Český hudební slovník osob a institucí

Košyc, Oleksandr Antonovyč

Košyc, Oleksandr Antonovyč (Košyć, Oleksander; Olexandr), skladatel, sbormistr, organizátor hudebního dění, sběratel a harmonizátor lidových písní, narozen 12. 9. (30. 8.) 1875, Romašky (Kyjevská oblast, Ukrajina), zemřel 21. 9. 1944, Winnipeg (Kanada).

Jako syn pravoslavného duchovního absolvoval v souladu s dlouhou rodinnou tradicí nejdříve kněžský seminář v Kyjevě (1896) a také Kyjevskou duchovní akademii (1901), kde se již projevil jako dirigent školního sboru. S titulem kandidáta bohosloví se rozhodl, že se nestane knězem a v roce 1906 nastoupil do Hudebně-dramatické školy Mykoly Lysenka v Kyjevě, kde studoval kompozici pod vedením Hryhoryje Lvovyče Ljubomyrského a zároveň působil jako učitel zpěvu. Vzdělání ukončil roku 1910 a poté zde nadále působil jako pěvecký pedagog a vedoucí sboru. Spolu s předním ukrajinským skladatelem Mykolou Lysenkem založil spolek sborového zpěvu Bojan, jenž se stal důležitým šiřitelem ukrajinské hudební kultury v carském Rusku. Košyc vedl rovněž studentský sbor kyjevské univerzity (od 1909), působil jako dirigent ukrajinského divadla Mykoly Sadovského (1912–16), pro něž napsal několik scénických hudeb. Od roku 1913 byl pedagogický činný na kyjevské konzervatoři a po roce 1916 krátce řídil sbor a orchestr ruské opery v Kyjevě.

K jeho hudebním aktivitám patřilo také sbírání ukrajinských lidových písní, které upravoval (zejména pro sbor) a v několika studiích také teoreticky reflektoval. V letech 1903–05 se na Lysenkovo doporučení zúčastnil tří hudebně-etnografických expedicí na Kubáň, kde nasbíral přes pět set kozáckých a jiných lidových písní. Později obrátil svou pozornost také k písním jiných evropských národů, Ameriky, Asie i Oceánie, jež umělecky dotvářel.

Po vzniku Ukrajinské lidové republiky v roce 1917 pomáhal založit Ukrajinský národní sbor a o dva roky později (na radu předsedy direktoria a hlavního atamana vojska tohoto nového státu Simona Petljury) také Ukrajinskou republikovou kapelu. Obě tělesa se měla stát oficiálními reprezentanty ukrajinské hudební kultury nově utvořené republiky, která však neměla dlouhého trvání. S Ukrajinskou republikovou kapelou odjel na koncertní turné do západní Evropy. Po bolševickém rozbití samostatné ukrajinské republiky se spolu s členy kapely rozhodl, že zůstane v exilu. S Kapelou působil řadu měsíců především v Československu a zaznamenal zde značný úspěch u publika i uznání renomovaných českých hudebních kritiků včetně Zdeňka Nejedlého. Ten naspal o Košycově skupině knihu, jež považujeme za první českou kritickou reflexi ukrajinské hudební kultury. Kapela se rozpadla v roce 1921 a řada jejích členů se v Československu trvale usadila. Tito muzikanti včetně Košyce získali v sovětské části Ukrajiny nálepku buržoazních nacionalistů.

Po rozpadu Kapely založil Košyc v roce 1922 Ukrajinský národní sbor, s nímž rovněž interpretoval ukrajinskou lidovou i umělou hudbu. S tímto tělesem odjel na dvouleté turné do Spojených států, Kanady a států Jižní Ameriky. V Americe se usadil a získal občanství Spojených států. Vracel se však koncertovat do Evropy, včetně Československa. Od roku 1924 žil nedaleko New Yorku a působil coby vedoucí nejrůznějších ukrajinských sborů Spojených států. Roku 1941 se odstěhoval do kanadského Winnipegu, kde spolu s Pavlem Macenkem působil jako pedagog sbormistrovských kursů, jež měly připravovat sbormistry pro ukrajinské krajanské spolky v Severní Americe.

Ukrajinská svobodná univerzita v Praze mu udělila čestný doktorát z filosofie.

Košycova tvorba obsahuje kromě sborových úprav lidových písní především pravoslavné duchovní sborové skladby (mj. žalmy, pět bohoslužeb a přes osmdesát jednotlivých částí liturgie) a sólové písně.