Český hudební slovník osob a institucí

Smolka, Martin

Charakteristika: skladatel

Datum narození/zahájení aktivity: 11.8.1959

Smolka, Martin, skladatel, narozen 11. 8. 1959, Praha.
 
Syn muzikologa a skladatele Jaroslava Smolky. Studoval skladbu na AMU, ale větší význam pro něj mělo soukromé studium u Marka Kopelenta. V duchu jím vedeného souboru Musica viva pragensis roku 1983 s Miroslavem Pudlákem a Petrem Kofroněm spoluzaložil Smolka a do roku 1998 vedl tehdy jediný československý soubor avantgardní hudby Agon, pro nějž též komponoval a zároveň tam hrál na preparovaný klavír.
V rané Smolkově skladatelské tvorbě jsou znatelné vlivy postwebernismu, minimalismu, americké a polské experimentální hudby. Přibližně od počátku 90. let se začíná vytvářet Smolkův osobitý jazyk mimo jiné stylizací přírodních i městských zvuků, přičemž tyto zvukové vzpomínky spoluurčovaly často nostalgický, někdy groteskní výraz jeho hudby (např. skladby Déšť, nějaké okno, střechy, komíny, holubi a tak..., a taky železniční mosty, Rent a ricercar aj.). Objevila se práce s tradičními skladebnými prvky jako je mollový trojzvuk či kantiléna, deformovanými zejména pomocí mikrointervalů či kolážovitou strukturací (např. kvintet Lieder ohne Worte, Remix, Redream, Reflight pro orchestr, Ach, mé milé c moll pro komorní soubor aj.). Od roku 2000 se věnuje více vokální hudbě, mezi níž vyniká trojdílný sborový cyklus Walden, the Distiller of Celestial Dews, Psalmus 114 pro sbor a orchestr či kantáta Annunciation. Opera Nagano, líčící olympijské vítězství českých hokejistů v roce 1998, vytvořená na objednávku Národního divadla v Praze, získala národní cenu Alfreda Radoka za rok 2004, opera Das Schlaue Gretchen byla psána na objednávku Staatstheater Nürnberg, orchestrální skladba Blue Bells or Bell Blues získala cenu Foundation Prince Pierre de Monaco 2012, opera Sezname otevři se získala v roce 2014 cenu Divadelních novin.
Hudba Martina Smolky se výrazně uplatnila zprvu při domácích i zahraničních vystoupeních souboru Agon, načež následovala provedení jinými interprety na významných hudebních pódiích řady zemí a objednávky skladeb pro festivaly Varšavský podzim, Donaueschinger Musiktage, Berliner Musik–Biennale, NovAntiqua Köln, Eclat Stuttgart, Bang-On-a-Can-Marathon New York, Wittener Tage für neue Kammermusik, Musica viva Mnichov, Aksamitna Kurtyna Krakov, Pražské jaro, Festival Rümlingen (Liestal, Švýcarsko), Klangspuren Schwaz (Rakousko), další instituce a interprety. Smolka napsal hudbu k několika činohrám a úspěšně psal i hudbu pro film.
Od roku 2000 vydává partitury téměř všech Smolkových děl nakladatelství Breitkopf & Härtel ve Wiesbadenu.

Dílo:

Dílo hudební (výběr):

 

Hudebně dramatické skladby

Nagano. Opera o třech dějstvích, libreto Jaroslav Dušek a Martin Smolka, pro sólové pěvce, sbor, balet a orchestr (2001–03).

Das schlaue Gretchen. Opera pro dětského diváka, německé libreto Klaus Angermann (podle pohádky Jana Wericha Královna Koloběžka I.), pro 1 činoherce, 4 pěvce a komorní orchestr nebo 13 nástrojů (2005).

Sezname, otevři se! Pocta Umbertu Ecovi. Mluvená opera o pěti částech, české libreto Jiří Adámek, pro 4 herce, kontratenor, ženský sbor a komorní orchestr (2013).

 

Vokální skladby

Etudy pro Bambini, pro dětský sbor (1984,LP Panton 1983, CD tamtéž 1997).

Hudba hudbička, pro soprán (bez textu) a 9 nástrojů (1985, revize 1988, CD Arta Records 1991).

A v sadech korálů, jež slabě zrůžověly, pro mezzosoprán, klavír bez pianisty a live electronics, text Karel Hlaváček (1987, CD „Na prahu světla“, Happy Music 1996).

Walden, the Distiller of Celestial Dews, pro smíšený sbor a 1 hráče na bicí nástroje, anglický text Henry David Thoreau (2000, CD „Donaueschinger Musiktage 2000“ Neos, 2007).

