Halma, František, violoncellista, narozen 16. 10. 1912, Přerov, zemřel 7. 2. 1994, Moravský Beroun.
Byl bratrem Oldřicha Halmy. Souběžně se studiem na gymnáziu se učil hře na violoncello na hudební škole Žerotín v Olomouci. Ve studiu pokračoval soukromě u Maxmiliána Škvora v Brně (1932–33) a později u Karla Pravoslava Sádla v Praze (1939–43). U něj také absolvoval konzervatoř (1946). Během studií byl členem Moravského klavírního tria v Olomouci (1940–42) spolu s Františkem Černým a Cyrilem Černým. Následně byl angažován v Praze jako člen Pražského rozhlasového orchestru (1942), kde se stal o dva roky později koncertním mistrem (1944). Jako sólista zde nahrával zejména drobnější skladby, často uváděl jako novinky violoncellové sonáty moderních skladatelů. Z violoncellových koncertů provedl Saint-Saënsův a-moll, Swendsenův D-dur, nebo například Boellmannovy Symfonické variace. Vedle angažmá v rozhlase byl členem několika komorních spolků: Pražského klavírního tria (1943–45) spolu s Eugenem Prokopem a Jiřím Pinkasem, dále Heroldova kvarteta (1946–54) a Kociánova kvarteta (od 1955).
I. Lexika
ČSHS.
II. Ostatní
Urie, Bedřich: Čeští violoncellisté 18.–20. století (Praha 1946).
Klára Kolofíková