (Ostrava 1958);

Leoš Janáček. Ostravsko k 30. výročí úmrtí. Sborník vzpomínek (Ostrava 1958);

Jan Löwenbach a Leoš Janáček. Vzájemná korespondence (Opava l958);

Slezská tematika v díle Jaroslava Křičky a vztahy skladatele k Ostravskému kraji (Opava 1961);

Soupis díla Josefa Černíka (Opava 1961);

Leningradský rukopis opery Josefa Myslivečka „Nitteti“ (Opava 1963);

Sborník 60 let Pěveckého sdružení moravských učitelů (Ostrava 1963);

Vážná hudba na deskách Supraphonu. Katalog LP stereo do r. 1976 (spoluautor O. Svoboda, Praha 1979);

Vážná hudba na deskách Supraphonu. Katalog LP stereo do r. 1977–78 (Praha 1980);

Jak zpívat lidové písně (spoluautoři J. Rokyta a L. Zenkl, Ostrava 1990);

Patřili k prvním. Komentované dokumenty a vzpomínky k činnosti obrany národa na Ostravsku. (Ostrava 1994);

Umělecká hudba v Ostravě (1918–1938) (Šenov u Ostravy 1997) ;

Miroslav Klega. Fantasta, intelektuál, muzikant. Sborník vzpomínek, studií a dokumentů (Ostrava 1998);

Tři smutná ohlédnutí (Ostrava 1998);

Leoš Janáček mezi svými (Šenov u Ostravy 1999);

Život není fráze. Paměti (Šenov u Ostravy 2002).

Studie, stati, články (výběr)

Lidová hudební tvořivost na Hrčavě (Radostná země, roč. 2, 1952, č. 1–2, s. 81–89; Radostná země, roč. 4, 1954, č. 2–3, s. 112–115);

Leoš Janáček o sbírání národních písní (příloha Radostné země, roč. 4, 1954, č. 1);

K pobytu Karla Křížkovského na hlavní škole a na gymnáziu v Opavě (in: Sborník B. Sobotíkovi k padesátinám, Opava 1955);

Křička a Bezruč (úvodní studie k publikaci J. Křička: Starečkovi, Opava 1956);

Jediné bezručianum J. B. Foerstra (úvodní studie k publikaci J. B. Foerster: Gruň, Opava 1956);

Lidová píseň v díle Rudolfa Kubína (úvodní studie k publikaci R. Kubín: Trojanovské pěsničky, Opava 1956);

K dosavadnímu dílu hudebního skladatele Oldřicha Palkovského (in: Slezský sborník, roč. 55, 1957, č. 1, s. 129–131);

Beethovenovy skladby v Ostravě v letech 1918–1938 (in: Slezský sborník, roč. 55, 1957, č. 3, s. 427–432);

Janáčkovy skladby v Ostravě v letech 1918–1938 (in: Slezský sborník, roč. 56, 1958, č. 4, s. 560–566);

K pobytu Marietty Šagiňanové v Opavě a Ostravě (in: Slezský sborník, roč. 57, 1959, č. 4, s. 517);

Hudební věda ve Slezsku po roce 1945 (in: Slezský sborník, roč. 58, 1960, č. 4, s. 575–580);

VII. přehlídka tvorby skladatelů Severomoravského kraje (in: Slezský sborník, roč. 61, 1963, č. 2, s. 254–255);

Kruh přátel vážné hudby v Moravské Ostravě (in: sborník Ostrava 1, Ostrava 1963, s. 327–336);

Mužské sbory Leoše Janáčka (průvodní studie ke gramofonové desce Supraphon stereo 1 12 0878, Praha 1970);

Křížkovského dopisy z Olomouce (in: Sborník Pavel Křížkovský. K 150. výročí narození, Opava 1970, s. 17–19);

Dvakrát jubilejně (k dvacetiletí JFO) (Opus musicum, roč. 6, 1974, č. 7, 225–232);

Pieśń ludowa w ślaskiej sześci Czechoslowacji (in: sborník Z zagadnien folkloru muzyćznego na Ślasku Cieszyńskim, Katowice 1977, s. 166–172);

Achtzig Jahre Gesangverein mährischer Lehrer (Musiknachrichten aus Praha, č. 9/10, 1983);

Místo předmluvy otázka, proč fejetony a proč o hudbě? (předmluva ke knize Jana Trojana Přívětivá krajina hudby, Ostrava 1989, s. 7–9);

Ostravská éra dirigenta Jana Šoupala (in: Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, řada D–26, Praha 1989, s. 111–121);

Rozárka jubilující. K životnímu jubileu národního umělce Jana Šoupala (Národopisné aktuality, roč. 26, 1989, s. 265–266);

Kulturní rada pro širší Ostravsko a hudební život Ostravy po první světové válce (Časopis Slezského zemského muzea, roč. 41, 1992, série B, č. 2, s. 149–159);

Jaroslav Vogel a ostravský hudební života v letech 1917–1938 (ke 100. výročí narození) (Moravskoslezský kalendář 1994, s. 78–82);

Zrod ostravské filharmonie a ostravského rozhlasu (in: Vývoj hudebních institucí po roce 1945. Muzikologické studie 3 – Sborník z konference Janáčkiana, Ostrava 1995, s. 31–36);

Lidová píseň a lidová hudba v českých zemích a na Slovensku (in: sborník Lidová píseň a hudební výchova. Musica VI, Olomouc 1997, s. 93–123).

Literatura:

I. Lexika

ČSHS.

Interational Who´s Who in Music (London 1975).

Slovník českých sbormistrů II (Praha 1982);

Who is…? Životopisná encyklopedie předních mužů a žen České republiky I (Zug/Švýcarsko 2002).

Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy II (Ostrava 2005).

II. Ostatní

Štika, Jaroslav: Ivo Stolařík jubilující (Národopisné aktuality, roč. 21, 1984).

Malura, Miroslav: Mnohostranné činy Iva Stolaříka (in: Sborník prací Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, řada U–3, Ostrava 1999, s. 93–118).

Uhlář, Břetislav: Hudba se stala nádhernou součástí života Iva Stolaříka (Moravskoslezský deník, 23.10. 2001).

Štika, Jaroslav: Ivo Stolařík má pětasedmdesát (Národní revue 1998, roč. 8, č. 1, Strážnice 1998).

Borák, Miroslav: Těšínská nota v pamětech Ivo Stolaříka (Těšínsko, roč. 46, 2000, č. 1).

Malura, Miroslav: Soupis prací Ivo Stolaříka (in: Sborník prací pedagogické fakulty Ostravské univerzity, řada U-3, Ostrava 2001).

Uhlář, Břetislav: Život není fráze, tvrdí Ivo Stolařík ve svých pamětech (Moravskoslezský deník 18. 5. 2002).

Zenkl, Luděk: Paměti Ivo Stolaříka Život není fráze (Opus musicum, roč. 34, 2002, č. 4, s. 65–66).

Štika, Jaroslav: Ivo Stolařík osmdesátiletý (*17. 10. 1923) (Národní věstník 20 (62), 2003, s. 229–30).

Steinmetz, Karel, Boženek, Karel, Mazurek, Jan: Ivo Stolařík. Osobnost hudebního Ostravska (Ostrava, 2006).

Steinmetz, Karel: Ivo Stolařík. Portrét vědce, publicisty a člověka (1923–2010) (Historica, revue pro historii a příbuzné vědy, roč. 2, 2011, č. 1, s. 67–73).

Karel Steinmetz


Datum poslední změny: 22.3.2012