Houby a nebe, pro neoperní alt nebo zpívající houslistku a 2 smyčcová kvarteta, případně jedno kvarteto, český text Petr Pavel Fiala a Martin Smolka (2000).

Missa, pro vysoký soprán, soprán, kontratenor, baryton a smyčcové kvarteto (2002).

Touha stát se Kafkou, pro 2 (studentské) sbory (soprán, mezzosoprán, alt, tenor), klavír, elektrickou kytaru a bicí, český a německý text Franz Kafka (2004).

Słone i smutne [Slaně i smutně], pro smíšený sbor, polský text Tadeusz Różewicz (2006).

Haiku – žalm, pro 3 mužské hlasy (tenor, baryton, bas), 3 trombóny a 2 rezonanční klavíry (bez klavíristů), na anglický text Žalmu 104 (2007).

Etudy pro sbor, pro amatérský smíšený sbor, český text Martin Smolka (2008), verze s německým textem „Fünf Choretüden“ (2009).

Poema de balcones, pro 2 smíšené sbory, španělský text Federico García Lorca (2008).

Psalmus 114, pro smíšený sbor a orchestr, latinský text (2009).

In uno monili torquis tui, pro 5 pěvců a smyčcové kvarteto, na latinský text z Písně písní (2010).

Per divina bellezza, pro soprán, 3 tenory, baryton a bas, italský text Francesco Petrarka a latinské duchovní texty (2010–11).

Agnus Dei (verze 1 pro 2 smíšené sbory, na latinský a německý nebo český text, 2010–11; verze 2 pro smíšený sbor, na latinský text, 2014).

Bashō, pro 4 kytary se sopránovým sólem nebo bez něj, anglický text Bashō (2012).

MARE + MARE = MARIA, pro smíšený sbor a orchestr, latinský text z Bible a od Hildegardy z Bingenu (2012–13).

Annunciation, pro smíšený sbor a orchestr, latinský text z Bible a Loretánská litanie (2014).

LiPoLied, pro soprán, violu a klavír, německý text Li-Po (2014).

Sacred Vessel. Sedm zpěvů pro 3 smíšené sbory a orchestr na latinský text z Bible (2014),.

 

Orchestrální skladby

LʼOrch pour lʼorch, pro 53–55 dechových a smyčcových nástrojů (1990).

Déšť, nějaké okno, střechy, komíny, holubi a tak..., a taky železniční mosty / Rain, a Window, Roofs, Chimneys, Pigeons and so… and Railway–Bridges, too, pro 18 instrumentalistů (1992, CD „Donaueschinger Musiktage 1992“, Col Legno 1993).

Tři kusy pro přeladěný orchestr (1996).

Nešť, pro orchestr, rozdělený na tři skupiny (1999).

Remix, Redream, Reflight, pro velký orchestr (2000).

Pozoruji oblaka, pro (studentský) orchestr, rozdělený na tři skupiny se třemi dirigenty, z nichž dva z nich také hrají na scéně badminton (2001, revize 2003).

Tesknice, pro komorní orchestr (2003–2004).

Semplice, pro barokní orchestr a soudobé okteto (původní a zkrácená verze, 2006, CD „Donaueschinger Musiktage 2006“, Neos 2006).

Zátiší s tubami aneb Ticholapka, pro 2 tuby a orchestr (2007).

Rush / Spěch, pro 17 instrumentalistů (2007).

Blue Bells or Bell Blues, pro velký orchestr (2010–11).

My My Country / Má má vlast, pro velký orchestr se zvukem psacího stroje, na paměť skladatelova otce (2011–12, CD „Donaueschinger Musiktage 2012“, Neos 2012).

 

Komorní skladby pro 1–3 hráče

Slzy, pro smyčcové trio (1983).

Zvonění, pro jednoho hráče na perkusivní předměty (1989).

Rubato, pro housle a klavír (1995).

Blue Note, pro 2 hráče na bicí nástroje (2000).

Adelheid, pro flétnu nebo saxofon sólo (2003–04, CD “Luminiscence”, Slovart records 2006).

Lamento metodico, pro akordeon sólo (2006).

Haiku, pro cembalo a magnetofonový pás ad libitum (2007).

Stínohra. Miniatura pro 2 klavíry (2007).

Soutěska, pro violoncello sólo (2009, CD Supraphon 2010).

 

Komorní skladby pro 4 a více hráčů

Hudba pro přeladěné nástroje / Music for Retuned Instruments, pro 4 nebo 5 hráčů (1988, CD „Wittener Tage für neue Kammermusik 1991”, Westdeutsche Rundfunk 1991.

Nokturno (verze 1, pro housle nebo pikolu sólo a 6 instrumentalistů, 1989; verze 2, pro violoncello sólo a 6 instrumentalistů, 2010).

