Brichta, Aleš
Charakteristika: Rockový zpěvák, textař, skladatel, producent a leader skupin
Datum narození/zahájení aktivity:9.8.1959
Text
• Diskografie • Literatura •
Brichta, Aleš, rockový zpěvák, textař, skladatel, producent, leader skupin, narozen 9. 8. 1959, Praha.
Rok navštěvoval jazykovou školu a dvě léta strávil na střední průmyslové škole (obor slaboproud), odkud nedobrovolně odešel. Po dokončení hotelové školy byl přijat na Vysokou školu ekonomickou (ekonomika zahraničního obchodu) a po dovršení studia (1984) a získání inženýrského titulu pracoval tři roky jako samostatný obchodní referent. Kariéra v organizaci Čechofracht se však neslučovala s „temnou“ pověstí zpěváka heavy metalu a Brichta 1987 odešel na méně exponované místo vedoucího investic na OKD v Praze 10. Počátkem roku 1989 se profesionalizoval jako zpěvák skupiny Arakain, kterou 1982 pomáhal založit. Přestože po čtyři roky navštěvoval Lidovou školu umění a jeden rok večerně tzv. Lidovou konzervatoř, nepovažuje se za technicky zdatného zpěváka. Bývá pokládán za nejpřednějšího představitele českého metalového vokálu (vítěz četných anket ve specializovaných časopisech, v roce 2000 převzal společně s Arakainem Cenu Akademie pro nejlepší skupinu v žánru hard & heavy): za zdánlivě obhroublým, chraptivým projevem se skrývala pronikavá inteligence, která Brichtu pasovala na přirozeného mluvčího metalové generace a obránce jejích zájmů, což bylo zejména v dobách totality potřebné a někdy až překvapivě účinné. Další stránkou, v níž se uplatnil Brichtův rozhled, byly texty písní (zejména pro skupinu Arakain), které ukazovaly cestu, jak se dá v metalu vyjadřovat v rodném jazyce. Například hned na prvním albu Arakainu Thrash The Trash překvapil Brichta textem 311. peruť, v němž zpracoval téma podílu českých letců na hrdinských činech britského královského letectva za druhé světové války.
Výsadní postavení mezi osobnostmi české rockové scény mu přinášelo nabídky i mimo rámec činnosti skupiny Arakain. Tak se 1992 zrodil projekt Zemětřesení, na němž se podíleli Aleš Brichta (zpěv), Miloš Dodo Doležal (kytara), Vlasta Henych (basová kytara) a Štěpán Smetáček (bicí), vesměs vítězové metalové ankety Černá vrána ve svých kategoriích. Za spoluúčasti Milana Schelingera a se souhlasem Františka Ringo Čecha vzdali poctu tragicky zesnulému zpěvákovi Jiřímu Schelingerovi (zemřel 13. 4. 1981) tím, že nahráli jeho nedokončené album Zemětřesení. Jedna z jeho písní, Jsem prý blázen jen, zakotvila v koncertním repertoáru Arakainu. Jako „záležitost srdce“ odůvodnil Aleš Brichta svou účast v pražské inscenaci muzikálu Jesus Christ Superstar, kde se chopil role Piláta (zato však angažmá v Evitě odmítl). Bez Arakainu (ovšem s výpomocí jeho kytaristy Miroslava Macha) nahrál 1994 první sólové album Růže pro Algernon, na které zařadil písně, které se pro skupinu zdály být nevhodné či příliš „měkké“. Také zde upoutala pozornost převzatá píseň Dívka z perlami ve vlasech (z repertoáru maďarské skupiny Omega), která prostupovala celé následující období námluv Aleše Brichty s populární hudbou středního proudu. Přestože zpěvák nazval své sólové album v rozhovoru pro časopis Rock Report „úletem“, prodej těsně k hranicí padesáti tisíc nosičů ho bezpochyby povzbudil k dalším aktivitám, jimiž se domovskému Arakainu vzdaloval. Producentsky zaštítil debutové album Pavly Kapitánové Nevěřím, produkoval také velké desky skupin Doga a Škwor a hudební nahrávku k muzikálové lední revui Mrazík (v níž nazpíval part loupežníka), pustil se do podnikání prostřednictvím hudebního serveru Rocknet a splnil smluvní závazek k Popron Music natočením druhého sólového alba Ráno ve dveřích Armády spásy.