Netopýr (verze 1, pro 8 instrumentalistů, 1990; verze 2, pro 6 instrumentalistů, 1992).

Rent a Ricercar (verze 1, pro 8 hráčů na nástroje a různé perkusivní předměty s případnou účastí asistentů, 1993; verze 2, pro 9 hráčů na nástroje a různé perkusivní předměty s případnou účastí asistentů,1995.

Euforium (verze 1, pro 4 nástroje, 1995–96; verze 2, pro 10 hráčů na nástroje, některé amplifikované, 1996.

Lullaby, pro trombón sólo, 8 instrumentalistů a gramofon na kliku (1996–97).

Osm kusů pro kytarové kvarteto (1998).

Autumn Thoughts, pro 6–7 instrumentalistů (1998, CD Ostravské centrum nové hudby 2012).

Lieder ohne Worte und Passacaglia, pro 5 nástrojů (1999).

Ach, mé milé c moll, pro 7 instrumentalistů (2002, CD „Chamber music“, Hudební informační středisko, příloha periodika Czech Music 2007, č. 1).

Solitudo, pro 13 nástrojů (2003).

Hats in the Sky / Klobouky v oblacích. Hudba k němému filmu Hanse Richtera „Vormittagsspuk“, pro 7 instrumentalistů (2004).

For a Buck / Za babku, pro smyčcové kvarteto (2004).

Pianissimo. Miniatura pro 4 trubky nebo 4 saxofony (2002, revize 2006), CD „Angels“, Wergo 2013.

Frrr, pro 11 instrumentalistů, hrajících navíc na kazoo a slavíka nebo prstový činel (2006–07).

Die Seele auf dem Esel, pro 7 instrumentalistů (2008).

En tractant, pro 7 instrumentalistů, kteří hrají také na různé bicí nástroje (2008).

Hladina, mlha, vlhko, volavka, dálka, pro 4 saxofony (2009).

Rinzai a vodoměrky, pro kytaru, basklarinet a smyčcové kvarteto (2009).

AmarcORdOSO, pro dechové a smyčcové nástroje (2010, CD „Love Songs for Ensemble recherche“, Wergo 2010).

Der Puppenkavalier. Hudba k němému filmu „Die Puppe” Ernsta Lubitsche, pro 10 instrumentalistů (2010).

Bashō, pro 4 kytary se sopránem ad libitum, anglický text Bashō (2012).

Rinzai and St. Francis watch yellow autumn leaves floating down the river, pro smyčcové sexteto (2013).

 

Elektroakustická hudba

Trzy motywy pastoralne, s klavírem jako vizuálním objektem (1993).

 

Hudba k němým filmům

Die Puppe, režie Ernst Lubitsch (1919).

Entrʼacte, režie René Clair (1924).

Vormittagsspuk, režie Hans Richter (1928).

 

Dílo literární:

 

Texty, uveřejněné v knižní literatuře

Grafické partitury a koncepty (spoluautor Petr Kofroň, Olomouc 1996).

Tertia dolorosa. O jednom ze způsobů, jak zacházím s mikrointervaly (In: Musica Nova VI, Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Brno 2003, str. 61–69).

 

Texty, uveřejněné v periodikách

Manifesty (Literární noviny 7, 1996, č. 11, příloha Na hudbu, s. 3–4).

Martin Smolka (HIS Voice. 2, 2002, č. 1, s. [2]–4) – interview.

Donaueschingen 2001 (HIS Voice. 2, 2002, č. 1, s. 10).

Ungewöhnliches Ausdruckspotential. Meine Erfahrungen mit Mikrotönen (Musik Texte 97, 2003, s. 87–93, polsky Glissando 2011, č. 17, s. 129–132 ).

Polská škola (HIS Voice 4, 2004, č. 5, s. 7–9).

Pawel Szymański v útržcích (HIS Voice 4, 2004, č. 5, s. 12–13).

Łyżwy a sprawa czeska. Martin Smolka opowiada o swojej nowej operze (zaznamanal Rafał Augustyn, Ruch Muzyczny 48, 2004, č. 10, s. 12–14).

Umělcosedlák Tomáš Ondrůšek (rozhovor, HIS Voice 5, 2005, č. 3, s. [4]–[7]).

John Cage, Jak komponoval, co říkal, jak to znělo (HIS Voice 7, 2007, č. 5, s. 22–27).

Henryk Mikołaj Górecki (HIS Voice 7, 2007, č. 6, s. 18–22).

Ohryzaná tužka (HIS Voice 8, 2008, č. 6, s. 34–35).

Szymański rozšťourán (HIS Voice 9, 2009, č. 4, s. 18–22).

Literatura:

I. Lexika

New Grove.

Encyklopedia Muzyczna (svazek 10, Kraków 2007, s. 18–19).

 

II. Pasáže v knižních publikacích

Kofroň, Petr: Martin Smolka – Slzy (In: Třináct analýz, Jinočany, 1993, s. 64–72).

Jörn Peter Hiekel: Kaleidoskopische Komponieren. Wirklichkeitsimpressionen im Werk von Martin Smolka (Musica Nova IV–V, JAMU, Brno 2002, str. 147–155).

Schulz, Reinhard: Wie der Baum hinter meinem Fenster. Interview Martin Smolka (Klangspuren Schwaz 2006 Programmbuch, str. 10–15, 34–35, 52, 55, 83–84).

Kotík, Petr: [záznam přednášky na Ostrava Days 2011] (Ostrava Days 2011, Report, s. 153–165).

 

III. Články a rozhovory v periodikách

Vojíř, Pavel: Česká minimální hudba (Hudební rozhledy 37, 1984, č. 12, s. 568–569).

Piňos, Alois: Mikrointervaly v soudobé české hudbě (Opus musicum 25, 1993, č. 9/10, s. 281).

Dobrovská, Wanda: Divadlo jako dobrodružství s Jaroslavem Duškem a Martinem Smolkou (Harmonie [6], 1998, č. 2, s. 16–17).

Hiekel, Jörn Peter: „...und jetzt bitte den Klang verderben“. Der Komponist Martin Smolka (Positionen,1999, č. 1, s. 34–39).

Havelková, Tereza: Jeden takt Martina Smolky (Harmonie [7], 1999, č. 11, s. 30).

Kratochvíl, Matěj: Martin Smolka. „...not to write new music, but simply music...“ (Czech Music 2001, č. 6, s. 2–4).

Kratochvíl Matěj: Martin Smolka. „...nepsat ani tak novou hudbu nebo soudobou hudbu, ale prostě hudbu...“ (HIS Voice 2, 2002, č. 1, s. 2–4).

Popel, Karel: Opera Nagano: Hokejová vzpomínka a hudební provokace (Plzeňský deník, 24. 1. 2004, Čtení na víkend, s. 1).

Marco Franke: Da hast du Töne (Impuls. Das Magazin des Staatstheater Nürnberg, March 2006, s. 10–11) – interview.

Slezák, Pavel: Hudba sklepních a jiných tajných prostor (Tvar 9, 1998, č. 16, s. 13).

Schulz, Reinhard: Wie der Baum hinter meinem Fenster (In: Reinhard Schulz: Der umgestimmte Komponist, Musik Texte 97, 2003, str. 83–87) – interview.

Meyer: Thomas: Schwejk im Reich der Avantgarde. Der Prager Komponist Martin Smolka (portrét, Neue Zeitschrift für Musik 164, 2003, č. 3, s. 70–71).

Havelková, Tereza: Ostře sledovaná opera (HIS Voice 4, 2004, č. 3, s. 19–22) – interview.

Kratochvíl, Matěj: Gesamtkunstwerk na ledě (HIS Voice. 4, 2004, č. 3, s. 23).

Kozińska, Dorota: Smolka na Hrad! (Nagano, Ruch Muzyczny 48, 2004, č. 13, s. 32–34).

Šerých, Anna: Nagano, čili Hokej v opeře rok poté (Opus musicum 37, 2005, č. 2, s. 26–27).

Bakla, Petr: Martin Smolka. A microsentimental composer (Czech Music 2005, č. 3, s. 17–20).

Franke, Marco: Da hast du Töne. Der tschechische Komponist Martin Smolka im Interview mit Marco Franke (Impuls. Das Magazin des Staatstheater Nürnberg, März 2006, s. 10–11).

Pudlák, Miroslav: Martin Smolka (Czech Composers in the Post–Modern Era, Czech Music 2007, č. 1, s. 18–20) – interview.

Hiekel, Jörn Peter: Der Reiz der Reibungen. Die Musik des Prager Komponisten Martin Smolka (Neue Zeitschrift für Musik 170, 2009, č. 6, s. 50–53).

Szczygieł, Mariusz: Nagano, in: Udělej si ráj (Dokořán [Praha] 14, 2011, s. 78–80).

Zahálka, Michal: A není ani světlo. Abstrakce, absurdita (opera Sezname otevři se, Svět a divadlo 25, 2014, č. 5, s. 64–69).

 

www.martinsmolka.com/cz

www.musica.cz/cz/composers/show?itemId=146

www.breitkopf.com/search?autor=Smolka%2C+Martin&__clear=

 

Mojmír Sobotka


Datum poslední změny: 30.10.2016