Svá raná alba nahrával Arakain ve studiu Propast a přátelský vztah, který Aleš Brichta navázal s jeho majitelem Petrem Jandou, se poté ještě mnohokrát zúročil při nahrávání, ale i v autorské a interpretační spolupráci. Jejím vyvrcholením bylo na jaře 1999 společné koncertní turné s „neutrální“ kapelou, jemuž předcházelo nazpívání duetu Co hledá klaun. Podobným vybočením byl o rok později projekt skupiny a alba Hattrick, vyvolaný fotbalovou horečkou před šampionátem Euro 2000. Zrodil se v hlavě kytaristů skupiny Alkehol Oty Hereše a Petra „Kuny“ Beneše, které Brichta doplnil na albu, inspirovaném vlnou amerického neopuknu. Obsah písní mířil do ochozů stadiónů a jedna z nich (Nechte vlajky vlát) se stala neoficiální hymnou fotbalových fanoušků. Vrcholem sezóny 2001 byla Brichtova účast na česko-slovenském rockovém festivalu v USA, kde uplatnil repertoár inklinující ke stylu country (je zachycen na čtvrtém sólovém albu American Bull). Roku 2002 oznámil Brichta odchod ze skupiny Arakain, který se neobešel bez oboustranné slovní přestřelky na stránkách hudebního tisku. S novou skupinou Grizzly připravuje album, které by mělo navázat na Růži pro Algernon.
Diskografie
(Vše s Arakainem s výjimkou alba Metalmorfoza).
Zemětřesení (pocta Jiřímu Schelingerovi, společně s Milošem Dodo Doležalem, Vlastou Henychem a Štěpánem Smetáčkem, Popron 1993);
Růže pro Algernon (Popron Music 1994);
Ráno ve dveřích Armády spásy (Popron Music 1996);
Hledač pokladů (Popron Music 1998);
Dívka s perlami ve vlasech (výběr The Best Of..., Popron Music 2000);
Hattrick (společně s Petrem „Kunou“ Benešem a Otou Herešem, Popron Music 2000);
American Bull (Popron Music 2002).
Literatura
I. Lexika
EJ.
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2002).
II. Ostatní
Jireš, Roman, Fiala, František: Zemětřesení o síle velké pocty (Melodie 1993, č. 3, s. 1).
Harry: Růže pro Algernon (Rock Report 1994, č. 8, s. 16).
Latislav, Miloš: Sólo pro Brichtu (Rock & Pop 1994, č. 24, s. 19).
Krátká, Veronika: „Arakain je Arakain a moje sólovka je úlet, který nás bavil,“ říká Aleš Brichta (Rock Report 1995, č. 4–5, s. 16).
Topercer, Jaroslav: Andílek ze Žižkova (Melodie 1996, č. 10, s. 44).
Korál, Petr: Kolik tváří má Aleš Brichta? (Rock & Pop 1996, č. 11, s. 30).
red.: V několika větách Aleš Brichta a jeho sólové album Ráno ve dveřích Armády spásy (Spark 1997, č. 2, 25).
Balčirák, Karel, Ondrušová, Monika: Hledač pokladů (Spark 1998, č. 10, s. 34).
Topercer, Jaroslav: Když dva táhnou za jeden provaz (Melodie 1999. č. 1, s. 6).
Balčirák, Karel: Aleš Brichta (Spark 2000, č. 4, s. 92).
Borovan, Aleš: Tři góly do neopunkové brány (Spark 2000, č. 7–8, s. 19).
red.: Aleš Brichta a jeho "americkej bejk" (Spark 2001, č. 9, s. 94).
http://www.brichta.cz/
Jaromír Tůma
Datum poslední změny: 17.9.2003